Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


A. 2 – Evropské komunitární soukromé právo

  • jedná se o relativně oddělenou část unijního práva, ale nelze to přirovnat jednotlivým právním odvětvím vnitrostátního práva → unijní soukromé právo upravuje jen dílčí soukromoprávní problematiky úzce funkčně spjaté s cíli a smyslem evropské integrace
  • týká se oblastí, kde je harmonizace dlouhodobě žádoucí:
    • právo nekalé soutěže
    • právo obchodních společností
    • pojistněprávní problematika
    • průmyslová práva
    • insolvenční právo
    • spotřebitelské právo
    • určitá odpovědnostní problematika (zejm. odpovědnost za škodu způsobená vadou výrobku)
  • metodou integrace v soukromoprávní oblasti je harmonizace (nikoli unifikace) → evropské soukromé právo spočívá nejvíce na směrnicích
  • v širším slova smyslu je cílem harmonizace evropského soukromého práva nakonec příprava evropského občanského zákoníku
  • zahrnuje 3 okruhy právních norem:
    • úprava pravomoci (mezinárodní příslušnosti) civilních soudů členských států v přeshraničních sporech + otázky spolupráce těchto soudů
    • kolizní normy
    • uznání a výkon cizích soudních a dalších rozhodnutí (tj. rozhodnutí vydaných v jiných členských státech EU) v soukromoprávních věcech
  • legislativním východiskem evropských předpisů pro tuto oblast je čl. 81 SFEU
  • zejména sjednocená úprava soudní spolupráce → kolizní normy a normy mezinárodního civilního procesního práva vytvářejí podmínky pro sjednocenou úpravu (ve srovnání s hmotným soukromým právem se jedná o podstatně menší zásah do právní kultury jednotlivých členských států)

Vznik evropského soukromého práva

  • myšlenka jednotného evropského občanského zákoníku (ECC – Europen Civil Code) poprvé významněji zazněla v roce 1974 na schůzce O. Lando a W. Hauschilda z Evropské komise
  • v roce 1982 byla ustavena Komise pro evropské smluvní právo (tzv. Landova komise), která sdružila význačné představitele soukromého práva ze všech členských států
  • konečným cílem je vytvoření kodexu pokrývajícího všechny oblasti soukromého práva, jak bývá ve standardních občanských zákonících
  • unifikace smluvního práva se stala středem prvotního zájmu vzhledem k rostoucímu významu komunitárního obchodu
  • paralelně s touto komisí začal vyvíjet podobnou činnost Mezinárodní institut pro unifikaci soukromého práva (UNIDROIT)
    • ten v roce 1994 předložil odborné veřejnosti Principy pro mezinárodní obchodní smlouvy
    • rok poté vydala Landova Komise první část svých Principů evropského smluvního práva (Principles of European Contract Law – PECL)
  • v roce 1989 přijal Evropský parlament rezoluci, v níž požadoval, aby byla zahájena redakční práce na Společném evropském zákoníku soukromého práva
  • v roce 1997 se odehrála klíčová konference nazvaná Směrem k evropskému občanskému zákoníku
    • výstupem byla kniha, která brala do úvahy i další oblasti soukromého práva
  • po této konferenci se utvořily akademické skupiny, komise a expertní týmy, které se ve svých výzkumech zaměřily na jednotlivé oblasti
    1. Acquis Group – soustřeďuje se na existující evropské komunitární právo a usiluje v kontextu stávajícího komunitárního rámce o zlepšení legislativy v oblasti soukromého práva
    2. Komise pro evropské rodinné právo – působí při univerzitě v Utrechtu
    3. Evropská skupina pro deliktní právo ve spojení s Evropským centrem deliktního a pojistného práva ve Vídni pod vedením Kena Oliphanta
    4. Studijní skupina pro evropský občanský zákoník – prof. von Bar při univerzitě v Osnabrucku
    5. Projekt Společné jádro evropského soukromého práva – prof. Bussani v Trentu (Skupina Trento)
    6. Akademie evropských představitelů soukromého práva – prof. Gandolfi, Pavia
    7. Projekt Ius Commune - prof. Walter van Gerven pro celoevropskou kompilaci právní vědy a příslušné judikatury
    8. Společná síť pro evropského soukromé právo
  • v roce 2001 se chopila iniciativy Evropská komise a vyzdvihla potřebu rozvinout společné principy evropského smluvního práva s cílem podpořit větší konvergenci národních právních úpravách
  • dva roky později Evropská komise publikovala svůj akční plán, v němž precizovala záměr soustředit pozornost na vývoj toho, co se na příště bude nazývat Společný referenční rámec
    • má poskytnou obsahová, koncepční a strukturální vodítko pro další vývoj harmonizovaného evropského soukromého práva s důrazem na smluvní právo
  • předmětem jsou soukromoprávní poměry vznikající v oblasti přeshraničních styků v rámci Evropské unie → regulované jednotnou úpravou vyplývající z práva EU

