Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


72. Rozdělení důchodů, nerovnosti v důchodech, přerozdělovací procesy a jejích nástroje

Rozdělení mezd a příjmů

  • Mzda vznikající na pracovním trhu závisí na poptávce po práci a její nabídce, které jsou v případě jednotlivých profesí a pracovníků ovlivněny kompenzujícími rozdíly, množstvím kapitálu, diskriminací i dalšími, netržními faktory. Výsledné rozdělení mezd, ke kterému trží síly i další faktory vedou, může být více nebo méně nerovné.
  • Mzdy tvoří ve vyspělých ekonomikách rozhodující část (3/4) národního důchodu, tj. celkových příjmů, které v ekonomice za rok vzniknou. Způsob, kterým jsou rozdělovány mzdy mezi jednotlivé členy a skupiny společnosti(a faktory, které toto determinují), proto v podstatné míře ovlivňuje i rozdělení celkových příjmů ve společnosti, tj. míru příjmové rovnosti či nerovnosti.
  • K dalším faktorům, které celkové rozdělení příjmů ve společnosti určují, patří rozdělení dalších druhů příjmů, resp. Důchodů, tj, kapitálových příjmů (příjmů z vlastnictví kapitálu), rent či zisků. Toto, tzv. primární rozdělení důchodů, které získávají vlastníci jednotlivých výrobních faktorů je přerozdělováno (redistribuováno) státem, a to na základě jeho daňové a sociální politiky.

Sledování mzdové (příjmové) nerovnosti

  • Ke sledování slouží řada způsobů. Nejčastěji tabulky nebo grafy obsahující počty či podíly osob nacházejících se v hlavních příjmových pásmech..
  • Grafické znázornění rozdělení příjmů ve společnosti zachycuje závislost mezi výši příjmů a podílem osob, který daný příjem pobírají. Z grafů můžeme vyčíst, že rozdělení není rovnoměrné, nýbrž se „sklání“ směrem doprava. To odráží skutečnost, že nižší mzdy pobírá větší, zatímco vyšší mzdy pobírá menší podíl osob.
  • Lidí s vysokými příjmy je málo, ale ovlivňují přitom průměr mezd ve společnosti. Z toho vyplývá, že osoba se středním příjem (příjem, pro který platí, že počet osob s vyšším i menším příjmem je stejný; bývá označován i jako medián), bude mít zpravidla nižší příjem než je aritmetický průměr příjmů. Vyšší rozdíl mezi průměrnou a střední mzdou je důsledkem vyšší diferenciace.

graf

  • Nebo graf uč. TNH, str. 314
  • Další jednoduchý způsob zachycení příjmové nerovnosti vychází z rozdělení osob či domácností do zpravidla čtyř, pěti nebo deseti stejně početných skupin. (tzv. kvartilů, kvantilů, decilů). Ty jsou vytvořeny tak, že např. u kvartilů, první skupina zahrnuje čtvrtinu domácností s nejnižšími příjmy, další skupina čtvrtinu s vyššími příjmy atd. Výrazem nerovnosti v rozdělení příjmů jsou vyšší rozdíly mezi podíly na celkovém důchodu, které na jednotlivé skupiny připadají.
  • V zemích s výraznou mírou mzdového, resp.příjmové nerovnosti připadá například na ,,horní„ pětiny domácnostítéměř 1/2 celk.důchodu, zatímco podíl ,,dolní“ pětiny domácností je cca 10krát nižší-představuje zhruba 5%.

Lorenzova křivka

  • Je dalším nástrojem pro zachycení ne/rovnosti příjmů. Navazuje na výše zmíněné rozdělení domácností do stejně početných skupin.
  • Modrá přímka znázorňuje zcela rovnoměrnou distribuci příjmů, tj. 10% domácností získává 10% příjmů, 20% domácností získává 20% příjmů atd.

