Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


04. Právo pozitivní a právo přirozené

priroz_pozit.jpg

  • 4 stěžejní metodologické přístupy k právu (4 základní myšlenkové směry):
    • Teorie přirozeného práva
    • Právní pozitivismus
    • Sociologicko právní koncepce
    • Psychologický přístup k právu

Přirozenoprávní přístup (jusnaturalismus)

  • Vychází z právního dualismu – představa, že existuje právo vytvořené státem a právo přirozené, existující nezávisle na státu, nezávislé a neměnné, nadřazené pozitivnímu
  • Důležitá je legitimita – ospravedlnitelnost práva
  • Vývojové stupně přirozenoprávní teorie:
    1. Teologický základ přirozeného práva (ius divinum, lex aeterna) – právo je výrazem boží vůle
      • Nejstarší koncepce přirozeného práva
      • Teorie poddanské smlouvy – mezi Bohem a lidmi; lidé jsou si rovni pouze před Bohem, v reálném světě – přirozená nerovnost; každý člověk plní boží poslání
      • Kořeny už v antickém Řecku
      • Platon – v díle Ústava zdůrazňuje přirozenost rozdělení lidí na stavy
      • Aristoteles – člověk = od přírody bytost politická (zoon physei politikon) – to vede k vytváření rodin a obcí (polis)
        • I Aristoteles uznává přirozenou nerovnost – ale nerovnost musí být „přiměřená“ →
        • ideál – polis se silnou střední vrstvou
      • Cicero – „všechny národy a v každé době ovládá jediný, věčný a neměnný zákon“
        • Naplněním přirozeného práva má být ius civile i ius gentium
      • Ulpianus – „přirozené právo je společné všem živým tvorům a lidem“
      • Z myšlenek Platona a Aristotela vychází středověká křesťanská teologie – zdroj přirozeného práva v Bohu
      • Sv. Augustin – dílo De civitate dei (Boží stát)
        • věčné boží právo určuje hranice pro světské právo, ale světské právo dovoluje víc než Boží právo – co Boží právo nezakazuje a světské právo nezakázalo je dovoleno
      • Sv. Tomáš Akvinský – zakladatel tomismu, dílo Suma teologická
        • 3 druhy zákonů:
          1. Zákon věčný (lex aeterna/lex divina)
          2. Zákon přirozený (lex naturalis)
          3. Zákon lidský (lex humana)
          • Mezi nimi - hierarchie, nižší v souladu s vyšším, nespravedlivý zákon není zákon - Naturalistická koncepce (ius naturae) – vzniká v 16. století
      • Deistický přístup – Bůh stvořil svět, ale do jeho chodu již nezasahuje
      • Přirozené právo existuje i bez boží vůle – v přírodě platí neměnné a všeobecně platné zákony
    2. Racionalistická koncepce (ius rationale) – 17. a hlavně 18. století (osvícenství)
      • Základní principy práva jsou poznatelné a zdůvodnitelné rozumem
      • Teorie společenské smlouvy – legitimizační základ státu – moc státu pochází z lidu
      • Myšlenka svobody člověka a rovnoprávnosti
      • Ideový zdroj buržoazních revolucí
      • Hugo Grotius – přelom 16. a 17. století
        • Problematika mezinárodního práva – dílo O právu válečném a mírovém
        • Mezinárodní právo (ius gentium) je prostoupeno řadou přirozenoprávních principů
      • Thomas Hobbes – dílo Leviathan
        • Přirozený stav – člověk člověku vlkem → společenská smlouva → lidé se vzdají své suverenity ve prospěch vládce (není tu dělba moci)
        • Podle Hobbese nemůže existovat nespravedlivý zákon – „autorita a ne pravda tvoří zákon“
      • John Locke – dílo Druhé pojednání o vládě
        • Na rozdíl od Hobbese neztotožňuje společnost a stát
        • Přirozený stav = ideální stav svobody a rovnosti, společenská smlouva uzavřena pro zajištění ochrany vlastnictví (život, svoboda, majetek), získání univerzálního zákona (předem daného pravidla), získání nestranného soudce, schopnost vynucení práva
      • Jean Jacques Rousseau – dílo O původu a základech nerovnosti mezi lidmi, O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva
        • Přirozený stav – ideální, neexistovalo soukromé vlastnictví ani státní moc
        • Člověk je od přírody dobrý, zlým ho udělaly instituce civilizované společnosti
        • Kritizuje soukromé vlastnictví
        • Odmítá zastupitelskou demokracii (ale pochybuje, zda přímá demokracie je možná)
        • Pojem společného blaha a obecné vůle
      • Charles Luis de Montesquie – dílo O duchu zákonů
        • Zákony každého národa podle něj musí odpovídat geografickým podmínkám, hospodářské situaci, náboženství a mravním zvyklostem národa
        • Kritizuje absolutismus (Perské listy) – požaduje dělbu moci

Právní pozitivismus (juspozitivismus)

