Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


1. Výklad základních pojmů

  • Medicínské, zdravotnické či zdravotní právo je v rámci právní vědy interdisciplinárním oborem. Není u nás chápáno jako samostatné právní odvětví, ale jako určitý kompilát právních předpisů, kterými se upravují právní vztahy související s právem na zdravotní péči, jejím výkonem a odpovědností za poskytování.
  • Zahrnuje normy a pojmy správního práva, občanského, trestního, pracovního a částečně i mezinárodního a autorského.
  • Úkolem lékařského práva je tedy spojit dohromady etické i právní vztahy mezi pacientem, lékařem a společností.
  • Veškeré pojmy medicínského práva i následná právní úprava tohoto oboru se odvíjejí od ochrany lidského života jakožto základního práva člověka.

* ZDRAVOTNÍ PÉČE

  • v duchu Ústavy a Listiny vykládán jako komplexní péče a ochrana zdraví, včetně prevence a zdravotní výchovy. Obsaženo v § 2 odst.4 ZZS.

* LÉČEBNÁ PÉČE

  • jeden z druhů zdravotní péče podle ZZS
  • dotýká se poskytování pomoci nemocnému a její páteří je dnes vztah pacient – lékař, resp. pacient – zdravotnický pracovník, nikoliv dříve uváděný vztah pacient – zdravotnictví, který byl projevem nadřazeného přístupu k jednotlivému pacientovi.

* VEŘEJNÉ ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ

  • jeden z nejsložitějších problémů.
  • Ustanovení čl. 31 LZPS – „Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Otázkou je, zda na základě ustanovení Listiny mají občané právo nebo povinnost zapojit se do systému veřejného zdravotního pojištění, zda na základě tohoto pojištění mají právo nejen na léčebnou péči, ale celou zdravotní péči bezplatně, a zda se mohou či naopak nesmějí rozhodnout pro péči hrazenou z vlastních prostředků.

* LÉKAŘSKÉ PRÁVO (ARZTRECHT)

  • soubor právem upravených vztahů, které vznikají mezi lékařem, pacientem a společností bez ohledu na to, zda je lékařská praxe vykonávána ve státních či nestátních zdravotnických zařízení.

Základní zásady lékařského práva:

  1. povinnost léčit
  2. povinnost použít všechny dostupné možnosti léčení a aplikovat soudobé poznatky vědy
  3. povinnost přispívat k dalšímu rozvoji vědy
  4. důvěra pacienta v lékaře
  5. svolení pacienta k lékařským zákrokům
  6. partnerský vztah mezi lékařem a pacientem
  7. autonomie lékařského povolání
  8. lékařská aprobace a svobodný výkon povolání

* LÉKÁRENSKÉ PRÁVO

  • množství nových výrobců a výrobků, které v posledních letech vstupují na český i evropský trh, vyžaduje nejen právní regulaci nároku na tyto prostředky z veřejného pojištění, ale i úpravu odpovědnosti za jejich řádné a včasné poskytnutí, resp. neposkytnutí.

* PRÁVO DALŠÍCH MEDICÍNSKÝCH PRODUKTŮ

  • prostředky zdravotnické techniky (přístroje, pomůcky, zařízení a umělé náhrady orgánů)

* POSKYTOVATEL ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB

  • fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle ZZS

* ZDRAVOTNICKÉ ZAŘÍZENÍ

  • prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. - § 4 odst.1 ZZS
  • musí být pro poskytování zdravotních služeb technicky a věcně vybaveno a musí odpovídat oborům, druhu a formě poskytované zdravotní péče a zdravotním službám
  • rozlišujeme poskytování zdravotních služeb v působnosti státu - přímá řídící působnost Ministerstva zdravotnictví
    • fakultní nemocnice – nemocnice zabývající se jak poskytováním zdravotní péče, tak klinickou i praktickou výukou v oblasti lékařství a vědeckou, výzkumnou činností
    • zdravotní ústavy – v zákoně o ochraně veřejného zdraví, vyčleněny z původních krajských hygienických stanic, výkon státního zdravotního dozoru a sledování ukazatelů zdravotního stavu obyvatelstva, monitoring vztahů zdravotního stavu a životního prostředí aj.
    • Centra vysoce specializované péče - uděluje poskytovateli zdr. služeb na žádost Ministerstvo zdravotnictví, vysoké požadavky na zajištění vysoce specializované zdravotní péče
    • zdravotnická záchranná služba - Zdravotnická záchranná služba je zdravotní službou, v jejímž rámci je na základě tísňové výzvy poskytována zejména přednemocniční neodkladná péče osobám se závažným postižením zdraví nebo v přímém ohrožení života
    • integrovaný záchranný systém
  • dále PZS v působnosti územních samosprávných celků - zřizovatelem je obec nebo kraj v samostatné působnosti
  • a PZS v nestátním zdravotnickém zařízení fyzických a právnických osob - zdravotnická zařízení privátní, úprava v zákoně o zdravotních službách, poskytují zdravotní péči v rozsahu stejném jako je péče poskytovaná předchozími 2 typy

* ZDRAVOTNIČTÍ PRACOVNÍCI A PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ

