Čínština 中文

• Učebnice:
  • Kniha: https://www.kas.upol.cz/fileadmin/kas/opvk/Moderni_cinstina_pro_nesinology.pdf
  • Nahrávky: https://www.kas.upol.cz/fileadmin/kas/opvk/mcpn_mp3.zip
• Užitečnosti:
  • Mobilní aplikace Pleco - velmi dobrý slovník https://www.pleco.com/
  • Mnoho výukových pomůcek, generátory kartiček, worksheetů apod. - http://www.archchinese.com/
  • Webový slovník - http://linedictionary.naver.com/dict.html#/cnen/

• Čínština má poměrně málo slabik. Aby tento deficit překonala, zavedla tóny. Slabiky v různých tónech mají různý význam (mā - maminka, má - konopí, mǎ - kůň，mà - nadávat, ma - tázací slovce). Standardní čínština má 4 tóny + jeden atonický průběh, ale např. kantonská má tónů až osm.

Tónové změny:

• 3+3 = 2+3
• 不: bù + 4. = bú + 4.

• Čínština používá opačný pořádek slov než čeština.
  • Česky: učitel Zhang, slečna Wangová, pan Zhou, student Li
  • Čínsky: 张老师 Zhāng lǎoshī, 王小姐 Wang xiáojie, 周先生 Zhōu xiānsheng, 李学生 Lǐ xuésheng
• Osoby se často označují pouze svou funkcí, povoláním apod. 老师你好 lǎoshī nǐ hǎo. Dobrý den pane učiteli.

1. Zjišťovací otázka se tvoří pomocí slovce 吗 (ma).
   • 你最近好吗？ jak se máš?
   • 他是中国人吗？ on je číňan?
2. Otázka na kterou očekáváme odpověď ano/ne se tvoří pomocí konstrukce klad-zápor:
   • 你是不是捷克人？ jste (či nejste) čech?
   • V případě, že sloveso používá jinou záporku než 不 bù, použije se samozřejmě tato jiná záporka. Např.: 有没有 yǒu méi yǒu - máš (či nemáš) …?
   • V případě otázky klad-zápor od slovesa 有 yǒu může stát záporný tvar i na konci věty:
     • 你有没有纸？Nǐ yǒu méi yǒu zhǐ?
     • 你有纸没有？Nǐ yǒu zhǐ méi yǒu?
   • Otázku klad-zápor lze tvořit i z adjektiv ve funkci přísudku: 你的书多不多？Nǐ de shū duō bù duō? Máš (nebo nemáš) hodně knih? 哪本书好不好？Nèi běn shū hǎo bù hǎo? Je tamta kniha dobrá?
3. Stejně jako v češtině tím, že změníme intonaci věty na tázací (a nezměníme nic jiného).
4. Do věty vložíme tázací výraz, např. 几 jǐ kolik. V takovém případě se pak již nedává na konec slovce 吗 ma.

• Kladná:
  • Zopakování slovesa - 你爱我吗？爱。 nǐ ài wǒ ma? ài. - miluješ mě? ano.
  • Sloveso 是 shì - 你看他？是。nǐ kàn tā? shỉ. - vidíš ho? ano.
  • 对 duì - správně, přitakání
  • 是的 shìde - přitakání
  • 不错 bú cuò - bez chyby
• Záporná
  • Zopakování slovesa se záporkou - 你爱我吗？不爱。 nǐ ài wǒ ma? bú ài. - miluješ mě? ne.
  • Sloveso 是 shì se záporkou - 不是 bú shỉ。

• Čínština má pevný pořádek slov ve větě:

• Za příslovce se považují i záporky jako 不 bù a 没 méi
• Přívlastky stojí před jménem, které rozvíjejí.

• V běžné řeči se však pro číslo 2 užívá číslovka 两 (liǎng). Číslovka 二 (èr) se používá ve složeninách.
• Čísla 11 až 99 se tvoří složením základních číslovek. Např. 12 = 十二, 38 = 三十八.

• Pro dotaz na počet máme k dispozici tázací číslovky 几 jǐ a 多少 duōshao.
• Číslovka 几 se používá, pokud předpokládáme počet do deseti, číslovka 多少 pokud předpokládáme, že odpověď bude vyšší.
• Číslovka 几 se pojí s numerativem, zatímco číslovka 多少 se s numerativem nepojí.
• Číslovka 几 má zároveň význam „několik“.
• Číslovku 几 lze pojit s jinými číslovkami:
  • např. 十几 shíjǐ. „několik přes deset“ resp. „kolik přes deset?“ (viz sekce „neurčitost“)
  • 我有十几张纸。十几张？十三张。 Wǒ yǒu shíjǐ zhāng zhǐ. Shíjǐ zhāng? Shísān zhāng. Mám něco přes deset papírů. Kolik přes deset? Třináct.

• Řadové číslovky se tvoří pomocí slovce 第 dì.
• Např. 第三 dì sān - třetí

• Ukazovací slova poukazují na kontext, situaci. Je to nadpojem pojmu „ukazovací zájmena“.

• Je třeba rozlišovat mezi zhèi a zhè, resp. mezi nèi a nà, i když se píšou stejnými znaky (这, 那). První mají funkci přívlastku, druhé funkci podmětu.
  • např. 这本书是我的。Zhèi běn shū shì wǒ de. Tato kniha je moje. 这是书。 Zhè shì shū. To je kniha.
  • 哪位老师姓张。Nèi wèi lǎoshī xìng Zhāng. Ten učitel se jmenuje Zhang. 那是我的书。Nà shì wǒ de shū. Tamto je moje kniha.

