Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Říman, přednáška 4

Prameny římského práva v období císařství

  • Za republiky byly hlavním pramenem práva obyčeje
  • Nelze učinit jasný předěl mezi obdobím republiky a císařstvím
  • Prameny práva z období republiky:
    • Obyčejové právo je vytlačováno od období principátu
    • Kodifikace obyčejového práva- zákon 12 desek. Postupně svou důležitost jako pramen práva ztrácí. I za principátu však pramenem práva stále je
      • Ještě ve 2. Století jej někteří právníci komentují
    • Ius honoraris- především právo prétorské zachycené v praetorských ediktech
      • Za principátu je postupně edikt obnovován méně a méně
      • Věčný Hadriánův Edikt z 2. století- podle něj dochází k zakonzervování praetorského ediktu
  • Hlavním pramenem práva se za císařství stávají císařské konstituce
  • Císař byl označován nikoliv jako „císař,“ ale jako „princeps“ (zpočátku je nadále předstírán formát republiky)
  • Většina moci je rozdělena mezi císaře a senát
  • Císař ve svých rukách kumuluje většinu pravomocí magistrátů
  • Císař je jediný, kdo může svolávat lidové shromáždění a také jediným, kdo mu předkládá návrhy zákonů
    • Poslední republikový zákon pochází z roku 96 n. l.
  • Územní rozmach Římské říše⇒ potřeba kvalitního státního aparátu
  • Právníci mají vliv na císaře, fungují jako jeho poradci a úředníci
  • Císařské konstituce
    • Především edikty
    • Dekreta- rozhodnutí císařského soudu (který funguje jako první odvolací instance)
      • V soukromých sporech mají precedenční charakter
    • Mandáta- nařízení císaře podřízeným úředníkům
    • Reskripta- odpovědi císaře na dotazy soukromých osob nebo úřadů- časem získaly normativní povahu
  • Constitutio Antoniana 212 n. l. – přiznává všem obyvatelům Říma římské občanství
  • Za principátu jsou císařské konstituce dominantním, ne však výlučným pramenem práva, mezi další prameny patří:
    • Činnost římské jurisprudence- právníci jsou soukromé osoby, právě díky jejich činnosti však římské právo dosahuje své propracovanosti

Římská jurisprudence

  • Vývoj právní vědy začíná brzy po začátku republiky
  • Zpočátku je právo vědou tajnou, monopol na jeho znalost mají pontifikové
  • Pontifikální monopol padá ve 4. – 3. Století př. n. l.
  • Cicero- řečník, filosof, rozhodně však ne právník
    • Právu se však věnoval, měl jeho určité základní znalosti
      • Advokát od sousloví ad vocare, přivolávat na pomoc, pomáhají v soudních sporech, existují však 2 skupiny:
        • řečníci
        • Právníci
          • Právníci poskytují právní rady, ale výměnou za hlasy voličů ve volbách
  • Tři oblasti činnosti právníků: agere, cavere, respondere
  • Ius respondendi- právo autorizovaně odpovídat, odpovědi určitého právníka jsou podloženy císařskou autoritou⇒ pro soudce bylo stanovisko autorizovaného právníka závazné
  • Nejen ústní vyjádření ke konkrétním případům, ale také vyjádření právníků ve sbírkách
    • Tyto sbírky byly dokonce publikovány
  • Císař později určuje pořadí, ve kterém jsou jednotliví právníci závazní: Modestinus, Gaius, Papinianus
  • Sbírky respons jsou jedněmi z prvních soupisů římského práva
  • V období vulgarizace práva stoupá význam císařských konstitucí
  • Kodifikace císařských konstitucí- nejprve soukromé, vytvořené ve 3. Století právníky- Codex Gregorianus, Codex Hermogenianus.
  • První veřejná kodifikace: Codex Theodosianus- sbírka císařských konstitucí od Konstantina po Theodosia, která fakticky (systematikou, obsahem) navazuje na předchozí soukromě vytvořené kodexy
  • Corpus Iuris Civilis- sbírka vytvořená ve východořímské říši císařem Justiniánem- snaha vytvořit jednu sbírku, která by byla výlučným pramenem práva pro celou říši. Součást tvoří tři sbírky:
    • Sbírka císařských konstitucí- Codex Iustinianus (=Novus Iustinianus Codex)
      • Počátek sestavování v roce 528
    • Soupis práva klasických římských právníků- digesta
      • Rozdělení do 50 „knih“ – kapitol
    • Instituce- učebnice práva, sloužila pro účely výuky, zároveň však byla závazná, měla normativní povahu
    • Snaha Justiniána pozměnit některá ustanovení starého práva tak, aby právo odpovídalo 6. Století a Byzantskému prostředí (dnes je problematické odlišit, co je původní a co pochází z doby Justiniánovy)
    • Plánem Justiniána bylo vytvořit z Corpus Iuris Civilis kodex pro celou římskou říši, na západě však zapadl
    • V praxi se ani ve Východořímské říši zákoník neudržel jako výlučný dlouho- byl psán latinsky, což byl problém. Časem proto musely vzniknout sbírky řecké, které však byly Corpus Iuris Civilis Inspirovány
      • Nejvýznamnější: Baziliky z 9. Století- údajně vůbec největší kodifikace byzantského práva- sbírka 60 knih, později zestručněná do šesti knih⇒ HEXABIBLOS
        • Baziliky však byly prakticky převyprávěnou Justiniánské kodifikace
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code