Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


62. Základní práva a svobody a jejich význam v demokratickém právním státě; kolize základních práv a svobod

  • základní lidská práva jsou zvláštním druhem subjektivních práv
  • Lidskými právy a svobodami myslíme práva v užším smyslu (nejsou to práva politická či menšinová)
  • Lidská práva podléhají veřejnoprávnímu režimu (povaha veřejných práv ve vztahu k veřejné moci)
  • Lidská práva jsou chápána jako nadpozitivní – nejsou zrušitelná státem, ten je má pouze garantovat a chránit (buď nezasahováním do těchto práv, nebo jejich aktivním zaručením)
  • Lidská práva jsou chápána jako přirozená ve smyslu jejich nezrušitelnosti, univerzálnosti a nezadatelnosti – člověk se jich nemůže vzdát ani projevem vůle
  • Lidským právům jsou přičítány 4 atributy:
    1. nezadatelnost - tato práva se nepovažují za výtvor státní moci, stát je však, chce-li být právním státem, musí uznat, aby získaly pozitivně právní charakter
    2. nezrušitelnost - stát je nemůže platně zrušit (potlačování lidských práv je ilegitimní a protiústavní – tedy ilegální)
    3. nezcizitelnost - mají kogentní (veřejnoprávní) povahu, vzdání se jich ze strany jejich nositele nemá právní význam, přenesení práva na jiného je neplatné,
    4. nepromlčitelnost -jsou trvale vymahatelná, plynutí času na tom nic nemění.
  • Mezi základní lidská práva se dnes počítají i znaky demokratického právního a sociálního státu – princip dělby moci (nezávislá soudní moc – zaručení práv), princip majorizace (rozhoduje většina s ohledem na práva menšin, jednotlivce a s ohledem na veřejné blaho)
  • V poslední době se jako znak demokratického státu uvádí i sociální práva – jsou zaručena státem na principu solidarity – mají zaručit životní minimum všem občanům státu, ale zahrnují i kulturní zajištění, rovnost příležitostí, vzdělání
  • Lidská práva zasahují do interpretace práva – pokud je výklad zákona nejasný, přikloníme se k vysvětlení, které straní těmto právům
  • Stát má povinnost zachovávat tato práva, může je omezit zákonem ve všeobecný prospěch nebo pro možnost plnění jiných práv
  • Problémem lidských práv je v dnešní době kolize mezi mezinárodní úpravou lidských práv a vnitrostátní ústavní (popřípadě zákonnou) úpravou
  • Obecně se dají rozlišit 4 typy reakcí ústav na uzavírané mezinárodní smlouvy o lidských právech:
    1. Ústavy, resp. domácí právní řády se věnují v různé míře právní síle jednotlivých pramenů mezinárodního práva, přičemž smlouvy o lidských právech nezmiňují jako samostatnou kategorii. Těm je přiznávána stejná právní síla jako je přiznávána všem mezinárodním smlouvám. Lze říci, že z formy pramene práva dovozují důležitost obsahu.
    2. Některé ústavy zmiňují smlouvy o lidských právech jako samostatnou kategorii, které přiznávají jinou (vyšší) právní sílu než ostatním mezinárodním smlouvám a dalším pramenům mezinárodního práva. Zdá se, že tyto ústavy kladou důraz více na obsah smluv než na formu v podobě pramenu práva.
    3. Ústavní normativní příkaz k právní síle mezinárodních smluv o lidských právech je modifikován judikaturou ústavních soudů.
    4. Některé ústavy k přijímání mezinárodního práva v domácím právním řádu zcela mlčí a otázka právní síly jednotlivých pramenů mezinárodního práva včetně mezinárodních smluv o lidských právech je řešena soudní judikaturou.1)
    • Otázkou je tedy právní síla mezinárodních smluv a jejich dodržování na úrovni státu

Prameny

1)
op. cit. E. Wagnerová
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code