Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


3/A Politické a právní myšlení antického Řecka a Říma

Řecko

  • nejstarší úvahy o právu jako normativním směru se objevují ve starověkém Řecku
    • došlo zde k partikularizaci jednotlivých měst a jejich právních řádů → neexistuje zde ani jednotné náboženství
    • Řekům nepřítomnost náboženské necentralizované autority umožňovala vývoj odlišných myšlenek
    • zachovali jednotnou (syntetickou) koncepci právního řádu
    • odlišovali právo od filosofie → právo součástí ostatního společenského života
    • neexistovali profesionální právníci, veškeré právní funkce vykonávány laiky, obvykle demokratickým systémem

IÓNŠTÍ FILOSOFOVÉ

  • jako první opustili náboženskou koncepci práva a používali právo na principu abstrakce
  • bohové se musí podrobit právnímu řádu, který je neměnný, který se nemění, existuje odjakživa
  • hledali určitý základ vzniku norem
    • Tháles – prazákladem všeho je voda
    • Anaximandros – apeiron
    • Anaximénes – vzduch
  • Anaxagoras – myšlenka, která byla předobrazem přirozeného práva
    • rozum je zdrojem všeho, vládcem všeho a obyvatel všech věcí → počátek racionalistického směru (přirozenoprávní učení)

SOFISTÉ

  • navazují na iónské filosofy
  • všechny lidské pořádky (nomos) musí být v souladu s přirozeným řádem (fýsis)
  • spravedlnost chápali jako jev, vznikající jako výsledek určitých příčin, které sice přinášejí určitá omezení, ale jinak je spravedlnost jako celek prospěšná
  • spravedlnost, zákony i ústavy jsou dohody mezi lidmi
  • Protágoras
    • morálka a právo jsou jeden ze základů státního pořádku
    • zákony musejí být v souladu s přirozeným řádem
    • rozlišuje právo a spravedlnost (to, co má být) → předobraz přirozenoprávní teorie
  • od 5. stol. se pod vlivem sofistů a atomistů rozvíjely teorie podobné společenské smlouvě jako právního titulu vzniku přirozeného řádu
    • Antifon - tím, že lidé uzavírají společenskou smlouvu, jsou si všichni rovni

ATOMISTÉ

  • Démokritos
    • pro to, aby existovaly věci, atomy musí být soustředěny, musí se řídit neměnitelnými pravidly
    • aby stát, společnost, přežil, jednotlivec musí podřídit své pudy zájmu kolektivu → jednotlivci uzavírají společenskou smlouvu, kde převádějí část svých práv na stát a zavazují se k dodržování povinností vyplývajících z této smlouvy

NEDEMOKRATICKÉ SMĚRY

  • Kalliklés
    • právo nemá existovat → tím, že existuje právo, jsou silnější jednotlivci zastrašování, aby nemohli ukázat své schopnosti
    • označuje právo za diktát slabších, právo utlačuje přirozeně silnější
    • navázal například Karl Friedrich von Savigni – kodifikací je narušován přirozený vývoj, jelikož každá společnost má svého ducha, který určuje podobu platného práva (duch = Postgeis = jakýsi zdroj přirozeného práva)
  • Pythágoras
    • vytvořil vlastní skupinu stoupenců (Pythagorejci) → jakási sekta
    • spolu se svou skupinkou vyvolených se považovali za skupinku vyvolených, nadřazených, kterým nemá nikdo rozumět → jako řeč, které nebude nikdo rozumět, používali matematiku

SOKRATOVSKÉ OBDOBÍ

  • řecké učení o státu dosáhlo vrcholu v Athénách

Sokratés (469 – 399 BC)

  • postavil se proti názoru sofistů
  • přestal zkoumat otázky spojené s původem světa a obrátil se k vlastnímu nitru
  • stoupenec přirozeného práva → přirozené zákony považoval za nadřazené zákonům athénským (platným), jelikož přirozené právo odpovídá pravdě
  • jeho cílem bylo zjišťovat pravdu
  • odsouzen k trestu smrti za bezbožnost (odmítal tradici)
  • dialog Eutifrón
    • definoval pojem bezbožnosti → nejedná se o žádné kacířství nebo nevíru v bohy
    • bezbožnost znamená odmítání tradici, která určovala, co je správné, plnění občanských povinností (stály nad vůlí jednotlivce)
  • tvrdil, že mají vládnout odborníci → ne každý občan může být odborníkem; jedná se o popření otrokářské demokracii, odklon od tradice a tedy bezbožství
  • na Sokrata navazovaly další směry – Kynikové a Hédonikové
    • Kynikové
      • nejvýznamnějším představitelem Diogenés
      • hlavním cílem má být odstup od veřejného → člověk se obrátí v sebe sama, do soukromé sféry, neusiluje o dosažení úřadů
      • oproštění se od veškerého materiálního bohatství
    • Hédonikové
      • základním cílem bylo uspokojení jedince → egoismus dovedený k absurdnu
      • člověk má sledovat pouze své potřeby a zájmy, nemá sledovat právo, které ho pouze omezuje

Platón (427 – 347 BC)

