Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Říman, přednáška 6

doplnění z minula

  • Nasciturus= plod jako fyzická osoba v době těhotenství- teoretická konstrukce, založená na předpokladu, že fyzická osoba existovala již mezi početím a svým narozením- podmínkou však je, že dítě se musí narodit živé a mít lidskou podobu, jinak se nepočítá
    • Částečně se přibližuje k právnické osobě tím, že se jedná o teoretický koncept, ovšem je především vázán na osobu fyzickou
  • Právnické osoby
    • Založení právnické osoby není vázáno na povolení státu nebo registraci
    • Okamžik vzniku a založení právnické osoby je v římském právu jediný (zatímco v dnešním právu se jedná o dva odlišné okamžiky)

Právo osob 2

Fyzické osoby

  • Trojí status fyzické osoby- římského občana (podle něj identifikace právního postavení jedince)
    1. status libertatis- otázka: „jste svobodný?“ ⇒ je určitý jedinec subjektem práv?
      • Na základě toho rozlišení mezi osobami, které mají a nemají právní subjektivitu
    2. status civitatis- „jste římský občan?“ Jaký právní systém se na osobu vztahuje?
      • Odráží dobový princip personality práva
      • Ius civile x ius gentium x ius honorarium
    3. status familie- „jaké je vaše postavení v římské rodině?“ ⇒ je osoba sui iuris?
      • Osoby sui iuris (svého práva) x alieni iuris
        • Přidává se však rozdíl mezi právním postavením muže a ženy
      • Právní postavení podřízených osob je velmi slabé
  • Mezi jednotivými statuty může docházet k posunům
    • Kapitisdeminuce (doslovný překlad by byl „snížení hlavy“)= v zásadě snížení statusu
      • Velká (maxima)- ze svobodného se člověk stává nesvobodným
      • Střední (media)- z římského občana se stává cizinec
      • Malá (minima)- změna rodinného stavu-
        • nemusí se jednat o snížení, ale pouze o změnu. Např. pokud se žena vdá do jiné rodiny, jedná se o kapitisdeminuci (změnu rodinného stavu), ale žena byla a zůstává osobou alieni iuris
        • ke snížení rodinného statusu může dojít např. u arogace (adopce osoby sui iuris, která se tím stává osobou alieni iuris)
        • o kapitisdeminuci mluvíme i v případě emancipace syna, kdy dochází dokonce ke zvážení statusu (syn se stává osobou sui iuris)
      • Součástí velké kapitisdeminuce je logicky i k. malá a střední ⇒ v kombinaci tak název capitis deminutio magna
      • Součástí střední kapitisdeminuce je automaticky i k. malá
      • Malá kapitisdeminuce může nastat zcela izolovaně

