Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


20. Předpoklady dědění

I. Dědické právo

  • Hlava III. NOZ - § 1475 a násl.
  • = univerzální sukcese do práv a povinností toho, kdo zemřel
  • Řazeno mezi práva absolutní, na stejné úrovni jako vlastnické právo, působí erga omnes
  • Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (§ 1475 odst. 1). Pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím (§ 1475 odst. 3).
  • Tituly dědění: dědická smlouva, závěť, zákon (§ 1476)
  • Historická hlediska naší úpravy: OZ 40/1964 Sb. obsahoval 35 ustanovení - socialistické zákoníky věnovaly dědickému právu nulovou pozornost; platila teze, že mrtvý člověk nemá vůli
  • Koncepce dědického práva: Smyslem je individualizovat přechod majetku na dědice x Kolektivistické pojetí. Zásada zesílené individualizace (zůstavitel může závětí určit jiného dědice) x Zásada familiarizace

1. Pojmy

  • Dědické právo v objektivním slova smyslu = soubor právních norem, které upravují univerzální sukcesi
  • Dědické právo v subjektivním slova smyslu = právo dědice na pozůstalost nebo na poměrnou část z ní
  • Univerzální sukcese = převzetí všech práv a povinností právního předchůdce
  • Pozůstalost = celé jmění (aktiva i pasiva) zůstavitele v okamžiku jeho smrti. Do pozůstalosti vcházejí i osobní práva a povinnosti (např. právo na bolestné nebo právo na odškodnění) - § 1475 (2)
  • Dědictví = ta část pozůstalosti, která napadá na konkrétního dědice
  • Dědictví x odkaz: Odkaz (legát) představuje pohledávku odkazovníka na vydání určité věci z pozůstalosti nebo několik věcí určitého druhu nebo zřízení určitého práva (§ 1477 odst. 1). Odkazovník (legatář) není dědic (§ 1477 odst. 2). Odkazovník nemusí čekat na vypořádání dědictví, ledaže by zůstavitel odkaz modifikoval – podmínil. Dědic odpovídá za pasiva dědictví, odkazovník nikoli. PO může být jak dědicem, tak odkazovníkem, dokonce nemusí existovat ke dni smrti zůstavitele, ale musí vzniknout do roka od smrti zůstavitele.
  • Dědický nápad: Na dědice napadají práva a povinnosti. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele (§ 1479). Nutné rozlišovat dospělost (splatnost) dědického práva – sám zůstavitel může nařídit, že jeho právo bude dospělé až po nějaké době. Obnovuje se systém dědických přihlášek. Za povolání dědiců je odpovědný notář.
  • Předemření = dědic zemře před nebo zároveň se zůstavitelem - §27 (domněnka současné smrti) → §1479. Situace, kdy dědic zemře po zůstaviteli: Pokud se nevyjádřil k přijetí dědictví, je jeho právo k vyjádření předmětem dědictví, jeho dědici se rozhodnou. Jestliže přijmou, dojde k transmisi dědictví.

2. Zásady dědického práva dle E. Tilsche

  1. Zachování hodnot – intergenerační solidarita, jinak by platilo „po nás potopa“
  2. Přechod na jednotlivce – u nás nikdy nedědily kolektivy
  3. Respekt k autonomii vůle zůstavitele
  4. Zásada rovnosti – když se dědí intestátně, tak by parentely měly být uspořádány tak, aby osoby, které byly příbuzné se zůstavitelem, dědily rovným dílem
  5. Univerzální sukcese – dochází ke spojení majetku dědice a zůstavitele
  6. Svoboda dědice přijmout dědictví
  7. Ingerence veřejné moci – regulace právem, ingerence soudní moci, zásadně neproběhne dědictví bez dědického řízení, pokud je dědictví jen nepatrné hodnoty, řízení neproběhne, majetek se vydá tomu, kdo zařídí pohřeb

II. Předpoklady dědické sukcese

  1. Smrt fyzické osoby
  2. Existence dědictví
  3. Existence způsobilého dědice
  4. Existence právního důvodu dědění – dědické tituly
  5. Přijetí/odmítnutí dědictví

1. Smrt fyzické osoby

  • Smrt zůstavitele → nápad dědictví
  • = právní skutečnost, na kterou se váže vznik, změna nebo zánik občanských právních vztahů
  • Důkazem smrti je matriční doklad, tj. úmrtní list (v něm je zaznamenán přesný okamžik smrti („smrt mozku“); nelze-li smrt prokázat jinak, prohlásí soud takovou osobu za mrtvou (k návrhu i bez návrhu; ve svém rozsudku uvede den, který se považuje za den úmrtí, tak je tomu i v případě prohlášení nezvěstného za mrtvého)
  • Není-li jisto, kdo z více zemřelých přežil druhou osobu (např. při katastrofách, autohaváriích…), pak se má za to, že zemřeli současně → Nikdo po nikom z těchto osob nemůže být povolán k dědictví - § 27 + § 1479

