Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


1. Pojem trestního práva, trestněprávní vztah, funkce trestního práva

  • Trestní právo je odvětvím práva veřejného, rozlišujeme: 1) trestní právo hmotné (materiální), dále jen TPH = stanovuje, co je trestným činem (dále jen „TČ“) a jakou sankci za něj uložit, 2) trestní právo procesní (formální), dále jen TPP = upravuje trestní řízení
  • TPH chrání práva a oprávněné zájmy FO a PO, zájmy společnosti, ústavní zřízení ČR před TČ taxativně vypočtenými v trestněprávních normách. V některých případech však chrání i statky jiné (teror, ochrana finančních zájmů EU). Říká, co je TČ a jakou sankci za něj uložit.
  • TPH se uplatňuje v rámci trestního práva procesního, pachatele TČ lze odsoudit jen ve formě trestního řízení. Pokud by orgány činné v tr. řízení nemohly normy hmotného práva aplikovat, působily by tyto normy spíše jen jako morální kodexy.
  • TPH i TPP vycházejí ze stejných kriminálně politických principů, mají společný cíl, pojmosloví i instituty.
  • Trestněprocesní vztahvztah mezi orgány činnými v tr. řízení a osobou, proti níž se řízení vede. Tento vztah je založen usnesením o zahájení tr. stíhání, jeho obsahem jsou práva a povinnosti (orgánů činných v tr. řízení: provádět proti obviněnému či obžalovanému tr. řízení a dle potřeby proti němu užít opatření přípustná dle tr. řádu; povinnost obviněného se jim podrobit a jeho právo, aby proti němu bylo postupováno způsobem stanoveným tr. řádem, a aby mohl pro svou obhajobu využít všechny zákonné prostředky).
  • Trestněprávní vztahmezi orgánem činným v tr. řízení (státem) a pachatelem (!) – tento vztah má hmotněprávní charakter, je užší než trestněprocesní vztah (neboť řízení může být vedeno např. proti 3 osobám, z nichž pouze jeden je pachatelem). Jeho obsahem je oprávnění či častěji povinnost státu uložit pachateli tresty/ochranná opatření či u mladistvých výchovná/ochranná/trestní opatření; povinnost pachatele se jim podrobit a jeho oprávnění, aby jeho čin a osoba byly hodnoceny výlučně podle ustanovení tr. zákona (ve smyslu § 110 = tr. zákoník, zákon o soudnictví ve věcech mládeže, zákon o tr. odpovědnosti PO a řízení proti nim). Uskutečňuje se prostřednictvím trestněprocesního vztahu.
  • Je-li pachatelem FO, jsou tyto vztahy osobní (zemře pachatel, vztah skončí), je-li jím PO, přechází tr. odpovědnost na právní nástupce (§ 10(1) ZoTOPO).

Účel a funkce TPH

  • Základní účel:ochrana nejdůležitějších právních statků (zájem společnosti, ústavní zřízení ČR, práva a oprávněné zájmy FO a PO) před TČ.
  • Funkce:
    • Ochranná– ochrana společnosti, úst. zřízení a oprávněných zájmů PO a FO před kriminalitou. TP chrání pouze ty nejdůležitější vztahy (= má fragmentální charakter – vybírá si pouze určité vztahy). TP je krajním prostředkem ochrany společnosti, nastupuje tam, kde jsou jiné prostředky neúčinné, jde tedy o prostředek poslední instance (ultima ratio). Uplatnění této fce je omezeno zásadou subsidiarity trestní represe (zásadou pomocné role tr. represe, ekonomie trestní hrozby) = na protiprávní jednání je třeba reagovat prostředky TP až v krajních případech. Zvlášť citlivou je tato otázka v ekonomických vztazích.
    • RegulativníTP upravuje tr. odpovědnost, má retrospektivní charakter (ačkoli se skutek stal v minulosti, míří do budoucna).
    • Preventivní– rozlišujeme individuální prevenci (směřuje ke konkrétnímu pachateli) a generální prevenci (působí na potencionální pachatele). Prostřednictvím prevence individuální působí TP preventivně i vůči ostatním. Preventivní fce vyplývá zejména z účelu trestu.
    • Represivní– působí na pachatele TČ, účelem je zabránit pachatelům páchat další tr. činnost a vytvářet podmínky pro jejich převýchovu a usnadnit jejich sociální reintegraci. Je ovlivněno zásadou subsidiarity tr. represe a zásadou úměrnosti trestu spáchanému činu; represe musí být rozumná, přehnaná represe neplní účel.

