Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Vilém Dobyvatel

  • svoji moc odvozoval od posledního anglosaského krále Eduarda Vyznavače, který mu údajně přislíbil trůn
  • wigan zvolil domácího šlechtica Harolda, Vilém ho porazil v bitvě u Hastings (1066)
  • přinesl na britské ostrovy některé kontinentální prvky, za jeho vlády se jazykem dvora stala francouzština
  • rokem 1066 začínají předpoklady pro vytváření common law - směšování anglosaského a normanského práva
  • Vilém zavedl feudální systém
    • pravidlo „Vazal mého vazala je mým vazalem.“
    • léno (fief) - propůjčená půda
    • prvotní leníci - baroni (tenats-in-chief)
    • druhotní leníci (dostávali léno od baronů) - rytíři (knights); skládali králi lenní přísahu (hommage)
  • majetkové změny
    • přibližně 90 % majetků staré anglosaské šlechty bylo konfiskováno, půdu dostaly nová normánská šlechta a církev
    • Book-land - listina, potvrzují nárok krále na půdu
    • omezení ve využívání lesů - forrest law - král měl výsadní právo honu
    • Kniha posledního soudu (Doomsday Book)
      • soupis půdy, usedlostí (manors), poddaných, lesů, luk, dobytka, mlýnů atd.
      • Velká a Malá
      • podle této knihy bylo v 11. století v Anglii 9300 dvorců (manors) a asi 1,5 mil. obyvatel
      • vydržela jako soudní důkazní prostředek až do počátku 20. století
      • dokazuje i existenci svobodných neurozených (freemen), kteří hospodařili na vlastní půdě
      • poddaní hospodařili na propůjčené půdě, za to odváděli platby králi (rents)
      • stále existovali i otroci, ale jejich počet se snižoval
  • oddělení církevní a světské moci
    • církev - soudy arciděkanů, biskupů (konzistorní) a dva soudy arcibiskupů
    • církev soudily své duchovní a poddané, kromě toho manželské záležitosti, dědictví, spory o pomluvu
  • vytvoření Královské rady
    • panovnický dvůr s nejvyššímu úředníky, arcibiskupy, biskupy, vyznamnými opaty a převory
    • v nepřítomnosti krále spravoval zemi justiciář (Justiciar), postupně nahrazován kancléřem (Chancellor)
  • správa
    • nadále přetrává anglosaský systém hrabství, v němž je posílená moc jejich správců - šerifů (Shire reeves)
    • šerifové začali být králi odpovědní za výběr daní
  • proces
    • dva typy procesů - soudní přísaha nebo ordály
    • soudní přísaha (oath, compurgation) - poháněný (defender; žalobce byl plaintiff) si sehnal 11 spolupřísežníku (compurgators, oath helpers), kteří s ním bezchybně museli odříkat očistnou přísahu
    • ordály (ordeals) - se užívaly u těžších trestů, pokud si poháněný nesehnal dost přísežníků nebo pokud se jim přísaha nepovedla; existovaly čtyři - horkou vodou, studenou vodou, žhavým železem, posvěceným chlebem; Normané zavedli pátý ordál - souboj

Jindřich I.

  • „Lion of Justice“ - reformy soudnictví, správy a financí
  • správa
    • posílení Královské rady, v čele Lord kancléř
    • další funkce - Lord komoří (Lord Chamberlain), Kancléř pokladu (či Lord šachové desky; Lord of the Exchequer) - dohlížel na výběr daní, podle šachovnicově rozděleného stolu, na které se počítaly daně)
    • písemné příkazy krále - writs a charters (charty obvykle udílely privilegia)
    • vytvořena Velká rada (Great Council) - Královská rada rozšířená o barony
  • soudnictví
    • čtyři typy soudů:
      • královské soudy (nejtěžší delikty, v čele Chief Justiciar of England)
      • soudy hrabství (v čele šerif, závažné delikty nebo dluhové spory, od 13. století odvolací instance od soudů setnin) a soudy setnin (v čele bailiff, méně závažné majetkové spory, vydávání zločinců královském soudu) - oba tyto soudy tvořili svobodní muži z oblasti
      • soudy na dvorcích (manor courts) - předsedal steward (úředník majitele panství) - drobné majetkové a trestní spory
      • církevní soudy
  • finance
    • za výběr daní zodpovědní šerifové
    • finanční záležitosti se zapisovaly do svitků (Pipe Rolls)
    • vytvoření soudu exchequerů (kontrola finančních záležitostí)
  • právní kniha - Zákony Jindřicha I. (Leges Henrici Primi), psaná latinsky

