Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


29. Prameny evropského práva, tvorba práva v EU

V této otázce nejsou zohledněny změny, které přinesla Lisabonská smlouva.

  • Evropské komunitární právo je tvořeno dvěma úrovněmi:
    1. primární právo
      • mezinárodní smlouvy uzavírané mezi členskými státy v základních otázkách
      • smlouvy mezi EU a dalšími státy
      • zakládací smlouvy (vyjadřují ekonomickou a posléze politickou integraci původně 6, dnes 27 členských států)
        • ekonomická integrace: v r. 1952 vytvoření ESUO (Montánní unie); v r. 1957 byly mezi stejnými státy (Fr, SRN, It, Nizozem., Belgie a Lucembursko) přijaty Římské smlouvy o ustavení EHS a Euratom; sloučením těchto tří mezinár. organizací vznikla r. 1967 Evropská společenství (ES; EC – European Communities)
        • 11. 1993 vstupuje v platnost Maastrichtská smlouva (Smlouva o EU) – zaměřena na vytvoření hospodářské, měnové a politické unie v té době 12 států; EU nenahradila ES, ale doplnila ho, aniž získala právní subjektivitu – v právní oblasti se to projevuje diferenciací mezi právem komunitárním (primárním a sekundárním) a právem unijním (nemá bezprostřední závaznost v členských státech)
        • Maastrichtská smlouva novelizována Amsterodamskou a Nicejskou smlouvou; Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu – návrh evropské ústavní smlouvy, přijata v červnu 2004, po neúspěchu v referendech Francie a Nizozemska se v ratifikaci nepokračovalo
        • hovoří se o tzv. chrámové struktuře: první pilíř integrace (v oblasti ekonomické) doplněn o druhý pilíř (spolupráce v oblasti mezinárodní a bezpečnostní politiky) a třetí pilíř (spolupráce v oblasti justice a policie v trestních věcech)
      • upravuje zejména rozsah výlučné a společné působnosti Evropských společenství a činnost jednotlivých institucí ES, resp. EU
    2. sekundární právo
      • tvořené nařízeními a směrnicemi(Evropské rady, Evropské komise za součinnosti Evropského parlamentu);
      • za typické jsou považovány tyto formy komunitárních právních aktů ES:
        • Nařízení (Regulation) – přímý účinek, bezprostřední zavázání všech subjektů
        • Směrnice (Directive) – závazná pro členský stát, kterému je určena, ale pouze co do výsledku (volba forem a prostředků implementace do národního práva ponechána vnitrostátním orgánům)
        • Rozhodnutí (Decision) – z hlediska aplikovatelnosti představuje závazný právní akt obdobný nařízení ES, ale nemá obecnou platnost (určen buď všem státům EU, nebo vybraným)
        • Doporučení a stanovisko (Recommendation, Opinion) – právně nezávazné akty Společenství (předpokládají dobrovolné plnění a nejsou soudně vynutitelné)
        • tzv. akty třetího pilíře (do přijetí Lisabonské smlouvy mají mezivládní charakter; formy:
          • rámcové rozhodnutí (Framework decision) – účelem sbližování právních předpisů členských států
          • rozhodnutí (Decision) – jiný účel než sbližování právních předpisů členských států
          • společný postoj (Common Position) – vymezuje přístup Unie k určité otázce
          • úmluva (Convention) – následně doporučena členským státům k přijetí v souladu s jejich ústavněprávními předpisy
    3. nemalý význam mají i další prameny komunitárního práva, zvláště quasiprecedenční rozhodnutí Evropského soudního dvora;
  • Právo unijní
    • jedná se o právní vztahy mezi členskými státy EU jako suverénními státy, se základem spočívajícím v mezinárodním právu veřejném; pro oblast policejní a soudní spolupráce v trestních věcech je právním základem tohoto práva čl. 34 hlavy VI. Smlouvy o Evropské unii; těmito právními akty EU nazývanými právní akty třetího pilíře jsou rámcová rozhodnutí, společné postoje, úmluvy a tzv. opatření k provádění rozhodnutí a úmluv.

