Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


50. Klasifikace deliktů a právní odpovědnosti

Právní odpovědnost v komplexu sociálních odpovědnostních vztahů

  • Určitým jednáním mohou být porušeny různé druhy sociálních norem, tím pádem nastane více druhů odpovědnosti
  • Odpovědnost lze rozeznávat na více úrovních:
  • Právní odpovědnost - pokud se jedná o porušení právních povinností
    • Politická odpovědnost - za výkon politické funkce
    • Ústavní odpovědnost - typická politicko-právní odpovědnost (tedy smíšeného charakteru), např. důvěra Sněmovny vládě
    • Morální odpovědnost - rozlišujeme vnitřní dimenzi (otázka svědomí) a vnější rovinu (sankcí je odsouzení veřejným míněním)
  • Z toho vyplývá, že:
    • Právní odpovědnost je pouze jedním z druhů odpovědnosti ve společnosti
    • Základem pro diferencování právní a mimoprávní odpovědnosti je sám pojem práva, jeho obsah i rozsah i znaky, které právo odlišují od jiných normativních systémů působících ve společnosti
    • Právní odpovědnost je jednou ze základních forem realizace práva
    • Právní odpovědnost může být založena pouze právními normami, vytvářejícími určitý systém vztahů a vazeb v horizontální a vertikální linii
  • Za obecný znak odpovědnosti je považována sankce, která představuje povinnost snést újmu, nastane-li skutečnost předpokládaná určitou sociální normou

Pojem právní odpovědnosti

  • Zvláštní forma právního vztahu, ve kterém dochází na základě porušení právní povinnosti ke vzniku nové právní povinnosti sankční povahy
  • Ke vzniku právní odpovědnosti dochází na základě schématu: existuje primární právní povinnost → dochází k porušení primární právní povinnosti → vzniká sekundární právní povinnost sankční povahy
  • 2 koncepce právní odpovědnosti (liší se v tom, zda spojují právní odpovědnost se vznikem druhotné-sekundární povinnosti, nebo s jakoukoliv sankcí za porušení právní povinnosti):
    • Povinnost strpět za porušení povinnosti následky, stanovené právními normami v rámci odpovědnostního právního poměru
    • Uplatnění nepříznivých právních následků, stanovených právní normou, vůči tomu, kdo porušil právní povinnost
  • Pojem právní odpovědnosti zahrnuje:
    • Předvídané nepříznivé právní následky
    • Prvek státního donucení
    • Donucení nepřímé - hrozba sankce (vznik právní odpovědnosti)
    • Donucení přímé - nucené splnění právní povinnosti (zejména ve formě exekuce)
  • Právními skutečnostmi, jimiž vzniká právní odpovědnost, jsou protiprávní jednání a protiprávní stav
    • 2 druhy protiprávního jednání:
      1. Komisivní - ten, kdo porušil pravidlo chování a jednání, se choval, jak neměl, tj. porušil zákaz určitého chování
      2. Omisivní - ten, kdo porušil právní pravidlo chování a jednání, se nechoval, jak měl, tj. porušil příkaz určitého chování
  • Právní následky porušení právní povinnosti vždy směřují k dvěma základním cílům:
    • Obsahují preventivní moment - cílem je minimalizovat případy porušení právní povinnosti
    • Pokud již k porušení právní povinnosti došlo, směřují k nápravě nežádoucího stavu v závislosti na konkrétním případu

Sankční postihy při porušení právní povinnosti

  • Trvání primární povinnosti a možnost vynutit ji právem předvídaným a upraveným způsobem
    • Zásada ne bis in idem (=ne dvakrát, ne znovu) - subjekt nemůže být dvakrát souzen pro stejnou věc (např. odepřel vojenskou službu, byl postižen, nemůže dostat trest znovu)
    • Musíme ale odlišit primární povinnost, ta trvá i po porušení povinnosti a u většiny případů je vymahatelná
  • Vznik sekundární povinnosti (sankce)
    • Tíživý následek, protože se subjekt nechoval v souladu s platným právem
    • U soukromoprávních deliktů se klade důraz na vymáhání primárních povinností
    • U veřejnoprávních deliktů je důležitější právní postih
  • Jiné následky:
    • Neplatnost právního úkonu
    • Zánik práva

Funkce právní odpovědnosti

  • Reparační (kompenzační) - zejména u majetkové právní odpovědnosti; dvojí forma: naturální restituce nebo odškodnění (reparace)
  • Satisfakční - zejména oblast práva na ochranu osobnosti (např. omluva v tisku)
  • Preventivní - cílem je předcházení vzniku situací porušení právní povinnosti
  • Represivní - obsahem je újma; typické pro trestněprávní odpovědnost
  • Další funkce - např. signalizační - lze získávat statistické údaje

