Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


33/A Státoprávní vývoj ve Svaté říši římské v údobí středověku

  • po rozpadu Francké říše se na západě vytváří Francouzské království a na východě Svatá Říše Římská
  • nejprve se hovořilo o Království východních Franků, poté nový název – odkaz říše římské, svatá vzhledem k době = středověku a vlivu křesťanství, později se za SvŘŘ přidávalo ještě „národa německého“
  • končí v roce 1806 – velké časové rozpětí
  • geografie – primárně zasahovala na německé území, Apeninský poloostrov a Burgundsko
  • spolek monarchií, v čele útvaru stojí císař
    • je chápan jako světská hlava západního křesťanstva
    • císař byl poměrně slabým panovníkem, ale z ceremoniální stránky byl vysoce postaven
    • císař zastupuje říši na venek, je nejvyšším lenním pánem, svolává říšské sněmy, náleží mu výsadní práva panovníka ( právo razit mince, vybírat cla, …), může zakládat univerzity a legitimovat nemanželské potomky
  • kurfiřté
    • vévodové s volebním právem – bylo jich 7, 3 duchovní a 4 světští – volba císaře (mezi světskými byl i český král) = král český, falckrabě rýnský, vévoda saský, markrabě braniborský, arcibiskup mohučský, kolínský a trevírský
    • nejvýznamnější velmožové v zemi a ti, kdo v rámci říše vlastní větší pozemky
  • volba císaře
    • císař se volil ve Frankfurtu nad Mohanem, byl korunován v Cáchách nad hrobem Karla Velikého a pak podstoupil cestu do Říma za papežem
    • 1198 – upravena volba císaře papežskou listinou Bula venerabilem, vydal ji Inocens III.
    • 1356 – výraznější úprava volby císaře – Zlatá bula Karla IV. - Karel IV. volbu definitivně upravil – minimálně 4 kurfiřté musejí být přítomni a pro zvolení císaře musí být 4 hlasy
  • je nutné odlišovat 2 úrovně – říšská a zemská (úroveň jednotlivých zemí, v jejich čele zeměpánové – ti se snaží uhájit nedělitelnost svého území, jejich úkolem je dbát o zachování míru a práva v zemi)
  • v říši – říšská bezprostřednost (přímá podřízenost císaři a říši – říšská města, říšské vesnice, říšští rytíři - např. vévoda saský) a říšská zprostředkovanost (poddaní jsou poddáni vévodovi a skrze něj císaři)
  • říšský sněm – 3 kolegia = kolegium říšských knížat, kolegium říšských měst, kolegium kurfiřtů; sjezd nejvyšší šlechty
  • zemský sněm - kurie prelátů, měst a šlechty
  • císař měl na úrovni říše velmi slabou moc, ale na úrovni zemí byla jeho moc silná
  • když rod vymřel, uvolněné léno se muselo do roka a do dne dělit - docházelo k tomu, že říše zůstávala necentralizovaná, panovník se nemohl obohatit o další území (ve 13. stol. se pak lenní systém pozvolna mění na úřední uspořádání státní správy)
  • císař se většinou soustřeďoval na své působení ve své zemi, císařskému úřadu nevěnoval tolik pozornosti, od 12. století potřeboval císař k důležitějším rozhodnutím souhlas vyšší šlechty
  • decentralizační tendence - proces výprodeje říšských práv – panovník se dobrovolně zříká určitých oprávnění
    • listina 1212 ve prospěch biskupů, kterým udílí práva na úkor svých
    • listina z roku 1231 - udílení práv ve prospěch světců, v době vlády Fridricha II. - podařilo se mu na jihu Itálie vytvořit silný stát (vzor státní moci, moderní)
    • 1356 – Zlatá bula – Karel IV. – další prodej říšských práv – dává významné výsady říšským kurfiřtům – ius de apellando – nelze se odvolat, ius de non avocando – panovník se zříká práva soudit na kurfiřtských územích  úpadek
  • snaha o reformu říše – snaha podpořit určitou centrální roli – určitý úspěch se objevuje v tzv. Maxmiliánových reformách na konci 15. století (1495) – Maxmilián se snažil říši posílit zejména po stránce soudní moci – je zřízen říšský komorní soud – soud, který měl soudit také podle římského práva a tak mělo dojít k určité podpoře centrální role
  • přísné stavovské rozlišení – člověk se narodil do nějakého stavu a to určovalo jeho další život, na každou skupinu obyvatel se právo vztahovalo jinak
  • fenomén tzv. zemských mírů
    • problém – stát byl slabý a feudálové mocní - neustále docházelo k různým soukromým válkám
    • celoevropské hnutí, postupně přechází na německé území jako tzv. zemský mír
    • feudálové museli přísahat, že na určitou dobu zachovají mír
    • poprvé doloženo v roce 1103, nejvíce mírů je zaznamenáno v druhé polovině 12. století, vrcholem vývoje je tzv. věčný zemský mír, který již není časově ohraničen

