Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!

Obsah

48. Mezinárodní měnové vztahy, devizové trhy, optimální měnové zóny

48. Mezinárodní měnové vztahy, devizové trhy, optimální měnové zóny

podle Borkovce by měl být obsah této otázky následující:

Devizové trhy a měnové kurzy

firmy, které se účastní zahraničního obchodu, zpravidla očekávají, že dostanou zaplaceno ve své vlastní měně
zahraniční měny neboli devizy jsou prodávány a kupovány nejčastěji bankami a finančními institucemi → vytvářejí mezinárodní devizový trh
měnový/devizový kurz = cena jednotky národní měny vyjádřená prostřednictvím jiné měny
stanovování měnového kurzu se děje až od 70. let, dříve fungovaly pevní/fixní směnné kurzy

pevné měnové kurzy
- centrální banky jednotl. zemí nakupují a prodávají svou měnu za pevně stanovenou cenu
- ve většině případů je kurz dané měna zafixován vůči dolaru
- tento režim funguje jako jakýkoli jiný systém podpory fixování cen (např. systém podpory zemědělských produktů
- má-li být CB schopná zajistit stabilitu měnového kurzu, musí mít stále určitou zásobu zahraniční měny, popř. zlata (kterou může za domácí měnu nabídnout)

měnové intervence a devalvace
- měnová intervence/intervence na devizovém trhu = nákup a prodej zahraniční měny prováděný CB v zájmu stabilizace kurzu domácí měny
- CB v tom může pokračovat tak dlouho, dokud má nezbytné rezervy
- pokud už nemůže pevný měnový kurz dále udržet, měnu devalvuje , tzn. sníží její pevně stanovený kurz vůči ostatním měnám
- rozsah měnové intervence vychází z platební bilance → v systému pevných měnových kurzů musí CB poskytnout takové množství zahr. měny, které je nezbytné k financování nerovnováhy platební bilance
- pevně stanovený měnový kurz může mít i podobu fluktuačního pásma, tzn. měnový kurz se může volně pohybovat v určitém pásmu

režim flexibilních/plovoucích kurzů
- od konce druhé svět. války do začátku 70.let fixovala většina zemí své měnové kurzy (viz situace s brettonwoodským systémem)
- od 70.let převládají flexibilní/plovoucí směnné kurzy
  - kurzy národních měn kolísají volně na základě zákonů nabídky a poptávky
  - nejsou primárně determinovány státními institucemi
- čistý plovoucí kurz – CB stojí zcela stranou a nechá kurz volně se pohybovat
- řízený plovoucí kurz – CB se pokouší kurz částečně ovlivnit nákupy a prodeji zahraničních měn

devalvace a depreciace
- systém pevných měnových kurzů:
  - devalvace – obyvatelé devalvující země jsou nuceni platit za zahraniční měny více než doposud; cizinci platí za devalvovanou měnu méně
  - revalvace – opak devalvace
- systém plovoucích měnových kurzů:
  - depreciace – znehodnocení měny → vzestup cen dováženého zboží, zvýšení inflace
  - apreciace – zhodnocení měny → snížení cen dováženého zboží, snížení infalce
  - měna se z(ne)hodnocuje na základě každodenních pohybů na devizovém trhu

kurzy dvoustranné, vícestranné, nominální a reální
- dvoustranné nominální kurzy – běžné devizové kurzy vyjadřující cenu zahraniční měny k domácí měně
  - dvoustranné = vyjadřují kurz jedné měny vůči druhé
  - nominální = vyjadřují kurz počtem zahraničních měnových jednotek, které je třeba za jednotku určité národní měny zaplatit
- mnohostranné/efektivní kurzy – charakterizují pohyb hodnoty domácí měny ve vztahu k většímu počtu zahr. měn
  - jedná se o kurz nominální
- reálný měnový kurz – zjišťuje, zda se domácí zboží s služby stávají relativně levnější nebo dražší než statky zahraniční
  - reálné zhodnocení domácí měny – růst reálného měn. kurzu; ekonomické subjekty (domácí i zahr.) přesunují část svých výdajů ve prospěch domácího zboží
  - reálné znehodnocení domácí měny – pokles reálného měn. kurzu; domácí zboží a služby se stávají relativně dražšími, ztrácejí konkurenceshopnost
- pokud se vývoj inflace v zemích hlavních zahr. obchodních partnerů neliší, zůstávají reálné a nominální měnové kurzy podobné

