Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


09. Působnost právních norem

  • Vymezení rozsahu aplikace a realizace právní normy

Věcná působnost

  • Týká se skutkové charakteristiky případů, které právní norma (jejich souhrn, tedy právní institut) upravuje. Je dána předmětem, na který působí (věcnou problematikou, která je normou upravena)
  • Dle věcné působnosti normy dělíme na
    1. Obecné (s obecnou působností): vztahují se na větší počet stejných případů
    2. Speciální (se zvláštní působností): upravují odlišně věcně shodnou problematiku
  • Pro předpisy stejné právní síly platí: speciální norma má přednost před obecnou, pokud však v určité problematice není zvláštní úprava, použijeme právní normu obecnou (princip subsidiarity)
  • Normativní komplexy
    1. Právní institut – nižší komplex norem, které ve svém souhrnu upravují jeden určitý druh společenského vztahu
    2. Právní odvětví – vyšší komplex - soubor právních norem upravující souhrn souvisejících společenských vztahů

Prostorová působnost

  • Stanovení rozsahu, v jakém se norma použije se zřetelem k místu
  • Vychází z teritoriální působnosti orgánů veřejné moci a rozlišujeme
    1. Právní normy s celostátní působností (např. ve formě zákona)
    2. Lokální právní normy (např. obecně závazné vyhlášky obce)
  • Soudobé právo stojí na principu teritoriality, který platí primárně. Oproti němu stojí princip personality. Podle principu teritoriality působí právo na všechny osoby na území státu, pod jehož jurisdikcí se nacházejí.
  • Princip teritoriality je modifikován principem personality např.:
    • u FO – institut státního občanství, občané se musí řídit i za hranicemi státu právním řádem svého domovského státu, může přitom dojít ke kolizi s právním řádem státu, na jehož území se nacházejí, což řeší jednak kolizní normy, nebo mezinárodní smlouvy
    • u PO – možnou dohodou na volbě soukromého práva, to neplatí u veřejného práva (např. placení daní)
  • mimo stát působí jeho právo zejména
    • na občana státu, který vycestoval za hranice státu
    • při kolizní úpravě
    • na základě mezinárodní smlouvy
    • v oblasti trestního práva při posuzování trestnosti činu spáchaného v cizině za podmínek stanovených trestním zákonem

Osobní působnost

  • Založena na principu rovnosti před zákonem a spočívá v druhovém vymezení právních subjektů v hypotéze právní normy
  • Dvě oblasti
    1. Oblast závaznosti právní normy pro cizí státní příslušníky a pro vlastní státní občany v cizině
    2. Vymezení rozsahu subjektů v hypotéze právní normy (kritérium zde může být např. státní občanství), recentní právní úprava vychází ze zákazu diskriminace
  • Řadíme sem i problematiku imunity a exempce – jejich rozsah je dán především postavením osoby a je stanoven v normách mezinárodního, ale i vnitrostátního práva
  • Typy imunity
    • Absolutní – hlava státu (prezident může být souzen pouze za velezradu), diplomatičtí zástupci (diplomat může být vyhoštěn jako persona non grata), členové zákonodárného sboru (nepostižitelní za hlasování v komoře)
    • Relativní – členové zákonodárného sboru (možnost postihu je omezena na disciplinární odpovědnost, trestní stíhání je možné pouze se souhlasem komory), soudci ÚS (obdobně upraveno jako u členů zákonodárného sboru)
  • Exempce: vynětí z působnosti příslušných orgánů, v některých případech může rozhodnout o protiprávním jednání jiný orgán než v obecném režimu
  • Cizinci s cizineckým režimem: mají všechna práva a povinnosti s výjimkou těch, která jsou přiznána občanům státu na základě občanství. Oproti občanům zde mohou být i určitá omezení (např. ve svobodě pohybu). Cizincům s trvalým pobytem lze přiznat i některá, která mají jinak jen občané státu.

Časová působnost

  • Souvisí jednak s platností a účinností právního předpisu, jednak s možností retroaktivity a s otázkou intertemporality právní normy (přechodných ustanovení právního předpisu).
  • Vymezuje dobu, po kterou právní norma existuje, tj. je součástí právního řádu
  • Časová posloupnost vzniku právní normy: na počátku stojí právní norma schválená, platnou se stává okamžikem, kdy byly v procesu novotvorby splněny všechny povinné náležitosti, zejména byla vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomocí a byla předepsaným způsobem publikována (jedná se o pozitivně právní kritéria platnosti normy)
  • Historicky se objevily dvě základní formy publikace
    1. Materiální – historicky starší forma, např. „vybubnování“ a seznámení s obsahem
    2. Formální – zveřejnění v úřední sbírce či jiným zákonem předpokládaným způsobem
  • Časová působnost normy se nekryje s platností právní normy. Platnost začíná včleněním normy do právního řádu (publikací) a končí jejím vyřazením z právního řádu (výslovnou derogací). Časová působnost souvisí s používáním normy na konkrétní případy, s její realizací a aplikací.

Prameny

  • Teorie práva, A. Gerloch, 4. vydání, str. 68 - 73
  • Teorie práva, J. Boguszak, J. Čapek, A. Gerloch, 2. vydání, str. 90 - 94
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code