Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Soudcokracie

Pojem soudcokracie se dle článku Lidových novin zrodil v USA. V angličtině zní „juristocracy“. Jde o přílišnou politickou moc soudů a zároveň označení pro rozhodování soudců dle svých vlastních zájmů a názorů, nikoli jménem zákona. Položme si otázku – jak je možné, že lidé, kteří nebyli zvoleni formou volby lidem, mají takovou moc? Z teorie dělby moci vyplývá, že soudní moc by měla být oddělena od moci výkonné a zákonodárné. Je tomu ale skutečně tak? Pokud mají soudy až přílišnou moc, jedná se o porušení základního principu demokracie, principu brzd a rovnovah. Tento princip funguje nejen tehdy, jsou-li složky moci odděleny, ale zároveň pokud se mohou kontrolovat.

Soudcokracie na příkladech

Spor mezi Ivou Brožovou a Václavem Klausem o odvolání Ivy Brožové z funkce Předsedkyně Nejvyššího soudu z roku 2006 zvedl vlnu kritiky soudů. Jednalo se o to, že Václav Klaus dle zákona o soudech a soudcích č. 6/2002 Sb., § 106 odst. 1, odvolal v únoru roku 2006 Ivu Brožovou z funkce. Zákon zněl takto: „Předseda a místopředseda soudu může být ze své funkce odvolán tím, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže závažným způsobem nebo opakovaně porušuje zákonem stanovené povinnosti při výkonu státní správy soudů. Předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo kolegia nejvyššího správního soudu může být ze své funkce odvolán tím, kdo ho do funkce jmenoval, jestliže neplní řádně své povinnosti.“

Iva Brožová podala proti odvolání ústavní stížnost a několik správních žalob s tím, že prezident neuvedl důvody k odvolání a překročil tak své pravomoci, jako představitel výkonné moci zasáhl do nezávislosti justice. Dále požádala o zrušení jmenované části zákona o soudech a soudcích. Ústavní soud odvolání z funkce pozastavil do doby, než ve sporu rozhodne. Následně, v červenci téhož roku, zrušil jmenovanou část zákona jako protiústavní. Moc soudní je definována ve čtvrté hlavě Ústavy, kde je krom nezávislosti soudů psáno ve čl. 82 odst. 2, že „Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplívající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.“ Čl. 93 potom říká, že „Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení.“ Nyní bychom si měli položit otázku, jestli je správné, že díky rozhodnutí Ústavního soudu v dnešní době není možné soudce ani předsedu soudu odvolat (mimo zákonem předvídatelný důvod a na základě rozhodnutí soudu).

Podle Marka Loužka se nejednalo jen o nudný právnický spor, nýbrž o kauzu, která vypovídá o české demokracii. Dle něj dochází k posilování soudcovské samosprávy a korporativismu (tj. od pluralismu odlišná forma reprezentace zájmů, založená na spolupráci jednotlivých společenských vrstev či skupin – např. profesních; které při vyjednávání se státem, při dodržování základní ideje lidské pracovní sounáležitosti, zastupují zájmy svých členů a současně se podílejí i na uskutečňování státní politiky). Takový korporatismus je nebezpečný a je posilován různými povinnými členstvími (v advokátní komoře, soudcovské unii). Soudnictví si vydobylo v podstatě autonomii – soudcové jsou jmenováni doživotně a jsou de facto neodvolatelní.

I podle předsedy ÚS Petra Rychetského by přitom měla existovat možnost soudce z funkce odvolat. Od rozhodnutí Ústavního soudu se přitom distancovali i další soudci, například Vladimír Kůrka. Rozhodnutí Ústavního soudu tak akorát posilují problémy českého soudnictví, jako jsou pomalost rozhodování, špatná organizace práce soudů, svévolné rozhodování a někdy i korupce.

V jednom článku jsem se dokonce dočetla, že soudci Ústavního soudu jsou bývalými spolužáky Brožové, takže je docela možné, že záměrně rozhodovali v její prospěch. Navíc dochází k dualitě postavení. Je rozdíl mezi soudcem a předsedou soudu. Soudce je nezávislý, kdežto předseda soudu, tedy správní funkcionář, je závislý. Neodvolatelnost je potom výsostným znakem soudce a nikoho jiného.