graf

  • Zakřivená čára (Lorenzova křivka) ukazuje typické rozložení příjmu, které se od rovnoměrného zpravidla značně liší.
  • Oblast, kterou vidíme mezi přímkou (příjmová rovnost) a křivkou (příjmová nerovnost) představuje rozsah nerovnosti příjmové distribuce. Čím menší je tato oblast, tím menší je nerovnost. Různé Lorenzovy křivky odpovídající různým zemím v různých časových obdobích skýtají možnost srovnání nerovnosti distribuce příjmů.
  • Odtud vychází tzv. Giniho koeficient udávající míru příjmové nerovnosti od 0-1. Jeho hodnota je dána podílem mezi plochou mezi Lorenzovou křivkou a linií rovnoměrného rozdělení a celkovou plochou pod touto linií.
  • Další charakteristikou příjmového rozdělení může být podíl domácností nacházejících se pod oficiálně stanovenou výší životního(existenčního) minima (hranice chudoby). Tato hranice bývá pravidelně upravována tak, aby odrážela vývoj cen, resp.životních nákladů.

Přerozdělování příjmů a jeho nástroje

  • Pozměnit rozložení příjmů ve společnosti patří mezi hlavní cíle vládní politiky. Role, kterou by měly vlády při přerozdělování příjmů sehrávat(př.jak rozsáhlá by měla být ,,záchranná sociální síť„..)patří k nejčastějším tématům národohospodářských diskuzí.
  • Rozdělení příjmů mezi jednotlivce a domácnosti není neměnné. Závisí i na fázi života, kterou procházejí, a na ekonomické mobilitě obyvatelstva, tj.pohybu osob mezi jednotlivými příjmovými kategoriemi v průběhu jejic ekonomického života. Se stárnutím se zvyšují zkušenosti, a proto stoupá mzda až do 50 roku, pak zase klesá až do důchodu.

Nástroje přerozdělení příjmů

  • K základním opatřením, jejichž prostřednictvím vlády přerozdělují příjmy, patří výběr daní, politika sociálního zabezpečení a zákonodárství stanovující minimální mzdy.
  • Daňová soustava – zvýšení důchodové rovnosti mezi jednotlivými příjmovými skupinami hraje ve všech vyspělých zemích důležitou roli: jedním z hlavních cílů je shromáždit příjmy od domácností s vyššími příjmy a poskytnout je ve formě tzv. transferů, domácnostem s nižšími příjmy. To je docíleno prostřednictvím progresivní daně z příjmu, kdy domácnosti s vysokými důchody platí vyšší daně.
  • Systém sociálního zabezpečení – skrze něj dochází k transferům. Zahrnuje programy zvyšující životní úroveň vybraných domácností. Dopad těchto opatření není vždy jednoznačný – snížení motivace k práci, zvýšení motivace stát se „sociálně potřebným“, a tak získat na dávku nárok. Tím mohou sociální problémy místo zlepšení dokonce zhoršit.
  • Zákonná minimální mzda – ze strany vlády považována za ideální opatření ke snížení důchodové nerovnosti - vlády nic nestojí, cenu tohoto opatření platí zaměstnavatelé.
  • Záporná daň z příjmu - lze jí nahradit systém sociálního zabezpečení. Podstatou je, aby domácnosti s nízkým příjmem dostávaly od státu subvence. Výhodou je její jednoduchost, výpočet daně z příjmu probíhá pro všechny domácnosti stejně (vyšší příjmy – daň kladná, nižší příjmy – daň záporná). Domácnosti s nízkými příjmy tak mají možnost získat finanční pomoc od státu, aniž by museli prokazovat svou potřebnost, podporu získají na základě malého příjmu. Na rozdíl od systému sociálního zabezpečení nemusí domácnosti prokazovat nárok na sociální dávku na základě určité soicální skutečnosti. Problém motivace k získání vyššího příjmu, resp.odrazování od párce, který je systému soc.zabezpečení přítěží, to však neřeší.
  • Určitou variantou negativní daně jsou daňové dobropisy. Daňový dobropis = daň.nástroj umožňující rodinám s nízkými příjmy získat náhradu za zaplacenou daň z příjmu, a to ve výši, která převyšuje skutečně zaplacenou daň. Daňový dobropis se vztahuje jen k pracovním příjmům, a tak nevede k demotivaci. Na druhé straně však neposkytuje sociální dávky v nezaměstnanosti, nemoci či jiné pracovní neschopnosti.

