Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


B 21. Pořízení pro případ smrti (obecně)

  • (§ 1491-1593)
  • Zejména v dědickém právu nová úprava směřuje především k poznání a respektování skutečné vůle a pohnutek zůstavitele, které jej vedly k určitému právnímu jednání.

Druhy pořízení pro případ smrti

  • Ustanovení § 1491 říká, že pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.
  • V širším slova smyslu by se za pořízení pro případ smrti mohly považovat i:
    • prohlášení o vydědění,
    • povolání správce pozůstalosti,
    • ustanovením § 764 odst. (1), které stanoví, že se posoudí majetkové povinnosti a práva bývalých manželů v rámci řízení o dědictví mimo jiné i podle pokynů, které zemřelý manžel ještě za svého života ohledně svého majetku pro případ smrti učinil. Myslím, že slovo „pokyny“ se bude v praxi nahrazovat právě poukazem na pořízení pro případ smrti.
  • Zákon definuje jednotlivá pořízení pro případ smrti takto:
    • § 1582 odst. (1) - Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.
    • § 1494 (1) - Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, připadne i odkaz.
    • § 1498 - Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz.
    • Na prvním místě se preferuje dědická smlouva, následuje závěť a nakonec zákon, přesto, že dědická smlouva je v § 1491 jmenována na druhém místě. Z čeho lze dovodit toto její důvodovou zprávou deklarované postavení?
    • V § 1672 je obsažena obecná zásada - uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou.
    • Z ustanovení § 1673 odst. (1) lze dovodit stupnici právních důvodů.
      • Uvádí se v něm:
        • (1) Proti dědici, který se opírá o dědickou smlouvu nepopřenou co do pravosti, se k podání žaloby odkáže každý dědic ze závěti nebo dědic zákonný. Proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic.
      • Co je zahrnuto pod pojmem „pravost“? V tomto směru lze použít rozsudek Nejvyššího soudu 22 Cdo 617/99, kde se praví, že u soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost)․ Popírá-li vystavitel pravost listiny, leží důkazní břemeno ohledně pravosti na tom účastníkovi, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Otázkou je, zda je v této „pravosti“ zahrnuto i to, že listina pochází od vystavitele (zůstavitele) způsobilého k právním úkonům a zda jeho právní jednání splňuje všechny náležitosti potřebné pro to, aby bylo platné.
    • Ustanovení § 1673 odst. (1) nebude použitelné v případě, bude-li pravost listiny popírána. Zákon také neřeší případný konflikt dvou závětí, které nemohou vedle sebe obstát a bude popírána platnost té které z nich. Pak nezbude, než odkázat toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, tak jako dosud (viz § 175k o. s. ř., odst. 2 – závisí-li rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodou účastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou). To bude muset řešit nový zákon o nesporném řízení soudním.
    • Jelikož dědická smlouva vyžaduje dle ustanovení § 1582 odst. (2) formu veřejné listiny, dá se i z toho dovodit zájem zákonodárce na posílení postavení dědické smlouvy.

