Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


42. Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, zavinění poškozeného

1. Fyzická osoba

A) subjektivní odpovědnost

  • tam, kde se k odpovědnosti vyžaduje zavinění, musí mít FO způsobilost k zavinění (= deliktní způsobilost)
  • jejími složkami jsou psychická způsobilost
  • 1) rozumová (intelektuální, rozeznávací, - způsobilost předvídat důsledky chování)
  • 2) volní (určovací – způsobilost chování ovládat)
  • spojení těchto dvou složek musí FO umožnit posoudit protiprávnost jejího chování a rozhodnout se pro tu variantu jednání, která je v souladu s právem; jen za splnění těchto podmínek lze osobě její protiprávní chování vytýkat a klást jí je k tíži
  • způsobilost posoudí soud s přihlédnutím dle potřeb i k odborným znaleckým poznatkům v každém jednotlivém případě
  • ke vzniku plné deliktní způsobilosti musí být obecně naplněny 2 předpoklady (§ 2920 NOZ):
  • a) pozitivní předpoklad = dosažení svéprávnosti (18 let nebo manželstvím či emancipací)
  • b) negativní předpoklad = FO není postižena duševní poruchou (ať trvalého, či přechodného rázu), která by u ní v době způsobení škody vyloučila náležitý výkon, buď rozumové anebo volní způsobilosti
  • ALE i pokud tyto předpoklady splněny nejsou, je možná tzv. omezená způsobilost k zavinění FO - i osoby, které plnou deliktní způsobilost nemají, jsou odpovědné za škodu v konkrétním případě, pokud byly schopny ovládnout své jednání a posoudit jeho následky (posoudí se vzhledem k okolnostem případu)
  • duševní porucha = takový psychický stav FO, který u ní vylučuje náležitý výkon buď rozumové či volní způsobilosti anebo obou způsobilostí (není rozhodující, zda osoba jednající v duševní poruše byla soudem prohlášena za nesvéprávnou nebo jí byla její svéprávnost omezena)
  • ALE podle § 2920 platí, že ani nebyly-li naplněny předpoklady způsobilosti k zavinění, má poškozený nárok na náhradu, je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrům škůdce a poškozeného
  • jiná je situace přivede-li se FO sama ze svého zavinění do stavu přechodné duševní poruchy (§ 2922 NOZ): v těchto případech se vychází z toho, že odpovědnost za takto zaviněně způsobenou škodu je založena již na jejím předcházejícím zavinění (opilost, požití drogy apod.)

B) objektivní odpovědnost

  • tam, kde zákon nevyžaduje zavinění, může být subjektem této odpovědnosti i osoba, která nemá deliktní způsobilost (nezletilý, duševně chorý…)

2. Právnická osoba

  • vyžaduje-li zákon k odpovědnosti zavinění, platí to i pro PO; zde je ovšem otázka zavinění problematičtější (vzhledem k tomu, že je třeba zkoumat „vnitřní psychický vztah osoby k následku“)
  • za PO mohou jednat jen FO ⇒ PO může způsobit škodu zaviněným protiprávním úkonem rovněž jen prostřednictvím FO, které za ni ať již jako statutární orgány nebo zástupci jednají (§ 2914 NOZ)
  • dle NOZ už PO jedná vždy v zastoupení a obecně platí, že „Kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám“ (§ 2914 NOZ); přitom je třeba posoudit, zda je naplněna podmínka § 167 NOZ, podle něhož „Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.“
  • zaměstnanci či členové orgánů PO za způsobenou škodu neodpovídají přímo poškozeným (jejich odpovědnost vůči PO dle zákoníku práce tím není dotčena )
  • deliktní způsobilost PO vzniká již vznikem PO, tj. nabytím její právní osobnosti

3. Stát (+ územně samosprávné celky)

  • za škodu způsobenou v soukromopr. vztazích odpovídá na základě § 21 NOZ jako každá jiná PO
  • jde-li však o škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, pak stát a územně samosprávné celky odpovídají za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, která je založena zvláštním zákonem 82/1998 Sb; tato odpovědnost je přísnou objektivní odpovědností, které se nelze zprostit žádným z liberačních důvodů