  • k výkonu léčebné péče jsou zásadně oprávněny pouze osoby zařazené do kategorie zdravotnických pracovníků = lékaři, farmaceuti, kliničtí psychologové a logopedové, kteří navíc musí vedle praxe splňovat požadavky zvláštního předpisu. Základní povinnosti zdravotnických pracovníků: povinnost jednat eticky, povinnost odborného postupu, povinnost v obecném zájmu, povinnost zachovávat mlčenlivost, povinnost poskytnout první pomoc
  • pracovníky ve zdravotnictví se pak rozumějí ostatní zaměstnanci zdravotnického zařízení, kteří neposkytují bezprostředně léčebnou péči, avšak zajišťují jeho chod a mají určité, právním předpisem stanovené povinnosti ve vztahu k pacientům. (např. pracovníci laboratoří)

* LÉKAŘSKÉ TAJEMSTVÍ

  • nalezneme jak v právních předpisech, tak i v etických kodexech
  • povinnost zdravotnického pracovníka zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu svého povolání

* JEDNÁNÍ LEGE ARTIS

  • pojem „lege artis“ vznikl v dávných dobách, kdy byla medicína spíše uměním než exaktní vědou. Tomu napovídá i jeho doslovný překlad, znamenající „podle pravidel umění“
  • Lex artis, ona „pravidla lékařského umění“, stanovící, co je v lékařské profesi považováno za správný postup
  • tento pojem vykládán tak, že je třeba využívat těch poznatků lékařské vědy, které jsou zdravotnickému zařízení dostupné, které jsou při dané diagnóze považovány za obvyklé a jejichž použití představuje odborně správný postup, avšak s přihlédnutím ke konkrétním možnostem včetně ekonomických podmínek.
  • jednáním lege artis je označován způsob léčení, prevence a diagnostiky, který je v souladu s nejvyšším stupněm vědeckého poznání a praxe.
  • využití nových a neobvyklých metod v medicíně naráží i na ekonomické bariéry. Z toho důvodu jsou přijímány tzv. medicínské standardy, kterými se rozumí obecným závazným předpisem stanovený postup léčby určitého onemocnění.

* VITIUM ARTIS

  • dříve chápán jako chyba v lékařské činnosti, „chyba v umění“
  • souvisel s tím, že povolání lékaře se chápalo jako profese se stavovskými privilegii, kde právní odpovědnost neexistuje. V souvislosti se zrovnoprávněním vztahu lékař-pacient je tento pojem již překonaný. Vždy by měla nastoupit určitá právní odpovědnost.

* TERAPEUTICKÉ PRIVILEGIUM

  • lékaři dovoluje zvážit, zda bude svého pacienta plně informovat o jeho zdravotním stavu
  • potřeba pečlivě zvažovat, neboť neodůvodněná neúplnost informace by odporovala právu pacienta na poučení a znemožnila by mu spolurozhodovat o dalším postupu léčby

* PACIENT

  • FO, které jsou poskytovány zdravotní služby
  • Zákon o péči a zdraví lidu hovořil o nemocném, zákon o zdravotních službách i kodexy o pacientovi, soukromí poskytovatelé o klientovi
  • „klient“ asi nejlépe vystihuje vztah, který by měl vládnout mezi pacientem a poskytovatelem zdravotních služeb a jeho zaměstnanci. Vyznačuje se rovnoprávností a z ní vyplývajícími důsledky

3 ZÁKLADNÍ VZTAHY VE ZDRAVOTNICTVÍ

  • pacient + lékař/poskytovatel zdravotních služeb
  • poskytovatel zdravotních služeb + zdravotní pojišťovna
  • * determinován primárně smlouvami o úhradách zdravotní péče
  • * pojišťovny nasmlouvávají síť poskytovatelů zdravotních služeb (PZS) – tato síť by měla být dostatečně hustá, aby mohly poskytovat svým klientům zdravotní péči v přijatelné dostupnosti
  • pacient + zdravotní pojišťovna
  • * zdravotní pojišťovna „nakupuje“ zdravotní péči pro své pojištěnce tím, že nasmlouvá PZS a v rámci úhrad jim hradí zdravotní péči
  • * pacienti realizují své právo i na léčbu, která není primárně hrazena ze systému veřejného zdravotního pojištění

PRAMENY MEDICÍNSKÉHO PRÁVA

  1. Ústava a čl. 6 a 31 LZPS
  2. Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (nahradil Zákon o péči a zdraví lidu 20/1966)
  3. Zákon o specifických zdravotních službách
  4. Zákon o zdravotnické záchranné službě
  5. Zákon o veřejném zdravotním pojištění
  6. Zákon o VZP a zákon o resortních, oborových a dalších zdravotních pojišťovnách
  7. Zákon o ochraně osobních údajů
  8. Zákon o České lékařské, České stomatologické a České lékárnické komoře
  9. Správní řád – v úseku výkonu zdravotnické péče
  10. Trestní zákoník a trestní řád
  11. Zákon o návykových látkách
  12. Zákon o léčivech
  13. Zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi
  14. Zákon o umělém přerušení těhotenství
  15. Transplantační zákon
  16. Zákon o ochraně veřejného zdraví
  17. Občanský zákoník – ustanoví o odpovědnosti za škodu související s provozem zdravotnického zařízení. Zastoupení pacienta při udělování souhlasu s léčebnou péčí. Ochrana osobnosti. Ochrana pověsti a dobrého jména.
  18. Zákoník práce

Prameny

  • Trestní právo a zdravotnictví, Císařová, 2. vydání - str. 11 - 26
  • Medicínské právo, C.H.Beck, 2011
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code