Jindřich II. Plantagenet

  • po smrti Jindřicha I. vypukla občanská válka o nástupnictví (1135-1154)
  • na trůn se nakonec dostal Jindřich z Anjou, řečený Planategenet, je považován za zakladatele rodu Planategentů
  • spojil Anglii se svými francouzskými državami, dobyl Irsko a tři skotské provincie
  • Clarendonské konstituce (1164)
    • reforma soudnictví, oslabení vlivu církve
    • nejtěžší zločiny církevních hodnostářů měly nadále projednávat světské soudy
    • odpor církve - arcibiskup z Canterbury Thomas Becket se reformě postavil s tím, že je pro něj nejvyšší autoritou papež
    • Becket odešel do Francie, po návratu do Anglie byl zavražděn přímo v canterburské katedrále, již roku 1173 prohlášen za svatého
    • církev napříště soudila svoje poddané, trestní věci duchovní povahy (např. sexuální delikty), manželské, rodinné, dědické spory, spory, týkající se církevní půdy
  • další reformy práva
    • mnoho nových zákonů, o právu se začínají pořizovat písemné záznamy
    • král se snaží o sjednocení právních norem, jeho doba se považuje za počátek skutečného common law
    • nárůst sporů o půdu - král chránil obyvatele proti odejmutí svobodné držby dokumentem writ of novel disseisin
    • právo se zapisovalo především v latině a Law French
    • král zasahoval do tvorby práva prostřednictvím výnosů Královské rady, zvaných assizes (výnosy)
    • Clarendonské výnosy a Northamptonské výnosy- počátky anglického porotního soudnictví
    • korunní pře (crown pleas - těžké zločiny jako vražda, žhářství a loupež) soudil Jindřichem vytvořený Soud královské lavice (King's Bench) ve Westministeru
    • dotvoření soudu Kancléře Šachové desky (Chancellor of the Exchequer Chamber) - jemu byli podřízeni šerifové (výběr daní)
    • prostřednictvím Claredonských a Northamptonských konstitucí král také vytvořil pojízdné soudy (itinerant justices, justices in eyre) - trestní procesy, spory o neoprávněné zabavení půdy, vyřizování stížností na zneužití moci správních úředníků; pojízdní soudci rozhodovali společnosně s porotou - 12 rytířů z místa zasedaní a 4 zástupci každé vesnice
    • poroty znamenaly omezení ordálů (církev je rozhodnutím papeže opustila roku 1215); nadále se odsouzení rozhodovali, zda chtějí porotou nebo ordál; zbytky ordálů však v anglickém právu přetrvávaly dlouho, jejich použití je zaznamenáno ještě roku 1863
    • Výnos o zbraních (Assizes on Arms) - limitováno použití zbraní v závislosti na společenském postavení ozbrojeného
    • scutage (štítovné) - vazalové se mohli vykoupit z vojenské služby králi
    • reakce na zkorumpovanost šerifů - nový typ úředník (coroner) - převzali část pravomocí šerifů, v každém hrabství zpočátku čtyři; v roli smírčích soudců nahrazovali šerify smírčí soudci - Justices of Peace
    • další soudy: manor courts v místě konání trhů, soud univerzity v Oxfordu - používal římské právo, což vedlo ke kolizím s common law; 1388 parlament používání římského práva v Anglii zastavil

Richard Lví srdce

  • v Anglii příliš nepobýval, byl stále na křížových výpravách
  • uznával nezávislost Skotska
  • uděloval městům charty, potvrzující jejich svobody (Londýn, Hastings, Dover, Sandwich atp.)
  • jeho nepřítomnosti využívali jako francouzský král Filip II. August, který zabíral anglické kontinentální državy, tak Richardů bratr Jan, který se chtěl zmocnit trůnu
  • Richard zemřel roku 1199 na následky zranění z boje