Základní zásady TP

  • Vycházejí z účelu a fcí TP, jde o určité pr. principy, vůdčí ideje, na kterých je založeno TPH. Vycházejí z principu právního státu. Trestní zákoník je (až na výjimky) nevyjmenovává (§ 1 – zákaz retroaktivity, § 12 – zásada zákonnosti a subsidiarity tr. represe) a nepodává jejich výčet na rozdíl od TŘ. Některé zásady TPH jsou též uvedeny v § 3 zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
  • Význam základních zásad:
    • Poznávací – umožňují pochopit smysl, podstatu a cíle TP, kterých má být aplikací trestněprávních norem dosaženo
    • Interpretační– jsou dobrým vodítkem pro interpretaci, převážně u sporných otázek
    • Aplikační – zákl. zásady slouží jako důležité vodítko pro aplikaci při řešení sporných otázek TPH
    • Pro tvorbu práva – je obecným požadavkem, aby jednotlivé instituty z těchto zásad vycházely
  • Některé zásady představují pravidla ústavní úrovně, některé jsou rovněž uvedeny v mez. smlouvách (nullum crimen sine lege např. ve Všeobecné deklaraci lidských práv, Mez. paktu o občanských a pol. právech či v Úmluvě o ochraně lidských práv a zákl. svobod).
  • Zásada nullum crimen sine lege– je obsažena v čl. 39 LZPS („Jen zákon stanoví, které jednání je TČ a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit“) a v čl. 40(6) LZPS („Trestnost činu se posuzuje a trest ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl TČ spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“). Trestní zákoník tuto zásadu vyjadřuje v § 12(1) a § 2(1). Tuto zásadu konkretizují 4 požadavky:
    • NCSL scripta – pramenem TP může být pouze psané právo obsažené v zákonech, resp. mez. smlouvách podle čl. 10 Ústavy. Podmínky a stupeň tr. odpovědnosti musí být stanoven zákonem, předpis nižší pr. síly nestačí. Problematické, zda blanketní skutkové podstaty odkazující na podzákonné normy (např. § 283 – nedovolená výroba a nakládání s omamnou nebo psychotropní látkou, prekurzorem a jedem – jedy jsou stanoveny v nařízení vlády).
    • NCSL certa jednání zakázané TP musí být vyjádřeno přesně, určitě, srozumitelně, aby jednající neměl pochybnosti, kdy se jeho jednání stává trestným. Významné z hlediska právní jistoty. Patří sem též požadavek, aby jednotlivé kategorie soudně trestných deliktů byly náležitě vymezeny a odlišeny navzájem, a také, aby trestněpr. delikty byly jasně odlišeny od deliktů správních. V rozporu s touto zásadou byla před rokem 1989 úprava TČ proti republice, která umožňovala libovolný výklad. I dnes nalezneme v TrZ několik nesrozumitelných pojmů (např. TČ znásilnění – „jiný pohlavní styk provedený způsobem srovnatelným se souloží“).
    • NCSL stricta zákaz analogie v neprospěch pachatele, analogií nelze tvořit nové skutkové podstaty a zavádět nové druhy trestů či trestních opatření. Na rozdíl od TPH, je v TPP analogie obecně přípustná.
    • NCSL praevia zákaz retroaktivity tr. předpisů v neprospěch pachatele. Na posouzení TČ se použije toho zákona, který byl účinný v době spáchání TČ. Novějšího se zákona se použije, je-li pro pachatele příznivější. Též důležitá z hlediska právní jistoty.
  • Zásada nulla poena sine lege– požadavky zákonné formy, zákazu analogie v neprospěch pachatele, určitosti a zákazu zpětné působnosti se vztahují též na ukládání trestů. Rozdílně se ale pojímá zásada nulla poena sine lege certa – nejde zde o to, aby zákonodárce stanovil absolutně určité tresty, nýbrž o to, aby určil hranice, v jejichž mezích soud rozhodne o uložení trestu a jeho výměře (tzv. tresty relativně určité). Absolutně určité tresty se však v našem pr. řádu též vyskytují (ztráta vojenské hodnosti, ztráta čestných titulů apod.). Český TZ neobsahuje absolutně neurčité tresty.
  • Zásada subsidiarity trestní represe– trestní právo je nejpřísnější prostředek, který má stát k dispozici k ochraně taxativně vymezených zájmů, nastupuje tam, kde ostatní prostředky právní či mimoprávní se ukáží jako neúčinné. TP představuje prostředek poslední instance („ultima ratio“). Touto zásadou je omezena ochranná funkce TP. TČ mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání a tam, kde postačí k regulaci prostředky zejména správního, obchodního či občanského práva, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale též nepřípustné. Tato zásada je vyjádřena v § 12(2) TrZ, podle něhož tr. odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Je určitým materiálním korektivem pojetí TČ. Má význam aplikační (zda nestačí uplatnění odpovědnosti podle jiného pr. předpisu, např. § 211 TrZ – úvěrový podvod, úvěr splácím, „jen“ jej použiju jinak, než bylo dohodnuto, zde by patrně stačilo zaplacení nějaké smluvní pokuty) i normotvorný (zkoumání, které skutky mají být kriminalizovány).
  • Zásada humanismu: TP chrání demokratické a humanitní hodnoty společnosti, chrání však také přiměřeně oběti tr. činnosti. V užším smyslu se projevuje i v represivní funkci, represe by měla být rozumnou, st. orgány se k pachateli musí chovat lidsky, bez diskriminace. Podle čl. 7(2) LZPS nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Podle čl. 6(3) LZPS je trest smrti nepřípustný. Se zásadou humanismu souvisí požadavek přiměřenosti trestu z hlediska jeho druhu a výměry.
  • Zásada souběžné nezávislé tr. odpovědnosti fyzických a právnických osob– tr. odpovědnost FO a PO jsou na sobě nezávislé, není zde akcesorita, zásada individuální odpovědnosti fyzických osob (která samostatně existovala do přijetí ZoTOPO) se však stále uplatňuje tam, kde tr. odpovědnost PO není možná (§ 7 ZoTOPO podává taxativní výčet TČ, kterých se může PO dopustit).
  • Zásada odpovědnosti za zavinění: trestní odpovědnost závisí mj. na existenci určitého psychického vztahu ke skutečnostem, které zakládají TČ. Tento vztah určuje subjektivní stránku TČ a v závislosti na jeho obsahu mluvíme o úmyslu či nedbalosti. Nezaviněné následky se nepřičítají (výjimkou je ustanovení o TČ opilství - § 360 TrZ)
  • Zásada přechodu trestní odpovědnosti pachatele-PO na právního nástupce (podle § 10 ZoTOPO).

