Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


§40 Pojem interpretace práva

✔ interpretací práva se rozumí výklad práva

cíl interpretace: objasnit smysl textu s ohledem na následnou aplikaci práva či jiné formy realizace práva

Funkce:

1. heuristická /snaha o řešení problému, poznávací proces, výzkum, metody/

  • resp. hermeneutická = výkladová, o tom, jak správně chápat a vykládat text
  • relativní finalita procesu poznání /ten je neuzavřený/, jeho integrální složka
  • typická: relativita a výrazná pluralita /jako atributy hermeneutické interpretace práva/, nejen ve výsledcích, ale i v poznávacích postupech, vymezení samotného předmětu poznání atd.
  • rozpor se základními hodnotami:

právní jistotou = formální spravedlností

materiální spravedlností

  • normativita = obecnost → předvídatelnost, rovnost
  • při interpretaci jde především o praktické funkce práva, právo je spíše praktickým jevem s praktickým účelem, více umění, než věda
  • právní praxe vyžaduje jednoznačný a svým způsobem konečný soud

2. mocenskoorganizační funkce /mají ji naplňovat hlavně soudy/

  • určité institutce mají pravomoc podávat závazný výklad normativních právních textů a tím sjednocovat aplikační praxi – argumentum ex autoritate
  • platí: aplicatio vitae regulae est – použití je život pravidla
  • nutná opatrnost
  • subjekt, který pravidla tvoří je nemá ex post interpretovat
  • opatrnost → divergence institucí soudní moci /Nejvyšší/Nejvyšší správní/Ústavní soud/
  • v interpretaci nejde o poznání pro poznání, ale hlavně o řešení konfliktu zájmů

3. funkce argumentační

  • výsledky argumentace slouží jako významné argumenty v právním sporu
  • jde hlavně o míru přesvědčivosti argumentů
  • optimum: instituce jako autor interpretace má oficiální & přirozenou autoritu s přesvědčivou a konstantní argumentací v odůvodněních

ideál: interpretace se opírá o přesvědčivý argument, který vzešel z metodologicky správného a korektního postupu

Relace primárního a sekundárních objektů interpretace

primární objekt = psané právo, normativní právní text

sekundární objekt = právem chráněné hodnoty, právní principy, soudní judikatura, doktrína, tradice, srovnatelné instity v rámci právní komparatistiky

  • jaká je relace tvorby a interpretace práva?
  • právní text je významově neuzavřený
  • tvorba x interpretace práva – dva protichůdné postupy
  • interpretace je z větší/menší části dotvářením práva
  • primární objekt interpretace: v procesu normotvorby zformulovaná pravidla chování do podoby normativních vět, v podobě zákonů, normativních pr. smluv atd.
  • normotvůrce vytváří argumentační prostor, v tomto prostoru hrají úlohu sekundárních objektů interpretace hodnoty, principy, tradice, doktrína atd., která tato pravidla zpřesňují
  • i proces utváření pravidel = interpretační proces /do jisté míry/
  • normotvůrce determinován: zažitými tradicemi, hodnotami, principy demokratického právního státu = teleologická a axiologická konsekventnost normotvorby

TVORBA: prostředky komparativního & teleologického & axiologického přístupu → zformování účelu = věcného záměru → vyjádření v normativních větách

• normotvůrce by měl předvídat, jakým způsobem bude text vykládán

INTERPRETACE: 1. postupy lingvistické 2. postupy logické a systematické 3. argumentace účely, principy a hodnotami

Prameny

Boguszak, J. – Čapek, J. – Gerloch, A.: Teorie práva: Praha: ASPI Publishing, 2004, s. 175-179.

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code