Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


7. Vznik a vývoj pracovního práva

Vznik zákonodárství o práci

  • podmíněno a umocněno nejen rozvojem pracovních vztahů a potřebou regulovat je právem, ale také postupným formováním moderního právního systému, vývoj spojován hlavně s obdobím kapitalismu
  • prvopočátky již v římském právu - např. locatio conductio operarum (námezdní smlouva), l.c. operis (smlouva o dílo)
  • středověk – právo horní, čelední řády, cechovní předpisy
  • 1300/5 na našem území Ius regale montanorum – horní zákoník Václava II., první významný dokument, který obsahoval i právní aspekty výkonu práce (podmínky pro těžbu stříbra v Kutné Hoře, užíván již dříve v Jihlavě; první protikoaliční předpisy – zákaz sdružování ve spolcích, stanovil urburu, pravidla k zajištění bezpečnosti práce – odvodňování, větrání, osvětlení; výplata mezd a délka pracovní doby – ve 14.st. šestihodinová, v 16.st. zavedena úkolová, řešení stížností)
    • pracovní smlouvy byly ve větších městech → smlouvy:
    • čelední - přirovnat k PS na dobu určitou, uzavíráno mezi čeledí a vrchností na 1 rok, na sv. Martina, uzavření bylo potvrzeno poskytnutím závdavku, odměna za práci se v průběhu sjednaného období neposkytovala (většinou pracovali za stravu/oděv a ubytování), dostali ji až na konci; v 16.st. vznikaly čelední řády (formulovaly je zemské sněmy) – přesnější pravidla pro uzavírání smluv (fedrovní list – zájemce se musel prokázat souhlasem vrchnosti); i v dalších stoletích si udržely význam: 1782 vydány čelední řády pro městskou a venkovskou čeleď
  • tovaryšské a učednické – ve 13. a 14.st. upravovány v cechovních řádech, patřily do sféry cechů
  • od 2.pol. 17.st. – robotní patenty, rámcově upravovaly vztahy na panstvích
  • sice právní úprava některých pracovních vztahů a PP institutů, ale úroveň právní úpravy limitována nevolnictvím

Vývoj v období kapitalismu

  • přelom 18./19.st. – zrušení nevolnictví (1781), venkované do měst, rozvoj průmyslu a kapitalistického výrobního způsobu, ZCi již nebyli poddanými, stát do toho moc nezasahoval (liberalismus v oblasti zákonodárství o práci)
  • první obecnější úprava moderních pracovních vztahů: 1811 ABGB upravil námezdní smlouvu – zahrnovala smlouvu služební a smlouvu o dílo poskytnutí služeb nebo zhotovení díla za peníze) → 1916 rozštěpena novelou OZ na:
    • a) smlouvu služební – závazek konat pro jiného po určitý čas služby; pokud nebyla stanovena úplata, ani nebyla smluvena bezplatnost, mělo se za to že byla smluvena přiměřená úplata; pokud nebylo smluveno jinak, ZC musel konat služby osobně a nárok na služby byl nepřenositelný; pokud nebylo smluveno jinak, byl vyplacen poté, co službu vykonal (šlo zaplatit i dřív, než po skončení služeb); novinkou byla možnost vyměřit plat podle měsíů nebo kratšího období, splatný pak byl na konci takového období, vždy však s koncem služebního poměru, služební poměr končil, pokud uplynula sjednaná doba; šlo sjednat i na zkoušku nebo na dobu přechodné potřeby (po dobu 1 měs šlo oběma stranami kdykoli rozvázat); výpověď byla možná, výpovědní doba musela být pro obě strany stejná, zpravidla 14 dní
    • b) smlouvu o dílo – zhotovení díla za úplatu
  • existují čelední řády, čelední knížky (záznam o tom jak pracují)
  • 1857 čelední řád pro Prahu, 1866 pro český venkov, 1867 pro moravský venkov
    • Povinnosti i práva ZL i ZCů
    • ZL – právo ZCe tělesně trestat, prohledat jeho věci
    • ZCi povinnost chovat se uctivě a poníženě, vystupovat a oblékat se skromně a nenápadně

