Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


48. Základy právní argumentace

Argumentace= „uvádění důvodů pro určité tvrzení

Dvě roviny argumentace v právu:

  1. Skutková (quaestiones facti)- Cílem je zjištění skutkového stavu (co se stalo- např. kdo, kdy, jak, proč spáchal trestný čin, kolik bylo pachatelů, kdo je dlužníkem…).
    • Použití důkazních prostředků (viz ot. 53)
      • Výpovědi, listinné důkazy, znalecké posudky, předměty doličné, ohledání na místě činu, rekonstrukce trestního činu…
      • Usnadnění právními fikcemi, axiomy a domněnkami
    • Často argumentum ex exemplo- argumentace typickými případy, které lze s příslušnými změnami („mutatis mutandis“) vztáhnout na daný skutkový stav
    • induktivní postup (závěry z faktických poznatků)
  2. Právní (quaestiones iuris)- subsumpce (podřazení) skutkového stavu pod právní normu/y.
    • Deduktivní postup
    • Argumentuje se:
      • Textem zákona či jiným normativním textem (= argumentum ex lege)
      • Standardními interpretačními metodami
      • Nadstandardními interpretačními metodami
    • Argumentace pomocí interpretačních metod však je omezena zákonodárcem⇒ nelze jít nad rámec zákona
      • Např. zásada nullum crimen sine lege

  • V angloamerickém soudním procesu je na právní argumentaci kladen větší důraz, než v evropském
  • Jednou z 3 funkcí právní interpretace je funkce argumentační- Instituce podávající závazný výklad musí využít i tuto rovinu a podávat konstantní a přesvědčivou argumentaci svých rozhodnutí, díky které je nejen autoritou formální, ale i autoritou přirozenou
    • Hrozbou je v soudní argumentaci pouhá argumentace „ex autoritate“ nebo extrémně „ad baculum“ (silou)

Metody interpretace v právní argumentaci

(podrobněji ot. 42, 43, 44, 45, 46):

  • Standardní metody interpretce
    • Jazyková= gramaticko- sémantická metoda (sémantický, gramatický a syntaktický výklad)
    • Logický výklad- Zaměření na logickou strukturu textu, využití základních pravidel logiky
      • Důkaz z opaku, důkaz vyloučením, výklad podle podobnosti, důkaz síly, významu…
    • Metoda systematického výkladu- výklad založený na posouzení logického a jazykového kontextu (např. výklad normy v kontextu právního řádu).
      • Restriktivní nebo extenzivní
  • Nadstandardní metody interpretace
    • Historický výklad- zaměření na úmysl zákonodárce
    • Teleologický (teleologicko- axiologický) výklad- zvažuje účel právní úpravy vzhledem k sociálnímu a politickému kontextu v době aplikace. Zohlednění právních principů, cílů práva, lidských práv
    • Komparativní (srovnávací) výklad- srovnávání domácí úpravy s úpravou obdobných právních institutů v jiných zemích

Prameny

Gerloch A.: Teorie práva (4.vydání), str 141-2 + 146-152

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code