Společná odpovědnost více škůdců

  • byla-li jedna škoda způsobena více škůdci (přičemž není rozhodné, tvoří-li tyto škůdce jen FO či PO či obě společně), odpovídají za ni společně
  • není podstatné, zda škoda vznikla v součinnosti (spoluzavinění), či na základě činnosti na sobě nezávislé (souběžné, konkurující zavinění)
  • rovněž nerozhoduje, zda některý ze škůdců jednal úmyslně a jiný nikoli

Formy společné odpovědnosti:

1. společná a nerozdílná = solidární

  • je-li dána odpovědnost více škůdců, je to zásadně odpovědnost solidární (§ 2915 NOZ); toto pravidlo spočívá v tom, že každý z více škůdců odpovídá za všechny ostatní škůdce a naopak všichni škůdci odpovídají za každého jednotlivého škůdce
  • pokud je zvláštním zákonem odpovědnost některého ze škůdců omezena, odpovídá solidárně za škodu jen do výše tohoto omezení
  • platí i tehdy, pokud samostatná jednání všech škůdců byla protiprávní, ale jen jedno z nich mohlo způsobit škodu a nelze s jistotou zjistit které
  • škůdce, který veškerou škodu nahradil, se vypořádá (dle § 2916 NOZ) s ostatními škůdci podle jejich individuální účasti na způsobení škody - tzv. „právo následného postihu“ (promlčuje se v 3leté lhůtě)

2. dílčí (oddělené)

  • jen ve výjimečných případech se neuplatní solidární odpovědnost škůdců, nýbrž každý z nich bude odpovídat poškozenému odděleně za ten díl škody, který způsobil; o tom, že odpovědnost bude dílčí namísto solidární rozhodne soud v odůvodněných případech
  • typicky to bude v případech, kdy je účast některého ze škůdců jen nepatrná
  • dle NOZ soud nemůže takto rozhodnout „pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi“
  • v pracovním právu je naopak pravidlem dílčí odpovědnost, nikoliv solidární

Zavinění poškozeného

  • pokud je škoda způsobena

a) výlučně zaviněním poškozeného:

  • poškozený si ji ponese ve své majetkové sféře celou sám, aniž by její náhradu mohl požadovat na někom jiném (tzv. lokalizace škody u samotného poškozeného)
  • zásada, že dobře se má chovat i ke svým právům a zájmům
  • § 2903 NOZ: „Nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.“

b) také (spolu)zaviněním poškozeného:

  • poškozený si ji ponese ve své majetkové sféře poměrně, tj. podle své účasti na způsobení škody
  • § 2918: „Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží.“
  • X „Podílejí-li se však okolnosti, které jsou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“
  • není rozhodné, zda zaviněné protiprávní jednání poškozeného spolupůsobilo již při vzniku škody anebo až při zvětšení jejího rozsahu
  • úprava následků spoluzavinění poškozeného se vztahuje jak na případy, kdy je stanovena subjektivní odpovědnost, tak na případy, kdy je dána odpovědnost objektivní
  • ke spoluzavinění poškozeného přihlíží soud z úřední povinnosti

Důvodová zpráva: Návrh ustanovení o právních důsledcích situací, kdy škodu způsobí více škůdců, anebo kdy se na vzniku škody podílí poškozený, vychází z dosavadní úpravy a z evropskýchstandardů.

