Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


11. Právní principy v soudobém právu

  • právní principy = určitá pravidla, jež jsou součástí právního řádu, případně jednotlivých právních odvětví
  • byly utvářeny již klasickými římskými právníky → od této doby prošly dlouhým historicko-společenským vývojem
  • v dnešní době jejich existence spjata zejména se soudobým právním státem, ať již jsou nebo nejsou výslovně vyjádřená v platných právních normách.

Typy právních principů

  • pravní principy nalézáme ve třech základních podobách:
  1. pozitivní právní principy - normy, které jsou výslovně formulované v textu pozitivního práva (zákonná ustanovení, další normy, které jsou konstruované na základě určitých atributů, jež nesou jednotlivá zákonná ustanovení, a která mají rozhodující úlohu v určitém normativním aktu, v jednom z odvětví systému práva případně v celém systému)
  2. implicitní právní principy (tedy nepřímo vyjádřené) - pravidla vyjádřena jako předpoklady či důsledky zákonných ustanovení nebo norem (např. „pacta sunt servanda“)
  3. extrasystémové principy práva - důležitou úlohu při aplikaci práva, popř. jako směrnice interpretace práva. Tato pravidla lze nalézt i ve společenském prostředí zejména v podobě aspektů morálky, mravů či politiky.
  • Existují však ještě další principy, které nelze považovat úplně jako pravidla, neboť se jedná pouze o názvy vypovídající o podstatných znacích určitého právního institutu či právní úpravy (např. smluvní svoboda, objektivní pravda atp.) - lze sem zahrnout také principy konstrukce práva (účely sledované zákonodárcem při tvorbě práva a následně dalšími subjekty při aplikaci práva)

Základní charakteristické rysy právních principů

  • pravidla společná právu v různých zemích - pravidla společná pro právní řády různých typů právní kultury (typický společný znak právních principů)
  • základ právního řádu, právního státu - ale nevážou se zcela absolutně na platné právní normy (tím by byla oslabena jejich funkce společně s případnými změnami právních norem)
  • vysokým stupeň obecnosti - takto lze vymezit právní principy jako relativně abstraktní normativní věty určitým způsobem vyjadřující obsah právního řádu

Funkce právních principů

  • nejdůležitějším účelem je jejich role v legislativním procesu a dále v procesu interpretace či aplikace práva (právní principy rozšiřují argumentační prostor, vyplňují „mezery“ v zákoně nebo obsahově naplňují neurčité právní pojmy)
  • vysoký stupeň obecnosti právních principů často vede k velmi subjektivní úvaze daného orgánu (např. soudce) - při interpretaci právního předpisu je někdy soud povinen odchýlit se od jednoznačného textu a zaměřit se na účel a smysl zákona s ohledem na relevantní právní principy a to zejména v případech, kdy by text zákona zjevně vedl k absurdním a zřejmě iracionálním situacím ⇒ Ústavní soud ČR prohlásil, že soud není výslovně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, ale smí a dokonce musí se od něj odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů smysl či účel zákona, systematická souvislost nebo některý z principů
    • je však nutné se v těchto případech vyvarovat libovůle a rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci - účel a smysl zákona nelze přitom hledat jen ve slovech a větách právního předpisu, neboť v právním předpisu jsou a musí být vždy obsaženy i principy uznávané demokratickými právními státy
  • při interpretaci či aplikaci práva je tedy nutné brát v potaz možnost uplatnění právních principů, ovšem současně s ohledem na stupeň obecnosti. Je tedy žádoucí rozlišovat principy vztahující se k celému rozsahu určitého právního řádu a principy, které jsou platné pouze pro určité odvětví práva nebo právního institutu.
    • existují tedy např. principy působící v rámci civilního práva procesního a také principy, vztahující se k trestnímu řízení, přičemž v jednom a témže případě si mohou při aplikaci navzájem odporovat, ale vzhledem ke jejich rozlišení na * principy spadající pod určité odvětví práva je nelze označit jako principy, které kolidují.
  • současným trendem je rozvoj právních principů zejména na mezinárodní úrovni ⇒ v rámci Komise pro evropské smluvní právo, která je tvořena skupinou nezávislých právníků i akademiků, vznikly Principy evropského smluvního práva (European principles of contract law)
    • Komise se na základě analýzy jednotlivých právních řádů členských států a jejich následné komparace pokusila nalézt určité společné znaky, a to zejména v oblasti soukromoprávní → cílem bylo ukázat, že není do budoucna nemožné mít společný evropský kodex soukromého práva
    • samotné Principy jsou pak formulovány jako krátká základní pravidla doprovázena komentářem, ve kterém je mj. objasněn i úmysl jeho tvůrců a odkaz na úpravu v jednotlivých právních řádech. Tyto Principy lze využít především jako podklad pro argumentaci týkající se možnosti vzniku vytvoření jednotného kodexu

