Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


25. Právo soukromé a právo veřejné

  • klasifikace podle kritéria metody právní úpravy
  • toto dělení se uplatňuje v kontinentálním typu právní kultury

Teorie zdůvodňující rozdělení na právo veřejné a soukromé

  • Zájmová teorie
    • vychází z římskoprávní tradice, autorem je římský právník Ulpianus
    • soukromé právo se týká zájmů jednotlivých osob, veřejné právo se týká zájmů státu
    • soudobé právo tuto teorii neuznává
  • Subordinační teorie (teorie nadřazenosti a podřazenosti subjektů)
    • vznikla v 19. století v návaznosti na zájmovou teorii, obrací ale příčinu a důsledek
    • tam, kde je postavení subjektů nerovné, se jedná o právo veřejné, tam, kde jsou si subjekty rovny, se jedná o soukromé právo
  • Organická teorie
    • veřejnoprávní povahu mají ty právní vztahy a je regulující právní normy, v nichž jeden ze subjektů je orgán veřejné moci, který na základě zákona a v jeho mezích rozhoduje o právech a povinnostech fyzických a právnických osob, ostatní právní vztahy a právní normy mají soukromoprávní povahu
    • zjednodušeně o veřejné právo se jedná tehdy, když je jeden ze subjektů orgán veřejné moci, jsou-li oba subjekty fyzické nebo právnické osoby, jedná se o právo soukromé
    • v současnosti se uplatňuje právě tato teorie

Soukromé právo

  • založeno na rovnosti zúčastněných subjektů
  • prosazují se dispozitivní normy, kogentní normy zde lze najít, ale ty tvoří limity právních vztahů
  • má smluvní charakter - soukromoprávní vztah vzniká na základě smlouvy mezi zúčastněnými subjekty, mezi kterými musí dojít ke konsenzu, tedy jeden subjekt nemůže ukládat druhému povinnosti proti jeho vůli
  • soukromoprávní vztahy mají převážně majetkový charakter
  • konflikty mezi subjekty řeší zpravidla třetí nestranný (orgán veřejné moci - soud, rozhodce, arbitr) na základě dispoziční zásady
  • dispoziční právo žalobce (dominus litis) - žalobce v žalobě vymezuje předmět řízení, do značné míry s ním disponuje, má možnost zpětvzetí žaloby
  • v případě deliktů soukromoprávní povahy je typická restituce (obnovení původního stavu), reparace (náhrada škody), resp. satisfakce v případě újmy nemajetkové
  • charakteristická je zde úměrnost mezi deliktem a sankcí za něj
  • k soukromému právu se řadí občanské, obchodní, rodinné, pracovní, mezinárodní soukromé a obchodní právo

Veřejné právo

  • založeno na nerovnosti zúčastněných subjektů - nadřazený subjekt má pravomoc rozhodnout o právech a povinnostech podřazeného subjektu i proti jeho vůli
  • nadřazený subjekt je orgán veřejné moci, podřazený subjekt je fyzická či právnická osoba
  • právní vztah vzniká na základě individuálního právního aktu (rozsudek, nález apod.), který je stanoven nadřazeným subjektem
  • ve veřejném právu se používají výlučně kogentní normy
  • uplatňují se zásady oficiality a legality
  • ochranu před libovůlí mocenských subjektů poskytuje správní a ústavní soudnictví - chrání zákonnost, ústavnost, a zákonně a ústavně zaručená práva podřazeného subjektu vůči těm, kdo o nich rozhodoval (správní orgány, stát jako celek)
  • mezi deliktem veřejnoprávní povahy a sankcí za něj je jen přibližná úměrnost
  • k veřejnoprávním odvětvím patří ústavní, trestní, správní, finanční právo a právo sociálního zabezpečení
  • veřejnoprávní charakter mají odvětví práva procesního
  • mezinárodní právo veřejné nemá veřejnoprávní charakter, protože není součástí vnitrostátního práva, ale je specifickým právním systémem

Prameny

  • Gerloch, A., Teorie práva, 2. rozšířené vydání, str. 114 – 116
  • Gerlochovy přednášky
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code