Evropské komunitární právo

  • v oblasti evropského soukromého práva se uplatňuje fragmentární princip, podle které se pragmaticky regulují jen určité oblasti soukromého práva
  • došlo postupně k provedení a zdokonalení principů ochrany spotřebitelů, která se stala ústředním tématem
    • vychází se z toho, že bez omezení aplikovaný princip smluvní autonomie vůle smluvních stran je způsobilý založit nežádoucí nerovnováhu ve smluvním vztahu
    • v některých případech dochází k nedobrovolnému omezení slabší strany, tj. spotřebitele
    • řešení se spatřuje ve vyvážení takto smluvní asymetrie na legislativní úrovni, což se děje prostřednictvím směrnic:
      • směrnice Rady 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory
      • směrnice č. 85/374/EHS o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku
      • směrnice č. 88/378/EHS o bezpečnosti hraček (atd.)
  • jádro spotřebitelské legislativy tvoří několik základních okruhů otázek:
    • Ochrana spotřebitele před zneužívajícími – nekalými ujednáními ve smlouvách, ochrana spotřebitele při uzavírání spotřebitelského účtu, při podomním prodeji, při internetovém obchodu, apod.
    • Ochrana zdraví a bezpečnost – zvýšení bezpečnosti prodeje různých výrobků (hraček, potravin, aj.)
    • Ochrana ekonomických zájmů spotřebitelů - právo na náhradu za utrpěnou škodu, právo na pravdivé informace
  • pětice základních práv spotřebitele:
    1. právo na ochranu zdraví a bezpečnosti
    2. právo na ochranu hospodářských zájmů
    3. právo na náhradu utrpěné škody
    4. právo na informace a vzdělání
    5. právo sdružovat se k ochraně svých zájmů
  • v současnosti vrcholí v rámci skupiny Acquis Group příprava na nové horizontální směrnici o ochraně spotřebitelů před určitými aspekty nepoctivých obchodních praktik
    • předložený návrh upouští od koncepce minimální harmonizace a nahrazuje ji koncepce úplné harmonizace
    • tato koncepční změna se musí promítnout i do jednotlivých národních soukromoprávních úprav
  • charakteristickým rysem komunitárního soukromého práva je metoda regulace, a to prolínání soukromého a veřejného práva
  • tento rys musí brát v úvahu u národní zákonodárce při implementaci norem – např. zákon o ochraně spotřebitele č. 634/1992 Sb., zákon č. 64/1986 Sb. o České obchodní inspekci apod.
  • co se týče občanského zákoníku, byla implementace výše uvedených směrnic provedena zejm. novelou č. 367/2000 Sb., jež zavedla do občanského zákoníku institut „spotřebitelské smlouvy“ (implementace se dotkla obč. zák. v úpravě cestovní smlouvy – cílem je regulovat činnost cest. kanceláří, zejména chránit klienty)
  • ochrana osobních údajů (směrnice EP a Rady z r. 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací) + směrnice upravující elektronické podpisy
  • dynamický rozvoj oblasti práva duševního vlastnictví – autorskoprávní ochrana, ochrana průmyslových práv
  • evropské rodinné právo - pravidla týkající se soudní příslušnosti při rozvodech, rodičovských právech a povinnostech, vyživovací povinnosti

Principy evropského soukromého práva

  • jak evropské smluvní právo, tak evropské deliktní právo je v současnosti podrobováno analýzám a diskuzím, jejichž cílem je vytvořit určité obecné principy platné pro obě tyto části soukromého závazkového práva jako základu pro budoucí evropský občanský zákoník (EOZ)
  • EOZ by měl zahrnovat hlavní oblasti soukromého práva tak, jak je upravují vnitrostátní civilní kodexy (vlastnické právo, smlouvy, delikty; objevuje se názor, že dědické a rodinné právo nelze zahrnout do EOZ)
  • smluvní právo jakožto nástroj realizace tržních vztahů v rámci komunitární Evropy se ukazuje být nejvhodnější
  • EOZ je také nástrojem k prohloubení integračního procesu, dalšími „PRO“ jsou: používaní standardizovaných formulářů smluv, zvýšení bezbariérovosti obchodu, zvýšení efektivity opatření orgánů EU
  • „PROTI“ stojí nějaké objektivně dané překážky – nedostatek sdílené vyspělé právní kultury, ESD by musel očekávat nárůst sporné agendy, vliv na vnitrostátní kodex, atd.