Klasifikace právní odpovědnosti

  • V soukromoprávní oblasti vzniká vztah mezi poškozeným a delikventem
    • Např. odpovědnost za škodu, z prodlení, z bezdůvodného obohacení, za vadu věci
  • Ve veřejnoprávní oblasti jsou tradiční tyto druhy právní odpovědnosti:
    • Trestní
    • Správní (administrativní) - odpovědnost za správní delikty
  • Disciplinární - odpovědnost za porušení disciplíny v rámci interních vztahů (často i za porušení paraprávních předpisů); neplatí zde zásada ne bis in idem
  • Netypické druhy právně politické odpovědnosti:
    • Ústavní - upravena normami ústavního práva
    • Mezinárodněprávní - mezi státy (rozhoduje Mezinárodní soudní dvůr v Haagu v rámci OSN), státu vůči FO nebo PO při porušení mezinárodních úmluv o základních právech a svobodách (např. Evropský soud lidských práv ve Štrasburku), fyzické osoby za zločiny podle mezinárodního práva (Mezinárodní trestní tribunál se sídlem v Haagu)

Třídění právních deliktů

  • Právní delikt = porušení či nesplnění právní povinnosti
    • Netvoří homogenní skupinu, lze je strukturovat na:
      • Trestné činy
      • Správní delikty
        • Přestupky
        • Jiné správní delikty
      • Disciplinární delikty
      • Ústavní delikty
      • Mezinárodněprávní delikty
      • Delikty z porušení povinností upravených soukromoprávní metodou úpravy

Soukromoprávní delikty

  • Druhy s. deliktů jsou obsaženy v občanském nebo obchodním zákoníku, zákoníku práce a v dalších zákonech
  • Od veřejnoprávních deliktů se liší hlavně způsobem ochrany objektu, který delikvent ohrožuje nebo vůči němuž působí škodlivě, a tomu odpovídající povahou a způsobem realizace donucení
  • Vzniká zde paritní vztah právní odpovědnosti mezi delikventem na straně jedné a tou FO nebo PO, jíž vznikla delikventovým jednáním újma na jejích právem chráněných zájmech, (poškozeným) na straně druhé
  • Domáhání se postihu delikventů je v dispozici poškozeného, probíhá však prostřednictvím třetího subjektu (soud, rozhodce, arbitr)
  • Jedná se převážně o delikty majetkoprávního charakteru - způsobení škody, prodlení při plnění dluhu, bezdůvodné obohacení
  • Také sankce je typicky majetkové a směřuje k reparaci (kompenzaci, odškodnění) nebo k restituci (obnově narušeného stavu)

Veřejnoprávní delikty

  • Vzniká zde odpovědnostní vztah delikventa vůči subjektu, kterým není poškozený; je jím stát, resp. jiná veřejnoprávní korporace
  • Majetkový charakter deliktu není tak výrazný, ale v tomto směru není rozlišení od soukromoprávních deliktů nijak jednoduché
  • Na prvním místě stojí represivní sankce = postih delikventa, zároveň však působí preventivně (je to jednak individuální prevence vůči delikventovi, ale také generální prevence, která je spojena s obecným působením na veřejné mínění společnosti)
  • Na rozdíl od soukromoprávních deliktů zde není promlčení spojeno s aktivní činností poškozeného; promlčení zde znamená zánik možnosti delikventa postihnout ze strany veřejné moci
  • Patří sem zejména: trestný čin, přestupky a jiné správní delikty, disciplinární delikty
  • Dále sem lze zařadit: ústavní delikty, mezinárodněprávní delikty

