Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


4. Vztah morálky (etiky) a práva, tj. co je minimum morálky v právu

Morálka a právo

  • definice morálky viz otázka 3.
  • Někdy se lze dočíst nebo slyšet, že právo je minimum morálky.
  • Toto hodnocení pochází od rakouského právníka Georga Jellineka 1886-1949, rakouského právníka, a státovědce, představitele právního pozitivismu.
  • Tato lze říci doktrína, že právo je minimum morálky, (tato věta se více než před sto lety stala velice populární), představuje vztah obojího tak, že právo je podmnožinou morálky (morálka je nadřazený systém, právo podsystém, není mezi nimi rovnítko, ale tím ipso facto je každá právní norma současně i normou morální.
  • Od tohoto teoretického nazírání na vztah obého se ale dávno ustoupilo, jednak proto, že je mnoho právních norem, které jsou morálně indiferentní (po silnici se jezdí vpravo, do procesních lhůt se nepočítá den poštovního doručení zásilky aj),a jednak mnoho právních norem se může urč. skupinám „moralistů“ jevit jako nemorální (odstranění trestu smrti, zákon o povolení umělých interrupcí).
  • Tato doktrína možná platila za silného působení křesťanské morálky, ale ne dnes v moderních “vědeckých“ demokraciích západoevrop. typu.
  • Ale právo se nějak musí morálky dotýkat, respektovat ji, nebýt s ní v rozporu. To by pak šlo upravit právem i velice nemorální postupy a ohrožovat hodnoty, které lidé odjakživa ctili, typicky lidský život (třeba že se v určitých situacích smí vraždit, třeba za zavražděného člena rodiny…atd.)
  • V každém případě to byl náš myslitel Emanuel Chalupný (advokát, sociolog, ale i autor literárně činný, myslitel masarykovského typu), který v roce 1929 napsal (dílo Sociologie I – V díl; Sociologie a filozofie práva a mravnosti; Masaryk sociolog aj.) že jde (ve vztahu práva a morálky) o dva (různé) sociální jevy.
  • Právo nemá morální rozměr (oponent Jellinka).
  • Právo tedy není minimem morálky.
  • Je extra mores - mimo morálku.

Regulace - viz otázka 5.

  • souvztažnost morálky a práva je velmi významná, jelikož zrcadlí hranice mezi formální a neformální regulací ve společnosti
  • východiskem vzájemného vztahu morálky a práva je zvyk, mrav, obyčej, kt. je z historického vývoje klíčem jak k právní teorii, tak k morálce
  • pochopit specifický charakter morálky a práva související s objasněním rozdílu mezi konvergentními zvyky v jednání a společenského, rep. kulturního uznání hodnoty nebo zvyku
  • tento proces je spojen s pojetím proaktivní úlohy etiky, resp. morálky a reaktivní úlohy práva
  • právo používá donucovací prostředky, tedy je spojeno s obecnou autoritou, kt. disponuje s určitými mocenskými prostředky
  • v tomto případě předpokládáme, že na straně těch, na něž se vztahují obecná nařízení práva existuje všeobecné přesvědčení, že v případě neuposlechnutí dojde k vykonání hrozby, tedy k donucení, a to nikoliv krátkodobě, ale trvale, dokud nebude odvoláno či zrušeno
  • morálka právo inspiruje - říkáme, že právo je minimum morálky
  • právo na druhé straně nelze svévolně přepisovat nebo je srovnávat s užitkem, na straně druhé musí mít určitou dynamiku
  • právo je určitá komplexita zájmů, kt. dostávají určitou ochranu a jež nelze zrušit bez souhlasu jedince, kt. právo nabývá
  • vztah morálky a práva je vnímán jako reflexe mravních zákonitostí v právu
  • klíčový se tak stává vztah spravedlnosti, kt. často označujeme jako férovost, ale zároveň ji nemůžeme ztotožnit s dobrem, což se někdy stává např. při hodnocení právních norem
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code