2. Existence dědictví

  • Předmětem dědění jsou především věci ve výlučném vlastnictví nebo v podílovém spoluvlastnictví zůstavitele, i práva a povinnosti vzešlé z vypořádání případného SJM; spadají sem i pohledávky a dluhy a také závod, který zůstaviteli patřil, pohledávky za užití autorského práva, nikoliv však autorské právo samotné; podobně u vynálezů, atp.
  • = hodnoty, které jsou ocenitelné, mohou být předmětem prodeje
  • U zemřelé osoby, která nic nezanechala, k dědickému nástupnictví nedochází

3. Existence způsobilého dědice

  • Způsobilost absolutní (dědicem může být jen ten, kdo je v době zůstavitelovi smrti naživu) x Způsobilost relativní (subjektivní aspekty
  • Dědická nezpůsobilost:
    • § 1481 - Z dědictví je vyloučen ten, kdo se dopustí činu povahy úmyslného TČ proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli (zůstavitele k projevu poslední vůle donutil, projev poslední vůle zůstaviteli překazil, poslední pořízení zatajil, zfalšoval, zničil), ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul. Ne každé zavrženíhodné jednání je způsobilé přivodit dědickou nezpůsobilost. Vše může být prominuto za života zůstavitele, a to výslovně!
    • Následek je dědická nehodnost = incapacitas
    • Specifická situace dědické nehodnosti - § 1482: domácí násilí (po zůstaviteli nedědí jako zákonný dědic manžel zůstavitele, vztahuje se i na potomky manžela zůstavitele – míří na vyženěné a vyvdané děti), podmínkou je probíhající rozvodové řízení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti (po svém dítěti nemá dědit rodič, který byl zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že její výkon zneužíval nebo že ji zanedbával - využívání dětí k TČ, týrání svěřené osoby, neposílání dětí do školy)
    • Ex officio – není zapotřebí projevu vůle zůstavitele
    • Podobnost s vyděděním, ale není to totéž
    • Vydědění x dědická nezpůsobilost: nutné vědění zůstavitele, předpokládá se aktivní projev vůle zůstavitele, vydědit lze jen neopominutelné dědice, dědická způsobilost přichází ipso iure
    • Rozsah dědické nezpůsobilosti: Vztahují se na tu osobu, jíž se zákonné důvody týkají. Na místo nevhodného dědice nastupují jeho potomci, ale pouze při intestátním dědění (§ 1483)

4. Přijetí/odmítnutí dědictví

Přijetí dědictví

  • Zákon neobsahuje formu, jak má přijetí vypadat – dovozujeme z § 1489 (2) – stačí faktické jednání, dědic dá svým jednáním najevo, že chce dědictví přijmout. Začne-li s dědictvím disponovat, máme za to, že dědictví přijal. Projev může být výslovný, ale také nevýslovný (konkludentní). Nutné odlišit od ochrany majetku!

Zřeknutí se dědického práva (renunciace) - § 1484

  • Úkon, který má účinky pro futuro, tím se liší od odmítnutí dědictví. Odmítnutí nastává v okamžiku, kdy dědictví napadá na dědice. OZ 40/1964 Sb. znal jen odmítnutí dědictví.
  • Vznik smlouvou se zůstavitelem = je to dvoustranné právní jednání! Forma renunciační dohody: vyžaduje se forma veřejné listiny (vzor ABGB, BGB). Dědic se zříká i práva na povinný díl, který mu přísluší jako zákonnému dědici. Vice versa to neplatí. Kdyby se někdo zřekl práva na povinný díl, nezříká se práva z dědické posloupnosti obecně. Není-li ujednáno jinak, působí zřeknutí i proti potomkům.
  • Lze se zříci ve prospěch třetí osoby, za předpokladu, že se třetí osoba stane zákonným dědicem

Odmítnutí dědictví

  • § 1485 - Dědic má právo dědictví odmítnout – toto dílčí právo je děditelné (pokud dědic zemře po zůstaviteli a nestihne přijmout nebo odmítnout dědictví) → Transmise dědictví. Smluvní dědic má právo odmítnout dědictví, jen pokud to není omezeno dědickou smlouvou. Nepominutelný dědic může odmítnout zcela nebo s tzv. výhradou povinného dílu.
  • § 1485 (2) - Může učinit i jiná osoba, která za způsobilého dědice dědictví odmítne – odmítnutí dědictví na základě zvláštního zmocnění (nutná specifická plná moc)
  • § 1486 – Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něj, jako by dědictví nikdy nenabyl.
  • § 1487 - Forma: Musí mít formu výslovného projevu vůle vůči soudu
  • § 1488 - Lhůta je měsíční, a to ode dne, kdy byl dědic vyrozuměn o právu odmítnout dědictví. Možnost lhůtu prodloužit i na žádost dědice.
  • § 1489 - Je nutné bezpodmínečně – nelze z části odmítnou a z části přijmout. Dal-li dědic svým jednáním najevo, že dědictví přijímá, k odmítnutí se nepřihlíží.
  • Neodvolatelné osobní právo, které svědčí jen dědici. Výjimku nastavuje insolvenční zákon – v případě úpadku může úpadce odmítnout dědictví jen se souhlasem insolvenčního správce.
  • Jinak tomu je v případě dědice neznámého a dědice s neznámým pobytem – jednotný režim – vyrozumění o dědickém právu vyhláškou, v níž stát (soud) stanoví lhůtu, do kdy se má dědic ohlásit, vyhlášku uveřejní na úřední desce soudu. Předpoklad, že když se neohlásí, jako by dědictví odmítl.

