Právo průchodu přes indické území (Portugalsko v. Indie)

Case concerning Right of Passage over Indian Territory, Judgment of 12 April 1960: I.C.J Reports 1960, p. 6.

Mezinárodní soudní dvůr, 12. dubna 1960 (26. listopadu 1957 se vypořádal se čtyřmi z šesti předběžných námitek Indie).

Portugalsko mělo v Indii své kolonie souhrnně nazývané Portugalská Indie, sestávající z provincií Goa, Damão a Diu. Provincie Damão navíc obsahovala dvě exklávy (Dadra a Nagar-Aveli), zcela obklopené indickým územím. Portugalsko již od 18. století uplatňovalo právo průchodu mezi svými provinciemi. Toto právo bylo dle Portugalska založeno na obyčeji a také na smlouvě z roku 1779 mezi Portugalskem a vládcem Punemu, kterou později respektovalo jak britské impérium tak zpočátku nezávislá Indie. Portugalsko mělo za to, že právo průchodu plyne také z toho, že jde o jediný způsob výkonu suverenity nad svými exklávami. Právo bylo realizováno tak, že Portugalská vláda požádala vládu území obklopujícího exklávy a ta s průchodem souhlasila. Toto dle Portugalska založilo místní obyčej. V roce 1953 Indie vyzvala Portugalsko k postoupení těchto území Indii. V roce 1954 pak došlo k útoku na tyto exklávy z indického území a Indie odmítla umožnit průchod portugalské armády.

Indie zaujala stanovisko v tom smyslu, že z praxe ryze mezi dvěma státy nemůže vzniknout právní obyčej.

MSD Portugalsku nevyhověl a konstatoval, že nemá právo průchodu vojenskými jednotkami a Indie tedy není povinna souhlas udělit.

MSD judikoval, že místní obyčej může vzniknout i mezi dvěma státy, neboť nevidí důvod, proč by pro vznik obyčeje na základě dlouhé praxe musely být účastny více než dva státy. Vzhledem k historickým faktům zastal názor, že zamítnutí průchodu portugalských vojenských složek bylo plně v kompetenci Indie. Ačkoliv totiž bylo po dobu nadvlády Velké Británie a poté i suverénní Indií tolerováno právo na pohyb soukromých osob, státních úředníků a zboží, s pohybem ozbrojených složek byla situace odlišná. V tomto případě byl pohyb řízen na základě reciprocity. A protože tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by portugalské vojenské složky měly historické právo na volný pohyb přes indické území, soud rozhodl, že zamítnutí průchodu Indií je v souladu s jejím výsadním právem suverenity.

V uvedeném případě tedy dle MSD mezi Portugalskem a Indií vznikly dva místní obyčeje:

1. Civilní osoby a zboží (vyjma munice a vojenského zásobování) mají právo volného průchodu skrze území Indie.
2. Vojenské jednotky se mohou územím Indie pohybovat na základě předchozího souhlasu Indie, přičemž na tento souhlas není právní nárok.

• Web MSD (podání Portugalska, rozsudky a shrnutí rozsudků MSD z let 1957 a 1960)
• Casebook