Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Diplomatický azyl (Kolumbie vs. Peru)

Request for interprctation of the Judgment of November 20th, 1950, in the asylum case, Judgment of November 27th, 1950: I.C.J. Reports 1950, p. 395.

Kdo a kdy rozhodl

Mezinárodní soudní dvůr 1950

Identifikace problému

Vůdce peruánské politické strany „Americká lidová revoluční aliance“ odpovědné za neúspěšné protivládní povstání v Peru, Víctor Raúl Haya de la Torre, byl obviněn z trestného činu vojenského povstání a byl na něj vydán zatykač. Po třech měsících skrývání v Peru požádal o azyl na Kolumbijské ambasádě v Limě. Poté měl opustit Peru, což mu ale nebylo umožněno.

Peru bylo požádáno o poskytnutí záruky volného odchodu azylovaného (dle dokumentu laissez-passer vydaného OSN). Nikam nevedoucí diplomatická jednání probíhala několik měsíců, až Kolumbie předložila případ Mezinárodnímu soudnímu dvoru, aby se vyjádřil, za jakých podmínek je možné udělit diplomatický azyl. Soud měl rozhodnout, zda je Kolumbie oprávněna, jakožto země poskytující azyl, k posouzení provinění rozhodného pro udělení azylu (posoudit povahu trestného činu) a zda má v tomto případě Peru jako teritoriální suverén povinnost dát záruky pro bezpečný odchod uprchlíka.

Argumentace Kolumbie

  • mnohostranné úmluvy ratifikované státy latinské Ameriky (mnoho jich však nebylo schváleno všemi státy) a partikulárním právem obecně
  • případy z historie, kdy byl diplomatický azyl skutečně udělen a respektován

Rozhodnutí soudu

Předložený skutkový stav obsahuje příliš mnoho neurčitostí a nesrovnalostí a odchylek v používání institutu diplomatického azylu a v oficiálních prohlášeních vyjádřených při různých příležitostech. Upozorňuje na mnoho nesrovnalostí v prudkém přijímání úmluv o azylu, které byly přijaty jedněmi státy a druhými odmítnuty, že v tom není možné rozlišovat stálou a jednotnou praxi přijímanou jako pravidlo.

Soud tedy nemohl dospět k názoru, že byl kolumbijská vláda dokázala existenci takového obyčeje, a i kdyby takový obyčej existoval, nemohl by být použit vůči Peru, které není smluvní stranou Montevidejských úmluv, jež jako první obsahovaly pravidla týkající se posouzení trestného činu ve věcech diplomatického azylu, a svým postojem je odmítá.

Mezinárodní soudní dvůr tedy došel k názoru, že Kolumbie není oprávněna k posouzení provinění jednostranným a konečným rozhodnutím, které by bylo pro Peru závazné. Peruánská vláda odchod de la Torre nepožadovala a přela se o zákonnost uděleného azylu. Za takových okolností není Kolumbijská vláda oprávněna žádat Peru o záruky nezbytné k bezpečnému odchodu de la Torre ze země.

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code