Trestní právo hmotné a jiná odvětví práva

  • TPH má velmi blízký vztah k ústavnímu právu, které představuje východisko všech právních odvětví v systému práva ČR. K TPH tak má vztah např. čl. 39 Listiny – nullum crimen sine lege, nulla poena sine lega, čl. 40 (6) Listiny – zákaz retroaktivity, čl. 6(3) – nepřípustnost trestu smrti. Dále pak problematika rovností občanů, imunit, milostí či amnestií.
  • Ke správnímu právu– vymezení k němu je v rovině formální = TP je zásadně právo justičním, správní právo je v zásadě právem správních orgánů; v rovině materiální = trestní právo postihuje společensky nejzávažnější delikty
  • K mezinárodnímu právu– ČR dodržuje závazky, které pro ni plynou z mez. práva (čl. 1(2) Ústavy). Pro oblast trestního práva pak je relevantní např. Evropská úmluva, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.
  • 1) Mezinárodní právo trestní × 2) Trestní právo mezinárodní
    1. součást MPV, míní se tím odpovědnost pachatelů za zločiny podle mezinárodního práva (zločiny proti lidskosti, míru, válečné zločiny, genocidium, nelidské činy proti civilnímu obyvatelstvu).
    2. Je součástí vnitrostátního trestního práva. Jde o ta ustanovení, která pojednávají o otázkách s mezinárodním prvkem (ustanovení o místní působnosti TrZ apod.)
  • Neprávní obory důležité pro TP:kriminologie (nauka o zločinnosti, jejích pachatelích, obětech a kontrole), viktimologie (nauka o obětech zločinu), penologie (nauka o trestech, jejich výkonu a účincích), kriminalistika (nauka zkoumající zákonitosti vzniku, trvání a zániku stop a jiných relevantních informací o spáchaných TČ, jakož i o zákonitosti vyhledávání, zkoumání a zajišťování stop) a forenzní disciplíny (soudní lékařství, soudní psychiatrie, soudní sexuologie apod.).

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code