Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


39/B Soukromé právo v Německu v 19. a 20. století

I. 19. století

  • neexistence jednotné kodifikace německého soukromého práva – romanisté mají důležitý úkol při vytváření ucelené pandektní vědy – ta v Německu nahrazovala po celé 19. století chybějící zákonnou právní úpravu
  • důležitá role právní vědy při sjednocování právní úprav, vedle toho narůstá i význam zákonodárství – pro jednotlivé státy i pro celé německé území
  • přibývající počet zákonů si vynucuje vznik „úředních sbírek“ – na tuto tendenci navazuje v roce 1871 i Německá říše
  • partikulární zákonodárství:
    • občanské právo – kodifikace 1863 v Sasku – jeho struktura ovlivnila pak podobu německého občanského zákoníku; civilní proces pak upraven v Bádensku (1831) nebo v hannoverském zákoníku (1850)
  • celoněmecké kodifikace – vznikají již před sjednocením Německa v oblasti obchodního práva
    • první snahy již v roce 1847 – jako říšský zákon vyhlášen návrh Všeobecného německého směnečného řádu = ADWO (1848 – 1850) zaveden do právních řádů většiny německých zemí)
    • 1861 – Všeobecný německý obchodní zákoník (ADHGB) – opět přijat do právních řádů jednotlivých zemí
    • kvůli rozpadu Německého spolku zůstala v návrhu úprava německého obligačního zákona i hannoverský návrh Všeobecného civilního procesního řádu
    • po vzniku severoněmeckého spolku – častěji tendence ke sjednocování právních řádů (př. 1869 – Živnostenský řád), ke konečnému sjednocení právní úpravy přispívá až říšské zákonodárství po roce 1871)
  • nejdůležitější zákonodárný projekt na německém území v tomto období – německý občanský zákoník (Bürgerliches Gesetzbuch = BGB) - 1896
    • důsledné propracování jednotlivých pojmů obecné části
    • zvlášť vyčleněna práva osob
    • otázka postavení právnických osob – politický dopad (spolky, politické strany, odbory)
    • podrobný rozpis problematiky zastoupení, uznání smlouvy ve prospěch třetího
    • věcná práva: další rozšiřování pozemkových knih
    • vlastnictví chráněno i zvláštním ústavním zakotvením – osvobozeno od jakéhokoliv omezení
    • koncepce smluvní svobody
    • dědické právo bez výraznějších změn
    • přijetí v říšském sněmu až roku 1896 – účinnost od 1. 1. 1900
    • po stránce členění odpovídá naukám pandektistiky → členění na obecnou část, právo obligační, věcné, rodinné a dědické
  • obchodní zákoník – otázky kolem akciových společností uzákoněny v Prusku roku 1843 + pozdější právní úprava společností s ručením omezeným

II. Výmarská republika

  • nedochází k výraznějším změnám – pouze sociálně citlivější úprava v některých oblastech právního řádu (například problematika ochrany nájemníka)
  • pracovní právo – mnohá zlepšení (8 hodinový pracovní den, ochrana před výpovědí, zřízení podnikových rad atd.)
  • tvorba práva ze strany jednotlivých zemí

III. Nacistický stát

  • největší změny práva osob – premisa: jednotlivec je součástí národní pospolitosti, ze které vyloučeni zejména Židé (pro ty neplatí rovnost před zákonem + někteří ztráceli způsobilost k právním úkonům a s tím i ochranu práva)
  • projevy rasismu ve zhoršeném postavení procesní strany, v nabývání vlastnictví, a právu disponovat majetkem, v dědickém právu
  • „neohraničený výklad práva“ → perverze práva
  • právo = „bojový instrument“ při prosazování vlastních cílů
  • užívání široce pojatých generálních klauzulí, mlhavě formulované termíny – díky tomu dochází ke změně charakteru celého právního řádu bez nutnosti vydávání nových předpisů
  • 1935 – norimberské zákony:
    • zákon o říšském občanství – rozlišení mezi říšskými občany (árijské nebo druhově příbuzní krve) s plnými politickými právy a druhořadými občany
    • důkazem židovského původu – fyzické znaky, ale i záznam v církevní matrice (rozhodující je tedy i příslušnost předků k židovskému náboženskému společenství)
    • zákon o ochraně německé krve a německé cti → zákaz uzavírání manželství mezi říšskými občany a občany neárijského původu
    • vydána i prováděcí nařízení – vyloučení neárijců z veřejného a hospodářského života při omezení volnosti jejich pohybu (jejich vyloučení z univerzit a ze státních úřadů již zákonem z roku 1933 – zákon o obnovení úřednictva z povolání)
  • zákon o zřizování závětí a dědických smluv (1938)
  • zásah do pracovního práva
  • práce na novém občanském zákoníku – práce nedokončeny

IV. NDR

  • v době vzniku stále platnost BGB – nevhodný k „budování socialismu“ – ten totiž předpokládal potlačení soukromého vlastnictví a omezení smluvní svobody
  • právo redukováno opět na nástroj státu – užíváno k prosazení svých záměrů a potlačení třídních nepřátel → 1950 – waldheimský proces – pod záminkou vypořádání se s nacisty došlo k odstranění celé řady nevinných a komunistům nepohodlných osob
  • vznik nových vlastnických forem – v ústavě z roku 1968 jsou zakotveny tři – družstevní, státní a společenských organizací
  • úprava smluvního práva socialistických podniků směřující k naplnění úkolů centrálního plánu
  • 1975 – nový občanský zákoník
  • rodinné právo upraveno ve zvláštním zákoně z roku 1965
  • silné omezení pracovního práva státem
  • na sklonku tohoto režimu v důsledku mezinárodního tlaku – snaha vypadat nestranněji (avšak přítomnost státního teroru nadála zachována)

V. SRN

  • od doby vzniku SRN rychlé vydávání zákonů
  • rozvoj soukromého práva na základě BGB – největší změny v závazkovém právu, obzvlášť úpravy týkající se náhrady škody
  • rodinné právo – překonáno nerovné postavení žen, zlepšení postavení nemanželských dětí
  • v individuálním pracovním právu zlepšeno postavení jednotlivých pracujících (problematika zdravotní a mateřské dovolené)
  • v kolektivním pracovním právu – právo na stávku
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code