Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


104. Typy ekonomických systémů a jejich ilustrace

  • způsoby, kterými společnosti jako celek základní ekonomické otázky řeší, lze rozdělit do tří (resp. čtyř) hlavních kategorií označovaných jako ekonomické systémy
  • základní ekonomické systémy tvoří ekonomiky:
    • tradiční (zvykové)
    • centrálně řízené (příkazové)
    • a tržní
    • spojením jejich prvků pak vzniká systém čtvrtý – smíšená ekonomika
  • základním rozlišením ekonomických systému je, zda a nakolik se rozhodnutí o alokaci zdrojů opírá o:
    • rozhodování soukromých osob (jednotlivců a firem) – typicky tržní systém,
    • rozhodnutí orgánů či instituci vlády – typicky centrálně řízený systém,
    • nebo o společenské tradice – typicky zvykový systém
  • toto rozlišení také může rozhodovat o tom, jakou roli budou při distribuci vyrobené produkce mezi jednotlivé členy společnosti (3. otázka) hrát určité osobní faktory (píle, kvalifikace, talent, schopnosti, vlastnictví majetku, příslušnost k určité společenské skupině nebo politické straně apod.)
  • rozlišení mezi jednotlivými systémy se nemusí týkat jen národního hospodářství jako celku, ale může se vztahovat i k jeho jednotlivým oblastem či odvětvím

Tradiční (zvykový) systém

  • rigidní, řešení základních ekonomických otázek se děje na základě dlouhodobých zvyklostí a tradic
  • dnes již prakticky historickou kategorií, uplatňují ho prakticky již jen primitivně žijící společnosti
  • většinu výstupů výroby dostává náčelník, popř. velký vlastník půdy
  • přestože je archaický, určité prvky se dochovaly v dílčích oblastech (např. volba povolání, vycházející z jisté rodinné nebo etnické tradice)
  • např.: Primitivně žijící amazonské kmeny, Křováci, centrální Austrálie, Afrika
  • Kdo vlastně dohlíží na to, co se produkuje v takové ekonomice? Protože se málo produkuje, je toho málo k dispozici. Většina jednotlivců žije blízko životního minima: mají dost, aby se uživili, ale jen nepatrně navíc. V letech, kdy bude špatná sklizeň, nebudou někteří z nich schopni přežít a tak buď opustí svoji společnost nebo zemřou. V lepších letech, kdy je úroda vysoká, mají více, než je potřeba pro přežití. Existuje-li takový přebytek, bude tradičně rozdělen. Například převážnou část produkce může dostat kmenový náčelník nebo velcí majitelé půdy.

Centrálně řízený (příkazový) systém

  • o odpovědích na základní ekonomické otázky rozhoduje vládní instituce (politici, úředníci, vybraní experti apod.)
  • tato rozhodnutí provádějí představitelé veřejných institucí buď přímo (např. rozhodnutí vlády o postavení továrny), či nepřímo (udělováním povolení nebo licencí)
  • o distribuci vyrobené produkce (3. otázka) se rozhoduje především centrálním stanovením cen či mezd, ale i pomocí daňového systému, nejrůznějších dávek, dotací apod.
  • státní rozhodování o ekonomických otázkách je podpořeno tím, že kapitálové statky (továrny, farmy atd.) i přírodní zdroje jsou vlastněny státem
  • v extrémním případě si stát činí nárok i na „vlastnictví“ výrobního faktoru práce (rozhoduje, kde kdo bude pracovat)
  • v centrálně řízené ekonomice jsou typické velké podniky, což má za následek vysokou koncentraci výroby a monopolizaci ekonomiky, vedoucí k omezení konkurence
  • ekonomickou premisou tohoto systému je, že politici a úředníci mají k provedení ekonomických rozhodnutí lepší předpoklady než samostatně se rozhodující ekonomické subjekty, jednají v zájmu společnosti, za účelem dosažení obecného blahobytu apod.
  • např. komunistické státy sovětského bloku, dnes Kuba, Severní Korea, částečně Čína
  • v poměru k tržnímu nebo smíšenému systému neefektivní, proto prakticky všude opuštěn, některé prvky však přežívají (např. rozhodování politiků o tom, jaké typy a způsoby lékařské péče a v jakém rozsahu budou občané dostávat za své prostředky odvedené státu formou zdravotního pojištění)
  • státní vlastnictví výrobních prostředků a centrální ekonomické plánování
  • státní instituce a političtí vůdci rozhodují o tom, co bude produkováno
  • ekonomika je řízena pomocí plánovačů, kteří plánují chod ekonomiky → typicky takzvané pětiletky
  • Jsou to také plánovači, kteří podle směrnic politického vedení rozhodují, kdo dostane vyprodukované statky a služby. Stanovením výše mezd pro každého, stejně jako úrokových sazeb, zisků a rent, plánovači přímo odpovídají na otázku: Pro koho jsou určeny vyprodukované statky a služby?