PRAMENY PRÁVA

  • prameny práva na úrovni zemské
    • právní knihy
      • právní kniha = soukromé sebrání práva, zachycení právních obyčejů
      • knihy vytváří soukromník, nejedná se o oficiální sebrání práva ze strany státní moci
      • Saské zrcadlo
        • vzniká kolem roku 1220, autorem Eyke von Repgow
        • dílo přesáhlo své geografické hranice – v době kdy Němci kolonizují východ (polské území,..) – právo jde s nimi a rozšiřuje se
        • nejmladší rozhodnutí opírající se o tento právní spis je z roku 1932
        • právo saské oblasti – zde se příliš neprosadilo římské právo
        • název názorný – zrcadlo má něco odrážet – odráží saské právo
        • je zde obsaženo hlavně právo lenní a zemské
        • jsou zde také úvahy právu (např. o translaci impéria, o nevolnictví,…)
        • později vydáváno i v uměleckých ztvárněních (např. Heidelberský rukopis)
      • Švábské zrcadlo
        • vzniká kolem roku 1275 v Augsburgu
        • autor není znám, zřejmě to byl klerik (prostředí církve), pravděpodobně františkánský mnich
  • městské právo = ius urbanum
    • dokresluje pestrost středověkého práva - ve středověku bylo právo velmi pestré - právo pro měšťany, právo pro šlechtu, právo pro poddané,…
    • vztahuje se k městu, město je obklopeno hradbami = jasně vymezen dosah práva (někdy i přesahuje za brány města)
    • vznik měst – postupně vyrostla a následně dostala městská práva a nebo byla založena „na zelené louce“ a rovnou vlastnila městská práva (práva tedy získá založením nebo dodatečně, práva městu udělí jeho pán – panovník, šlechtic, biskup,…)
    • rodiny městského práva - města mateřská a dceřiná, mateřská města = nejstarší města, která dávají práva městům dceřiným (např. rodina Norimberská, Magdeburská, Freiburgská,…)
    • zpravidla po nějaké době strávené v městských hradbách se poddaný stával svobodným občanem města - „městský vzduch činí svobodným“ = Stadtluft macht frei
    • probíhá zde diferenciace majetková a právní
    • městský patriciát = rozhodující skupina obyvatel města, z jeho řad se obsazuje městská rada, představuje samosprávu města, zasedají v ní konšelé - těm často předsedá rychtář (zastupuje pána města) – postupně se ale více do popředí dostává úřad purkmistra
    • městské cechy a cechovní soustava – podnikání v městských hradbách nebylo možné mimo cech – přísná pravidla ohledně mistrovských zkoušek, získávání materiálu,…. - cechy takto postupně brzdily rozvoj svobodného podnikání
    • městská rada – mohla vládnout i nad určitým okolím města a nad vesnicemi které sem spadaly
    • města se sdružují do městských svazů (aby posílila svou sílu) – např. Hanza – hanzovní soustava, na břehu Baltu
    • nejdůležitější postavení měla tzv. říšská města = ta, která byla podřízena přímo císaři, jejich počet se v průběhu dějin zmenšoval
  • prameny práva na úrovni říšské
    • zákonodárné akty panovníků, říšské zemské míry, výroky královských soudů, panovníkem udělovaná privilegia

