Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


08. Klasifikace právních norem

Kritérium právní síly

  • Právní síla – vlastnost, která spočívá v relevanci vztahu mezi normami, což odpovídá jejich postavení v hierarchii norem – jedná se o dělení dle pramenů práva
  • Normy z tohoto hlediska dělíme na: ústavní, zákonné a podzákonné, přičemž platí, že norma nižší právní síly nesmí odporovat normě vyšší právní síly a norma může být měněna nebo rušena pouze normou stejné nebo vyšší právní síly
  • Normami všech stupňů jsou vázány všechny fyzické a právnické osoby a orgány veřejné správy. Zákonnými normami a normami vyšší právní síly jsou vázány soudy, které mohou samy rozhodovat o tom, zda jsou podzákonné normy v souladu s normami zákonnými. Zákonodárce se řídí zákonnými a normami vyšší právní síly, zákonné normy může sám měnit a rušit.
  • Ústavní úroveň představuje základ právnímu řádu a ústavní normy jsou závazné pro všechny subjekty. ÚS je vázán pouze ústavními normami a prameny práva, které jsou na stejné úrovni. Nálezy ÚS mají sílu zákona. ÚS smí, pokud je to ústavou dovoleno, rušit zákony nebo podzákonné předpisy – postavení negativního zákonodárce.
  • Ústavní normy jsou přijímány ústavodárcem, a mohou se lišit dle míry rigidity.

Kritérium povahy regulativního působení normy

  • Normy s klasickou strukturou
    • Právní normy zavazující a opravňující
      • Opravňující – stanoví výslovně pouze oprávnění
      • Zavazující – explicitně stanoví pouze povinnosti (ve formě příkazu či zákazu), implicitně z nich lze vyvodit odpovídající oprávnění nebo povinnost jiného subjektu
    • Právní normy dispozitivní a kogentní (kategorické)
      • Pro kogentní normy je typická oblast veřejného práva, včetně práva procesního, v právu soukromém stanoví limity smluvní autonomie účastníků soukromoprávních vztahů
      • Dispozitivní – normy buď vůbec nestanoví vlastní pravidlo chování, nebo je stanoví jen subsidiárně a nechávají na adresátech, aby si je stanovili sami, jestliže tak neučiní, tak se užije pravidlo stanovené v normě
      • Kogentní – imperativně stanoví pravidlo chování, práva a povinnosti, neponechávají prostor pro vůli adresáta
  • Zvláštní normy
    • Najdeme mezi nimi normy, které nemají klasickou trichotomickou (tetrachomickou) strukturu, tj. kondicionální povahu
    • Blanketové normy
      • Neobsahuje vlastní pravidlo chování, nýbrž ve své dispozici zmocňuje příslušný státní orgán nebo nestátní orgán veřejné moci k vydání prováděcího předpisu, kde bude teprve stanovena vlastní normativní úprava
      • Zmocnění probíhá v relaci ústavní zákon – zákon nebo zákon – odvozený podzákonný právní předpis, zákon – právní předpis (resp. i vnitřní předpis) samostatné instituce (např. krajské zastupitelstvo)
      • Na jejich základě probíhají extenze exekutivy do legislativy
      • Odvozené podzákonné předpisy lze vyplnit pouze jednáním secundum et intra legem (na základě a v mezích zákona)
    • Kolizní normy
      • Tvoří náplň mezinárodního práva soukromého a stanoví hraniční ukazatele, jimiž jsou určeny normy, podle nichž se řeší soukromoprávní vztahy s cizím prvkem
      • Součástí vnitrostátního právního řádu, ale často odkazují na právní řád jiného státu
      • V posledních desetiletích jsou nahrazovány přímými normami v dvoustranných či vícestranných mezinárodních smlouvách
    • Kompetenční normy
      • Stanoví kompetence, tj. vymezují rozsah pravomocí a působnosti orgánů veřejné moci
      • Nalezneme je např. v ústavách států a v kompetenčních zákonech
    • Teleologické normy
      • Nemají klasickou logickou strukturu, necharakterizují normativně žádoucí chování, pouze vytyčují žádoucí cíle, aniž by normovaly způsob, jak k cíli dospět
      • Významnou roli hrají v právu Evropských společenství (resp. EU) ve formě směrnic, které stanoví, jaké cíle mají členské státy dosáhnout
    • Doporučující normy
      • Lze označit jako kvazinormy, nestanoví totiž závazné pravidlo chování, ale jen doporučení žádoucího chování.
      • Blíží se jim případy vzorových stanov, které se použijí subsidiárně pro úpravu právních poměrů určitých právnických osob, PO může upravit právní poměry projevem své vůle v rozsahu zákonných podmínek, přičemž může využít i určitá ustanovení vzorových stanov

Prameny

  • A. Gerloch, Teorie práva, 4. vydání, str. 50 - 68
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code