Trestné činy

  • Jednání pro společnost nebezpečné (materiální stránka deliktu), jehož znaky jsou uvedeny v zákoně (formální stránka deliktu)
  • Od 1. 1. 2012 trestní odpovědnost i právnických osob (vliv angloamerické právní kultury)
  • Stupeň nebezpečnosti musí být u trestného činu vyšší než nepatrný, u mladistvých (od 15 do 18 let) vyšší než malý
  • K trestnosti činu je třeba zavinění ve formě úmyslu, nestanové-li zákon výslovně, že stačí zavinění z nedbalosti
    • U PO stačí zavinění/nedbalost osob oprávněných ji řídit nebo za ni jednat
  • Rozdíl mezi TČ a přestupkem je ve společenské závažnosti; je nutné posoudit, zda je delikt nebezpečný, či „pouze“ škodlivý
  • Trestné činy definují pouze tzv. trestní zákony, v současnosti 3:
    • trestní zákoník
    • zákon o soudnictví ve věcech mládeže
    • zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
  • O trestných činech rozhodují soudy; za trestný čin lze udělit mj. trest odnětí svobody; u trestných činů hovoříme o sankcích jako o trestech; kontradiktorní řízení (spor stran - žalobce vs. žalovaný - který rozhoduje někdo třetí)
  • Urychlení trestního řízení v ČR
    • Trestní příkaz, který obdrží obžalovaný, pokud souhlasí s trestem, nemusí proběhnout ústní řízení
    • Nově dohoda o vině a trestu (vliv angloamerické právní kultury)
  • V trestním řízení platí několik základních zásad:
    • Nullum crimen, nulla poena, nullus procesus criminalis sine lege (=není TČ, není trestu, není trestního procesu bez zákona)
    • O vině a trestu rozhoduje pouze soud (nulla poena sine culpa)
    • U FO není připuštěna objektivní odpovědnost
    • U PO však připuštěna je (sama PO nemůže TČ spáchat; je souzena za výsledek, že TČ spáchal její představitel)
    • Není připuštěna pravá retroaktivita v neprospěch (je tedy možná pouze ve prospěch) delikventa, tj. pachatel

Správní delikty

  • Dají se rozlišit na:
    • Přestupky
    • Správní delikty FO, u nichž se vyžaduje zavinění
    • Správní delikty FO a PO, u nichž se zavinění nevyžaduje
    • Správní disciplinární delikty
    • Správní pořádkové delikty

Přestupky

  • Jednání pro společnost škodlivé (nedosahuje intenzity nebezpečnosti), které není TČ a jehož znaky jsou uvedeny v zákoně
  • Odpovědnost za ně mají pouze FO, navíc pouze pokud jsou mimo postavení podnikající FO
  • Obecná ustanovení jsou v zákoně o přestupcích
  • Samotné přestupky jsou definovány v deliktových částech jednotlivých zákonů, některé stále ještě v zákoně o přestupcích (tento koncept se opouští)
  • O přestupcích rozhodují správní úřady
  • Za přestupek nelze udělit trest odnětí svobody, u přestupků hovoříme o sankcích jako o opatřeních
  • U přestupků neplatí zásada kontradiktorního řízení, kontradiktorní charakter má trestní řízení před soudem, protože až soud může udělit trest
  • Nemohou být založeny na objektivní odpovědnosti

Jiné správní delikty

  • Obecná ustanovení i jednotlivé delikty jsou v deliktových částech jednotlivých zákonů
  • Sankce za ně ukládají správní úřady
  • Je zde odpovědnost nejen FO, ale i podnikajících FO a PO
  • Mohou být založeny na objektivní odpovědnosti (nejsou vždy založeny na prokázání viny)

Disciplinární delikty

  • Jsou hraniční povahy mezi soukromoprávními a veřejnoprávními delikty
  • Jednání porušující zvýšenou disciplínu v určitých oblastech společenského života (např. porušení disciplíny poslanců senátorů, soudců, vojáků, advokátů, studentů…)
  • Nemusí spočívat jen v porušení právním norem, ale i norem, která jsou obsaženy v paraprávních aktech
  • Disciplinární (kárnou) odpovědnost lze vyvodit jen za porušení disciplíny, pokud stále trvá vztah, ve kterém se zvýšená odpovědnost vyžaduje
  • Nejzávažnější sankcí je ztráta pozice, dále napomenutí, veřejná důtka, finanční postih
  • Nejedná se jen o typickou odpovědnost vůči státu, např. advokát je postižen advokátní komorou, lékař lékařskou…
  • Disciplinární odpovědnost nelze uplatnit, zanikl-li vztah, v němž je zvýšená disciplína vyžadována

Ústavní delikty

  • Uplatňuje se převážně objektivní odpovědnost (tj. nejde o odpovědnost za protiprávní jednání)
  • Je to odpovědnost právně-politická
  • Např. velezrada prezidenta republiky (jeho jednání proti svrchovanosti a územní celistvosti státu a jeho demokratickým základům) - o žalobě podané Senátem by rozhodoval Ústavní soud, sankce spočívá v zániku funkce prezidenta republiky a nezpůsobilosti ji znovu nabýt

Mezinárodněprávní delikty

  • Delikty států, ale i jednotlivců podle mezinárodního práva
  • Odpovědnost vyvozují a sankce ukládají orgány mezinárodních organizací (zejména OSN ve smyslu Charty OSN a dalších mezinárodních právních dokumentů)
  • Jejich součástí jsou i mezinárodní trestné činy

Prameny

  • Gerloch, A., Teorie práva, 4. upravené vydání, str. 178 - 197
  • Trestní zákoník
  • Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
  • Zákon o přestupcích
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code