75. Státní regulace trhů, ceny ve smíšené ekonomice

• stát svými regulacemi zasahuje do chování ekonomiky a role tržního systému je omezená - jedná se tedy o smíšenou ekonomiku, ve které stát rozhodování firem v soukromém i veřejném vlastnictví ovlivňuje pomocí regulací (většina ekonomik moderních vyspělých států)
• reálně není žádný trh čistě tržní, všude na světě dochází k větším či menším regulacím.
• tato snaha vlád pomocí zákonů a exekutivních rozhodnutí ovlivňovat chování firem je označována jako ekonomická (někdy i sociální) regulace

Státní ekonomická regulace může být

• přímá (administrativní): např. udělování licencí v odvětví, stanovení cenových stropů či minimálních cen
• nepřímá (ekonomická): např. zdanění, subvence
• na roli státu v regulaci ekonomiky různé názory (liberální teorie - stát zajišťuje základní právní podm. pro fungování trhu x názor, že stát svými zásahy ekonomiku zefektivní)
• nutností zůstává zajištění právního řádu státem: vymahatelnost vlastnických práv, smluvních ujednání, uplatňování zákonných sankcí apod.

Problém tržní síly

• jediný prodávající/kupující ovládá celý/velkou část trhu – určuje ceny → nedostatečná či neexistující konkurence
• kde je možná konkurence, slouží k její ochraně antitrustové zákony - omezují vznik firem, které by měly kontrolu nad trhem a určovaly by cenu na trhu
• přirozené monopoly – není možné/efektivní zabránit vzniku – regulace přirozených monopolů: cenová/kvalitativní

Problém externalit

• selhání prospěšnosti řízení se vlastním zájmem – náklady/výnosy nese i jiný subjekt, než ten, který provádí rozhodnutí
• negativní externality: 3. subjekt nese náklady, typ. ekologické škodliviny ⇒ přímá (administrativní) regulace, zdanění, pokuty
• pozitivní externality: 3. subjekt nese výnosy, menší motivace dělat ⇒ administrativní (příkaz), subvence
• posilování pozitivních a tlumení negativních externalit patří k základním ekonomickým úlohám státu

Veřejné statky

• soukromé firmy nejsou motivovány k jejich zajišťování → není to pro ně výhodné (viz problém černého pasažéra, vysokých investic a jejich dlouhodobé návratnosti, rizikovosti)
• zabezpečuje je stát
• problém černého pasažéra – firmy nemají k dispozici nástroj, kterým by přiměli jednotlivce k placení za statek a zároveň jej nemohou ani vyloučit z užívání statku
• př. infrastruktura - vysoké investice – návratnost v dlouhém časovém období, není možné aby to SF ustála
• př. parky - statek není národohospodářsky efektivní (finančně náročná údržba), ale v politickém zájmu, aby tam mohli všichni
• podobný veřejným statkům je neúplný trh: ačkoli výhodné poskytovat statek, soukromé subjekty tak nečiní - důvody:riskantnost, nedostatečně rozvinutý trh…

Nedokonalé informace

• jedna ze stran nemá dost (jistých) informací k směně
• často asymetrické → povinnosti podat, podpora dostupnosti

Morální hazard

• situace, kdy se ekonomické subjekty chovají rizikově, méně obezřetně atp.; případné negativní důsledky chování přeneseny na někoho jiného
• reakce vlád: posílení regulace odvětví se zvýšeným výskytem morálního hazardu (např. ve finančním sektoru)

• snaha o vyrovnání sociálně-ekonomických nerovností
• přímá podpora: zejména sociální dávky
• opatření snažící se odstranit příčiny chudoby a ekonomického znevýhodnění → podpora kvalifikace, možnosti získat pracovní míst

• vlády mohou přispět k vyrovnání vzestupných a sestupných výkyvů ekonomiky a k podpoře ekonomické aktivity
• stabilizační opatření usilují zejména o posílení ekonomického růstu, stabilitu cen, stabilitu měnových vztahů národní ekonomiky vůči zahraničí
• jedním z projevů vyšších státních zásahů do ekonomiky je korupce

• problém – konfliktnost, vedlejší účinky jejich dosahování
• základní cíle - růst ekonomiky, vysoká zaměstnanost, cenová stabilita, vyrovnaná platební bilance, vyrovnaný státní rozpočet
• jiné - růst ekonomické svobody, rovnosti, efektivnosti, konkurence schopnosti země

• smíšená ekonomika zahrnuje tyto dva základní sektory: sektor domácností a soukromých podniků (sektor soukromý) a sektor vládních institucí
• soukromý sektor rozhoduje o alokaci zdrojů dobrovolně na základě vlastních zájmů
• rozhodnutí veřejného sektoru jsou pro ekonomiku závazná a teoreticky se opírají o zájem veřejnosti - k odlišení soukromých a veřejných organizací používá ekonomie dvě základní kriteria:
  • způsob jmenování vedoucích pracovníků těchto organizací
  • jejich vybavení určitými vynucovacími pravomocemi

• na ceny ve smíšené ekonomice působí i jiné faktory, než jen nabídka a poptávka, tyto faktory ale většinou působí prostřednictvím zákonů nabídky a poptávky, v některých případech však lze do cen zasáhnout i mimo tyto zákony
• do cen zasahují veřejné subjekty (stát), stejně jako soukromé, mají-li k tomu sílu

Přímé státní regulace

• K přímé regulaci dochází, když jsou cenové limity (horní či dolní) stanovené státem. Horní limit bývá též označován jako cenový strop, dolní limit jako minimální cena (či cenový práh).
• Stanovení cenového stropu (regulované nájemné) znamená, že prodávající nesmí ze zákona požadovat vyšší cenu, než je administrativně stanovený cenový strop.
• Stanovení cenového prahu (minimální mzda) znamená, že kupující (zaměstnavatel) nesmí za daný statek (výrobní faktor) zaplatit méně, než je administrativně stanovený cenový práh, a prodávající (zaměstnanec) nesmí daný statek (výrobní faktor) za nižší cenu nabízet.
• Cenové stropy pod úrovní tržních cen sledují sociálně politické cíle administrativy, oprávněné zejména jako obrana proti monopolnímu zisku, vede k nevyrovnání poptávky a nabídky, protože statky spotřebovávají i ti, kteří by si je za vyšší cenu nekoupili, při nedostatku zboží vznikají vedlejší mechanismy rozdělení statků mezi kupující (kdo dřív přijde, lístkový systém, úplatky)
• Stanovením minimální ceny musí naopak kupující prodávajícímu zaplatit alespoň cenu stanovenou odpovídajícím předpisem. Výsledkem trvalá nerovnováha - přebytek nabídky nad poptávkou.
• Vznik motivace zákonem stanovenou cenu obcházet.

Nepřímé cenové intervence státu

• tvoří zásahy, které se odehrávají prostřednictvím změn poptávky a nabídky. Mezi nejstarší formy nepřímých státních zásahů do cen patří omezování vstupů na trhy, omezování výrobků určitých statků nebo formou nepřímých cenových intervencí.
• v současnosti jsou nejčastější formou spotřební daně a subvence k cenám (v případě spotřební daně se zvýší cena a sníží poptávka, v případě subvence se sníží cena a zvýší poptávka, spotřebitelé ale subvenci zaplatí na daních a ještě nedojde ke slevě shodné se subvencí, subvence také mohou vyvolávat zahraničněpolitické problémy)

• URBAN, Jan. Teorie národního hospodářství, 3. vydání, 2011. (stránky 88-112)