A. Evropské smluvní právo

  • první oblast, kde se projevují intenzivní snahy o harmonizaci
  • střetávají se dva názory – jedni dávají přednost spíše komunitárnímu přístupu s plným využitím acquis communautaire, které by mohlo sloužit jako základ pro unifikované evropské smluvní právo; druzí vidí řešení spíše ve vytvoření společného základu opírající se o komparaci a důkladné analýzy
  • Landova komise pro smluvní právo uveřejnila dokument Principy evropského smluvního práva (The Principles of European Contract Law – PECL)
    • hlavním cílem PECL je vytvořit základnu pro budoucí evropský kodex evropského smluvního práva
    • užitečné pro smluvní strany, jejichž obchodní aktivity přesahují hranice jednoho státu
    • mohl by sloužit jako moderní evropský Lex Mercatoria či být harmonizačním vzorem
    • PECL jsou pojaty jako obecná část pro smluvní závazkové vztahy
    • usiluje také o překonání určitých rozdílů mezi soukromým právem kontinentálního typu a Common Law
  • na PECL navázal dokument Návrh společného referenčního rámce (DCFR)
    • má sloužit diskuzi o zamýšleném evropském občanském zákoníku
    • přebírá do svých ustanovení závěry uvedené v PECL
    • autoři DCFR čerpali ze tří zdrojů – z PECL, z existující komunitární legislativy (acquis) zejména v oblasti spotřebitelských smluv a z pravidel formulovaných výsledky ostatních skupin
    • rozsah je poměrně široký a přesahuje témata běžná pro úpravu smluvního práva
    • charakteristický je obligační monismus – zahrnuje jak občanskoprávní, tak obchodněprávní smlouvy
  • významným počinem je uveřejnění návrhu Evropského smluvního kodexu
    • za základ vzala skupina pod vedením G. Gandolfiho dva dokumenty: část italského občanského zákoníku (Obligace) a pojednání o smluvním právu Mc. Gregora určené pro Law commission vytvořenou britským parlamentem

B. Evropské deliktní právo

  • pro oblast deliktního práva je významný dokument Principy evropského deliktního práva (PETL)
  • principy představují cenný materiál na poli soft law ve dvou rovinách:
    • odpovědnostní principy představující typický obraz evropské právní kultury v deliktní oblasti
    • byly judikaturami některých států vymezeny a následně reflektovány jako referenční zdroj pro základ určitých úvah v rámci odůvodnění soudního rozhodování

Prameny

  • nařízení - zásadní význam, závazné v celém svém rozsahu a přímo použitelné v členských státech
    • nařízení Rady č. 44/2001 o soudní příslušnosti a uznání výkonu soudních rozhodnutí ve věcech občanských a obchodních (Brusel I)
    • nařízení Rady č. 2201/2003 o soudní příslušnosti, uznání a výkonu rozsudků ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II)
    • nařízení Rady č. 1346/2000 o úpadkovém řízení
    • nařízení EP a Rady č. 593/2000 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I)
    • nařízení EP a Rady č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II)
    • nařízení Rady č. 4/2009 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností
    • nařízení EP a Rady č. 650/2012 o příslušnosti, rozhodném právu, uznání a výkonu rozhodnutí a přijímání a výkonu veřejných listin v dědických věcech a o vytvoření evropského dědického osvědčení
    • význam mají i nařízení upravující dílčí procesní otázky (př. zavedení evropského exekučního titulu pro nesporné nároky, zavedení řízení o evropském platebním rozkazu, zavedení evropského řízení o drobných nárocích)
  • směrnice - závazné pro státy, jimž jsou určeny a to z hlediska svého cíle (→ vnitrostátní orgány si mají zvolit formu a prostředek implementace samy)
  • rozhodnutí - př. rozhodnutí Rady č. 2001/470/ES, o vytvoření Evropské soudní sítě pro občanské a obchodní věci

Prameny

  • Dvořák, J., Švestka, J., Zuklínová, M. a kol., Občanské právo hmotné, Díl první: Obecná část, Wolters Kluwer, 2013
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code