Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


3. Vztah lékař - pacient

  • ústřední vztah medicínského práva
  • vztah soukromoprávní – lékař odpovídá soukromoprávně. Jedná se o poskytnutí služby – jedna strana je odpovědná za správnost provedení, druhá strana je povinna zaplatit úhradu (u nás prostřednictvím zdravotního pojištění)
  • tento vztah prošel v moderních demokratických státech v posledních desetiletích významnou proměnou → primát ochrany zdraví a života byl nahrazen primátem vůle pacienta a jeho důstojnosti
  • tradiční paternalistický vztah, který se dlouhá léta mezi lékařem a pacientem vyvíjel a ustálil, a jež byl založený na absenci otevřené komunikace, postupně střídá vztah profesionálního partnerství

Paternalismus

  • = vztah, kde o míře sdělovaných informací rozhodoval lékař – názor, že je vhodné a mravné zejména vážně nemocnému člověku s beznadějnou prognózou zamlčet pravý stav věci.
  • O míře sdělovaných informací i o léčbě výhradně rozhodoval lékař.

Partnerský model

  • změna přístupu byla vyvolána zejména pokrokem, dynamickým rozvojem diagnostických a rozšiřujících se léčebných metod, rozvojem a dostupností informačních technologií, vyšší vzdělaností pacientů, pojetím práva na sebeurčení ve všech sférách individuálního života
  • výsledkem těchto procesů je postupné přijetí PARTNERSKÉHO MODELU, v němž je mnohem větší důraz položen na pacientovu autonomii
  • je deklarováno právo pacienta na svobodné rozhodnutí o všem, co se týká jeho zdraví, zdravotní péče, tělesné integrity a povinnost lékaře všechny diagnostické i léčebné postupy provádět pouze se souhlasem plně informovaného pacienta. Pacient má právo odmítnout navrhovanou léčbu a to i v situaci, kdy se tím vystavuje nebezpečí vážné poruchy zdraví nebo smrti.

Právní zakotvení

  • Snahou o zakotvení moderních práv pacientů a předchůdcem zákonného vymezení těchto požadavků je patrně první etický kodex Práva pacientů uveřejněný v USA (1971)
  • Vrcholem těchto tendencí je na půdě Rady Evropy přijatá Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny (1997)
  • Snahy o odklon od paternalistického modelu vztahu lékař-pacient se v prostředí české medicíny objevují od počátku 90. let – 1992 – etický kodex Práva pacientů
  • K vzdání se paternalistické pozice lékařů v postojích vůči nemocnému a respektování ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy a povinnostmi včetně odpovědnosti za vlastní zdraví vyzýval i Etický kodex České lékařské komory (1996)
  • Na úrovni zákona však zůstávají tyto etické normy bez odezvy. Až v roce 2001 Česká republika ratifikovala mezinárodní Úmluvu o lidských právech a biomedicíně – mluvíme o změně „shora“ – závaznost podle čl. 10a Ústavy
  • Nově přijat zákon o zdravotních službách. Zásadní rozdíl mezi zákonem o zdravotních službách a zákonem o péči o zdraví lidu spočívá v úpravě postavení pacienta. Pacient se stává hlavním účastníkem procesu poskytování zdravotních služeb, důraz je kladen na jeho práva a individuální potřeby. Právo lidu je nahrazeno právem pacienta.

Prameny

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code