Prameny

  • Urban, Jan: Teorie národního hospodářství,2011, str. 312-318

Navigace Seznam otázek

A Předmět a metody národohospodářské teorie
71. Předmět národohospodářské teorie a její základní kategorie | 30. Hlavní historické a současné směry ekonomického myšlení

B Základní ekonomické pojmy a principy
98. Základní ekonomické principy a modely, metodické chyby ekonomického uvažování | 54. Náklady alternativ a utopené náklady, ilustrujte na příkladech | 97. Základní ekonomické otázky, typy a odlišnosti ekonomických systémů | 17. Ekonomická efektivnost, Paretovo a Kaldor-Hicksovo kritérium efektivnosti | 85. Trhy výrobních faktorů, jejich úloha, specifika a regulace | 89. Typy ekonomických subjektů, jejich postavení a úloha v národním hospodářství | 49. Model ekonomického koloběhu | 55. Národohospodářské agregáty a jejich význam | 46. Metody měření HDP

C Tržní systém a státní ekonomická regulace
82. Trh a tržní systém, typy trhů | 87. Tržní cena a její funkce | 7. Cenová a necenová konkurence, principy marketingu | 31. Hospodářská politika, její cíle, druhy a účinnost, magický čtyřúhelník | 88. Tržní selhání, jeho druhy a příčiny, ilustrujte na příkladech | 90. Veřejná a soukromá řešení tržních selhání | 75. Státní regulace trhů, ceny ve smíšené ekonomice | 73. Selhání vlády a jeho příčiny

D Poptávka, nabídka a tržní cena
100. Zákon poptávky, zákon nabídky, zákon poptávky a nabídky, zákon jedné ceny | 8. Cenová, důchodová a křížová elasticita poptávky | 70. Přebytek výrobce a spotřebitele, efektivita tržní rovnováhy | 77. Státní zásahy do cen, jejich příčiny, důsledky a efektivita

E Rozhodování, ekonomika a správa firem
9. Cíle, náklady, příjmy a zisk firmy | 35. Implicitní a explicitní náklady firmy, ekonomický a účetní zisk | 61. Normální zisk firmy, ekonomická renta a její dobývání | 53. Náklady a nákladové křivky firmy, analýza firemních nákladů | 44. Marginální náklady a jejich význam | 99. Zákon klesajícího mezního produktu, princip úspor z rozsahu | 25. Financování firmy, finanční ukazatele a jejich funkce při řízení firmy | 96. Význam a struktura rozvahy firmy | 21. Ekonomický pohled na vybrané právní formy podniků, jejich výhody a nevýhody | 18. Ekonomické aspekty správy společností, problém „pána a správce“, modely corporate governance

F Struktura trhu, typy konkurence a konkurenční politika
78. Struktura trhu a tržní síla, relevantní trh | 15. Efektivnost dokonalé konkurence | 83. Trh dokonalé konkurence a postavení firmy na tomto trhu | 58. Nedokonalá konkurence, příčiny vzniku a hlavní typy, ztráta blahobytu v podmínkách nedokonalé konkurence | 33. Chování firem v podmínkách dokonalé a monopolistické konkurence | 34. Chování firem v podmínkách oligopolu a monopolu | 42. Konkurenční politika, antimonopolní zákonodárství, regulace přirozených monopolů

G Kapitál a kapitálové trhy
40. Kapitál, jeho vznik, formy a funkce | 37. Instituce kapitálového trhu a jejich význam | 52. Nabídka, poptávka a rovnováha na trhu kapitálu | 3. Aktiva, jejich druhy a vlastnosti, stanovení ceny aktiv | 39. Investování a spekulace, vznik a důsledky „investičních bublin“ | 79. Subjekty kapitálového trhu | 67. Primární a sekundární kapitálové trhy a jejich význam

H Trh práce, zaměstnanost a rozdělení příjmů
65. Poptávka a nabídka na trhu práce, vliv substitučního a důchodového efektu na nabídku práce | 84. Trh práce (poptávka, nabídka a rovnováha) | 86. Tržní a netržní faktory determinace mezd, mzdová strnulost, jej příčiny a důsledky | 59. Nezaměstnanost, příčiny, druhy a měření, vztah nezaměstnanosti a inflace | 72. Rozdělení důchodů, nerovnosti v důchodech, přerozdělovací procesy a jejich nástroje

