Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


10. Pachatel trestného činu

Pojem pachatele trestného činu

  • Pachatelem TČ je trestně odpovědná osoba, která bezprostředně spáchala TČ
    • Bezprostředně = pachatelem je i osoba, která na spáchání činu měla účastníka v užším slova smyslu, např. pomocníka
  • § 22(1): „Pachatelem trestného činu je, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná.“ Problémem této definice je, že neobsahuje obecné znaky TČ (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost u mladistvého)
  • V § 22(2) je definován nepřímý pachatel – „Pachatelem TČ je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná pro nedostatek věku, nepříčetnost, omyl, anebo proto, že jednala v nutné obraně, krajní nouzi či za jiné okolnosti vylučující protiprávnost, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Pachatelem TČ je i ten, kdo k provedení činu užil takové osoby, která nejednala ve zvláštním úmyslu či z pohnutky předpokládané zákonem; v těchto případech není vyloučena trestní odpovědnost takové osoby za jiný TČ, který tímto jednáním spáchala.“ Viz kapitola o účastenství
  • Rozdíl mezi subjektem TČ a pachatelem– subjekt TČ, na rozdíl od pachatele, je obligatorním znakem SPTČ (Gřivna × jiní – např. Jelínek/Vanduchová vnímají pachatele jako obligatorní znak, subjekt pak za znak fakultativní). Pachatel nám na rozdíl od subjektu neodlišuje jednotlivé trestné činy od sebe navzájem. A zatímco u pachatele nás zajímá věk, příčetnost a rozumová mravní vyspělost, u subjektu nás navíc zajímá, zda jde o subjekt obecný, speciální či konkrétní (viz níže).
  • Pachatelem může být právnická osoba, nebo fyzická osoba, která je v době činu příčetná, dovršila 15. rok věku, je rozumově a mravně vyspělá, jde-li o mladistvého, a podle okolností jde o osobu charakterizovanou zvláštními znaky (konkrétní subjekt, speciální subjekt, vlastnoruční delikty).
  • V TPP pojem „pachatel“ neexistuje, je nahrazen pojmy „obviněný“, „obžalovaný“ či „odsouzený“, případně „podezřelý“.
  • § 113– Pachatelem se rozumí, nevyplývá-li z jednotlivého ustanovení trestního zákona něco jiného, i spolupachatel a účastník.
  • Trestní odpovědnost pachatele souvisí s jednou ze základních filozofických otázek, a to, zda trestní jednání člověka je závislé na jeho vůli, či je nějak determinováno:
    • Indetermismus– směr zastávající názor, že lidská vůle je svobodná, člověk se může svobodně rozhodnout, zda TČ spáchá. V extrémní podobě by pak vedl k důsledku, že pohrůžka tresty je k ničemu a trest by měl jen funkci odplaty
    • Determismus– lidské jednání je předurčené; pachatel spáchal TČ, jelikož nemohl jinak – vedly ho k tomu vnější vlivy a jeho charakter. Důsledkem tohoto směru by pak bylo, že bychom nemuseli rozlišovat osoby příčetné a nepříčetné, všechny totiž jednají nesvobodně. Nemuseli bychom rozlišovat ani TČ úmyslné a nedbalostní.
  • České trestní právo je postaveno na zásadě souběžné nezávislé trestní odpovědnosti PO a FO.
  • Institut jednání za jiného- § 114(2) – Jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. Tj. FO, která jedná za PO, ale sama nemá znaky konkrétního či speciálního subjektu, se považuje za konkrétní či speciální subjekt, pokud zvláštní vlastnost, způsobilost je dána u PO. Tato právní fikce se uplatní jen u TČ s omezeným okruhem pachatelů „např. § 223 zvýhodňování věřitele – „kdo jako dlužník“ či u § 226(1) pletichy – „kdo jako věřitel“). Jednáním jménem PO rozumíme jednání přímo PO, ale i jednání za PO, tedy zastoupení. Institut se podle § 114(2) použije i tehdy, jestliže k jednání pachatele došlo před vznikem PO, při neplatnosti vzniku PO, i tehdy, jestliže právní úkon k jednání za PO je neplatný či neúčinný.
  • Znaky charakterizující subjekt TČ z hlediska trestní odpovědnosti × vlastnosti charakterizující osobnost pachatele pro účel trestáníznaky charakterizující subjekt TČ (věk, příčetnost, rozumová a mravní vyspělost u mladistvého, speciální nebo konkrétní subjekt) jsou důležité pro posouzení tr. odpovědnosti. Vlastnosti charakterizující pachatele pro účely trestání jsou důležité např. pro správnou aplikaci ustanovení o určení druhu a výměry trestu, zařazení do příslušného typu věznice, podmíněné odsouzení, podmíněné propuštění apod.

