Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


52. Zavinění a jeho formy

Zavinění spadá do subjektivní stránky deliktu (spolu s motivem a pohnutkou). Je to vnitřní psychický vztah delikventa k jednání a následku. Klíčové pro zkoumání zavinění jsou 2 složky: vědomí a vůle.

  • Delikvent si musí být svého jednání vědom.
  • Vůle – složitější zkoumání – je to psychický vztah k jednání a následku.

Druhy zavinění:

1) jednání úmyslné – dolus

přímý (zlý) úmysldolus directus (dolus malus)

  • Delikvent , že to, co činí je protiprávní a že může škodlivý následek způsobit a způsobit jej chce.

nepřímý úmysldolus eventualis

  • Delikvent , že se dopouští deliktu, a pro případ, že se k němu dojde, je s následkem srozuměn.

2) nedbalostní jednání – culpa

vědomá (hrubá) nedbalostculpa lata

  • Delikvent , že se dopouští deliktu, a nepřiměřeně spoléhá na to, že následek nenastane; spoléhá- li přiměřeně, nemůže být za následek odpovědný.

nevědomá nedbalostculpa levis

  • Delikvent neví, že se dopouští deliktu, ačkoliv to vědět měl a mohl.
  • Zde se uplatňuje zásada neznalost zákona neomlouvá, ta ale neplatí u vnitřních předpisů – k jejich dodržování se delikvent musí zavázat. Následek pak je disciplinární, ale možno i právní.

Souvislost zavinění a právní odpovědností

  • Subjektivní právní odpovědnost (též odpovědnost za zavinění) předpokládá vždy zaviněné porušení právní povinnosti.
  • Oproti tomu objektivní odpovědnost je odpovědnost za protiprávní stav (výsledek). Zavinění není předpokladem.

Zdroje

Gerloch A.: Teorie práva, 4. vydání, str. 199 - 201

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code