příčiny pohybu (neboli fluktuace) měnových kurzů
- příčiny fluktuace měnových kruzů souvisí se zákony nabídky a poptávky
  - poptávka po jednotl. měnách souvisí s mezinárodním obchodem se zbožím a službami, s mezinárodními pohyby kapitálu, a devizovými spekulacemi
  - poptávku ovlivňuje i úroveň domácí míry inflace ve vztahu k inflaci v jiných zemích
  - vliv obchodu zbožím a službami
    - je-li po vývozu dané země v zahraničí vysoká poptávka, vzniká poptávka i po národních měnových jednotkách této země → růst ceny této měny vůči zahr. měnám
    - zvýší-li např. určitá země svůj dovoz, vzroste nabídka její měny na zahr. devizových trzích a kurs její měny bude mít v důsledku tendenci klesat
  - vliv úrokových sazeb a investičních výnosů
    - pohyb měnového kurzu vyvolávají i mezinárodní kapitálové pohyby vyvolané rozdíly v úrovni úrokových sazeb, resp. investičních výnosů
    - jsou-li domácí úrokové sazby vyšší než v zahraničí, znamená to příliv zahraničního kapitálu (možnost investovat nebo uložit prostředky v domácí ekonomice) → nákup domácí měny, prodej měny zahraniční → vzestup poptávky po domácí měně → apreciace
    - Ale! Vysoký stupeň integrace kapitálových trhů vede k tomu, že úrokové míry žádné země se nemohou příliš vzdálit od ostatních
    - pohyby devizových kurzů jsou vyvolány i mezinárodní mobilitou kapitálu v důsledku odlišné výnosnosti přímých zahraničních investic (investice zahr. subjektů do výrobního zařízení) – souvisí s rozdíly v úrovni mzdových nákladů, nákladů na přírodní zdroje, zdanění podnikových zisku atd.
  - vliv devizových spekulací
    - jsou to investice do deviz prováděné ve snaze dosáhnout zisku vyvolaného růstem/poklesem směnných kurzů
    - nadměrné devizové spekulace jsou potenciálně destabilizující jev – mohou vytvářet nejistotu ohledně budoucího vývoje devizových kurzů
    - ale je obtížné rozlišit devizové spekulace a „zdravé“ finanční rozhodnutí s cílem pojistit se pro případ krátkodobého poklesu kurzu
    - souvisí s měnovými krizemi (viz otázka č. 26)
  - směnný kurz a míra inflace
    - měnové kurzy odrážejí i relace v mírách inflace jednotl. zemí
    - země s vyšší inflací v důsledku klesající poptávky po jejich měně znehodnocují (depreciace) svou měnu, země s nižší inflací zhodnocují (apreciace)
    - nepřímý vztah mezi inflací a směnnými kurzy vedl ke vzniku teorie parity kupní síly měny
      - tato teorie vysvětluje změny v hodnotách měn čistě na základě relativních měr inflace v různých zemích
      - směnný kurz jedné měny vůči druhé bude záviset na relativní kupní síle těchto měn v jejich vlastních zemích (např. stojí-li určité množství zboží v USA 1,5 dolaru a totéž množství v GB 1 libru, pak rovnovážný směnný kurz bude představovat 1,5 dolaru za 1 libru)
      - pro vysvětlení pohybů v kurzech měn v krátkém období je ale tato teorie nedostatečná
      - ignoruje význam dopravních a dalších nákladů spojených s dovozem a vývozem a i cenové pohyby neobchodovatelných statků (statky, kt. nepřecházejí státní hranice)