Vznik a vývoj ochranného zákonodárství

  • již za Josefa II. - předpisy na ochranu zaměstnaných dětí (základní požadavky hygieny) + zaveden nedělní klid
    • základy ochranného zákonodárství (též „továrního“)
  • 1842 - dvorský dekret - zaměstnávat děti až od 9 let, pokud byly alespoň 3 roky ve škole, od 12 let, pokud ve škole vůbec nebyly; pracovní doba pro děti do 12 let – 10 hodin, 12-16 – 12 hodin denně
  • 1854 - Horní zákon - ochrana zdraví dělníků, povinnost majitelů dolů zřídit samostatné bratrské pokladny (základy nemocenského a důchodového pojištění dělníků v rámci tzv. hornických bratrských pokladen)
  • 1859 – živnostenský řád – podobná povinnost závodům zaměstnávajícím ve společných dílnách více než 20 dělníků, zákaz zaměstnávat děti do 10 let, 10-12 jen na žádost otce
  • 1867 - Prosincová ústava - zakotvila koaliční svobodu – zakládání zájmových sdružení ZLů i odborových organizací ZCů
    • Položen základ pro kolektivní vyjednávání a vznik kolektivního pracovního práva
    • Kolektivní vyjednávání zakončené uzavíráním kol. smluv + ochranné zákonodárství → základ pro moderní PP
  • 1873 - dvorský dekret - továrník musí nemocným dělníkům nebo těm, co měli úraz platit pobyt v nemocnici nejméně po dobu 4 týdnů
  • 1883 - zákon o zřizování živnostenských dozorců - vytvoření inspekce, která měla dohlížet, zda jsou dodržovány předpisy na ochranu života a zdraví dělníků v průmyslových, řemeslných a obchodních podnicích
  • 1885 - novela živnostenského řádu - zákaz práce dětí do 12 let v řemeslných podnicích, do 14 let v továrnách atd.; práce dětí 8 hodin denně; ochrana při výplatě mzdy, nedělní klid, podmínky pro vydávání pracovních řádů, max pracovní doba v továrnách 11 h
  • konec 19. st. - Taafeho reformy - zavedení povinného sociálního pojištění pro dělníky v rakouské části R-U

Vývoj zákonodárství o práci na počátku 20.stol.

  • 1903 - zřízeny zprostředkovatelny práce, v oblasti zprostředkování práce působily stravovny, které poskytovaly cestujícím nezaměstnaným ubytování a stravu + samostatné ústavy zprostředkování prací a služeb (zřizovány dle rozhodnutí okresních orgánů)
  • 2.pol. 19.st. – v R-U se vytváří státní služba → proces završen zákonem o služební poměru státních úředníků a zřízenců (1914), tzv. služební pragmatika
  • 1918: zavedena 8mi hodinová pracovní doba

Pracovní zákonodárství v letech 1918 – 1945

  • pracovní zákonodárství se zde rozpadá do dvou základních skupin norem, které na sebe historicky navazují a vzájemně se prolínají, PN zahrnované do:
    • a) práva soukromého (předpisy o nájmu pracovní síly - např. věková hranice, sjednávání a obsah PS atd.)
    • b) práva veřejného (předpisy o kolektivních smlouvách a závodním zastupitelstvu, právní úprava pracovních poměrů ve státní a veřejné správě, předpisy o využívání námezdních pracovníků – např. pracovní doba, BOZP atd.)
  • ČSR přejímá rakouské zákonodárství, upravuje ho a doplňuje
  • poválečný rozvrat, hlad a bída → revoluční nálady dělníků, ústup v jejich prospěch v pracovním zákonodárství (8 hodinová pracovní doba, zákon o placené dovolené na zotavenou pro horníky, zákon o závodních výborech)
  • 20. léta – stagnace pracovního zákonodárství, zlepšení jen pro určité skupiny osob (státní ZCi)
  • spory mezi koaličními stranami o zákon o zprostředkování práce, přijat 1936
  • 1929 – vliv světová hospodářská krize; gentský systém – přenášel část nákladů na příspěvky v nezaměstnanosti na odbory, malá efektivita; hrozba nacismu a 2.WW
  • nacistická okupace - nacistická opatření (nucená práce, diskriminace komunistů a židů, nucené sjednocení odborů a vydrancování sociálních fondů)