  • z jeho díla čerpáme většinu informací o Sokratových názorech
  • v Athénách založil školu Akadémia
  • dílo Ústava (Politeia) – psaná formou dialogu, skládá se z 10 knih
    • pojetí státu jako organického celku
    • odmítá demokracii, protože v demokracii jsou si všichni rovni, ačkoli mají rozdílné schopnosti
    • rozděluje osoby do 3 skupiny odpovídající 3 součástem lidské duše (rozum, srdnatost, žádostivost)
      • filosofové
        • lidé, kteří se řídí svojí duší; jsou způsobilí k tomu, aby vládli
        • rozhodují ve prospěch celku na základě svého rozumu
      • bojovníci
        • jejich názory vyplývají ze srdce, nikoli ze žaludku
        • jejich cílem je maximálně se proslavit
        • silou prosazují příkazy filosofů
          • stát založený na bojovníků může relativně fungovat → rozšiřují území státu, jde jim o čest
      • nejslabší – živnostníci, řemeslníci, podnikatelé
        • jejich cílem je pouze hromadění bohatství, žádostivost
    • ideální forma státu
      • pakliže vládne jednotlivec – monarchie, případně skupina – aristokracie
      • může dojít k rozporu mezi vládnoucími či ke vzpouře lidu → zkáza pro stát
        • vzniká timokracie (vláda nejvlivnějších) nebo oligarchie (vláda nejbohatších)
        • nakonec vyústí v demokracii (vláda nevědomého lidu)
        • tento proces je zakončen nejhorší možnou variantou – tyranií
  • zákony, stejně jako náboženství mají své místo ve společnosti a mají být dodržovány, jelikož říkají, co je dobré
    • jedině filosofové (vládci) mají právo ve prospěch celku lhát a porušovat zákony, jelikož oni vědí, co je dobré a řídí se tedy jakýmsi vyšším dobrem
    • pouze v méně dokonalých formách státu mají být zákony závazné i pro vládce a jejich činnost by měla podléhat zákonné kontrole
    • vláda má být vykonávána pro blaho společnosti
  • spravedlnost nezahrnuje pouze právo, ale také plnění povinnosti
  • egoistické zájmy člověka omezují stát, mají být tedy potlačeny → tím, že bude odstraněno soukromé vlastnictví → společné vlastnictví, ale také společné ženy a výchovu dětí pod stáním dozorem
  • prosazoval princip nerovnosti mezi mužem a ženou → ženy se mají účastnit výchovy, čímž se podílejí na odpovědnosti vládnout (od tohoto názoru se distancoval v díle Zákony – Noimo)

Aristoteles (384 – 322 BC)

  • od r. 336 BC žil v Athénách (předtím Makedonie), kde založil školu Lykeion
  • spisy Politika, Etika Nikomachova, Velká Etika
  • spravedlnost – základem Aristotelova učení je jeho pojetí spravedlnosti, což je jedna ze ctností
    • rozlišuje spravedlnost na distributivní a komutativní
    • oba principy musejí být vyvážené
      • komutativní spravedlnost (aritmetická, směnná)
        • primární spravedlnost → rovný přístup ke všem
          • nepřihlíží k rozdílům mezi subjekty a snaží se dosáhnout rovnosti
        • nepočítá s reálným životem
      • distributivní spravedlnost (geometrická, podílná)
        • vyrovnává rozdíly tak, aby všichni měli rovné šance
  • ústava je správná, pakliže nikomu není upřena účast na řízení státu → odstupňovaná podle určitých kriterií
    • rozlišoval pozitivní a negativní formy vlády
    • klíčovým kritériem je zájem → v čím zájmu je vykonávána vláda
      • pakliže je vláda vykonávána ve vlastním zájmu, jedná se o negativní vládu, pakliže ve prospěch celku, je vláda pozitivní
    • ideální formy vlády: aritokracie, monarchie, politeia (vláda majetných a ctnostných)
    • pokud převáží komutativní spravedlnost, dojde ke zvratu
      • monarchie → tyranie; aristokracie → oligarchie; politeia → demokracie
    • nejhorší formou vlády je demokracie (právem je to, co prohlásí většina)
  • zákony jsou vyjádřením přirozeného práva a doplňují jeho obsah
    • platné právo musí mít alespoň minimální standard spravedlnosti (minimum morálky), aby se legální stalo legitimním
    • zákony jsou podřízeny přirozenému právu, pokud se od něj liší, jsou nepravé
    • teorie ideálního práva – právo, kterého má být dosaženo při další tvorbě práva
  • zastánce otrokářství a nerovného postavení žen