Jan Bezzemek

  • první král, který používal titul „Rex Angliae“ - Král Anglie
  • Jan trvale zneužíval své královské moci, poštval proti sobě města a šlechtu; tito sepsali Články baronů
  • protijanovská koalice si vynutila podepsání Velké listiny svobod - Magna Charta Libertatum
    • psána latinsky, 63 ustanovení
    • potvrzení privilegií šlechty a měst
    • král nesmí překračovat svoje pravomoci
    • král omezen ve jmenování světských i církevních hodnostářů
    • nikdo svobodný nemůže být uvězněn, zatčen, zbaven svého majetku, prohlášen za psance, poslán do vyhnanství nebo jinak potrestán bez řádného soudu
    • svoodní se mohou dovolat ochrany před zvůlí královských úředníků
    • pojízdné soudy měly každé z hrabství skutečně alespoň čtyřikrát ročně navštívit
    • král nesmí vybírat scutage bez povolení Velké rady (výjimky: vykoupení krále ze zajetí, povýšení nejstaršího prince na rytíře, věno pro nejstarší princeznu)
    • Velkou radu král musel svolat 40 dnů před jejím konáním zasláním writů účastníkům
    • v exekuci se nesmí zabavit půda, pokud má dlužník dost movitého majetku na vyrovnání
    • pokuty by měly odpovídat povaze činu
    • ekomomické prvky: například povolení cizích kupců v zemi, jednotné míry a váhy atp.
    • právo branného odporu: pokud by král listinu nedodržoval, mohli baroni zabírat jeho hrady, pozemky a statky
  • Jan brzy listinu odvolal, ale v následné občanské válce zemřel a jeho následník Jindřich III. ji byl nakonec nucen uznat

Konstituce parlamentu

  • předpoklady pro vznik parlamentu vytvořila Velká listina svobod (viz otázku 2A)
  • po smrti Jana vládla za nezletilého Jindřicha III. zpočátku rada baronů
  • po nástupu na trůn Jindřich III. chartu sice potvrdil, ale nedodržoval - to a spory s papežem vyústily v novou protikrálovskou koalici šlechticů
  • v čele opozice Šimon z Montfortu; baroni vypracovali Oxfordské klauzule a Westminsterské klauzule
    • požadavek vytvořit radu 24 baronů, která by dohlížela na to, aby parlament (z francouzského parle - jednat) konal třikrát ročně
    • patnáct duchovních a šlechticů mělo tvořit Královu radu - další omezení králových výkonných a soudních pravomocí
    • změna procesu, posílení hrabských a panských soudů
  • Jindřich III. návrhy přijal, ale hned svůj souhlas odvolal, vypukla tzv. válka baronů
  • Šimon krále porazil v vitvě u Lewesu, do Londýna svolán parlament s 5 hrabaty, 17 barony, dvěma zástupci rytířů z každého hrabství, dvěma měšťany s každého významného města
  • Šimon byl později poražen princem a pozdějším králem Eduardem a byl rozčtvrcen, přesto král Marlboroughským statutem platnost Magny Charty a části Klauzule baronů (souhrný název pro oxf. a wes. klauzule) potvrdil

Eduard I.