  • Zabývá se studiem platného práva
  • Právní monismus – právo tvoří jen ty normy, které stát uzná za závazné a které stát vynucuje
  • Důraz na legalitu – soulad s právem
  • Legalismus = čistě formalistický přístup práva nerespektující jeho axiologický a teleologický rozměr – kritika takovéhoto přístupu od konce 19. stol. a hlavně pak po 2. světové válce
  • Kořeny právně pozitivistického přístupu k právu už v 11. – 12. stol. – škola glosátorů – studují nově objevená digesta a dělají si z nich poznámky
  • Po nich – komentátoři – zpracovávají ty poznámky, zobecňují
  • 19. stol. – 3 základní směry právního pozitivismu:
    • Francouzská škola právní exegeze, rakouská škola právní exegeze
    • Právní pozitivismus v Německu
    • Právní pozitivismus ve Velké Británii
  • Francouzská škola právní exegeze
    • Stěžejní význam – Code civil (1804)
    • Hlavní myšlenky – nezadatelná práva je třeba sepsat do kodexu; představa úplnosti právního řádu; soudce musí vždy rozhodnout (nesmí odepřít spravedlnost)
    • Několik etap:
      • Výchozí idea – ztotožnění práva se zákonem
      • Princip dělby moci – důsledně rozlišená moc zákonodárná a výkonná
      • Představa o úplnosti právního systému – co není zakázáno, je dovoleno – striktní právní pozitivismus odmítá mezery v právu
      • Rozvoj právní dogmatiky – nauka o tom, jak zacházet s právními texty podle urč. zásad a interpretačních pravidel
      • Nehodnotový přístup k právu
  • Rakouský pozitivismus
    • Obdoba francouzského, zásadní dílo – ABGB (1811)
    • Podstatně menší význam než francouzská škola
  • Německý pozitivismus
    • Staví na recepci římského práva – Němci se považovali za dědice Říma
    • Historickoprávní škola:
    • 1. pol. 19. stol. – doba sebeuvědomování si německého národa, touha po sjedncení
    • Hlavní představitel – Friedrich Carl von Savigny
      • Dílo: Právnické učení o metodě, Dějiny římského práva ve středověku …
      • Závislost práva na národu, tvůrce práva „duch národa“ (projevuje se v právu, jazyce, obyčejích a státu národa)
      • Právo = produkt historického vývoje
      • Odpor ke kodifikacím – nahradit je chce pojmovým aparátem
      • Savigny rozlišuje:
        1. obyčejové právo – bezprostřední projev právního vědomí národa
        2. vědecké právo – výsledek činnosti právní vědy
      • Zákonodárství a kodifikace – zachycení zásad, které vznikly historickým vývojem národa
      • Savigny je autorem klasické teorie interpretace práva –jeho klasifikace právních metod je stále používána
    • Vlastní právní pozitivismus v Německu:
      • Karl Magnus Bergbohm – dílo Právní věda a právní filosofie
        • Z právní vědy vylučuje hodnotící úvahy
      • Rozvoj pozitivistické teorie právního státu – stát = výlučný tvůrce práva, právem je sám vázán, ale právní normy může předepsaným způsobem měnit = formální pojetí právního státu
      • Georg Jellinek – dílo Všeobecná státověda, Systém subjektivních veřejných práv
        • pojem normativní síla fakticity = co jest, má být
        • Právní normy = normy vnějšího chování mezi lidmi, normy pocházející od uznané vnější autority, jejichž závaznost je zaručena vnější mocí
        • Vztah mezi právem a morálkou – právo je minimem morálky
        • Teorie právního státu – stát musí být vázán právem
      • Rudolf von Jhering – dílo Duch římského práva, Účel v právu
        • Právo = záruka životních podmínek společnosti, založena na donucovací moci státu
        • Tvůrce sociologického právního pozitivismu
  • Anglický pozitivismus
    • 3 etapy
      1. Empirický pozitivismus – Blackstone
      2. Analytický právní pozitivismus – Bentham, Austin
      3. Nástupci Austina
    • Jeremy Bentham
      • Zakladatel analytického směru
      • Právo = projev vůle suverénního vládce
      • Podstatou práva – právní imperativ – příkaz, zákaz – dovolení urč. chování, dovolení opaku chování
      • Motivační síla imperativu – odměny a tresty
      • Princip užitečnosti (utilitarity) – právo je rozumné tehdy, když je užitečné, užitečné je tehdy, když dosahuje určité cíle – bezpečnost, hojnost, rovnost…
    • John Austin
      • Dělí právo na 3 skupiny:
        1. božské právo – určené lidem od Boha
        2. vrchnostenská pravidla
        3. práva pozitivní morálky – nevyplývají z politické vrchnosti
      • Právní věda studuje pouze vrchnostenská pravidla
      • Právo stojí na rozkazu, povinnosti, suverénní moci a sankci
      • Jurisprudence neuvažuje nad tím, jestli je právo dobré - Zavazuje i právo, které je v rozporu s božským právem
      • 2 skupiny rozkazů:
        1. Law, rules – zavazují k urč. chování obecně
        2. Particular commands – zavazují k urč. chování individuálně – nepatří do práva

Právní normativismus

  • Dnes převládá názor, že jde o pokračování a dovršení pozitivismu
  • Snaha definovat právo bez hodnotových předpokladů,
  • Zkoumá jaké právo je, ne jaké má být – oddělení světa „mětí“ (sollen) a bytí (sein)
  • Předchůdci normativismu – Kant – rozlišení mětí a bytí; novokantovci – Stammler
  • Vídeňská škola – Kelsen, Merkl, Verdross
  • Brněnská škola – Weyr, Sedláček, Engliš
  • Hans Kelsen – dílo: Ryzí právní věda, Všeobecná teorie norem
    • 2 aspekty práva – statický = soubor platných norem, dynamický = tvorba a aplikace práva
    • Pyramida norem (subordinace norem):
      1. Konstituce, ústava
      2. Obecné normy a obyčeje
      3. Individuální soudní rozhodnutí, rozhodnutí administrativních orgánů
      • Mezinárodní právo stojí nad právem vnitrostátním

Prameny

  • Aleš Gerloch – Teorie práva (5. vydání)
  • tabulka – teorka statnice (pro rok 2009) od Dianky (vakobobři)
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code