Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


49. Subjektivní a objektivní právní odpovědnost

  • Otázka subjektivní odpovědnosti je kunstruována na principu zavinění (odpovědnost za zavinění)
  • Zavinění však není jedinou složkou deliktu, mluví se o 4 prvcích zaviněného porušení:
    • Objektivní stránka deliktu
      • Základem každého deliktu je určité jednání (=projev vůle ve vnějším světě), které způsobuje určitý následek, což je spojeno se vznikem právní odpovědnosti
      • Mezi jednáním a následkem musí být prokázána příčinná souvislost (kauzální nexus), takže subjekt může být činěn odpovědným za delikt pouze v případě, že jeho určité jednání přímo vyvolalo určitý následek (uvažujeme ve stavu umělé izolace jevů)
      • Důležité jsou okolnosti vylučující protiprávní jednání - např. nutná obrana, krajní nouze, právo na odpor vůči státu ve smyslu čl. 23 Listiny základních práv a svobod
    • Objekt deliktu
      • Je právem chráněný zájem (=jevy a společenské vztahy), na který delikvent útočí (např. zdraví, život, majetek)
      • Rozlišujeme veřejný a soukromý zájem - útok na veřejný zájem vede vždy k veřejnoprávnímu charakteru deliktu
    • Subjekt deliktu
      • Je ten, kdo se dopustí porušení právní povinnosti a kterému současně právo přiznává způsobilost k protiprávnímu jednání (právní teorie pro ně vyžaduje tzv. relativní svobodu vůle)
      • Musíme posuzovat 2 kategorie:
        • Zda může být nositelem právní odpovědnosti jen FO nebo i PO (např. trestní odpovědnost a odpovědnost za přestupky u nás nesou jen FO, jiné druhy odpovědnosti mohou nést i PO)
        • U FO musí být splněny 2 podmínky, aby mohla nést odpovědnost:
          1. Věk (např. 15 let u trestní odpovědnosti) - pokud není podmínka splněna, může event. nést odpovědnost někdo jiný (zákonný zástupce), nebo právní odpovědnost nelze vyvodit (možnost ochranné výchovy)
          2. Psychický stav v době spáchání deliktu - zda je delikvent schopen rozpoznat následky jednání a zda je schopen jednání ovládnout; příčetnost
    • Subjektivní stránka deliktu
      • 3 prvky: motiv (dlouhodobá pozitivní či negativní orientace), pohnutka (momentální podnět jednání), zavinění (vnitřní psychický vztah delikventa k jednání a následku)
      • U zavinění zkoumáme 2 složky: vědomí a vůli
      • Druhy zavinění:
        • Jednání úmyslné (dolus)
          1. Přímý úmysl (dolus directus) - delikvent chce způsobit škodlivý následek
          2. Nepřímý úmysl (dolus eventualit) - delikvent ví, že se dopouští deliktu a je s následkem srozuměn
        • Nedbalostní jednání (culpa)
          1. Vědomá (hrubá) nedbalost (culpa lata) - delikvent ví, že nedopouští deliktu a nepřiměřeně spoléhá, že následek nenastane
          2. Nevědomá (lehká) nedbalost (culpa levis) - delikvent neví, že se dopustil deliktu, ačkoliv to vědět měl a mohl; neznalost zákona neomlouvá (- neplatí u paraprávních norem)
  • SUBJEKTIVNÍ PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST předpokládá vždy zaviněné porušení právní povinnosti (=odpovědnost za zavinění)
  • OBJEKTIVNÍ ODPOVĚDNOST bývá nazývána odpovědnost za protiprávní stav, za výsledek
    • Jejím předpokladem tedy není zavinění
    • Nese ji ten, kdo tento stav nezavinil
    • Liberace - má zmírnit přílišnou tvrdost; subjekt prokáže, že i kdyby vyvinul veškeré úsilí, škodlivý následek by stejně nastal (zejména při vis maior - vyšší moci - např. povodně, zemětřesení)
    • Absolutní objektivní zodpovědnost - bez možnosti liberace; subjekt pak nese odpovědnost i za vis maior

Prameny

  • Gerloch, Teorie práva, 4. upravované vydání, str. 197 - 202
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code