parita kupní síly měny a index Big Mac
- teorie parity kupní síly vysvětlující měnové kurzy na základě poměru cen identických statků v jednotl. zemích je založena na předpokladech, které jsou ve skutečnosti prakticky vyloučeny:
  - měnový kurz vytvářený výlučně tržními silami (ve skutečnosti na něj působí ještě další faktory)
  - regulovaný kurz (cílem regulace měnové kurzu nemusí být parita kupních sil)
- přesto má svůj význam
  - poměry národních peněžních jednotek, kt. jsou odvozené od parity jejich kupní síly, se používají jako přepočítávací koeficienty k výpočtům ekonom. úrovně země vyjádřené HDP na jednoho obyvatele
- když srovnáme tržní měnový kurz a paritu kupní síly, zjistíme, zda je tržní kurz nadhodnocen nebo podhodnocen
  - je-li poměr tržního měnového kurzu a parity kupní síly větší než jedna, pak je kurz podhodnocen, v opačném případě nadhodnocen
  - podhodnocení tržního měnového kurzu stimuluje export, nadhodnocení vede k oslabení konkurenceschopnosti domácích výrobků v zahraničí
  - britský týdeník The Economist se řadu let zabývá zjišťováním toho, které měny jsou (pod/nad)hodnoceny za pomoci poměru tržního měnového kurzu a parity kupní síly – vychází se srovnání ceny spotřebního koše zahrnujícího jen jeden statek: hamburger Big Mac (tento statek je ve všech zemích identický)
  - dolarová cena hamburgeru se vydělí jeho domácí cenou v národních měnách jednotl. zemí; je-li poměr tržního měnového kurzu k paritě kupní síly měny větší než jedna, je kurz dané země podhodnocen
  - ČR v roce 2003: měnový kurz vůči dolaru byl 28,9Kč za dolar, kurz, který odpovídal paritě kupní síly odvozené od Big Macu byl 20,9 → koruna byla podhodnocena o téměř 30% (v roce 2006 už jen okolo 20%)

devizové režimy a hospodářská politika
- důsledky plovoucích kurzů
  - klady:
    - plovoucí kurzy řeší problémy platební bilance
    - pokud má země problémy s inflací, může depreciace měny kompenzovat ztrátu cenové konkurenceschopnosti a vracet platební bilanci do rovnováhy
    - pokud má země platební přebytek, může apreciace její měny zvyšovat cenu jejího exportu a snižovat cenu dovozu tak dlouho, doku se platební bilance znovu nevrátí do rovnováhy
    - vznikne-li v ekonomice s tímto režimem vyšší nezaměstnanost, může CB stanovovat nabídku peněž podle svého uvážení, protože ji nic nezavazuje k měnové intervenci
  - zápory:
    - vytváří se tzv. kurzové riziko – nejistota v mezinárodním obchodě a investicích (např. uplyne-li mezi uzavřením mezinár. obchod. smlouvy a provedením platby delší interval, tak se může změnit devizový kurz a změnit se tím očekávaná ziskovost dané operace)
- důsledky fixních kurzů
  - klady:
    - vnášejí do domácího peněžního systému disciplínu
    - pokud není export dostatečně konkurenceschopný a vzniká tak problém deficitu platební bilance, musí se hospodářská politika země s tímto režimem snažit zlepšit zahraničně platební bilanci tím, že omezí agregátní poptávku, nebo že se zaměří na nabídkovou stránku ekonomiky (např. restrukturalizace hospodářství)
  - zápory:
    - státy mohou pod tlakem mezinárodní kapitálové mobility ztrácet kontrolu nad domácí peněžní nabídkou (= možnost uskutečňovat nezávislou monetární politiku)

