62. Omezení měnové a fiskální politiky
- fiskální (=rozpočtová) a monetární (=měnová) politika jsou dvěma hlavními hospodářskopolitickými nástroji, které slouží ke stabilizaci výkyvů ekonomiky v hospodářském cyklu
- tato stabilizační politika se zaměřuje na regulaci souhrnné poptávky – tzv. poptávkové řízení ekonomiky
- stimulace poptávky – expanzivní politika
- omezování poptávky – restriktivní politika
Měnová politika
- vykonává centrální banka (CB), u nás ČNB, která je vládě a dalších orgánech nezávislá - 6/1993 o ČNB
- vychází ze vztahu mezi množstvím peněz v oběhu a úrovní ekonomické aktivity:
- expanzivní měnová politika: roste peněžní nabídka → klesají úrokové sazby → růst investic → vyšší agregátní poptávka → růst HDP
- nadměrná peněžní nabídka → růst inflace
- X restriktivní měnová politika
- cílování inflace – vytvoření inflačního očekávání a korigování inflačních výkyvů expanzivní nebo restriktivní politikou
- vazba mezi peněžními agregáty a cenovou hladinou se rozvolňuje v důsledku globalizace trhů, proto centrální banka nemusí být schopna řídit peněžní agregát dostatečně přesně
Nástroje
- operují se vztahem celková nabídka peněz – výše úrokové míry
operace na volném trhu
- nákup a prodej aktiv od bank a dalších investorů
- expanzivní: nákup aktiv centrální bankou → zvýšení množství peněz v ekonomice → zvýšení schopnosti bank poskytovat půjčky → další zvýšení peněžní nabídky (depozitní multiplikátor)
- X restriktivní
změna diskontních sazeb
- změna podmínek(sazeb), za kterých si banky mohou krátkodobě půjčovat nebo ukládat, motivuje banky k poskytování výhodnějších nebo méně výhodných úvěrů
- př.: restriktivní politika - zvýšení diskontní sazby → omezení nabídky peněz
- půjčka od centrální banky = diskontní půjčka → diskontní úroková míra = repo sazba = základní sazba
- půjčka od centrální banky, banka přijme do zástavy cenné papíry = lombardní půjčka
- uložení přebytečných peněžních prostředků u CB → úročeno depozitní = diskontní sazbou
změna povinných bankovních rezerv - v ČR 2%
- restriktivní – zvýšení rezerv
- expanzivní
Omezení měnové politiky
- CB nemůže ovlivnit ani předvídat, zda si domácnosti peněžní prostředky uloží do bank, nebo si je ponechají v hotovosti – množství peněz v oběhu závisí do značné míry na rozhodnutí domácností
- př.: v době velké hospodářské krize poklesla peněžní nabídka v USA v důsledku masového vybírání vkladů o 28%
- banky mohou mít peníze k dispozici, ale rozhodnou se je nepůjčovat, vytvářejí dobrovolné rezervy, např. kvůli špatnému ekonomickému výhledu; extrémní situace – úvěrová krize = credit crunch – bankovní systém vytváří méně peněz, než by bankovní rezervy umožňovaly. CB již nemůže dále snižovat diskontní sazby, řeší se tzv. kvantitativním uvolněním – CB nakupuje vše možné pro rozšíření měnové báze
- pokud je CB závislá na vládě, může docházet k využívání nástrojů CB pro plnění politických zájmů vlády. CB pomáhá vládě s rozpočtovými výdaji, kupuje státní cenné papíry a tím poskytuje vládě půjčku, tím ale vydává do oběhu více peněz a vyvolává nebezpečí růstu inflace. Země, kde je CB závislá na vládě, mají dlouhodobě vyšší míru inflace
- měnová politika je jako nástroj ekonomické stabilizace nejméně efektivní v extrémních fázích ekonomického cyklu – v obdobích expanze mají výdaje a úvěry díky vysokým očekáváním tendenci růst i přes vysokou cenu peněz, v období recese firmy nejsou ochotny přijmout riziko plynoucí ze zvýšení rozsahu své činnosti i přesto, že CB sníží úrokové sazby a tak zdostupní úvěry
Rozpočtová politika
- v kompetenci vlády, parlamentu