Pracovní zákonodárství v letech 1948 – 1989

  • předpisy z doby okupace nebyly uznány za součást čs právního řádu, ostatní předpisy zůstaly v platnosti s výjimkou těch, co byly v rozporu s ústavou a jejími principy, pracovní zákonodárství poměrně rozvinuté, ale určité skupiny značně zvýhodněny (státní ZCi, soukromí úředníci, redaktoři)
  • poválečné začátky těžké – politicky i ekonomicky, válkou zničené národní hospodářství, návrat nuceně nasazených, odsun Němců, málo potravin, lístkový přídělový systém…), pracovněprávní zákonodárství se ale začíná rozvíjet (přijato několik důležitých zákonů: dekret o závodních a podnikových radách, zákon o jednotné odborové organizaci, zákon o dovolené na zotavenou, zákon o úpravě pracovní doby v hornictví/pekárnách…)
  • po únoru 1948 – přebudování právního řádu, socialistické principy → právnická dvouletka → zasáhlo do velké části pracovních odvětví, přestavba probíhala nahrazováním či doplňováním zákonů
  • charakteristikou že úpravy byly zpravidla jednotné pro všechny pracovníky → považováno za výraz rovného postavení všech členů společnosti ve vztahu k výrobním prostředkům
  • 50.léta – umístěnky: absolventi VŠ a výběrových odborných škol na jejich základě rozmístěni (povinnost 3 roky pracovat v podniku, který státní orgán určil)
  • Úprava BOZP, odpovědnosti podniku při pracovních úrazech a nemocech z povolání, týdenní pracovní doba 46 h, odpovědnost pracovníka za škodu způsobenou podniku při výkonu zaměstnání aj.
  • Konec 50.let – PP jako roztříštěný systém, málo přehledný, obtížně použitelný komplex norem → mělo být odstraněno kodifikací PP
  • 65/1965 Zákoník práce (účinný 1.1. 1966)
    • a) jednotnost – jednotná právní úprava mezi ZC a organizacemi (podniku, úřadu, ústavu); zaměstnávání mezi občany je přípustné jen pro výkon osobních služeb – forma pracovního poměru; diferenciace možná jen tam, kde to vyžadují podmínky práce (vedoucí pracovníci organizací) – nefunkčnost – ztráta aktivity, technické zaostávání aj.
    • b) komplexnost – upravil téměř všechny otázky pracovněprávních vztahů, jen málo zvláštních a prováděcích předpisů (otázky u kterých se očekávaly častější změny)
    • c) kogentnost – převážně kogentní normy, nedovoloval odchylky ani ve prospěch, ani v neprospěch, smlouvy malý prostor pro svá ujednání, malý prostor pro iniciativu vedoucích i řadových pracovníků, nebylo možné řešení dle místních podmínek (dodržování PN často jen formálně)
    • d) osamostatnění – upravoval i obecné otázky (např. právní subjektivitu, PÚ, neplatnost, zánik práv a povinností z PP vztahů…) → vyloučeno subsidiární použití jiných právních odvětví s výjimkou práva ústavního, PP se zcela osamostatnilo od ostatních právních odvětví, v jejichž lůně vznikalo (občan, správa)
    • Připraven Ústřední radou odborů (tehdy neexistovalo ministerstvo práce)
    • Novely: nikdy neproběhla koncepční změna, spíše novely sledující určitý cíl a přitom přinášející mnoho drobných změn, v novele z roku 1988 se již odráželo politické uvolňování, přišla s ohledem na strukturální změny v národním hospodářství, koncepce ZP prolomena až po změně režimu

Pracovní zákonodárství po roce 1989

  • pozvolné uvolňování kogentnosti
  • soukromé podnikání – možnost FO zaměstnávat občany (dříve nebylo vůbec možné; starý zákoník nahradil pojem ZL pojmem „socialistická organizace“ - státní, družstevní a společenské, jakož i jiné přispívající k rozvoji socialistických vztahů, a ZC pojem „pracovník“; nepatrnou výjimkou byla možnost sjednat PP mezi 2 občany v oblasti služeb pro vlastní potřebu - pomocnice v domácnosti, ošetřovatelky aj.)
  • 80. léta - částečné povolení podnikání (kvůli nedostatku služeb občanům, např. krejčovství, oprav bot, zámečnictví aj.)
  • až 1990 zákon o soukromém podnikání občanů a zákon, který umožnil podnikání FO formou obchodních společností (novela hospodářského zákoníku) - FO mohly vystupovat jako podnikatelé a zaměstnavatelé
  • do PP se také dostalo ustanovení, že PP nemůže vzniknout mezi manželi - pak převzato do ZP - šlo (lze stále?) zaměstnat jako spolupracujícího člena rodiny
  • 3 zákony, které vedle ZP ovlivnily charakter pracovněprávních vztahů
    • 1/1991 o zaměstnanosti (zrušil předchozí systém administrativní regulace, vytvořil předpoklady pro vznik trhu práce); nový 435/2004
    • 120/1990, který upravil vztahy mezi odborovými organizacemi a ZL
    • 2/1991 o kolektivním vyjednávání (předpoklady pro kolektivní smluvní vyjednávání sociálních partnerů úpravou procesu kolektivních smluv, vč. řešení sporů a použití nátlakových prostředků (stávka/výluka)
  • nový ZP od roku 1991 dále měněn a doplňován
  • zákon č. 155/2000 Sb., Harmonizační novela ZP - promítnutí směrnic ES a dosažení slučitelnosti ZP s právem ES (zásada rovného zacházení, zákaz diskriminace, povinnost komunikace ZL se ZC nebo jejich zástupci bez rozdílu jejich organizovanosti, úprava pracovní doby a BOZP za účelem zajištění vyšší úrovně bezpečnosti práce a ochrany zdrací ZCů) + reakce na potřeby praxe