Příčetnost

Věk

  • Pachatelem mohou být pouze osoby sociálně zralé, musí nabýt takového stupně dospělosti biologické i sociálně-psychické, aby byly schopny rozpoznat protiprávnost svého činu a ovládat své jednání
  • TrZ stanoví, že sociální zralost osoby, která je podmínkou trestní odpovědnosti, nastává dovršením 15. roku věku. Na základě § 139 trestní odpovědnost nastává teprve dnem, který následuje po dni patnáctých narozenin
  • Dopustí-li se dítě mladší 15ti let činu jinak trestného, učiní soud pro mládež všechna opatření k jeho nápravě, která jsou uvedena v § 93 ZSVM
  • Trvá-li čin delší dobu (např. u pokračování v TČ, TČ trvajícím), omezuje se tr. odpovědnost pouze na období po dovršení věku 15 let
  • Mladistvý– osoba, která dovršila 15. rok a nepřekročila 18. rok svého věku. Není rozhodné, zda mladistvý nabyl zletilosti podle občanského práva
  • Vzhledem k tomu, že vývoj osob ve věku blízkém mladistvým nemusí být ještě ukončen, je polehčující okolností, dopustil-li se pachatel TČ ve věku blízkém věku mladistvých (§ 41,f) podobně i písm. b)), další důsledky tohoto věku v § 48(5), § 60(6), § 63(2), § 65(3,c), § 75(4), § 82(3) a § 85(3).
    • ZSVM uvádí i další trestněprávně významné věkové kategorie: pokud osoba ve věku 12-15 let spáchala čin, za který podle zvláštní části TZ může být uložen výjimečný trest, uloží soud v občanskoprávním řízení její ochrannou výchovu. Soud též může ochrannou výchovu uložit tehdy, spáchala-li osoba mladší 15 let čin, který by jinak byl jakýmkoli TČ. Může být uložena i tehdy, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného a je-li to nezbytné k zajištění řádné výchovy osoby mladší 15 let. Uloženou ochrannou výchovu je možné prodloužit až do dovršení 19 let.
    • Pokročilý lidský věk (stáří) může mít vliv na vhodný výběr sankce

Deliktní způsobilost mladistvého (blíže ot. 30)

  • ZSVM přináší modifikaci tr. odpovědnosti u mladistvého (osoba ve věku 15-18 let)
  • § 5(1) ZSVM – „Mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Jde o vyjádření relativní trestní odpovědnosti (absolutní trestní odpovědnost spočívá v dovršení 15. roku věku), trestní odpovědnost mladistvého je tedy podmíněna věkem, příčetností a rozumovou a mravní vyspělostí (ta na rozdíl od příčetnosti není způsobena duševní poruchou, ale nedostatečnou vyspělostí)
  • Nedostatečná vyspělost musí být zásadní, taková vyspělost mladistvého nedosahuje stupně vývoje, které zpravidla dosahují jeho vrstevníci. Nedostatečná vyspělost je ovlivněna řadou faktorů – genetickými dispozicemi, prostředím, vzory a autoritami aj.
  • Nedostatečná rozumová a mravní vyspělost se dokazuje znalecky – znalec z oboru dětské psychologie a znalec z oboru dětské psychiatrie

Znaky SPTČ charakterizující pachatele

  • Většinu TČ může spáchat kdokoli(obecné TČ, mnohdy naznačeno formulací ve zvláštní části „kdo…“), kdo v době činu dovršil patnáct let a je příčetný
  • Výjimkupředstavují ty TČ, které vyžadují zvláštní vlastnost či postavení (způsobilost) pachatele, jde o tzv. konkrétní a speciální subjekt, jde o tzv. zvláštní trestné činy
  • Konkrétní subjekt– vyžadována zvláštní vlastnost pachatele, např. jen matka může spáchat TČ vraždy novorozeněte matkou či jen dlužník může poškodit věřitele
  • Speciální subjekt– vyžadováno zvláštní postavení pachatele, např. TČ úředních osob, TČ vojenské, TČ křivého tlumočení (jen tlumočník) apod.
  • V některých případech může být pachatelem jen občan ČR– např. TČ vlastizrady
  • Pravé zvláštní TČ– požadují vlastnost, postavení, způsobilost již pro naplnění základní skutkové podstaty
  • Nepravé zvláštní TČ– zvláštní vlastnost, způsobilost či postavení je u nich znakem kvalifikované skutkové podstaty
  • Ustanovení se zúženým okruhem pachatelů mají ve vztahu k obecným ustanovením povahu normy speciální (např. vražda a vražda novorozeněte matkou)
  • Omezení z důvodu speciálního či konkrétního subjektu platí jen pro (spolu)pachatele, nikoli už pro organizátora, návodce či pomocníka (§ 114(3))

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code