Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


46. Použití historického a teleologického výkladu v právní interpretaci

Historický výklad

  • (resp. subjektivně historický výklad)- cílem je zjištění úmyslu zákonodárce, účel, cíl, který přijetím zákona sledoval
  • Roli hrají: obecná ustanovení zákona, preambule, dobové dokumenty (např. zápisy z jednání PS) a především důvodové zprávy k přijetí
  • často se zaměřuje na analýzu dokumentů, které provázely vznik vykládaného textu
  • význam historického výkladu je nižší u starších zákonů (u nich je naopak vhodnější teleologický přístup)
  • argumenty pro využití historického výkladu jsou především demokratický princip (reprezentace lidu zákonodárcem) a princip dělby moci.
  • Argumenty proti jeho přílišnému preferování jsou pak právní jistota a požadavek hodnotové bezrozpornosti právního řádu. Vzhledem k tomu, že zákonodárcem je parlament, je problematický i předpoklad jeho jednotné vůle
  • V našich podmínkách: zdrojem pro historický výklad jsou především důvodové zprávy k přijetí zákona. Problém je, že důvodovou zprvu tvoří navrhovatel (většinou vláda), ovšem během projednávání ve sněmovně dochází k přijetí řady pozměňovacích návrhů (mnohdy jen minimálně zdůvodněných), s nimiž důvodová zpráva nepočítá
  • někteří autoři pak hovoří ještě o objektivně historickém výkladu- jeho cílem je zjistit, jak bylo v době vydání zákona zákonu rozuměno jeho adresáty
  • v případě přímého rozporu textu zákona se záměrem zákonodárce se tento rozpor řeší ve prospěch textu

Teleologický (teleologicko- axiologický) výklad

  • zvažuje objektivní účel a smysl právní úpravy vzhledem k sociálnímu a politickému kontextu v době aplikace- podmínkám, v nichž se úprava realizuje (= zvažuje se, jaký účel úprava plní v současné společnosti). Tři argumentační okruhy:
    1. právní principy,
    2. hodnoty, k jejichž naplnění a ochraně právo směřuje (finální cíle práva). Někdy se o hodnotových úvahách v interpretaci hovoří také jako o axiologickém výkladu
    3. lidská práva
  • Jhering: „účel je tvůrce veškerého práva. Neexistuje žádná právní věta, která by nesloužila žádnému účelu“
  • Metoda poměřování na základě principu proporcionality
  • Výhodou je přizpůsobení se měnícím se společenským podmínkám
  • Pro rozhodování právních otázek se v rámci teleologického výkladu často použijí také mimoprávní argumenty (smysl mají všechny argumenty, které mohou vést ke zjištění účelu, jaký norma ve společnosti plní)
  • Role teleologického výkladu oproti historickému je posílena s rostoucím časem od vydání právní normy a zároveň po výrazných společenských změnách (v ČR je vůči normám vydaným před rokem 89 legitimnější teleologický, než historický výklad)
  • Spornou otázkou je, zda může mít teleologický výklad přednost před jazykovým, tedy zda je možné dotváření práva (viz otázka 42)

Komparativní (srovnávací) výklad

  • zohlednění právní úpravy stejné věci ve srovnatelných právních řádech jiných zemí. Srovnávací výklad je častý např. u ESLP či ESD
  • Má pouze podpůrný (subsidiární) význam
  • Typicky srovnání s právními řády Německa, Rakouska, Slovenska
  • Silnější význam má při interpretaci mezinárodního práva (vychází se ze stejného textu) a v ústavním právu (základní práva jsou univerzální)

Prameny

pro otázky č.40-46

  • A. Gerloch – Teorie práva (5. vydání; str. 126-136)
  • Wintrův seminář
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code