7. Etický kodex lékařské komory
- účinnost 1.1 1996; novelizován 22.6. 2007 (účinnost 22.7. 2007)
- 6 paragrafů: §1 - Obecné zásady, §2 - Lékař a výkon povolání, §3 - Lékař a nemocný, §4 - Vztahy mezi lékaři, §5 - Lékař a nelékař, §6 - účinnost
- již od pradávna potřeba regulovat pravidla kdy a jak léčit; potřeba vymezit vtahy mezi pacientem a lékařem a určit hranice lékařské péče
- často konflikt hodnot s nejasným nebo nejednoznačným řešením
- některé významné kodexy, úmluvy atd:
- Úmluva o lidských právech a biomedicíně, 1997
- Nezávislost a profesionální svoboda lékaře Kalifornie 1986
- Ženevská deklarace 1948 (Slib lékařů, že budou stát vždy na straně humanitárních cílů medicíny)
Povinnosti lékaře
- péče o zdraví jednotlivce i společnosti v souladu se zásadami lidskosti, úcty k životu a ohledy na důstojnost
- nediskriminovat
- znát a dodržovat zákony a závazné předpisy
- zachovat svou profesionální nezávislost a nést plnou odpovědnost za každý svůj profes.čin
- uznávat a podporovat právo každého na svobodnou volbu lékaře a nemocničního/léčebného zařízení
- respektovat v co největší možné míře vůli pacienta/jeho zák.zástupce
- v bezprostředním ohrožení života neodkladně poskytnout lékařskou pomoc bez ohledu na svou odbornost
- plnit povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách
- nepředepisovat léky,na něž vzniká závislost k jiným než k léčebným účelům
- nesmí zvolit postup, který zvyšuje riziko neúměrně k očekávanému přínosu - jen s info souhlasem /naléhavost případu
- tišit bolest, zachovávat lidskou důstojnost
- nepřípustná je eutanázie a asistovaná sebevražda
- zaručit, že transplantovaných orgánů nebude zneužito k obchodním účelům
- zachovávat lékařské tajemství
- dále se odborně vzdělávat
- vést a uchovávat dokumentaci
- pozorně a pravdivě vyhotovovat posudky, doporučení a potvrzení
- zákaz vykonávání potulné praxe
- zákaz ordinovat neúčelné ze zištných motivů
- zákaz poskytovat úlevy (finanční, sociální, pracovní..) těm, kdo na to nemají nárok
- za předpis léků, zdravotních pomůcek atd. nesmí přijímat od výrobce žádné výhody a odměny
- zdržet se nedůstojných aktivit, které propagují jeho osobu a lékařskou praxi
- použít nový způsob léčení až po dostatečných biologických zkouškách za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu
- ručí za svědomité, odpovědné a pečlivé plnění své povinnosti
- chovat se korektně, s pochopením a trpělivostí
- zákaz hrubého, násilinického nebo nemravného chování
- respektovat pacienta jako rovnocenného partnera
- poskytovat srozumitelně informace pacientovi/zák.zástupci
- nesmí zneužít důvěry, zejména ne pak k osobnímu hmotnému prospěchu
- hájit neprávem osočeného lékaře
- nesmí znevažovat jiné lékaře a nevhodně komentovat jejich činnost před nelékaři a pacienty
- spolupracovat s lékaři, kt. současně či následně léčí stejného pacienta
- požádat o konzilium dalšího lékaře vždy, vyžadují-li to okolnosti a souhlasí-li s tím pacient
- vykonávat praxi osobně
- spolupracovat s ostatním zdravotnickým personálem
Práva lékaře
- svobodná volba preventivních, diagnostických a léčebných úkony, které považuje pro pacienta za nejvhodnější
- odmítnout péči o nemocného z odborných dův. nebo je-li přesvědčen, že se mezi ním a a pacientem nevytvořil vztah důvěry (ale musí doporučit kontinuitu léčby)
- nemůže být nucen provést zákrok, kt. odporuje jeho svědomí nebo lékařskému přesvědčení (např. potrat, sterilizace apod.) - s vyjímkou bezprostředního ohrožení života
- volně se účastnit veřejných diskusí a prezentací, a to i v médiích
- zdržení nepříznivé diagnozy dle nejlepšího uvážení (pokud nemocný neurčil jinak, měl by ale informovat rodinné příslušníky )
Vlastní kodex
§1 Obecné zásady
- Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.
- Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.
- Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.
- Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
§2 Lékař a výkon povolání
- Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).
- Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.
- Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy.
- Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen, nebo je-li přesvědčen,že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit, a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.
- Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkon nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí.
- Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost, nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným než léčebným účelům.
- Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.
- U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům.
- Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem.
- Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.
- Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.
- Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.
- Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.
- Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.
- Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.
- Lékař se musí zdržet vąech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.
- Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.
- Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
§3 Lékař a nemocný
- Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.
- Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.
- Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.
- Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.
- Zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké.
- Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.
§4 Vztahy mezi lékaři
- Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence, s přiznáním práva na odlišný názor.
- Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujcích výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.
- Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.
- Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.
- Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.
§5 Lékař a nelékař
- Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit, zda jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.
- Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu.
- Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osoby, s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.
§6 Účinnost
- Tento stavovský předpis České lékařské komory Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnost dne 1. 1. 1996
Navigace
Skupina I.
1. Výklad základních pojmů | 2. Okolnosti vylučující protiprávnost a činnost lékaře | 3. Vztah lékař - pacient | 4. Právní aspekty zdravotnické dokumentace | 5. Povinná mlčenlivost ve zdravotnictví | 6. Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny | 7. Etický kodex lékařské komory | 8. Etický kodex české lékárnické komory | 9. Práva pacientů v ČR | 10. Zákon o zdravotních službách | 11. Informovaný souhlas pacienta | 12. Ochrana osobních údajů | 13. Profesní komory | 14. Občanskoprávní odpovědnost ve zdravotnictví | 15. Trestněprávní odpovědnost ve zdravotnictví | 16. Disciplinární odpovědnost zdravotnických pracovníků
Skupina II.
1. Právní úprava léčiv | 2. Euthanasie | 3. Transplantace | 4. Právní aspekty postupu "Non lege artis" | 5. Léčiva a reklama | 6. Teoretické problémy narození nechtěného dítěte (Wrongful birth, wrongful life) | 7. Koncepce zdravotní politiky | 8. Podnikání ve zdravotnictví | 9. Sexuální deviace, zneužívání dětí | 10. Transsexualita - právní problémy | 11. Práva a bezpečí pacientů | 12. Objektivní odpovědnost ve zdravotnictví | 13. Trestné činy ve zdravotnictví | 14. Asistovaná reprodukce - právní problematika | 15. Veřejné zdravotní pojištění | 16. Dříve vyslovená přání; Do not resuscitate