Dalším názorem je potřeba reformy českého soudnictví. Pokud prý není odvaha na privatizaci soudnictví (s kterou osobně nesouhlasím), stojí aspoň za úvahu, zda-li bychom neměli přistoupit na zahraničně prověřený model jmenování soudců a to na dobu určitou. Znovupotvrzování legitimity je pak klíčovým principem demokratického státu. A jak nakonec celý spor Klaus vs. Brožová dopadl? Ve druhé části sporu Ústavní soud rozhodl opět ve prospěch Brožové a její odvolání v září 2006 jako protiústavní zrušil. Ústavní soud se dále vyjádřil, že prezident zasáhl do soudcovské nezávislosti. Podle soudkyně Ústavního soudu Dagmar Lastovecké nelze oddělovat funkci předsedy soudu a soudce, a proto tedy nelze odvolat ani předsedu Nejvyššího soudu. Jediné možné odvolání pak tedy není ze strany výkonné (prezident), ale z moci soudní. Brožová je tak i nadále Předsedkyní Nejvyššího soudu. Prezident verdikt respektoval, ale nesouhlasil s ním. Tvrdil, že odvolání bylo zákonné i věcně správné a viděl v tom, cituji: „Nebezpečný posun našich polistopadových poměrů od parlamentní demokracie k soudcovskému korporativismu a k dosažení ničím neomezené soudní autonomie.“

Nyní, po poodhalení jednoho z případů označovaných jako soudcokratických, si každý z vás může udělat obrázek sám. Ovšem je nutno podotknout, že tu máme i jiné případy, kdy se naopak například senátoři či samotný prezident, kteří jindy mluví o soudcovském aktivismu či právě soudcokracii, odvolávají na Ústavní soud a snaží se mu přenechat část svých pravomocí. Snaží se soud vmanipulovat do role aktivního hráče v situacích, kdy k tomu ale nejsou ústavní předpoklady. Jde spíše o politické zdržovací taktiky. Nyní hovořím o Lisabonské smlouvě, proti které senátoři a prezident neustále vznášeli námitky. Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, jejímž cílem je především reformovat instituce Evropské unie a její fungování. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Senátoři tvrdili, že Lisabonská smlouva je v rozporu se svrchovaností českého státu. Ústavní soud však dospěl k názoru, že v případě Lisabonské smlouvy se jedná o zákonodárnou otázku, protože sama Lisabonská smlouva ústavu neporušuje, a nelze tedy přenechávat rozhodnutí o jejím osudu Ústavnímu soudu. Nakonec se ale Ústavní soud smlouvou zabýval, vyslechl zastánce (parlament) i odpůrce (senát – ten žalobu podal, prezident) dokumentu. Zajímavostí je že prezident při jednání Ústavního smlouvu roztrhal smluvu na kusy. Pravdou je, že Lisabonskou smlouvou se měla přesunout část pravomocí z Prahy do Bruselu a v některých případech měla Česká republika ztratit právo veta. Zástupci parlametu, který byl zastáncem smlouvy, uvedli, že ztráta pravomocí nebude v takovém rozsahu, který by znamenal ztrátu suverenity České republiky. Ústavní soud jim dal nakonec zapravdu – Lisabonská smlouva nijak nepodrývá českou ústavu a mohla tak zahájit cestu parlamentem. Ústavní soud tímto rozhodnutím v podstatě ztratil významné postavení a stal se víceméně podřízeným Evropskému soudnímu dvoru.

O soudcokracii by se dalo pokračovat – zrušení předčasných voleb, řešení politických otázek jako jsou poplatky ve zdravotnictví, řešení výše důchodů a vyplácení nemocenské… Mezi ty, kteří tvrdí že Česká republika je ohrožena soudcokracií patří zejména prezident Václav Klaus se svou kanceláří, proti například Petr Rychetský, předseda Ústavního soudu. Ten tvrdí že soudy nemají zájem o posílení moci, na vině je dle něj bezradná a tápající moc výkonná. Jedná se tedy o jakousi válku mezi mocí soudní a výkonnou.

Soudcokracie – co si o ní myslíte teď? Ovládají českou společnost soudy? K soudcokracii vyšla kniha „Soudcokracie v ČR - fikce nebo realita?“ z roku 2008, jde o sborník textů Václava Klause, Pavla Rychetského, Jiřího Weigela, Ladislava Jakla, Jana Bárty, Václava Pavlíčka a dalších… Je k zapůjčení i v knihovně PF UK, dále FF UK a FSV UK

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code