I Peníze a měnová politika
63. Peníze, jejich funkce a formy, úloha zlata v dějinách peněz | 94. Vymezení peněz, peněžní zásoba a peněžní agregáty | 41. Komoditní peníze, zlatý standard, peníze s nuceným oběhem | 51. Nabídka a poptávka na trhu peněz, cena peněz, výnosová křivka | 5. Bankovní systém, tvorba peněz a peněžní multiplikátor | 50. Monetární politika a její nástroje | 56. Nástroje expanzívní fiskální a monetární politiky, jejich význam a účinnost | 57. Nástroje restriktivní měnové a rozpočtové politiky, jejich význam a účinnost | 6. Bezprostřední a konečné cíle měnové politiky, cílování inflace | 43. Kvantitativní teorie peněz, Fisherova rovnost | 62. Omezení měnové a fiskální politiky | 45. Měnová báze a tvorba peněz, peníze jako dluh | 14. Diskontní, lombardní a repo sazba jako měnové nástroje | 29. Funkce a nástroje centrální banky | 60. Nezávislost a odpovědnost centrální banky | 36. Inflace a její měření, druhy, příčiny a důsledky inflace, inflační daň | 12. Deflace, její příčiny a důsledky, past likvidity a kvantitativní uvolňování

J Hospodářský růst
80. Teorie hospodářského růstu | 69. Produktivita práce a kapitálu a jejich faktory, politika nabídkové strany | 22. Ekonomický růst a rozvoj, zdroje a typy růstu, růstová politika

K Hospodářský cyklus a stabilizační politika
32. Hospodářský cyklus, jeho příčiny a fáze | 66. Poptávkové a nabídkové šoky a jejich vliv na vznik recese | 38. Investiční akcelerátor a multiplikátor a jejich význam pro průběh hospodářského cyklu | 26. Finanční a měnová krize, možné příčiny a důsledky | 10. Cíle, principy a nástroje stabilizační politiky | 2. Agregátní poptávka a nabídka, potenciální a reálný produkt | 4. Automatické stabilizátory a jejich funkce, vysvětlete na příkladu | 27. Fiskální multiplikátory, efekt vytěsňování | 20. Ekonomické multiplikátory a jejich význam (Keynesův multiplikátor, peněžní multiplikátor, fiskální multiplikátor) | 28. Fiskální politika, její cíle a nástroje

L Státní rozpočet a daňový systém
93. Veřejné finance, jejich funkce a složky, státní rozpočet a jeho deficity | 76. Státní rozpočet, základní struktura jeho příjmové a výdajové stránky | 11. Daně, jejich druhy a ekonomické vlastnosti, daňová politika | 16. Efektivnost zdanění, daňové břemeno a „náklady mrtvé váhy“, Lafferova křivka | 23. Euro a Maastrichtská kritéria, Pakt stability a růstu

M Mezinárodní ekonomické vztahy
1. Absolutní a komparativní výhody v mezinárodním obchodě, vysvětlete na příkladu | 48. Mezinárodní měnové vztahy, devizové trhy, optimální měnové zóny | 64. Platební a obchodní bilance, jejich struktura a význam | 13. Devizové režimy a jejich národohospodářské důsledky | 47. Mezinárodní ekonomická integrace a její formy, globalizace ekonomiky | 95. Vývoj evropské ekonomické integrace, jednotný vnitřní trh, hospodářská a měnová unie EU

N Základy ekonomie veřejného sektoru:
24. Externality, jejich příčiny, důsledky a řešení | 81. Transakční náklady a Coaseův teorém | 92. Veřejné a částečně veřejné statky, společné zdroje | 74. Soukromé a veřejné statky, veřejné poskytování statků | 68. Principy ekonomické teorie veřejné volby | 91. Veřejná produkce statků, její příčiny a důsledky | 19. Ekonomické chování veřejné byrokracie

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code