Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


23. Systém práva; jednota práva, kriteria členění práva na právní odvětví, právní instituty

  • Právo = jeden ze sociálních systému vyznačující se jednotou a zároveň vnitřní diferenciací
  • Jednotící faktor: právo je specifický normativní systém odlišný od norem morálních, politických, náboženských apod.
  • Doplňující jednotící faktory: právní principy (právní zásady), meziodvětvové právní instituty – souhrn norem, které upravují určitý druh společenského vztahu, přičemž integrující funkci plní ty z nich, které se uplatňují ve více právních odvětvích (např. institut vlastnického práva)
  • Představuje uspořádání právních norem do celku a jeho rozdělení na části (právní odvětví, právní instituty a právní normy:
  • Strukturalizován na právní odvětví dle tří kategorií: předmětu, metody a účelu právní úpravy
  • Podle metody právní úpravy
    • Soukromé x veřejné
      • Zájmová teorie
        • Vychází z teze od Ulpiana
        • Soukromé právo se týká zájmu jednotlivých osob a veřejné zájmu států
        • Dnes neobstojí zejména kvůli koncepci dělby moci a lidských práv
      • Subordinanční teorie (19.st.)
        • Nadřazenost a podřazenost subjektů
        • Tam kde jsou subjekty právních vztahů nerovné - veřejné právo. V případě rovnosti jde o soukromé
      • Organická teorie
        • Dnes uplatňovaná teorie
        • Veřejné právo: pokud jeden z právních subjektů je orgán veřejné moci, který na základě zákona a v jeho mezích rozhoduje o subjektivních právech a právních povinnostech fyzických a právnických osob
    • Soukromé právo
      • Dispozitivní právní normy, smluvní autonomie právních subjektů (většinou smluvní základ), převážně majetkový charakter, dispoziční zásada
      • Tradičně: občanské, obchodní, rodinné, pracovní, mezinárodní soukromé a obchodní právo
      • V případě deliktů je typická restituce (navrácení v původní stav) a reparace (náhrada majetkové škody), satisfakce (v případě nemajetkové újmy) – spory rozhoduje orgán veřejné moci
      • V zásadě nemohou být dány povinnosti bez souhlasu subjektu
    • Veřejné právo
      • Kogentní právní normy, nerovné postavení subjektů, zásada oficiality a legality
      • Tradičně: ústavní, správní, trestní, finanční, právo sociálního zabezpečení, vždy odvětví práva procesního
      • Mezinárodní právo veřejné sem nepatří – není součást vnitrostátního práva, je specifickým právním systémem
      • Jeden subjekt má pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech druhého – práva a povinnosti vznikají i proti vůli
      • Není typický smluvní princip, ale individuální právní akty (rozsudek, nález, správní rozhodnutí)
      • Sankce: represivní (přiměřeně k charakteru deliktu) a preventivní (individuální a generální prevence) charakter
    • Soukromé a veřejné právo dnes hodně propojeno (smluvní princip i ve veřejném právu, kogentní normy v soukromém)
  • Podle předmětu právní úpravy
    • Ústavní, správní trestní, občanské – nejdůležitější
    • Dle objektivně druhově rozdílného charakteru společenských vztahů
    • Ústavní právo je někdy považováno za vedoucí odvětví (upravuje nejdůležitější vztahy ve společnosti)
  • Podle účelu právní úpravy
    • Hmotné x procesní
    • Hmotné
      • Souhrn právních norem a subjektivních práv, které směřují bezprostředně k naplnění účelu práva a jsou smyslem právní úpravy
    • Procesní
      • K naplnění účelu právní úpravy slouží zprostředkovaně
      • Úprava postupu orgánů veřejné moci k vytváření a ochraně hmotných práv
      • Procesní normy stanoví postup pro tvorbu a aplikaci práva
  • Mezinárodní x vnitrostátní právo
    • Vztah dvou právních systémů (prosadila se dualistické koncepce) – souvisí to se suverenitou států a postavením lidí v právu vnitrostátním
    • Mezinárodní právo
      • Upravuje vztahy mezi suverénními státy a jimi vytvářenými mezinárodními organizacemi (výjimečně i jednotlivý člověk – mezinárodní ochrana lidských práv) – mezinárodní právo soukromé upravuje spory s cizím prvkem (prameny: zákony, Řím 1 a Řím 2 – nařízení evropské unie)
      • Obtížně vynutitelné – stát je monopol násilí (to se rozpadá, protože je privatizováno – viz privatizace věznic), není donucovací aparát
      • Decentralizovaný právní systém založený na souřadnosti států jako tvůrců a adresátů norem
      • Zčásti nepsané, obyčejové, převážně dispozitivní normy, ale klíčový význam mají normy kogentní
      • Ohnisko centralizovaného donucení – Rada bezpečnosti OSN na základě Charty OSN, Mezinárodní soudní dvůr, mezinárodní trestní soudy (ad hoc), mezinárodní trestní soud (Haag, od 1998 - platnost od 2003)
      • Součástí vnitrostátního po procesu inkorporace
      • ČR – čl. 10 – součástí právního řádu jsou všechny ve Sbírce mezinárodních smluv vyhlášené mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána a k nimž dal před jejich ratifikací prezidentem republiky souhlas Parlament – není potřeba žádné další implementace
  • Zvláštní postavení má Evropské právo (komunitární právo)

Právní institut

Právní konstrukce a jí odpovídající ucelený soubor právních norem, sloužící určitému účelu a zpravidla nesoucí jednoduché popisné označení (např. vazba, promlčení nebo náhradní doručení) O právním institutu se hovoří tehdy, pokud konstrukce nemá obdobu v mimoprávním (reálném) světě – jako právní institut se proto neoznačuje věc, nemovitost, dědictví nebo věřitel, protože všechny tyto pojmy se používají i mimo právo.

Prameny

  • A. Gerloch (2004): 123-129
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code