- je to stabilizační politika využívající změnu struktury a výše státních rozpočtových příjmů a výdajů
- expanzivní fiskální politika: ekonomika směřuje do recese → zvýšení rozpočtových výdajů a/nebo snížení daní → domácnosti i firmy získají více disponibilních finančních prostředků, pokud budou spotřebitelské výdaje nebo podnikové investice růst, zastaví se pokles ekonomiky → zrychlení ekonomiky
- X restriktivní fiskální politika: roste inflační nebezpečí → omezení poptávky - > zpomalení ekonomiky
Nástroje
- podle toho, jestli vyžadují pro svou realizaci rozhodnutí, rozlišujeme:
diskreční fiskální politika – vyžadují rozhodnutí vlády, parlamentu
- př.: veřejné investiční výdaje, dotace firmám, daňová reforma
- jejich účinek ale může přicházet příliš pozdě
automatické stabilizátory – rozhodnutí nevyžadují
- během recese zvyšují souhrnnou poptávku a během inflace ji snižují, oslabují tak ekonomické výkyvy
- jsou to změny vládních výdajů nebo daňových příjmů
- př.: progresivní daň z příjmu – rostoucí daňové příjmy v období expanze vytváří zdroje pro zvýšení vládních výdajů v období recese
- př.: příspěvky v nezaměstnanosti, sociální dávky – v závislosti na fázi ekonomického cyklu se mění výše vládních výdajů, v období recese roste nezaměstnanost, s ní i výdaje na dávky, v období expanze klesají
—-
- účinnost fiskální politiky závisí na dvou faktorech:
- fiskální multiplikátor – výdajový a daňový
- multiplikační účinek státních výdajů znamená, že posun agregátní poptávky, který zvýšení těchto výdajů vyvolá, je ve skutečnosti větší, než tomuto zvýšení odpovídá – zvýšení státních výdajů vede k růstu důchodů, to má za následek další vzestup spotřebních výdajů, část vynaložených prostředků se státu vrací růstem daňových příjmů
- to samé se děje při snížení daní
- efekt vytěsňování – působí na agregátní poptávku opačně než multiplikační efekt
- zvýšení vládních výdajů je často financováno státními půjčkami, tím roste poptávka po kapitálu a úroková míra, což snižuje poptávku závislou na úvěrovém financování
- při snížení daní vedou vyšší důchody domácností k vyšší poptávce po penězích a to vyvolává zvýšení úrokových sazeb
- o výsledném dopadu fiskální politiky rozhoduje, který z uvedených efektů převáží
- pokud dojde k růstu vládních výdajů nebo k poklesu daní v období recese, je vliv efektu vytěsňování nižší – v ekonomice zůstává značná část kapitálu nevyužita, v období expanze je vliv efektu vytěsňování výrazně vyšší – zvýšením vládních výdajů dojde k omezení (vytěsnění) investičních nebo spotřebních výdajů soukrových subjektů
Omezení fiskální politiky
- souvisí s jejími dopady na státní rozpočet - zvyšování výdajů a snižování daní vytváří často rozpočtový deficit, pokud je deficit financován půjčkami, snižuje objem prostředků použitelných k investování, a tak nemusí tyto kroky být jako prostředek boje proti recesi efektivní
- pokud stát nemá dostatek finančních prostředků a má pouze omezenou možnost si půjčit, lze deficit financovat financovat:
- tzv. monetizací rozpočtového deficitu – CB kupuje vládní cenné papíry, nákup financuje dodatečným uvolňováním peněz do oběhu – vede k růstu inflace
- pomocí zahraničních zdrojů – příliv zahraničního kapitálu ale zvyšuje kurs domácí měny a oslabuje konkurenceschopnost a růstový potenciál ekonomiky
- fiskální politika vyžaduje dělat nepopulární politická rozhodnutí – př.: při růstu inflace je třeba zvýšit daně nebo snížit vládní výdaje, to navíc často naráží na odpor sociálních a politických skupin, které z nich mají největší prospěch
- úspěšnost fiskální politiky závisí na jejím správném načasování, přesnosti údajů poskytovaných ekonomickými indikátory a přesnosti prognóz
