Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


123. Zásahy státu do ekonomiky, jejich cíle a formy

  • Stát svými regulacemi zasahuje do chování ekonomiky a role tržního systému je omezená - jedná se tedy o smíšenou ekonomiku, ve které stát rozhodování firem v soukromém i veřejném vlastnictví ovlivňuje pomocí regulací (většina ekonomik moderních vyspělých států)
  • Reálně není žádný trh čistě tržní, všude na světě dochází k větším či menším regulacím.
  • Tato snaha vlád pomocí zákonů a exekutivních rozhodnutí ovlivňovat chování firem je označována jako ekonomická (někdy i sociální) regulace
  • Vzhledem k rozsahu státní regulace ekonomiky může ovlivňování firemního chování prováděné touto formou probíhat nejen úmyslně, ale i neúmyslně, jako vedlejší důsledek vládních opatření.
  • Omezení rozhodovacích pravomocí ekonomických subjektů se týká všech tří základních podmínek, na kterých je fungování tržního ekonomického systému založeno, tj, práv soukromého vlastnictví výrobních faktorů, volného fungování cenových systému i volné konkurence.

Formy

Základní rozdělení

(mikroekonomická politika)

  • Přímé - administrativní opatření - povolení, příkazy, zákazy, povolení vstupu do odvětví
  • Nepřímé - daně, dotace, státem stanovené ceny
  • Cíle: zvýšit efektivitu trhů, posílit motivaci ekonomických subjektů, chránit některé subjekty ekonomiky, posílit ekonomickou rovnost a svobodu, zvýšit mezinárodní ekonomickou konkurenceschopnost
  • Státní instituce v řadě zemí mohou ekonomické subjekty přinutit k prodeji výrobních faktorů nacházejících se v jejich vlastnictví (je-li tento prodej vyžadován ve ,,veřejném zájmu‘‘), rozhodovat o tom, smějí-li v určitém regionu prodávat určité zboží či službu (např. elektrickou energii), schvalovat, kontrolovat jejich produkty (potraviny, léky apod.), vázat určité typy podnikání na poskytnutí licence (bankovnictví), zakazovat vývoz či dovoz, stanovit minimální či maximální cenu některých druhů zboží a služeb (např. bydlení).
  • Nepřímo je mohou ovlivňovat například tak, že budou platit určitým subjektům za to, že nebudou určitého výrobku produkovat tolik, kolik by ke svým kapacitám vyrábět mohli (např. zemědělci).
  • Dále mohou finančně podporovat výrobce statků, o které není v ekonomice dostatečný zájem (kulturní statky apod.)

Cíle a oblasti ekonomické regulace

  • Otázka, jakou roli by měl stát v ekonomice hrát, a jaké cíle a nástroje by jeho regulace ekonomického chování firem i jednotlivců měla sledovat, stojí přímo či nepřímo ve středu většiny ekonomických a hospodářskopolitických diskusí.
  • Liberálové - právní rámec vytvářený státem je nutný ale i postačující podmínkou efektivního fungování trhu. Jiný uznávají možnost selhání trhu i v podmínkách dobře fungujících zákonů.
  • Ekonomové jsou v důsledku toho i rozděleni, i pokud jde o optimální úlohu a cíle vlády v ekonomice. Někteří by rádi viděli návrat politiky laissez faire, redukující úlohu vlády, jiní jsou zastánci velmi aktivní vládní participace.
  • Otázky cílů či nástrojů státních zásahů se týkají řady problémů
  • Zavést či zvýšit dovozní cla na ochranu některých domácích odvětví?
  • Zvýšit pomoc sociálně slabším, či by to mělo být úkolem soukromých institucí?
  • Zvýšit/snížit pravomoci odborů?
  • Odpovědi na tyto otázky do značné míry závisejí na individuálních hodnotách a osobních či skupinových zájmech a nelze se na nich tedy zcela shodnout.

Hlavní cíle hospodářské politiky

(magický čtyřúhelník)

  • Ekonomický růst
  • Vysoká zaměstnanost
  • Cenová stabilita
  • Vyrovnanost platební bilance národního hospodářství
  • Vyrovnanost státního rozpočtu
  • Ovšem někdy může nastat konfliktní vztah několika cílů (např. snaha o nižší inflaci a nižší míru nezaměstnanosti)
  • Makroekonomické ukazatele hosp.cílů- tempo reálného eko růstu, míra nezaměstanosti, inflace…
  • po stanovení cílů makroekonomické politiky mohou vlády ve snaze o jejich dosažení zvolit určité hospodářské nástroje (př. opatření měnové politiky, politiky rozpočtové, daňové a výdajové)
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code