Mezinárodní měnový fond a brettonwoodský systém

Brettonwoodský měnový systém a jeho rozpad
- konkurenční devalvace = způsob, jakým se státy za velké hospod. krize snažili zlepšovat svou domácí ekonomickou situaci
- k. d. měly podpořit export a převést tak nezaměstnanost do zahraničí
- země postižené devalvacemi devalvovaly své měny
- vedlo to k řetězci devalvací, což rozvrátilo mezinárodní měnový systém
- obnovit ho měl na konci druhé svět. války brettonwoodský systém
  - am. dolar se měl stát tzv. rezervní měnou mezinárodního měnového systému
  - ostatní země měly udržovat své devizové rezervy v dolarech nebo ve zlatě
  - země, kt. k dohodě přistoupily, byly povinny stanovit kurz své měny k dolaru a dodržovat ho
  - dolar byl tak přímo vázán na zlato a ostatní měny nepřímo přes něj
  - na základě bret. systému vznikl Mezinárodní měnový fond
    - jeho hl. funkcí bylo poskytovat úvěry členských státům, kt. byly postiženy nedostatkem devizových rezerv (bránilo by to kurz měny udržovat)
  - pokud měla země problém s udržováním pevného kurzu, mohla provést devalvaci
  - tím byla zajištěna poválečná stabilita mezinár. měnového systému
- od 60.let se zlepšovala situace evrop. zemí ohledně obchodování s USA → dolarové rezervy těchto zemí nakonec převýšily dolarovou hodnostu am. zlatých rezerv
- financování války ve Vietnamu a prudký vzestup ceny ropy způsobily vysokou inflaci dolaru
- důsledkem bylo zrušení konvertibility dolaru za zlato a přešlo se k režimu plovoucího devizového kurzu
- v 2. pol. 70. let se úplně upustilo od vazby měn na zlato
- každá z člen. zemí IMF získala možnost zvolit si sama devizový režim
- tím se zvýšila váha devizových trhů

Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund)
- vytvořen na konferenci konané v Bretton Woods v roce 1944
- na této konferenci byla také založena Skupina Světové banky (WBG)
- sídlem je Washington D.C.
- v současné době je členem MMF 184 zemí
- podle Dohody o MMF jsou hlavními cíle
  - podporovat mezinárodní měnovou spolupráci
  - usnadňovat rozšiřování a vyvážený růst mezinárodního obchodu
  - podporovat devizovou stabilitu
  - napomáhat vytváření mnohostranných platebních systémů
  - učinit své zdroje dočasně dostupné členům majícím potíže s platební bilancí
  - zkrátit trvání a zmírnit stupeň nerovnováhy v mezinárodních platebních bilancích členů
- od doby založení MMF se cíle nezměnily, ale došlo k vývoji jeho činností, aby MMF splňoval stále se měnící potřeby svých členských zemí a potřeby vyvíjející se světové ekonomiky
- MMF je v současné době aktivní v těchto oblastech
  - dohled prováděný MMF – monitoring ekonomického a finančního vývoje a politik v členských zemích a na globální úrovni; poradenství v oblasti měnové politiky
  - finanční asistence – půjčování členským zemím s problémy platební bilance, nejedná se o dočasné financování ale o podporu opatření a reforem zaměřených na nápravu těchto problémů
  - technická asistence – tato asistence je poskytována vládám a centrálním bankám členských zemí IMF – jedná se o různá expertní školení

Optimální měnové zóny

Optimální měnové zóny
- měnová zóna/oblast = oblast, kde je používá jedna měna
- optimální měnová zóna/oblast = oblast, kde se používá jedna měna a která má společný trh práce
- proč i společný trh práce?
  - jestliže v jedné části zóny dojde k recesi a vzroste nezaměstnanost, mohou nezaměstnaní hledat práci v jiné části zóny
- problémy společného pracovního trhu v Eurozóně
  - jazykové bariéry
  - kulturní rozdíly
  - administrativní bariéry
    - kvóty a pracovní povolení (dnes již odstraněno)
    - problém uznání kvalifikace
    - stále jsou povolání, která by měli zastávat zejména občané daného státu (soudnictví, armáda, vysoká politika)

Mezinárodní obchod

příčina MO: vzájemná výhodnost měny
některé země jsou schopné produkovat určité statky s nižšími náklady než jiné
rozdíly v
- nabídce
- ceně pracovní síly a kapitálových zdrojů
- dostupnosti technologií a přírodních zdrojů
- klimatických podmínkách
to podmiňuje mezinárodní specializaci národních ekonomik – výroba různých druhů zboží a služeb
specializace umožňuje zvýšit objem vyráběné produkce a dosáhnout úspor plynoucích ze zvýšeného rozsahu výroby