Vzdání se dědictví - § 1490

  • Odst. 1: Může tak učinit jen dědic, který před tím dědictví neodmítl a náleží mu právo na pozůstalost. Může tak učinit pouze před soudem v řízení o dědictví. Lze tak učinit jen a pouze ve prospěch jiného dědice – je nutné mít souhlas toho druhého! Pokud není, pak se k vzdání nepřihlíží. Učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky.
  • Odst. 2: Byl-li dědic, který se dědictví vzdal obtížen příkazem, nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření.
  • Lze se vzdát i částečně.
  • Vzdání se in fraudem creditoris (s úmyslem zkrácení věřitelů) – věřitelé se musí dovolávat relativní neúčinnosti takového postupu.

Zdroje

  • NOZ
  • seminář JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. ze dne 6. 3. 2014 a 13. 3. 2014
  • vypracované otázky ke zkoušce 2012/2013
  • konzultace JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D. ze dne 16. 4. 2014

Navigace

Sada A
1. Pojem a funkce závazkového práva | 2. Závazkové právo smluvní | 3. Závazkové právo deliktní | 4. Pojem závazkového právního poměru | 5. Obligační (závazková) práva a povinnosti z právních jednání | 6. Obligační (závazková) práva a povinnosti z protiprávních jednání | 7. Dílčí závazky | 8. Solidární závazky | 9. Nedílné závazky | 10. Práva a povinnosti ze smluv ve prospěch třetího | 11. Předmět závazků | 12. Obsah závazků (včetně naturálních závazků) | 13. Druhy závazků (třídění) | 14. Smlouva o smlouvě budoucí | 15. Smlouvy konsensuální a reálné | 16. Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní | 17. Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně | 18. Změna závazků (obecně) | 19. Změna v subjektech závazku (obecně) | 20. Postoupení pohledávky | 21. Postoupení smlouvy | 22. Změna v obsahu závazku | 23. Prodlení dlužníka | 24. Prodlení věřitele | 25. Zajištění a utvrzení závazků (obecně) | 26. Smluvní pokuta | 27. Ručení | 28. Finanční záruka | 29. Zajištění závazků převodem práva | 30. Jistota. Uznání dluhu | 31. Zánik závazků (obecně) | 32. Splnění | 33. Započtení | 34. Odstoupení od smlouvy | 35. Zánik závazku dohodou | 36. Smrt dlužníka nebo věřitele | 37. Nemožnost plnění | 38. Splynutí | 39. Prevence škod v občanském právu | 40. Druhy odpovědnosti v občanském právu | 41. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu | 42. Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného | 43. Rozsah a způsob náhrady škody | 44. Vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady | 45. Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy)

Sada B

1. Darování | 2. Koupě a směna | 3. Vedlejší ujednání při kupní smlouvě | 4. Výprosa. Výpůjčka. | 5. Nájem (obecně) | 6. Nájem bytu | 7. Pacht | 8. Zápůjčka; úvěr | 9. Závazky ze schovacích smluv | 10. Závazky ze smluv příkazního typu | 11. Zájezd | 12. Závazky ze smluv o přepravě | 13. Dílo | 14. Péče o zdraví | 15. Účet, jednorázový vklad, akreditiv | 16. Závazky ze zaopatřovacích smluv | 17. Společnost; tichá společnost | 18. Pojištění | 19. Sázka, hra, los | 20. Předpoklady dědění | 21. Pořízení pro případ smrti (obecně) | 22. Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) | 23. Svěřenské nástupnictví | 24. Vedlejší doložky v závěti | 25. Dědická smlouva | 26. Odkaz | 27. Zákonná posloupnost | 28. Nepominutelný dědic a jeho ochrana. Povinný díl | 29. Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu | 30. Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému | 31. Uzavření manželství, zejména formy | 32. Vznik manželství: prohlášení, proces vzniku (sňatek) | 33. Překážky manželství | 34. Vady sňatečného projevu | 35. Zdánlivé manželství | 36. Neplatné manželství | 37. Rozvod manželství | 38. Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství | 39. Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti | 40. Nositelé (subjekty) rodičovských a obdobných práv a povinností vůči nezletilým | 41. Osvojení | 42. Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) | 43. Poručenství a opatrovnictví | 44. Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti | 45. Správa jmění nezletilého | 46. Zastoupení nezletilého | 47. Určování rodičovství (obecně) | 48. Určování otcovství | 49. Výživné (obecné otázky) | 50. Výživné pro nezletilé dítě | 51. Výživné mezi rodiči a dětmi | 52. Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code