Status libertatis

  • Otroci- otroci jsou z hlediska práva věci (systematicky ani nepatří do této kapitoly)
    • Jako věci mohou být prodání, opuštěni, jako opuštění okupováni atd.
    • Právo naráží v jednoduchém zařazení otroka mezi věci na některé problémy- oproti běžným věcem tak vzniká několik rozdílů:
      • Otrok může být propuštěn na svobodu (to není totéž, jako opuštění otroka) – vlastník propuštěním učiní z objektu subjekt
        • Otroci jsou na rozdíl od jiných objektů vnímáni jako „zárodečné subjekty“
      • Otroci mohou právně relevantním způsobem projevovat svoji vůli
        • Otrok je myslící bytost a vlastník může jeho vůle i využívat
        • Vzniká problematická situace, kdy má projev vůle „věci“ právní důsledky- jedná se v podstatě o určitou výjimku. Dá se však říci, že otrok má omezenou způsobilost k právnímu jednání
        • Otrok může přijímat majetek pro svého pána, případně může i spravovat pánův majetek
          • V problematice správy pánova majetku je pozice otroků v zásadě stejná jako postavení osob alieni iuris. Otázka, co se závazky:
            • otroci/osoby alieni iuris mohou svému pánovi vytvářet závazky, které však nejsou podle ius civile vymahatelné (= naturální obligace)
            • pokud se pater familias rozhodne naturální obligace plnit, jedná tak z právem uznaného důvodu a plnění se právně uskuteční (nelze pak požadovat navrácení plnění)
          • otrok (nebo také syn) se může stát správcem peculia, majetku, který byl vyčleněn z rodinného majetku pod jeho správu. Peculium zůstává majetkem patera familias
            • praetorské právo umožňuje vytváření závazků správcem peculia do výše hodnoty peculia, ty jsou však vymahatelné na ta otrokovi/synovi, ale na vlastníku peculia (=pater familias)
      • otrok nesmí být násilně vyveden z chrámu, pokud se v něm ocitne
    • v zásadě ale pán může s otrokem dělat, co chce (výjimkou jsou osoby v dočasném otroctví)
      • normálního otroka může pán teoreticky i zabít, to se omezuje až později, především s nástupem křesťanství
    • jak se člověk stává otrokem?
      • Narození do otroctví
        • Dítě narozené v řádném manželství sleduje právní postavení otce v okamžiku početí. Dítě narozené mimo řádné manželství sleduje postavení matky v době porodu (pravidlo, které platí i jinde, než v souvislosti s otroctvím)
        • Contubernium= „otrocké manželství“ – „manželství“ (nejedná se o manželství v pravém slova smyslu- matrimonium) dvou otroků nebo svobodného a otroka
      • Upadnutí do otroctví
        • Zajetí v regulérně, formálně vyhlášené válce
          • Po propuštění ze zajetí se člověk vrací do svého právního postavení před zajetím
            • Jeho manželství však zajetím zaniká
        • Prodání do otroctví cenzorem (úředníkem) – to se stává, pokud se občan odmítne nechat zapsat do censu (čímž e vyhýbá mimo jiné vojenské službě a sám se vyřazuje z vojensky organizované římské společnosti)
        • Od roku 52 n.l. možnost upadnout do otroctví pro Římanku, která se pohlavně stýká s otrokem
    • Propuštění otroka na svobodu- otrok se může stát i římským občanem, zároveň však zůstává propuštěncem, občanem druhé kategorie
    • Jak člověk přestává být otrokem?
      • Smrtí-po smrti již otrok není otrokem, ale mrtvým člověkem (jeho tělo nebo jeho části nejsou věcí) – po smrti (při pohřbu) již se nedělá rozdíl mezi svobodným a otrokem, jeho hrobové místo je zasvěceno bohům a nemůže být předmětem vlastnictví
      • Propuštěním na svobodu (= manumisse)
        • existuje několik způsobů (liší se právní postavení propuštěnce)
          • Skrze civilní právo
            • Propušnění hůlkou- probíhá před praetorem, formální úkon, který simuluje soudní spor o svobodu člověka s vlastníkem, který (mlčením v „soudním sporu“) odsouhlasí to, že se jedná o člověka svobodného
          • Propuštění censem- zapsáním do seznamu římsých občanů censorem- tento způsob se používá výjimečně, většinou za zásluhy
          • Propuštění testamentem- otrok je propuštěn na svobodu v závěti, zároveň pokud mu je něco odkázáno, nemůže dědictví nepřijmout
            • Propuštěnec testamentem= „osiřelý propuštěnec,“ který nemá svého patrona. Někdy testament určuje, aby otroka propustil dědic, to má pak pro dědice vhodu patronského postavení vůči libertinovi
        • Skrze praetorské právo- dopisem, před přáteli, před shromážděním věřících atd.
          • Praetorským propuštěním nedochází k žádné změně z hlediska civilního práva, propuštěnec zůstává podle ius civile nadále majetkem svého pána, fakticky je však pod právní ochranou praetora- je ve stavu faktické svobody
    • Znovupovolání do otroctví- revocatio servio tutem
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code