Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


38. Právní jednání

= projev vůle určitého právního subjektu (fyzická či právnická osoba nebo orgán veřejné moci), směřující ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu (těch práv a povinností, které s nimi normy práva spojují), jenž je v souladu s právem (musí se opírat o právní normu, normativní úpravu = smlouva, závěť, žaloba)

  • Právní úkony
  • Individuální právní akty

Právní úkony

  • jsou projevem vůle fyzické či právnické osoby → směřuje ke vzniku, změně nebo zániku subjektivních práv a právních povinností
  • ty právní úkony, které nesplňují zákonem stanovené obsahové a formální náležitosti, jsou neplatné (např. pokud právní úkon učiní ten, kdo nemá právní způsobilost; pokud svým obsahem odporuje zákonu, či ho obchází; pokud byl učiněn nesvobodně a nevážně)
  • dělení právních úkonů na jednostranné, dvoustranné a vícestranné
    • jednostranné – jednostranným projevem vůle fyzické či právnické osoby, které vedou ke vzniku, změně nebo zániku subjektivního práva nebo právní povinnosti (závěť, žaloba, vyhlášení veřejné soutěže, veřejný příslib)
    • dvoustranné a vícestranné – vznikají konsensuálně, tj. shodným projevem vůle dvou či více subjektů, nejčastější je smlouva
      • smlouva sestává ze dvou jednostranných právních úkonů (oferta = nabídka, akceptace = přijetí)
      • smlouva vzniká v okamžiku souhlasu vůle obou stran ⇒ nemůže vzniknout proti vůli (bez vůle) jedné každé ze smluvních stran
      • obě strany musí mít stejnou dispoziční možnost (mohou být omezeny zákonnými důvody, stanovenými kogentní)
      • smlouvy se vyskytují především v soukromoprávních vztazích, existují však i veřejnoprávní (státy jako subjekty mezinárodního práva)
      • „smluvní svoboda“ – smluvní strany si samy dohodnou oprávnění, povinnosti, event. sankce za nesplnění povinností, rozsah sml.svobody je dán dispozitivní formou právní úpravy a její limity stanoví kategorická ustanovení norem, tyto limity nemohou strany překročit pod hrozbou neplatnosti smlouvy
  • jednostranné právní úkony se dělí na hmotněprávní a procesní
    • hmotněprávní povahy – závěť, jednostranné ukončení právního vztahu (odstoupení od smlouvy, výpověď z pracovního poměru či nájemního vztahu), vyhlášení veřejné soutěže, veřejný příslib, apod.
    • procesní povahy – žaloba, odvolání, zpětvzetí žaloby
  • dělení dvoustranných (vícestranných) úkonů podle formy
    • verbální (ústní) – např. uzavření manželství
    • literární (písemné) – např. prodej nebo darování nemovitosti
    • konkludentní (mlčky činěné) – oferta a akceptace provedené vlastním jednáním (koupě zboží)

Individuální právní akty

  • projev vůle orgánů veřejné moci (= zákonem vytvořená instituce, která rozhoduje o právech a povinnostech jiných subjektů, např. parlament, vláda, ministerstva, soudy, státní zastupitelství, orgány samosprávy)
  • výsledek procesu aplikace práva
  • platí presumpce správnosti – pokud není dokázán opak, je akt platný, i když je vadný (pro právní úkony to neplatí)
  • eventuální vady jsou přezkoumatelné na základě opravných prostředků
  • výjimečně může být akt nicotný, zejména pokud byl učiněn někým, kdo není orgánem veřejné moci, nebo pokud byla překročena pravomoc orgánu (nikoliv kompetence), event. pro zcela zjevnou neústavnost či nezákonnost aktu; nicotné akty považujeme za paakty
  • charakter jednostrannosti (rozhodují autoritativně)
  • dělení:
    • konstitutivní (jsou právními skutečnostmi v hmotněprávním smyslu - působí ex nunc – „od nyní“, a jsou právními skutečnostmi v procesněprávním smyslu), konstituují nové právní poměry, např. rozsudek v trestní věci, rozhodnutí o přijetí na VŠ, o udělení státního občanství atd. V soukromoprávních vztazích jsou to jen některá rozhodnutí (např. rozsudek o rozvodu manželství, o osvojení, adopci, zbavení právní způsobilosti k právním úkonům). V procesněprávním smyslu zakládají např. právo podat odvolání.
    • deklaratorní (nejsou právními skutečnostmi v hmotněprávním smyslu - působí ex tunc – „od tehdy“, ale jsou právními skutečnostmi v procesněprávním smyslu), oficiálně deklarují právní poměry, ale nezakládají je, nemají tudíž povahu právní skutečnosti v hmotněprávním smyslu. V procesněprávním smyslu však např. zakládají právo na výkon exekuce.

Prameny

  • Gerloch A.: Teorie práva (5.vydání), str. 145-147
  • Boguszak, Čapek, Gerloch: Teorie práva (2. vydání), str. 128-131
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code