- zasáhnout ve správnou dobu správnými prostředky bývá problematické, nesprávně načasované zásahy přitom mohou ekonomice naopak uškodit
Koordinace monetární a fiskální politiky může účinnost obou politik zvýšit – monetární politika může snižovat dopad efektu vytěsňování
Prameny
TNH Urban, 3. vydání, str. 341-352, 406, 419-427
Navigace Seznam otázek
A Předmět a metody národohospodářské teorie
71. Předmět národohospodářské teorie a její základní kategorie |
30. Hlavní historické a současné směry ekonomického myšlení
B Základní ekonomické pojmy a principy
98. Základní ekonomické principy a modely, metodické chyby ekonomického uvažování |
54. Náklady alternativ a utopené náklady, ilustrujte na příkladech |
97. Základní ekonomické otázky, typy a odlišnosti ekonomických systémů |
17. Ekonomická efektivnost, Paretovo a Kaldor-Hicksovo kritérium efektivnosti |
85. Trhy výrobních faktorů, jejich úloha, specifika a regulace |
89. Typy ekonomických subjektů, jejich postavení a úloha v národním hospodářství |
49. Model ekonomického koloběhu |
55. Národohospodářské agregáty a jejich význam |
46. Metody měření HDP
C Tržní systém a státní ekonomická regulace
82. Trh a tržní systém, typy trhů |
87. Tržní cena a její funkce |
7. Cenová a necenová konkurence, principy marketingu |
31. Hospodářská politika, její cíle, druhy a účinnost, magický čtyřúhelník |
88. Tržní selhání, jeho druhy a příčiny, ilustrujte na příkladech |
90. Veřejná a soukromá řešení tržních selhání |
75. Státní regulace trhů, ceny ve smíšené ekonomice |
73. Selhání vlády a jeho příčiny
D Poptávka, nabídka a tržní cena
100. Zákon poptávky, zákon nabídky, zákon poptávky a nabídky, zákon jedné ceny |
8. Cenová, důchodová a křížová elasticita poptávky |
70. Přebytek výrobce a spotřebitele, efektivita tržní rovnováhy |
77. Státní zásahy do cen, jejich příčiny, důsledky a efektivita
E Rozhodování, ekonomika a správa firem
9. Cíle, náklady, příjmy a zisk firmy |
35. Implicitní a explicitní náklady firmy, ekonomický a účetní zisk |
61. Normální zisk firmy, ekonomická renta a její dobývání |
53. Náklady a nákladové křivky firmy, analýza firemních nákladů |
44. Marginální náklady a jejich význam |
99. Zákon klesajícího mezního produktu, princip úspor z rozsahu |
25. Financování firmy, finanční ukazatele a jejich funkce při řízení firmy |
96. Význam a struktura rozvahy firmy |
21. Ekonomický pohled na vybrané právní formy podniků, jejich výhody a nevýhody |
18. Ekonomické aspekty správy společností, problém „pána a správce“, modely corporate governance
F Struktura trhu, typy konkurence a konkurenční politika
78. Struktura trhu a tržní síla, relevantní trh |
15. Efektivnost dokonalé konkurence |
83. Trh dokonalé konkurence a postavení firmy na tomto trhu |
58. Nedokonalá konkurence, příčiny vzniku a hlavní typy, ztráta blahobytu v podmínkách nedokonalé konkurence |
33. Chování firem v podmínkách dokonalé a monopolistické konkurence |
34. Chování firem v podmínkách oligopolu a monopolu |
42. Konkurenční politika, antimonopolní zákonodárství, regulace přirozených monopolů
G Kapitál a kapitálové trhy
40. Kapitál, jeho vznik, formy a funkce |
37. Instituce kapitálového trhu a jejich význam |
52. Nabídka, poptávka a rovnováha na trhu kapitálu |
3. Aktiva, jejich druhy a vlastnosti, stanovení ceny aktiv |
39. Investování a spekulace, vznik a důsledky „investičních bublin“ |
79. Subjekty kapitálového trhu |
67. Primární a sekundární kapitálové trhy a jejich význam
H Trh práce, zaměstnanost a rozdělení příjmů