Tržní systém

  • odpovědi na ekonomické otázky se tvoří na základě dobrovolných rozhodnutí soukromých osob, kupujících a prodávajících, jednotlivců a firem
    • na rozdíl od centrálního sys. – viz výše → tento systém je tedy založen na samostatném (decentralizovaném) rozhodování ekonomických subjektů
  • rozhodnutí ekonomických subjektů jsou spoluurčována a vzájemně koordinována cenami
  • úloha státu je omezena (především na ochranu soukromého vlastnictví, zajištění bezpečnosti země atd.)
  • výrobní faktory jsou vlastněny soukromě (na rozdíl od centrálního sys.)
  • klíčovou úlohu při rozhodování o zákl. ekon. otázkách hrají v tomto systému trhy, na kterých ceny vznikají
  • trhy rozhodují i o tom, jaké statky budou vznikat (ty, o které je zájem) i o použitých metodách výroby (s co nejnižšími náklady)
  • ceny určují podíl jednotlivých osob na vytvořeném produktu tím, že výrobním faktorům přisuzují určitou hodnotu → příjmy vlastníků výrobních faktorů určují jejich podíl na vyrobené produkci
  • tento systém je v porovnání s ostatními systémy podstatně efektivnější
    • ceny jsou významným nositelem informací (X centrálně řízená ekonomika - informace obsažené v cenách na trhu chybí; ceny vytváří centrální plánovači - politici, či státní úředníci)
  • chod tržní ekonomiky je stimulován a poháněn touhou po zisku → ziskový motiv
  • Ekonomové často přirovnávají trhy k volebním urnám. Ale na rozdíl od uren, do nichž lidé volí politiky, trhy poskytují určitý druh ekonomické volební urny pro kupující, aby dali své hlasy (ve formě nákupů) statkům nebo službám, které chtějí. Výrobci, kteří si správně vysvětlují odevzdané hlasy a vyrábějí věci, jež kupující požadují, mohou dosáhnout zisku. Ti, kdo si volební hlasy vysvětlují nesprávně a produkují příliš mnoho nebo příliš málo, nebo stanoví cenu, která je příliš vysoká nebo příliš nízká, zisk nevytvoří. Ve skutečnosti často prodělají. Hlasy zákazníků mohou být pro podnikatele v tržní ekonomice otázkou života a smrti.

Smíšený systém

  • spojuje trh se zásahy vlády do ekonomiky
  • tržní ekonomika v „čistém“ pojetí neexistuje, prakticky vždy jsou zde nějaké zásahy vlády – smíšený systém převažuje ve většině moderních ekonomik
  • trhy provádějí většinu rozhodování, důležitou roli hrají ale i vlády – vládní zásahy mohou v určitých situacích efektivitu tržní ekonomiky zvýšit nebo v zájmu udržení sociálního smíru korigovat distribuci příjmů a bohatství směrem do společnosti apod.
  • konkrétní podoby smíšeného systému se mohou značně lišit, z ekonomického hlediska hlavně cíli, nástroji a rozsahem státní regulace
  • Nicméně v dnešním světě neexistují „čisté“ tržní ekonomiky. Můžeme sice říci, že v zemích s tržním systémem odpovídají trhy za většinu ekonomických rozhodnutí, nelze však opomenout ani významnou roli státu. Například v USA, které jsou pro nás typickým příkladem vyspělé tržní ekonomiky, nakupuje vláda asi 20 procent všech vyrobených statků a služeb. Podobně je tomu i u nás. V roce 2005 činil podíl vlády na spotřebě hrubého domácího produktu přes 20 procent

Prameny

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code