Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


66. Spravedlnost a právní jistota

Právo a spravedlnost

„hodnota spravedlnosti nemá čistě racionální základ, má též intuitivní charakter.“ Co je obsahem spravedlnosti je předmětem sporů

Formálně právní spravedlnost

  • (na jejím obsahu panuje v zásadě shoda)
  • = „za stejných podmínek rovná práva a povinnosti
  • ⇒ základ nestranného soudcovského rozhodování, zásada de similibus idem est iudicandum= „o obdobných případech se má rozhodovat obdobně.“
  • Souvislost s rovností před zákonem. Splnění formální spravedlnosti však stále nic neříká o obsahu zákona (před kterým platí rovnost)
  • Formální spravedlnost získává smysl jen tehdy, uplatňuje- li se ve vztahu k dalším hodnotám obsaženým v právním řádu

Komutativní a distributivní spravedlnost

  • základní rozdělení, ze kterého vycházejí mnohá další, autorem Aristoteles
  • Komutativní (zarovnávací, diortotická, retribuční) spravedlnost- udržování rovnovážného stavu a případné obnovování, odčiňování případných nespravedlností
    • Nebere v potaz vlastnosti jedinců, jedná se o stanovení volné soutěže
    • „ideální model vztahů na trhu“ ⇒ princip pro soukromoprávní metodu regulace
  • Distributivní (rozdělovací) spravedlnost- rozdělování hodnot- statků podle stejného měřítka
    • Přihlíží k vlastnostem subjektů, mezi nimiž se přerozděluje
    • Mnohem více, než komutativní spravedlnost procházela její představa historickým vývojem
    • Východisko pro sociální spravedlnost
    • Korece a doplnění důsledků tržního mechanismu
  • Již Aristoteles si byl zároveň vědom toho, že je třeba mezi oběma dimenzemi hledat rovnováhu (podobně současnost: nelze zcela zrušit tržní mechanismy, ani sociální stát)

Další definice pojmu spravedlnosti

  • Ulpiánus, Tomáš Akvinský- spravedlnost je pevná, trvalá vůle, přiznávat každému, co mu právem náleží. Ve starověkém Římě z toho plynou tři zásady života:
    1. Neminem laedere= nikomu neškodit (má vztah k pojmu komutativní spravedlnosti)
    2. Honeste vivere= počestně žít
    3. Suum cuique tribuere= každému dát, co jeho jest (má vztah k distributivní spravedlnosti)
  • H. L. Hart- „stejné případy se mají posuzovat stejně, rozdílné rozdílně“ ⇒ zásadní je procesní stránka spravedlnosti (na substanciální stránku se rezignuje)
  • J. Rawls- dvě dimenze spravedlnosti
    • Každá osoba má mít stejné právo na co nejširší systém základních svobod, které jsou slučitelné se svobodami pro jiné lidi
    • Sociální a ekonomické nerovnosti mají být upraveny tak, aby 1) se u obou dalo rozumně očekávat, že budou k prospěchu kohokoliv a 2) byly spjaty s pozicemi a úřady přístupnými pro všechny
  • R. Nozick (libertanistická nároková teorie)- základem spravedlnosti je otázka oprávněnosti vlastnického práva, která spočívá v:
    • spravedlivém nabytí vlastnictví
    • spravedlivém převodu vlastnictví
    • spravedlivé nápravě v případě porušení některé z předchozích zásad
  • F. A. von Hayek (neoliberál, odpůrce sociální spravedlnosti). Za spravedlivé lze označovat pouze lidské chování či jeho pravidla (spontánní tržní řád tak stojí mimo kategorie spravedlnosti či nespravedlnosti, protože nemá vlastnosti živé bytosti). Distributivní spravedlnost je pak v rozporu s vládou zákona a svobodou, kterou má právní stát zabezpečit

Gerloch: Vztah právní a sociální rovnosti

  • R. Ihering- právo směřuje ke zmírnění nerovnosti, je tu proto, aby silnější nemohli všechno. Proto nemůže být založeno jen na formální rovnosti
  • Řešení závisí také na společenském vědomí (=současný názor: spravedlnost není dána apriorně, ale historicky). Některá východiska však ve vývoji přetrvávají:
    • Obnovení rovnovážného stavu- např. vztah mezi deliktem a sankcí. Typické pro komutativní spravedlnost, teoreticky bez vztahu k sociálním aspektům (v praxi se promítnou, např. může dojít ke zmírnění náhrady škody)
    • Distributivní spravedlnost- rozdělování podle stejného měřítka. Všichni nemusí nutně dostat stejně, to by znamenalo rozdělení podle kritéria výsledků, další možná kritéria jsou:
      • Výkon
      • Sociální tav
      • Příležitost
      • Odůvodněné potřeby
      • Pořadí
  • Komutativní a distributivní spravedlnost je tak třeba oddělit. Kritérium redistribuce vzniká společenským konsenzem. V obdobných případech je třeba postupovat obdobně

Gerloch: Formální a obsahové pojetí spravedlnosti (x Boguszak)

  • Aby mělo toto rozdělení smysl, vnímáme formální spravedlnost jako „zákonnou spravedlnost“, i tak do sebe pojímá určitá obsahová kritéria
  • Formální spravedlnost na principu legality- dodržení zákonem stanoveného postupu. Spravedlivé = zákonné
  • Obsahová spravedlnost- to, co za spravedlivé přijímá společnost

Právní jistota

  • Jeden ze základů demokratického právního státu
  • Boguszak: Stav, za kterého lze předvídat a spoléhat, že rozhodnutí příslušných orgánů v individuálních případech budou odpovídat spravedlnosti ve formálním smyslu (v obdobných případech bude rozhodováno obdobně a v rozdílných rozdílně)
  • Gerloch: Atributy právní jistoty- pět postulátů, které má z hlediska právní jistoty naplňovat právní stát:
    • Jistota, že bude tvořeno dobré právo
    • Jistota, že nikdo nebude bez zákonných důvodů omezen ve svých právech
    • Jistota, že bude šetřeno nabytých práv
    • Jistota, že se každý domůže svých práv
    • Jistota, že bude spravedlivě postižen každý, kdo právo porušuje
  • Co je dobré právo? Více odpovědí na tuto otázku. Ty jsou však omezeny základními principy demokratického právního státu a stěžejním normativně-hodnotovým východiskem práva: „lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti a právech“
    • Formální aspekty dobrého práva- např. bezmezerovitost, nerozpornost, konzistentnost
    • Dobré právo je stabilní (nutný základ právní jistoty). Stabilita ústavněprávní, stabilita zákonů i stabilita výkladu práva
  • Kvalita práva podmiňuje i naplňování dalších atributů právní jistoty (obecně jednotlivé atributy vzájemně tvoří „spojené nádoby“)
  • rozhodování ve veřejné správě: Ius summum saepe summa est iniuria. - „Nejvyšší právo je často největší nespravedlnost“ ⇒ konflikt v případech, kdy norma nemůže apriori předvídat dokonale.
    • Podrobná úprava neponechávající prostor k uvážení zajišťuje nejvyšší právní jistotu, ale ve výsledku může vést k nespravedlnosti
    • x možnost širší uvážení právní jistotu oslabuje
    • ⇒ potřeba hledání správné míry pro prostor uvážení orgány veřejné moci v právních normách
    • Právě zde je nutný kazuistický výklad, prováděný především soudy

Prameny

Gerloch str. 283- 286 Boguszak str. 277-284

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code