Řím

  • římské představy o právu a státu byly ovlivněny stoiky a epikurejci

Stoikové

  • jejich ideálem byl mudrc žijící ve shodě s přirozeným řádem, který ovládá své emoce a ctnost je jediným zdrojem blaženosti jeho duše
    • původně považovali takového člověka za nejvhodnějšího kandidáta na řízení státu, později se zaměřili na jednotlivce s tím, že se vůbec nemají míchat do politiky
  • zdrojem práva je rozum, k rozumu mají všichni směrovat, nemají bažit po osobním prospěchu
  • také kritizovali otroctví jako celek – prosazovali rovnost lidí
    • jediným kritériem, které má rozlišovat občany, je kritérium mravní
  • Seneca
    • představitel tzv. nové stoické školy
    • zajímavé jsou jeho (na svou dobu) radikální názory na otroctví
      • nenavrhoval jeho zrušení, ale pod vlivem stoicismu vycházel z rovnosti lidí a podněcoval k dobrému zacházení s nimi
  • Marcus Aurelius
    • dílo Hovory k sobě
    • za prapříčinu všeho považoval Rozum (logos) totožný se Zákonem, Osudem a Prozřetelností
      • pouze člověk chovající se v souladu se Zákonem může být šťasten a být důstojným členem státu

Epikurejci

  • předchůdci liberálů
  • klíčový je jednotlivec, jeho zájmy mají mít přednost před zájmy celku
    • cílem jednotlivce je odklon do soukromého života, kde se má zabývat svými záležitostmi
    • omezení vlivu náboženství → svazovalo by jednotlivce
  • stát je založený na vzájemné smlouvě mezi lidmi (společenské smlouvě), z které vyvozovali právo
  • spravedlnost jako taková neexistuje, ale je všude tam, kde se lidé navzájem zavazují, že nebudou působit škodu

Scipionův kroužek

  • sdružení řeckých filosofů a římských vzdělanců okolo dobyvatele Karthága P. Cornelia Scipiona
  • Panaitios
    • rozum je prvek zavádějící soulad do lidské společnosti a každému jedinci zaručuje minimum jeho práv
    • zastánce republikánského zřízení
  • Polybios (200 – 120 BC)
    • dílo Římské dějiny – vyložil zde své názory na římské republikánské zřízení
      • římský stát byl ideálním státním zřízením, jelikož se skládal, podle ústavy z 3 prvků
        • monarchického – reprezentován konzuly
        • aristokratického – reprezentován senátem
        • demokratického – reprezentován lidovými shromážděními

Marcus Tullius Cicero (106 – 43 BC)

  • byl eklektik, vycházející ze stoické i epikurejské filosofie, a pragmatik
  • díla: O státě (De re publica), O zákonech (De legibus), O povinnostech (De officiis)
  • stát vzniká ze samotné povahy lidí směřující ke sdružování → na základě společenské smlouvy
    • je záležitostí všech jeho příslušníků, kteří jsou spojeni vzájemnými právy a povinnostmi
  • rozlišuje právní normy na ius naturale, ius gencium (právo národů; mezinárodní), ius civile (římské národní)
    • vytváří hierarchii právních norem (poprvé v historii)
    • ius naturale je nadřazené → řád stanovený samotnými bohy; nedostižný cíl zákonodárců
  • jediným kritériem, které má rozlišovat občany, je mravnost

POČÁTKY KŘESŤANSKÉHO MYŠLENÍ

  • křesťanství se stalo učením utvářejícím názory na stát i právo

Chiliasmus a pragmatismus

  • chiliasté se blíží představě židovské sekty
  • pragmatici se nebránili spolupráci se státem → náboženství a církev budou nejlépe chráněni tím, že budou spolupracovat se státem
    • List Římanů
      • spravedliví jsou ti, kteří zákony mají, ne pouze slyší
      • zásada pracovního práva → odměna za práci není výsada zaměstnavatele, ale je to jeho povinnost vůči svým zaměstnaným

Órigenés

  • prosazoval rovnost před zákonem
  • vztah křesťanské církve a státu: křesťané chrání stát modlitbami a jsou tedy mnohem důležitější než vojáci, kteří jej chrání pouze zbraněmi
  • hledal kompromis mezi pohanstvím a křesťanstvím → jeho nauka později označena za herezi

Aurelius Augustinus (sv. Augustýn) (354 - 430 AD)

  • dílo O obci boží (De civitas dei)
    • prosazuje přirozené právo, což je boží zákon
    • celé dějiny lidstva jsou historie boje 2 obcí → obec Boží a obec světská
    • obec Boží (civitas Dei)
      • dokonalá, spravedlivá, svůj původ odvozuje od Abela; je přirozená
    • obec světská (civitas terraneas)
      • je obcí Kailovou, svou podstatou hříšná a nespravedlivá
    • obec Boží je obci světské nadřazena → položil základy teorie supremace církevní moci nad světskou
      • ačkoli tvrdil, že křesťané se na moci světské nechtějí podílet
    • existující státy jsou světskými státy, mají se snažit se maximálně přiblížit boží obci
  • souhlasí s násilným obracením na víru, vrcholným právem je pro něj právo kanonické
  • 313 AD – Milánský edikt – zrovnoprávnil křesťany s vyznavači ostatních kultů
    • křesťanští představitelé do té doby vnímali římský stát velice negativně
    • Tertullianus
      • tvrdil, že křesťanům není nic cizejšího než stát (zároveň ale uznával legitimitu císařské moci)

Prameny

  • Dějiny evropského kontinentálního práva, r. 2003, str. 645 - 654
  • Přednáška 5. 12. 2011, JUDr. Jiří Šouša
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code