Prameny právních principů

  1. právní normy (legislativa)
  2. rozhodování soudů (judikatura)
  3. výsledky vědecké práce (jurisprudence)
  4. zdroje přirozeného práva, jako např. víra, rozum, morálka, přirozenost atd.
  • toto rozlišení pramenů právních principů je důležité zejména s ohledem na určení jejich závaznosti, resp. právní nezávaznosti.
    • podle striktně pozitivistické koncepce jsou právně závazné a současně právně relevantní jen ty principy, které lze dovodit z legislativy, případně ze soudních rozsudků (zejména v zemích, kde je rozhodujícím pramenem práva soudní judikatura).
    • některými jinými přístupy a koncepcemi je však toto striktní stanovisko změkčováno - ačkoliv právní principy sice nejsou právně závazné a soudce nelze postihnout za jejich nedodržení, i přesto jsou právně relevantní a na základně toho se stávají součástí právního řádu.
  • některé právní principy, které jsou aktuální v soudobém právním státě, byly formulovány již římskou jurisprudencí - jedná se zejména o principy soukromého práva a dodnes se odrážejí v legislativě i v jurisdikci.
  • v 18. století pak s příchodem konstitucionalismu vznikají další všeobecně uznávané a rozšířené principy, jako např. „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“, ale i další mnohem obecnější principy, ku příkladu suverenita lidu, dělba moci, existence ústavního soudnictví, lidská práva a svobody
    • takové právní zásady nalezneme v úvodních ustanoveních zákonů, jejich hlav, v tzv. generálních klauzulích, případně v různých kodexech.
  • vhodným zdrojem relevantních právních principů je i judikatura Ústavního soudu a výsledky práce právních teoretiků

Základní právní principy dle jednotlivých právních odvětví

Občanské právo hmotné

  • pacta sunt servanda – smlouvy se musí dodržovat
  • neminem laedere – neškodit druhému
  • iura vigilantibus scripta sunt – zákony jsou psány pro bdělé
  • semel heres, semper heres – jednou dědicem, navždy dědicem
  • nemo turpitudinem suam allegare potest – nikdo nemůže mít prospěch ze své vlastní nepoctivosti
  • nemo plus iuris ad alium transferre potest, quam ipse habet – nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sám má
  • princip ochrany a zásadní nedotknutelnosti vlastnického práva
  • volenti non fit iniuria – tomu, kdo souhlasí, se neděje křivda

Obchodní právo

  • v obchodním právu (jakožto v soukromoprávním odvětví) nalezneme většinu obecných principů občanského práva; hranice mezi těmito dvěma právními odvětvími nejsou pevně dány a často se stírají. Mimo to sem patří další obecné právní principy, jako např.:
  • princip formální a materiální publicity obchodního rejstříku
  • princip povinného zápisu důležitých údajů do obchodního rejstříku
  • princip smluvní volnosti
  • princip poctivosti v obchodních jednáních

Pracovní právo

  • princip ochrany práv zaměstnanců
  • princip zákonem stanovené minimální mzdy
  • princip výpovědi jen z důvodů taxativně vymezených v zákoně
  • princip práva na uspokojivé pracovní podmínky
  • princip rovného zacházení a zákazu diskriminace

Rodinné právo

  • princip formálnosti manželské smlouvy
  • princip vyživovací povinnosti
  • princip monogamie
  • princip dobrovolnosti při uzavírání manželství
  • princip rovnosti muže a ženy v manželství
  • princip blaha dítěte
  • princip vzájemné pomoci a solidarity

Ústavní právo

  • princip omezené státní moci
  • princip dělby moci
  • princip právního státu
  • princip vlády většiny
  • princip nezadatelných a nezcizitelných základních lidských práv a občanských svobod
  • princip ochrany menšin
  • princip politického pluralismu
  • princip unitárního státu
  • princip samosprávy
  • princip svobody podnikání a ochrany vlastnictví
  • princip sociálního státu

Správní právo

  • princip vynutitelnosti správních aktů
  • princip soudní kontroly správy
  • princip objektivní odpovědnosti státu za nezákonná rozhodnutí a nesprávný úřední postup
  • princip rozhodování v souladu s veřejným zájmem
  • princip přiměřenosti
  • princip předvídatelnosti jednání správy

Trestní právo hmotné a procesní

  • princip nezávislosti a nestrannosti soudů a soudců
  • princip zákonného soudu a soudce
  • iura novit curia – soud zná právo
  • audiatur et altera pars – budiž slyšena i druhá strana
  • iudex ius dicit inter partes – soudce nalézá právo mezi stranami sporu
  • princip presumpce neviny
  • princip přiměřenosti
  • princip výhradně soudního rozhodování o vině a trestu za trestné činy
  • princip práva obviněného odepřít výpověď
  • ne bis in idem – ne dvakrát v jedné věci
  • zásada veřejnosti
  • zásada ústnosti

Obecné principy právního řádu

  • ignoratia iuris non excusat – neznalost zákona neomlouvá
  • lex posterior derogat priori – zákon pozdější ruší zákon dřívější
  • in dubio pro reo – v pochybnostech ve prospěch obžalovaného
  • lex retro non agit – zákon nepůsobí zpětně
  • lex specialis derogat generali – speciální úprava ruší právní úpravu obecnou
  • lex superior derogat inferiori – zákon vyšší právní síly ruší zákon nižší právní síly
  • nemo ultra posse obligatur – nemožnému není nikdo zavázán
  • nullum crimen, nulla poena sine lege – není zločinu, není trestu bez zákona
  • pacta sunt servanda – smlouvy se musí dodržovat
  • neminem leadere – neškodit jinému

Prameny

  • Boguszak, J., Čapek, J., Gerloch, A.: Teorie práva. Praha, 2004.
  • Knapp, V.: Teorie práva. Praha, 1995.
  • Urfus, V.: Historické základy novodobého práva soukromého. Praha, 1994.
  • Wintr, J.: Charakteristické principy práva a právních odvětví. Praha, 2002 (rigorózní práce).
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code