Dědická smlouva (§ 1582-1593) - důkladněji v B25

  • Jak je uvedeno v § 1582, dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá.
  • Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny, tedy notářského zápisu.
  • Je to dvoustranné právní jednání a v tom je právě její síla, protože s ní nemůže být jednostranně naloženo tak jako se závětí, kterou může její pořizovatel odvolat, zničit, změnit ať tak, že závěti vedle sebe mohou obstát, nebo i tak, že novější závěť zcela nahradí závěť dříve pořízenou. Strany smlouvy se mohou ustanovit dědici navzájem (což je typické zejména při těchto smlouvách uzavíraných mezi manželi), dědic nebo odkazovník může být ustanoven dědicem nebo odkazovníkem za úplatu (spočívající nejčastěji například ve formě péče o zůstavitele) nebo bezúplatně, dědicem může být ustanovena i osoba třetí.
  • Důvodová zpráva k dědické smlouvě uvádí, že je to smíšený právní útvar mezi smlouvou a závětí, jedná se o dvoustranné právní jednání, závazné ustanovení za dědice a tudíž na ni dopadají ustanovení o závěti, i o smlouvě.
  • Důvodová zpráva uvádí, že dědická smlouva zakládá povolání smluvní strany za dědice - a jen to. Smluvnímu dědici má připadnout to, co po zůstavitelově smrti z jeho majetku zbude. Na zájem smluvního dědice se však přeci jen bere zřetel v § 1588 odst. 2, kde se uvádí, že pořídí-li zůstavitel pro případ smrti nebo uzavře-li darovací smlouvu tak, že to s dědickou smlouvou není slučitelné, může se smluvní dědic dovolat neúčinnosti těchto právních jednání. (pozn.: o relativní neúčinnosti viz § 589 a násl.). Je zde tedy v § 1588 určitý rozpor mezi odstavci (1) a (2), když na jedné straně je zachovávána zůstaviteli volnost v dispozici s majetkem a odstavec druhý umožňuje smluvnímu dědici dovolat se relativní neúčinnosti.
  • Zde lze také hledat řešení situace, kdy zůstavitel pořídí závěť bez souhlasu smluvního dědice. Dědická smlouva se tím neruší, tedy zrušení není účinné a k takové závěti se nepřihlédne (lze však říci, že je taková závěť neplatná?, asi ne). I v tomto se potvrzuje, že dědická smlouva je nejsilnějším titulem.
  • Dědickou smlouvu mohou strany uzavřít jen osobním jednáním. Z toho lze dovodit, že oba účastníci smlouvy musí být starší osmnácti let. Ustanovení § 1584 výslovně uvádí, že dědickou smlouvu může uzavřít zletilý zůstavitel, který je plně svéprávný. Je-li zůstavitel ve svéprávnosti omezen, může dědickou smlouvu uzavřít a závazek z ní změnit se souhlasem opatrovníka. Lze dokonce dohodnout, že smluvní dědic nebude moci dědictví po smluvním zůstaviteli odmítnout (viz § 1485 odst. 1).
  • Dědickou smlouvu nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí. (§ 1585).
  • Závěrem této části se lze ještě zmínit o dědické smlouvě uzavřené mezi manželi, což upravují § 1592 a § 1593, kde byla přijata zásada, že rozvodem manželství se neruší práva a povinnosti z dědické smlouvy, ledaže dědická smlouva určí něco jiného.

Závěť (§ 1494-1581) - důkladněji v B22

  • Ustanovení § 1494 odst. (1) definuje závěť jako odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti.
  • Pořídí-li zůstavitel tak, že někomu odkáže jen určitou věc nebo právo, nepůjde o závěť, nýbrž o dovětek.
  • Jak zůstavitel může dědici stanovit podíl na pozůstalosti?
    • Může tak určit *podílem* (polovinou, třetinou apod.), ale také *procentně*. Jenomže se stává často, že zůstavitel v závěti podělí dědice nikoli podíly, nýbrž rovnou mezi ně rozdělí největší kusy svého majetku s přesvědčením, že rozdělil všechno, co má, s tím zbytkem, co po něm zůstane (nejčastěji to bývá starý nábytek, svršky, mobil a nějaká hotovost zanechaná v nemocnici) nepočítá. Důvodová zpráva k § 1499 a 1500 uvádí, že v takovém případě je zřejmé, že zůstavitel chtěl rozdělit mezi závětní dědice celou pozůstalost a podíly závětních dědiců se určí poměrem cen přikázaných věcí.
  • Základní východisko - vůle zůstavitele je pro dědice závazná. Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele.

Dovětek (§ 1498) - důkladněji v B22

  • V ustanovení § 1498 je obsažena definice dovětku - dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku, nebo doložit čas anebo uložit odkazovníku nebo dědici příkaz.
  • Základní rozdíl mezi dovětkem a závětí je ten, že dovětkem se neustanovuje dědic
  • Dovětek může být obsažen v závěti, ale může také být napsán samostatně, takže se může stát, že zůstavitel nepořídí závěť, nýbrž pouze dovětek, kterým třeba uloží svým dědicům ze zákona určitou věc vydat odkazovníku.
  • Zde bude třeba řešit problém, zda předložená listina je závětí nebo dovětkem. To budou zejména případy, kdyzůstavitel rozdělí mezi dědice (nebo odkazovníky?) své věci a tedy neurčí dědicům podíly na celé pozůstalosti zlomkem nebo procentem. Přitom výsledek řešení této otázky je rozhodující pro to, zda nabyvatelé věcí se stanou dědici celé pozůstalosti, nebo budou odkazovníky, kterým dědici (nejspíše v tomto případě dědici ze zákona) budou věci vydávat či jinak plnit.
  • Postavení dědice a odkazovníka jsou diametrálně odlišná, odkazovník dědicem není, je věřitelem, který má vůči dědicům právo na vydání odkazu. Proto je vyřešení této otázky zásadní.
  • Důvodová zpráva naznačuje východisko - rozhodující je, zda zůstavitel v pořízení pro případ smrti pořídí o naprosté většině svého majetku. Stane-li se tak, bude listina posuzována jako závěť, v opačném případě (zjistí-li se, že zůstavitel má vedle věcí uvedených v posledním pořízení ještě další majetek nikoli nepatrného rozsahu), půjde o dovětek a osoby v něm uvedené budou odkazovníky.