65. Poptávka a nabídka na trhu práce, vliv substitučního a důchodového efektu na nabídku práce |
84. Trh práce (poptávka, nabídka a rovnováha) |
86. Tržní a netržní faktory determinace mezd, mzdová strnulost, jej příčiny a důsledky |
59. Nezaměstnanost, příčiny, druhy a měření, vztah nezaměstnanosti a inflace |
72. Rozdělení důchodů, nerovnosti v důchodech, přerozdělovací procesy a jejich nástroje
I Peníze a měnová politika
63. Peníze, jejich funkce a formy, úloha zlata v dějinách peněz |
94. Vymezení peněz, peněžní zásoba a peněžní agregáty |
41. Komoditní peníze, zlatý standard, peníze s nuceným oběhem |
51. Nabídka a poptávka na trhu peněz, cena peněz, výnosová křivka |
5. Bankovní systém, tvorba peněz a peněžní multiplikátor |
50. Monetární politika a její nástroje |
56. Nástroje expanzívní fiskální a monetární politiky, jejich význam a účinnost |
57. Nástroje restriktivní měnové a rozpočtové politiky, jejich význam a účinnost |
6. Bezprostřední a konečné cíle měnové politiky, cílování inflace |
43. Kvantitativní teorie peněz, Fisherova rovnost |
62. Omezení měnové a fiskální politiky |
45. Měnová báze a tvorba peněz, peníze jako dluh |
14. Diskontní, lombardní a repo sazba jako měnové nástroje |
29. Funkce a nástroje centrální banky |
60. Nezávislost a odpovědnost centrální banky |
36. Inflace a její měření, druhy, příčiny a důsledky inflace, inflační daň |
12. Deflace, její příčiny a důsledky, past likvidity a kvantitativní uvolňování
J Hospodářský růst
80. Teorie hospodářského růstu |
69. Produktivita práce a kapitálu a jejich faktory, politika nabídkové strany |
22. Ekonomický růst a rozvoj, zdroje a typy růstu, růstová politika
K Hospodářský cyklus a stabilizační politika
32. Hospodářský cyklus, jeho příčiny a fáze |
66. Poptávkové a nabídkové šoky a jejich vliv na vznik recese |
38. Investiční akcelerátor a multiplikátor a jejich význam pro průběh hospodářského cyklu |
26. Finanční a měnová krize, možné příčiny a důsledky |
10. Cíle, principy a nástroje stabilizační politiky |
2. Agregátní poptávka a nabídka, potenciální a reálný produkt |
4. Automatické stabilizátory a jejich funkce, vysvětlete na příkladu |
27. Fiskální multiplikátory, efekt vytěsňování |
20. Ekonomické multiplikátory a jejich význam (Keynesův multiplikátor, peněžní multiplikátor, fiskální multiplikátor) |
28. Fiskální politika, její cíle a nástroje
L Státní rozpočet a daňový systém
93. Veřejné finance, jejich funkce a složky, státní rozpočet a jeho deficity |
76. Státní rozpočet, základní struktura jeho příjmové a výdajové stránky |
11. Daně, jejich druhy a ekonomické vlastnosti, daňová politika |
16. Efektivnost zdanění, daňové břemeno a „náklady mrtvé váhy“, Lafferova křivka |
23. Euro a Maastrichtská kritéria, Pakt stability a růstu
M Mezinárodní ekonomické vztahy
1. Absolutní a komparativní výhody v mezinárodním obchodě, vysvětlete na příkladu |
48. Mezinárodní měnové vztahy, devizové trhy, optimální měnové zóny |
64. Platební a obchodní bilance, jejich struktura a význam |
13. Devizové režimy a jejich národohospodářské důsledky |
47. Mezinárodní ekonomická integrace a její formy, globalizace ekonomiky |
95. Vývoj evropské ekonomické integrace, jednotný vnitřní trh, hospodářská a měnová unie EU
N Základy ekonomie veřejného sektoru:
24. Externality, jejich příčiny, důsledky a řešení |
81. Transakční náklady a Coaseův teorém |
92. Veřejné a částečně veřejné statky, společné zdroje |
74. Soukromé a veřejné statky, veřejné poskytování statků |
68. Principy ekonomické teorie veřejné volby |
91. Veřejná produkce statků, její příčiny a důsledky |
19. Ekonomické chování veřejné byrokracie