Zdroje:

  • NOZ
  • Důvodová zpráva
  • Vypracované otázky OPH IV 2012/2013

Navigace

Sada A
1. Pojem a funkce závazkového práva | 2. Závazkové právo smluvní | 3. Závazkové právo deliktní | 4. Pojem závazkového právního poměru | 5. Obligační (závazková) práva a povinnosti z právních jednání | 6. Obligační (závazková) práva a povinnosti z protiprávních jednání | 7. Dílčí závazky | 8. Solidární závazky | 9. Nedílné závazky | 10. Práva a povinnosti ze smluv ve prospěch třetího | 11. Předmět závazků | 12. Obsah závazků (včetně naturálních závazků) | 13. Druhy závazků (třídění) | 14. Smlouva o smlouvě budoucí | 15. Smlouvy konsensuální a reálné | 16. Smlouvy formální a neformální, synallagmatické a asynallagmatické, smlouvy kausální a abstraktní | 17. Práva z vadného plnění (odpovědnost za vady) - obecně | 18. Změna závazků (obecně) | 19. Změna v subjektech závazku (obecně) | 20. Postoupení pohledávky | 21. Postoupení smlouvy | 22. Změna v obsahu závazku | 23. Prodlení dlužníka | 24. Prodlení věřitele | 25. Zajištění a utvrzení závazků (obecně) | 26. Smluvní pokuta | 27. Ručení | 28. Finanční záruka | 29. Zajištění závazků převodem práva | 30. Jistota. Uznání dluhu | 31. Zánik závazků (obecně) | 32. Splnění | 33. Započtení | 34. Odstoupení od smlouvy | 35. Zánik závazku dohodou | 36. Smrt dlužníka nebo věřitele | 37. Nemožnost plnění | 38. Splynutí | 39. Prevence škod v občanském právu | 40. Druhy odpovědnosti v občanském právu | 41. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu | 42. Subjekty odpovědnosti za škodu, společná odpovědnost, spoluúčast poškozeného | 43. Rozsah a způsob náhrady škody | 44. Vztah odpovědnosti za škodu a odpovědnosti za vady | 45. Povinnost nahradit škodu (jednotlivé případy)

Sada B

1. Darování | 2. Koupě a směna | 3. Vedlejší ujednání při kupní smlouvě | 4. Výprosa. Výpůjčka. | 5. Nájem (obecně) | 6. Nájem bytu | 7. Pacht | 8. Zápůjčka; úvěr | 9. Závazky ze schovacích smluv | 10. Závazky ze smluv příkazního typu | 11. Zájezd | 12. Závazky ze smluv o přepravě | 13. Dílo | 14. Péče o zdraví | 15. Účet, jednorázový vklad, akreditiv | 16. Závazky ze zaopatřovacích smluv | 17. Společnost; tichá společnost | 18. Pojištění | 19. Sázka, hra, los | 20. Předpoklady dědění | 21. Pořízení pro případ smrti (obecně) | 22. Závěť (dovětek, náhradnictví, forma, zrušení) | 23. Svěřenské nástupnictví | 24. Vedlejší doložky v závěti | 25. Dědická smlouva | 26. Odkaz | 27. Zákonná posloupnost | 28. Nepominutelný dědic a jeho ochrana. Povinný díl | 29. Přechod pozůstalosti na dědice. Výhrada soupisu | 30. Prameny rodinného práva, jeho postavení v právu soukromém a vztah k právu veřejnému | 31. Uzavření manželství, zejména formy | 32. Vznik manželství: prohlášení, proces vzniku (sňatek) | 33. Překážky manželství | 34. Vady sňatečného projevu | 35. Zdánlivé manželství | 36. Neplatné manželství | 37. Rozvod manželství | 38. Právní ochrana nezletilého při rozvodu manželství | 39. Práva a povinnosti rodičů k dětem, zejména podstata a pojem rodičovské odpovědnosti | 40. Nositelé (subjekty) rodičovských a obdobných práv a povinností vůči nezletilým | 41. Osvojení | 42. Pěstounská péče (základní rozdíly oproti osvojení) | 43. Poručenství a opatrovnictví | 44. Opatření státních orgánů zasahujících do výkonu rodičovské zodpovědnosti | 45. Správa jmění nezletilého | 46. Zastoupení nezletilého | 47. Určování rodičovství (obecně) | 48. Určování otcovství | 49. Výživné (obecné otázky) | 50. Výživné pro nezletilé dítě | 51. Výživné mezi rodiči a dětmi | 52. Výživné mezi manžely a rozvedenými manžely

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code