7. Etický kodex lékařské komory

• účinnost 1.1 1996; novelizován 22.6. 2007 (účinnost 22.7. 2007)
• 6 paragrafů: §1 - Obecné zásady, §2 - Lékař a výkon povolání, §3 - Lékař a nemocný, §4 - Vztahy mezi lékaři, §5 - Lékař a nelékař, §6 - účinnost
• již od pradávna potřeba regulovat pravidla kdy a jak léčit; potřeba vymezit vtahy mezi pacientem a lékařem a určit hranice lékařské péče
• často konflikt hodnot s nejasným nebo nejednoznačným řešením
• některé významné kodexy, úmluvy atd:

• Úmluva o lidských právech a biomedicíně, 1997
• Nezávislost a profesionální svoboda lékaře Kalifornie 1986
• Ženevská deklarace 1948 (Slib lékařů, že budou stát vždy na straně humanitárních cílů medicíny)

• péče o zdraví jednotlivce i společnosti v souladu se zásadami lidskosti, úcty k životu a ohledy na důstojnost
• nediskriminovat
• znát a dodržovat zákony a závazné předpisy
• zachovat svou profesionální nezávislost a nést plnou odpovědnost za každý svůj profes.čin
• uznávat a podporovat právo každého na svobodnou volbu lékaře a nemocničního/léčebného zařízení
• respektovat v co největší možné míře vůli pacienta/jeho zák.zástupce
• v bezprostředním ohrožení života neodkladně poskytnout lékařskou pomoc bez ohledu na svou odbornost
• plnit povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách
• nepředepisovat léky,na něž vzniká závislost k jiným než k léčebným účelům
• nesmí zvolit postup, který zvyšuje riziko neúměrně k očekávanému přínosu - jen s info souhlasem /naléhavost případu
• tišit bolest, zachovávat lidskou důstojnost
• nepřípustná je eutanázie a asistovaná sebevražda
• zaručit, že transplantovaných orgánů nebude zneužito k obchodním účelům
• zachovávat lékařské tajemství
• dále se odborně vzdělávat
• vést a uchovávat dokumentaci
• pozorně a pravdivě vyhotovovat posudky, doporučení a potvrzení
• zákaz vykonávání potulné praxe
• zákaz ordinovat neúčelné ze zištných motivů
• zákaz poskytovat úlevy (finanční, sociální, pracovní..) těm, kdo na to nemají nárok
• za předpis léků, zdravotních pomůcek atd. nesmí přijímat od výrobce žádné výhody a odměny
• zdržet se nedůstojných aktivit, které propagují jeho osobu a lékařskou praxi
• použít nový způsob léčení až po dostatečných biologických zkouškách za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu
• ručí za svědomité, odpovědné a pečlivé plnění své povinnosti
• chovat se korektně, s pochopením a trpělivostí
• zákaz hrubého, násilinického nebo nemravného chování
• respektovat pacienta jako rovnocenného partnera
• poskytovat srozumitelně informace pacientovi/zák.zástupci
• nesmí zneužít důvěry, zejména ne pak k osobnímu hmotnému prospěchu
• hájit neprávem osočeného lékaře
• nesmí znevažovat jiné lékaře a nevhodně komentovat jejich činnost před nelékaři a pacienty
• spolupracovat s lékaři, kt. současně či následně léčí stejného pacienta
• požádat o konzilium dalšího lékaře vždy, vyžadují-li to okolnosti a souhlasí-li s tím pacient
• vykonávat praxi osobně
• spolupracovat s ostatním zdravotnickým personálem

• svobodná volba preventivních, diagnostických a léčebných úkony, které považuje pro pacienta za nejvhodnější
• odmítnout péči o nemocného z odborných dův. nebo je-li přesvědčen, že se mezi ním a a pacientem nevytvořil vztah důvěry (ale musí doporučit kontinuitu léčby)
• nemůže být nucen provést zákrok, kt. odporuje jeho svědomí nebo lékařskému přesvědčení (např. potrat, sterilizace apod.) - s vyjímkou bezprostředního ohrožení života
• volně se účastnit veřejných diskusí a prezentací, a to i v médiích
• zdržení nepříznivé diagnozy dle nejlepšího uvážení (pokud nemocný neurčil jinak, měl by ale informovat rodinné příslušníky )

§1 Obecné zásady

• Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince.
• Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře.
• Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva.
• Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.

§2 Lékař a výkon povolání

• Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce).
• Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.
• Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy.
• Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen, nebo je-li přesvědčen,že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit, a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby.
• Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkon nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí.
• Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost, nebo které vykazují účinky dopingového typu, k jiným než léčebným účelům.
• Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné.
• U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům.
• Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem.
• Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat.
• Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití.
• Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe.
• Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody.
• Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta.
• Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch.
• Lékař se musí zdržet vąech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.
• Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje.
• Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.

§3 Lékař a nemocný

• Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje.
• Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného.
• Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví.
• Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat.
• Zadržení informací o nepříznivé diagnóze nebo prognóze je možné individuálně v zájmu nemocného dle úvahy a svědomí lékaře. V těchto případech by měl lékař, pokud nemocný neurčil jinak, informovat rodinné příslušníky pacienta nebo osoby jemu blízké.
• Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.

§4 Vztahy mezi lékaři

• Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence, s přiznáním práva na odlišný názor.
• Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujcích výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů.
• Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.
• Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta.
• Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.

§5 Lékař a nelékař

• Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit, zda jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat.
• Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu.
• Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osoby, s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.

§6 Účinnost

• Tento stavovský předpis České lékařské komory Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnost dne 1. 1. 1996