Rozhodující orgány EU/ES

  1. Evropská rada
    • politická rozhodnutí
    • úroveň hlav států a předsedů vlád
  2. Rada (ministrů) EU
    • zastupující vlády členských států EU
    • ministři zahraničních věcí, financí a další podle zaměření
    • spolurozhoduje o všech zásadních otázkách společné politiky, vč. legislativní činnosti
    • rozhoduje konsensuálně nebo na základě stanovené většiny
  3. Evropský parlament
    • přímo voleným orgánem s volebním obd. 5 let
    • ČR má 22 poslanců
    • podílí se na legislativní činnosti, schvaluje předsedu a členy Evropské komise a schvaluje evropský rozpočet
  4. Evropská komise
    • reprezentuje obecný evropský zájem
    • rozhodujícím výkonným orgánem ES/EU – prování vlastní exekutivní činnost v rámci svěřené působnosti, kontroluje plnění rozpočtu a výkon legislativy EU, má výlučnou zákonodárnou iniciativu a disponuje pravomocí žalovat porušování komunitárního práva u Evropského soudního dvora
    • funkční obd. 5 let; každý členský stát má 1 komisaře
  5. Evropský soudní dvůr:
    • rozhoduje o žalobách, týkajících se porušování primárního a sekundárního práva ES
    • dvě stěžejní zásady evropského práva:
      • Zásada aplikační přednosti práva ES před národním právem
      • Zásada bezprostředního účinku práva ES znamená, že primární a sekundární právo je přímo závazné ve vztahu k vnitrostátním subjektům
    • uplatnění obou zásad limitováno zásadou subsidiarity

Smlouva zakládající Ústavu pro Evropu

  • (tzv. evropská ústavní smlouva)
  • připravena Konventem v červnu 2004 v případě, že bude ratifikována všemi 25 členskými státy, nahradí stávající primární právo a stane se základem právního řádu Evropské unie
  • plus: větší přehlednost primárního práva a odstranění tzv. trojpilířové chrámové struktury
  • minus: zesílená integrace, federalizační tendence
  • z právního hlediska se však o ústavu ve smyslu základního zákona nejedná; zůstává společenstvím států
  • Preambule: Evropa je založena na humanistických tradicích a hodnotách
  • Část I: EU jako právní subjekt, hodnoty a cíle EU, rozsah pravomoci, působnosti a vzájemné vztahy evropských institucí, možnost lidové iniciativy
  • Část II: Charta základních práv z Nice
  • Část III: charakteristika společné politiky EU v ekonomické, zahraniční, bezpečnostní a trestněprávní oblasti
  • Část IV: obecná a závěrečná ustanovení
  • Předsednictví v EU budou vždy po 18 měsíců vykonávat 3 členské státy.
  • V rozhodování Rady EU posílen model většinového rozhodování.

Lisabonská smlouva

  • po neúspěšném ratifikačním procesu ustoupeno od myšlenky přijetí ucelené úpravy primárního práva EU
  • Lisabonská smlouva (též Reformní smlouva) je mezinárodní smlouva, jejímž cílem je především reformovat instituce Evropské unie a zajistit její efektivní fungování do budoucna
  • Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009
  • Lisabonská smlouva obsahuje dva články pozměňující
    • Smlouvu o Evropské unii (Smlouvu o EU, Maastrichtskou smlouvu)
    • Smlouvu o založení Evropského společenství (Smlouvu o ES, Římskou smlouvu), ta má být nově nazvána Smlouvou o fungování Evropské unie
  • Dále stanovuje, že na těchto dvou smlouvách je Evropská unie (EU) založena, že nahrazuje Evropské společenství (ES) a je jeho nástupkyní. Text mandátu také uvádí, že „všechna ustanovení Mezivládní konference z roku 2004 budou začleněna do těchto dvou smluv“, tedy to že Ústava EU, kterou tato Konference schválila, je jejich obsahem
  • Evropská unie má mít jednotnou právní subjektivitu, jak už navrhovala Ústava EU
  • Listina základních práv Evropské unie sice nemá být – na rozdíl od Ústavy EU – částí Lisabonské smlouvy, má však na základě nového znění čl. 6 Smlouvy o Evropské unii získat „stejnou právní sílu jako Smlouvy“, tzn. právní závaznost, s výjimkou Velké Británie, Polska a České republiky.
  • Dochází též ke změně váhy jednotlivých států při hlasování v Radě
  • Jako kompromis – Velká Británie zprvu zcela odmítala Evropského ministra zahraničí navrženého Ústavou EU – má být tato funkce pojmenována „Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku“. Na žádost Velké Británie má smlouva v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech některým členům umožnit pokračovat v další práci na určitém aktu, zatímco jiným umožní se jí neúčastnit
  • Označení „zákon“ EU a „rámcový zákon“ EU mají být vypuštěna, zůstat mají dosavadní označení „nařízení“, „směrnice“ a „rozhodnutí“. Na rozdíl od Ústavy EU neobsahuje Lisabonská smlouva žádnou zmínku o symbolech, jako vlajka nebo hymna. Vynechán byl rovněž pojem „Ústava“

Prameny

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code