Vývoj PP do konce roku 2008

  • po roce 1989 mnoho úprav v oblasti kolektivního vyjednávání, oblast individuálního práva zůstává zachována v původním ZP z roku 1965
  • novelami nebylo možno přizpůsobit ZP aktuální situaci - rozhodnuto: bude nový ZP, při přípravě nového ZP se má vycházet ze stejných základů jako v ostatních státech EU (zohlednit potřeby podniků a živností při zaměstnávání ZCů na straně jedné, respektovat kolektivní akce ZCů a oprávněné zájmy ZLů na straně druhé - stát stanoví základní pravidla chování účastníků PP vztahů, minimální nároky a maximální požadavky, ostatní ponechává v zásadě kolektivním smlouvám)
  • problematické projednávání, skončení volebního období - ZP není s některými zákony provázán, nebo počítá se zákony, které ještě nebyly schváleny
  • 262/2006 Sb. Zákoník práce - krok k liberální úpravě – vychází z principu čl.2(3) LZPaS „co není zakázáno, je dovoleno“, když posiluje princip smluvní volnosi (i přes značné množství kogentních ustanovení) - ÚS: účastníci PP vztahů mohou upravit PaP jinak než stanoví Z, ale také upravit to, co neřeší vůbec; nutné meze + harmonizační ustanovení - odchýlení jen ve prospěch ZC
  • nález ÚS - zrušení řady významných ustanovení, v nichž shledal nesoulad s ústavním pořádkem - pravomoci odborových organizací, oslabení nepřiměřeného ochranářského charakteru ZP (ochrana musí být v mezích únosné míry, aby nebyla na újmu zaměstnanosti, její mobilitě a vytváření nových pracovních míst)
  • starý ZP naprosto odloučen od všech právních odvětví (krom práva ústavního), výjimečně použití OP per analogiam
  • nový ZP
    • nejprve delegace
    • ÚS zrušil, postavil se na zásadu subsidiaarity (jakožto přirozený princip SP, tudíž i PP) - na PP vztahy lze užít OP, pokud to není v ZP výslovně zakázáno

Diferenciace právní úpravy

  • nadále se zachovávají specifika určitých kategorií ZCů, kdy absolutní aplikace PP není vhodná (státní zastupitelství, doprava, VŠ - řeší zvláštní zákony)
  • vynětí služebních poměrů státních ZCů z režimu ZP
  • koncepční novela ZP (významem i obsahem významná)
    • č. 365/2011, kterým se mění ZP a další související právní předpisy
    • obecné koncepční změny
      • zrušení § 4 ZP o delegaci (OZ se měl použít jen pokud to ZP výslovně stanovil) - nahrazeno principem subsidiarity
      • ZP upravuje zejména PP vztahy mezi ZCi a ZLi při výkonu závislé práce, jejíž legální definice je upravena novelou v § 2
      • ustanovení OZ se v PP vztazích použijí způsobem odpovídajícím základním zásadám PP vztahů, které jsou rovněž nově koncipovány (§ 1a) - základní interpretační pravidla pro aplikaci ZP, pro realizaci smluvní vůle stran PP vztahů v mezích zásady legální licence a zároveň i použití OZ v PP vztazích. Za nejdůležitější považována zvláštní zákonná ochrana ZCe. Normativní význam zásad.
  • změny vedoucí ke zvýšení flexibility

Prameny

  • Pracovní právo, M. Bělina a kolektiv, 2012, strany 27-48
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code