  • vládl dlouho (1272-1307), někdy přirovnáván k Justiniánovi
  • Westminsterský statut
    • zajištění svobodných voleb do parlamentu
    • omezení královské moci v majetkové oblasti
    • přesná pravidla pro šerify, kdy mohou obžalovaného pustit na kauci - bail
    • rok 1189 (nástup Richarda I. na trůn) hranicí pro time immemorial (time beyond memory) - význam pro dovolávání se precedentních soudních rozhodnutí
  • v témže roce také král zakázal židům lichvu (napříště jim naopak povolil řemesla) a výnosem Grant of Customs on Wool, Woolfells and Leather stanovil cla na vývoz kožešinových výrobků
  • Statute of Mortmain - všechny dary půdy církvi musely napříště být povoleny králem
  • Statute of Gloucester, Statute Quo Warranto - úprava místních soudů, snaha o sjednocení práva
  • Statute of Merchants - úprava exekucí
  • druhý Westminsterský statut - úprava vztahů k půdě
  • Statute of Winchester - snaha o prevenci zločinů - např. měla být v určité vzdálenosti od silnic odstraněna vegetace, v níž se mohli skrývat lupiči; městské brány se musely od soumraku do rozednění zavírat atp.
  • další války se Skotskem
  • 1275 - svolání parlamentu duchovenstvem, zástupci měst z hrabství
  • 1295 - svolání tzv. modelového parlamentu - zástupci všech tří stavů - církve, vyšší (baroni) i nižší (rytíři) šlechty
    • zástupci hrabství museli být vybaveni plnými mocemi
  • král měl problémy s Francouzi ve Flandrech a se Skoty - potřeboval od šlechty peníze, proto jim v tzv. Listině lesů mj. vyhradil schvalování nových daní a vysílání vojska do ciziny
  • definitivní rozdělení královského soudu na soud Královské lavice (King's Bench) a na Soud obecných pří (Court of Common Pleas).
  • King's Bench: trestní spory, ale i majetkové spory, v kterých měl král zájem; vrchní soudce a tři další soudci; procesy rozděleny na crown's side (trestní) a plea side (ostatní řízení); král měl právo writem přeložit jakýkoliv proces k tomuto svému soudu, zároveň se k němu každý svobodný mohl odvolat proti rozhodnutí nižší instance
  • Court of Common Pleas: majetkové spory, dluhy, smlouvy; největší vliv na common; od roku 1272 hlavní soudce a čtyři nižší soudci jmenování králem
  • reforma pojízdného soudnictví - specializovaly se na místní případy, které měly skončit u královského soudu
  • Anglie rozdělena na čtyři a poté šest soudních obvodů - circuits - každý spravovali dva králem jmenovaní soudci
  • další omezení vrchnostenských soudů - ty, které v roce 1189 (time beyond memory) ještě neexistovaly, byly zrušeny; u zbylých byla omezena působnost, v majetkových sporech pro spory do 40 šilinků

Eduard II.

  • slabý panovník
  • příslibil každoroční konání schůze parlamentu, zavázal se, že bez souhlasu parlamentu nevytáhne do války ani neopustí zemi
  • v parlamentu se vzdalna nátlak šlechtice Rogera Mortimera koruny ve prospěch svého syna; Eduard byl uvězněn a ve vězení zemřel
  • s Eduardem se vyvinula zásada, že parlament rozhoduje ve věcech nástupnictví

Eduard III.

  • vládl 50 let (1327-1377)
  • začal stoletou válku (spory o francouzský trůn)
  • Northamptonská statuta - král smí užívat právo milosti jen v případech nutné sebeobrany či neúmyslného zabití
  • zákon o smírčích soudcích
  • v každém hrabství měl nadále soudit jeden lord a tři až čtyři místní šlechtici se znalostí práva
  • omezil v justici francouzštinu
  • další spor s parlamentem o kompetence - lordi mj. požadovali, aby jejich zločiny soudila jen jejich sněmovna, a aby bylo možné soudce královského soudu odvolávat jen z vážného důvodu a se souhlasem parlamentu
  • král potřeboval finance na vedení stoleté války - donutil parlament, aby daně schvaloval na tři roky dopředu, lodě, přivážející do Anglie zboží, platily daň z hmotnosti nebo objemu zboží jako poplatek králi za ochranu

Richard II.

  • v nezletilosti za něj vládl parlament, nový růst politické síly
  • vláda byla v rukou jeho stráce Jana Gentského
  • zavedena daň z hlavy, což vedlo k povstání Watta Tylera v roce 1381
  • za Eduarda a Richarda došlo k zpřesnění soudních pravomocí anglického parlamentu
    • zneužívání soudní moci parlamentu k politickým účelům - parlament soudil Richardovi příznivce, pak naopak král nechal parlamentem soudit své odpůrce
    • pro řízení s nejvyššími úředníky o zneužití jejich pravomocí se vžil výraz impeachment
    • Jindřich z rodu Lancasterů, který byl po procesu v parlamentu nucen opustit zemi a byl mu konfiskován majetek, se s pomocí parlamentu králi vzbouřil, sesadil Richarda a jako král Jindřich IV. založil novou dynastii Lancasterů

Zdroj

Radim Seltenreich, Jan Kuklík: Dějiny angloamerického práva

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code