Navigace

Sada A
1. Pojem a funkce závazkového práva | 2. Závazkové právo smluvní | 3. Závazkové právo deliktní | 4. Pojem závazkového právního poměru | 5. Obligační (závazková) práva a povinnosti z právních jednání | 6. Obligační (závazková) práva a povinnosti z protiprávních jednání | 7. Dílčí závazky | 8. Solidární závazky | 9. Nedílné závazky | 10. Práva a povinnosti ze smluv ve prospěch třetího | 11. Předmět závazků | 12. Obsah závazků (včetně naturálních závazků) | 13. Druhy závazků (třídění) | 14. Smlouva o smlouvě budoucí | 15. Smlouvy konsensuální a reálné | 16. Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní | 17. Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně | 18. Změna závazků (obecně) | 19. Změna v subjektech závazku (obecně) | 20. Postoupení pohledávky | 21. Postoupení smlouvy | 22. Změna v obsahu závazku | 23. Prodlení dlužníka | 24. Prodlení věřitele | 25. Zajištění a utvrzení závazků (obecně) | 26. Smluvní pokuta | 27. Ručení | 28. Finanční záruka | 29. Zajištění závazků převodem práva | 30. Jistota. Uznání dluhu | 31. Zánik závazků (obecně) | 32. Splnění | 33. Započtení | 34. Odstoupení od smlouvy | 35. Zánik závazku dohodou | 36. Smrt dlužníka nebo věřitele | 37. Nemožnost plnění | 38. Splynutí | 39. Prevence škod v občanském právu | 40. Druhy odpovědnosti v občanském právu | 41. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu | 42. Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného | 43. Rozsah a způsob náhrady škody | 44. Vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady | 45. Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy)

Sada B

1. Darování | 2. Koupě a směna | 3. Vedlejší ujednání při kupní smlouvě | 4. Výprosa. Výpůjčka. | 5. Nájem (obecně) | 6. Nájem bytu | 7. Pacht | 8. Zápůjčka; úvěr | 9. Závazky ze schovacích smluv | 10. Závazky ze smluv příkazního typu | 11. Zájezd | 12. Závazky ze smluv o přepravě | 13. Dílo | 14. Péče o zdraví | 15. Účet, jednorázový vklad, akreditiv | 16. Závazky ze zaopatřovacích smluv | 17. Společnost; tichá společnost | 18. Pojištění | 19. Sázka, hra, los | 20. Předpoklady dědění | 21. Pořízení pro případ smrti (obecně) | 22. Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) | 23. Svěřenské nástupnictví | 24. Vedlejší doložky v závěti | 25. Dědická smlouva | 26. Odkaz | 27. Zákonná posloupnost | 28. Nepominutelný dědic a jeho ochrana. Povinný díl | 29. Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu | 30. Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému | 31. Uzavření manželství, zejména formy | 32. Vznik manželství: prohlášení, proces vzniku (sňatek) | 33. Překážky manželství | 34. Vady sňatečného projevu | 35. Zdánlivé manželství | 36. Neplatné manželství | 37. Rozvod manželství | 38. Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství | 39. Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti | 40. Nositelé (subjekty) rodičovských a obdobných práv a povinností vůči nezletilým | 41. Osvojení | 42. Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) | 43. Poručenství a opatrovnictví | 44. Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti | 45. Správa jmění nezletilého | 46. Zastoupení nezletilého | 47. Určování rodičovství (obecně) | 48. Určování otcovství | 49. Výživné (obecné otázky) | 50. Výživné pro nezletilé dítě | 51. Výživné mezi rodiči a dětmi | 52. Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code