Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Do této otázky může patřit i vývoj za vlády normanské dynastie a Plantagenetů, který je zpracován v otázce 2A

Anglický parlament ve 14. a 15. století

  • za vlády Eduarda III. a Richarda II. posílila panovnická moc na úkor parlamentu
  • zároveň se však ustálily parlamentní pravomoci
  • traktát Modus Tenendi Parliamentum - záznam o fungování parlamentu
  • ve 14. století se ustálily dvě komory parlamentu - Sněmovna lordů (House of Lords; vysocí církevní hodnastáři, hrabata a baroni) a Sněmovna obcí (House of Commons; zástupci obcí)
  • panovník se svými soudci v parlamentu zasedali, ale nehlasovali
  • královy pravomoci k parlamentu: svolával jej, zahajoval jeho jednání, předkládal mu většinu návrhů, mohl jej rozpustit nebo odročit jeho jednání
  • král parlament svolat nemusel, většinou tak činil, když potřeboval vybrat daně; většinou se tak dělo dvakrát ročně, na Velikonoce a na podzim
  • ve 14. století se ustálila tradice, že král zahajoval zasedání na společné schůzi obou komor, ale na jednání jednotlivých komor již nechodil
  • lordi se dělili na světské (Lords Temporal) a duchovní (Lord Spiritual)
  • obvykle se parlament scházel ve Westminsteru, někdy v Yorku, Lincolnu, Salisbury, Winchesteru, Worcesteru či Oxfordu (od roku 1459 již trvale ve Westminsteru, s výjimkou doby anglické revoluce)
  • jeho sídlo se nazývá Houses of Parliament, v současné podobě z 19. století
  • ve 14. století se ustálila funkce speakera (řídí jednání), vždy rytíř
  • v témže století se ustálil intercommuning - jednání mezi předsedou dolní a horní komory
  • horní komoře předsedal Lord kancléř
  • výběr členů parlamentu:
    • horní komora: pozvání panovníkem (writ of summons)
    • dolní komora: šerifové za účasti velkých vlastníků půdy vybírali v každém hrabství dva rytíře; zástupce měst vybíral starosta s radou starších, popřípadě nejvýznamnější měšťané - zástupce ve sněmovně mělo asi 150 měst
  • parlament byl nejvyšším soudním orgánem (High Court of Parliament)
  • impeachment - odvolávání úředníků zneužívajících svoji moc za pomoci parlamentu (viz otázku 2A)
    • za Tudorovců vyšla z užívání, obnovena v 17. století, poslední v roce 1805
    • král mohl zákony vydávat formou ordonancí prostřednictvím svých úředníků, nebo prostřednictvím parlamentu
    • za vlády Eduarda III. již panovník parlament tolik neovládal, ten si začal schvalovat vlastní zákony
    • v 15. století (za Jindřicha IV.) musely již návrh zákona (zákon - bill) schválit obě komory zvlášť, potom ještě panovník (Royal Assent - královský souhlas)
    • od roku 1299 se schválené statuty začaly archivovat
    • král dále používal ordonance (s úředníky) nebo proklamace (sám)
    • parlamentu se používání ordonancí nelíbilo, dařilo se mu je omezovat
    • 1399 - parlament sesadil panovníka (Richarda II. z rodu Planatagenetů) a dosadil nového (Jindřicha z rodu Lancasterů)
    • v 15. století v důsledky války význam parlamentu poklesl, scházel se někdy i jen jednou za tři roky
    • Jindřich IV. stanovali cenzus pro volby do parlamentu - volit směli držitelé půdy s pozekovým výnosem alespoň 40 šilinků ročně (těmto mužům se říkalo yeonmanry)
    • ve městěch přetrvávaly místní zvyklosti
    • Londýn měl od 15. století čtyři zástupce místo dvou
    • Jindřich IV. uzákonil, že hrabství mohou reprezentovat jen rytíři nebo ti, kteří na ně smí být povýšeni, museli v hrabství pobývat a mít výnos alespoň 20 šilinků
    • začaly se vydávat bills of attainder: mohl bez soudu prohlásit osobu či skupiny osob vinnými, konfiskovat jejich majekty a zbavit je titulu; tento institut se často využíval k politickým bojům, zrušen definitivně až v roce 1870
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code