absolutní a komparativní výhody
- jsou spojeny s výhodností specializace
- absolutní výhoda = jestliže může národní hospodářství vyrábět určitý druh zboží s absolutně nižšími náklady než jiné
  - specializací na tyto výrobky a jejich výměnou za jiné zboží a služby dosahuje národní ekonomika vyššího blahobytu, než pokud by se snažila všechny požadované produkty vyrábět sama
- komparativní výhoda = výhody spojené s výrobou určitého druhu zboží má národní ekonomika tehdy, když jsou náklady alternativ při výrobě tohoto statku nižší než u jiných ekonomik
  - většina ekonomik nemá v zahraničí absolutní výhodu

obchodní překážky a jejich příčiny
- MO je často z různých důvodů omezován – cla, kvóty, bariéry administrativní povahy
- důsledek: dovážené zboží a služby jsou na domácím trhu dražší a tudíž méně dostupné
  - clo
    - daň uvalovaná na dovoz
    - důchodová (fiskální)
      - zavádí se proto, aby stát získal zdroj peněžních prostředků
      - hlavní zdroj státních příjmů do počátku první světové války
    - ochranářská (protekcionistická)
      - uvalována na určité výrobky, ve snaze chránit domácí průmysl před levnější zahraniční konkurencí
  - kvóty
    - jsou to kvantitativní omezení uvalovaná na dovoz určitých druhů zboží (celkem nebo z určité země)
    - omezují rozsah konkurenčního zboží ze zahraničí → zvyšuje se jeho cena
  - administrativní překážky
    - záměrné užití státní legislativy a administrativní regulace ze ztížení dovozu zboží ze zahraničí
    - např.: požadavek, aby dovážené zboží odpovídalo určitým domácím předpisům – jejich splnění znamená pro zahraniční výrobce dodatečné náklady a produkty se zdražují nebo se dovoz omezuje
  - exportní subvence, státem zvýhodněné exportní úvěry, vývozní záruky
    - nepřímá forma finanční podpory od státu exportérům
    - cílem je umožnit prodávat jejich výrobky v zahraničí i za nižší cenu, než jakou by měly doma = dumping

argumenty států pro omezování MO
- a) ochrana odvětví nezbytných pro národní obranu
  - určitá ek. odvětví jsou považovaná za strategická pro nár. bezpečnost
  - pokud by je převzala zahraniční konkurence, mohla by být výroba v krizovém období ohrožena
- b) ochrana odvětví v tzv. počátečním stadiu vývoje
  - tato ochrana se opírá o přesvědčení, že pokud získá dané průmyslové odvětví možnost růstu, bude po určité době schopno konkurovat zahraničním soupeřům
- c) diverzifikace ekonomiky
  - u méně rozvinutých zemí, které značnou měrou závisí na jedné produkované plodině/produktu
  - existuje nebezpeční, že pokles jeho ceny nebo neúroda výrazně dopadnou na celé hospodářství
  - vlády se snaží podporovat rozvoj nových odvětví, které ekonomiku diverzifikují (prostřednictví cel a subvencí)
- d) ochrana před levnou zahraniční prací
  - nejčastější argument vyspělých zemí
  - zahraniční dělníci jsou placeni méně než domácí, a proto může zahraniční konkurence nabízet zboží na domácím trhu výhodněji
  - domácím pracovníkům může v důsledku toho klesnou mzda nebo mohou ztratit pracovní místo
- e) stimulace ekonomického růstu
  - export vede ke zvýšení HDP, import ke snížení
  - je-li export větší než import, představuje čistý export přírůstek HDP
- f) odveta za zahraniční obchodní restrikce
  - odvetná opatření proti zemím, které omezují možnosti dovozu zboží a služeb určité ekonomiky

výhody volného obchodu
- přináší stejný prospěch jako volná konkurence na domácím trhu
- překážky v MO znamenají tomu vyšší ceny pro domácí spotřebitele a brání zemím dosahovat výhod za specializace

Prameny

Jan Urban: Teorie národního hospodářství, 3. vydání, 2011, str. 483, 467-479, 489-495
Jan Urban: Teorie národního hospodářství, 2. vydání, 2006, str. 435-444, 452-455
seminář s Borkovcem (optimální měnové zóny)
http://www.mfcr.cz/cps/rde/xchg/mfcr/xsl/mfo_imf.html - Ministerstvo financí