Organizace trestního práva

  • soudnictví na říšské úrovni je stále více oslabováno
    • dlouho na této úrovni působil dvorský soud
    • říšský komorní soud – vzniká jako součást Maxmiliánových reforem - začíná svou činnost v roce 1495 ve Frankfurtu, má 16 přísedících, kteří jsou jmenováni panovníkem na základě návrhů stavů, platil jako nejvyšší instance v civilních záležitostech
  • zemské soudy – soudy na úrovni jednotlivých zemí, narůstá jejich důležitost, vytvářejí se dvorské soudy zeměpánů, vytváří se organizace vyšších i nižších soudů
  • trestní proces – význam doznání, byla v tom spatřována koruna důkazů, upevňuje se útrpné právo, mučení – mělo vést k doznání – bylo regulováno právní úpravou (jak dlouho má trvat…), trestní procesy se začínají zahajovat z úřední povinnosti soudů (už nikoli na návrh soukromé osoby)
  • počátkem 16.století vzniká na půdě SvŘŘ dílo Constitucio Criminalis Carolina (1532) = Hrdelní soudní řád Karla V.
    • za autora tohoto díla je nepřímo považován Johann Schwarzenberg (je považován za autora díla ze kterého Konst. Krim. Karol. čerpala)
    • německá trestně-právní terminologie, přechází se z latiny do němčiny
    • dílo platí na říšské úrovni
    • tzv. Salvátorská klauzule způsobila, že dílo mělo subsidiární (podpůrnou) platnost (nejprve platí zemská práva a teprve podpůrně toto dílo)
    • na tomto díle můžeme sledovat rozhraní epoch – ustanovení která můžeme považovat za přežitek a současně některé moderní právní úpravy
    • není zde vyhraněna fce soudce – soudce je tím kdo případ vyšetřuje i rozhoduje - neodděleno
    • průlom do právní jistoty jednotlivce – analogie práva – člověk může být souzen i za to, co je podobné (dnes – můžeme být do
    • uzeni za trest přímo právně stanovený, v zákoně sepsaný, tenkrát i za čin podobný)
    • začíná se rozlišovat pokus od dokonalého trestního činu, začíná se zohledňovat úmysl, nedbalost, nepříčetnost, objevuje se fenomén přitěžujících a polehčujících okolností
    • je zde upraveno jak právo procesní tak právo hmotné
    • v oblasti trestů nadále dominuje trest smrti, objevují se také tresty vyhnanství, zabavení majetku či snížení na cti (městské právo – vystavení na pranýři)
    • postupem doby se objevuje i trest odnětí svobody (do té doby vězení používáno jen jako přechodné zadržení pachatele – např. před nástupem k trestu smrti)
  • období čarodějnických procesů – hlavně 17.století
  • zemské míry měly bránit páchání trestných činů
  • města se snažila zajistit bezpečnost cest před tzv. „zemskými škůdci“ (lapkové apod. – na ně byly aplikovány nejtěžší tresty)
  • procesy církve proti kacířům – církevní soudy
  • účelem trestu není polepšení, ale zneškodnění pachatele a odplata
  • z důkazů má největší význam přísaha a ordál, od 12. st. získává větší význam výslech svědků či předložení listin, korunním důkazem je doznání

Zdroje

  • přednášky ZS ak.rok 2010/2011
  • Dějiny evropského kontinentálního práva, 2.vydání
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code