• Čínština používá pro vyjádření množství tzv. měrová slova. Mezi měrová slova patří:
  • Měrová jména
  • Měrové jednotky
  • Jmenné numerativy
  • Slovesné numerativy

• Měrové jednotky nejsou slovcem, ale nesou vedle gramatického i lexikální význam
• Mohou fungovat jako atributy
• Měrové jednotky jsou měrovými slovy, a proto se po nich nedává numerativ!
• Pomocí měrových jednotek můžeme vyjádřit množné číslo:
  • 这个人 - tento člověk
  • 这些人 - tito lidé

• Slovce, které stojí mezi číslovkou a jménem
• Stojí také mezi deiktickým slovem a jménem

• Stojí před slovem, které rozvíjí, např. 中文老师。 učitel čínštiny.

• Vyjadřuje, že dané spojení je přívlastkem
• Mění osobní zájmena na přivlastňovací - 我的 wǒ de - můj, 你的 nǐ de - tvůj, apod.
• Stojí mezi přívlastkem a slovem, které rozvíjí: 红色的本子 hóngsè de běnzi - červený sešit
• obecný předpis je 什么什么什么的… shénme shénme shénme de …
  • například: 我红好的茶 můj dobrý červený čaj.
  • Je možný i tvar 什么的什么的什么的…, tedy 我的红的好的茶, ale včechna 的 až na poslední lze vynechat
• Slovce 的 je možné vypustit, pokud nepotřebujeme zdůraznit vlastnictví větného členu určeného přívlastkem.
  • Často se tak děje u osoby blízké.
  • 这个孩子是我女儿。Zhèi ge háizi shì wǒ nǚ'ér. Toto dítě je moje dcera.
  • 这个孩子是我的儿子，那个孩子是她的儿子。Zhèi he háizi shì wǒ de érzi, nèi ge háizi shì tā de érzi. Toto dítě je MŮJ syn a tamto dítě je JEJÍ syn.

• Ve větě lze vypustit větné členy, pokud jsou známy z kontextu
  • Např: 这本书是谁的？Zhèi běn shū shì shéi de? Čí je tato kniha? 是我的。Shì wǒ de. Je moje.

• Na konec některých slabik se přidává „r“. Není to samostatná slabika, ale má vlastí znak 儿.
  • např. 本儿 běnr [pe^r]

• Čínština nemá speciální slova pro názvy dnů, měsíců apod. (výjimkou je neděle)
• Tradiční čínský kalendář vycházel z jiných principů.
• 28. května 1905 lze psát jako 1905年5月28日. (年 = rok, 月 = měsíc, 日 = slunce, den)

• V současnosti se používá kombinace číslovky a názvu období:

• Dotaz na aktuální datum - 今天几号？ jīntīan jǐ hào? (doslova „jaké je dnes číslo?“)

• Zájmena 谁 shéi (kdo) a 什么 shénme (co) spolu se slovem 哪 něi (který) plní také funkci neurčitých zájmen.
• To samé platí pro otázkovou číslovku 几 jǐ (kolik).
• V tázacích větách tato slova mají otázkovou funkci, ve větách oznamovacích neurčitou funkci:
  • 他们有几张纸？Tāmen yǒu jǐ zhāng zhǐ? Kolik mají papírů?
  • 他们有书，也有几张纸。Tāmen yǒu shū, yě yǒu jǐ zhāng zhǐ. Mají knihy i několik papírů.

• Tvoří se příslovcem 在 zài právě.
  • 张小姐写字。Zhāng xiáojie xiě zì. Slečna Zhangová bude psát.
  • 张小姐在写字。Zhāng ziáojie zài xiě zì. Slečna Zhangová právě (teď) píše.
• Zápor se tvoří pomocí 没 méi, a nikoliv pomocí 不 bù.
  • 她没在写字。 Tā méi zài xiě zì. Právě teď nepíše.

• Přídavná jména často vystupují ve funkci přísudku, takže nepotřebují slovesnou sponu (是).
  • Např. 我是好 wǒ shì hǎo, 我好 wǒ hǎo - já jsem dobrý
  • 我的书很少。Wǒ de shū hěn shǎo. Mám málo knih (doslova „mých knih málo“).

• Ve větě 我的书很少。Wǒ de shū hěn shǎo (mám málo knih) se slovo 很 nepřekládá, protože predikuje slovo 少 shǎo. Pokud by však chybělo, měla by věta 我的书少 Wǒ de shū shǎo význam „mám méně knih než …“ (a nebyla by ukončena).
• Obecně platí, že adjektivum ve funkci přísudku, které nemá příslovce, chápeme jako komparativ:
  • 这张纸小，哪张纸大。Zhè zhāng zhǐ xiǎo, nèi zhāng zhǐ dà. Tento papír je menší, tamten je větší.
  • 我的书多，他的书少。Wǒ de shū duō, tā de shū shǎo. Mých knih je více a jeho méně.

• Příslovce stojí těsně před slovesem.
• Záporky 不 bù a 没 méi se chápou jako příslovce.
• Příslovce 很 hěn před adjektivem ve funkci přísudku se nepřekládá, nemá lexikální význam, ale pouze gramatický - vyjadřuje, že přívlastek není komparativem. Jiná příslovce se však překládají:
  • 这张纸很小。Zhèi zhāng zhǐ hěn xiǎo. Ten papír je malý.
  • 这张纸太小。Zhèi zhāng zhǐ tài xiǎo. Ten papír je příliš malý.

• Modální slovesa vyjadřují možnost, nutnost nebo přání děj uskutečnit.
  • odpovídají jim české moci, smět, muset, chtít.
• Např. 我会说汉语。Wǒ huì shuō Hànyǔ. Umím mluvit čínsky. 我不会写汉字。Wǒ bù huì xiě Hànzì. Neumím psát čínské znaky.

• Lekce 1-5, soubor pro ANKI: cinstina-zs.apkg