Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

historie:pfuk:obecky:zkouska:otazka-10-b [2013/01/02 20:25] (aktuální)
Karolina Svobodova vytvořeno
Řádek 1: Řádek 1:
  
 +<align center>​Výmarská republika → vznik SRN a NDR</​align>​
 +
 +**Výmarská republika**
 +
 +• Vznik 1918 – výsledek 1. sv. války
 +
 +• 1919 – Versailleská smlouva – na jejím základě se Německo (N) muselo vypořádat s reparacemi, odstoupením území a odzbrojením
 +
 +• Tyto okolnosti zapříčinily krizi německého národa -  sociální demokráté od počátku soupeřili s extremistickými ​  ​uskupeními levice i pravice (jejich cílem bylo odstranění demokracie a nastolení diktatury. Konkrétní kroky – levcová povstání v Sasku a Durynsku, pravicový „Kappův puč“
 +
 +
 +• 1923 – obsazení Porúří francouzskou armádou (kvůli neplnění reparací, svou roli zde hrála i inflace)
 +
 +• zlepšení postavení Německa se zasloužil Gustav Streseman (ministr zahraničních věcí)
 +
 +• Doba jeho vlády se nazývá Stresemannovou érou – nejdůležitějším činnem byl úspěch na konferenci v Luganu – N se přihlásilo k neměnnosti svých západních hranic – toto usnesení vedlo k přijetí N do Společnosti národů v 1926
 +
 +• Dále však převládají problémy na německé polit. scéně – častě střídání vlád, sílící vliv pravice (viditelný po smrti prezidenta F. Eberta v 1925, kdy nastoupil Paul von Hindenburg
 +
 +• Hospodářská krize 1929 – brzy se stala krizí pro celý stát – s tím souvisí nástup nacionálních socialistů (ve volbách 1930 – místo 12 mandátů dosavadních získávají 107)
 +
 +//NSDAP (národně-socialistická německá dělnická strana) – založena 1919 v Bavorsku – A. Hitler předsedou od 1921 – úspěšný hlavně díky populistickým názorům o rasové nadřazenosti – kniha Mein Kampf.
 +//
 +
 +• 1923 – Pokus o násilné převzetí moci Hitlerem – je odsouzen, po propuštění se snaží ovládnout zemi legální cestou – výhrou ve volbách. Důležitý je vznik SA a SS jednotek – šířily atmosféru teroru a násilí
 +
 +• Jaro 1932 - Hitler neuspěl v prezidentských volbách, zůstával Hindenburg, NSDAP první volební pokles v podzim 1932
 +
 +• Přesto byl Hitler jmenován do funkce říšského kancléře (30. 1. 1933) a na základě vůdcovského principu se zmocnil veškeré moci a proměnil N v totalitní stát – Třetí říši
 +
 +**Třetí říše**
 +
 +• Třetí říše – vypjatý nacionalismus + všenárodní společenství + agresivní zahraniční politika + rasismus (dělba občanů do různých kategorií – vrcholí vyhlazováním „méněcenných etnik“. Vše se dělo za teroru policejního státu a za přítomnosti koncentračních táborů pro vnitřní nepřátele
 +
 +Požár budovy říšského sněmu  Zmocňovací zákon  Noc dlouhých nožů  Vydání norimberských zákonů  Křišťálová noc
 +
 +
 +• „legitimitu“ teroru dává Hitlerovi až nevyjasněný požár budovy říšského sněmu v únoru 1933 – je využit k pozastavení platnosti základních politických práv daných ústavou.
 +
 +• Vydání zmocňovacího zákona – dochází k vymýcení vnitřní opozice (včetně odborových hnutí – sjednoceny pod Německou pracovní frontu.
 +
 +• Celý proces je završen Nocí dlouhých nožů 30. 6. 1934 – Hitler nechal zavraždit oddíly SA a některé další politické oponenty
 +
 +• Souběžně se stále zhoršuje postavení rasově pronásledovaných občanů, zvláště po vydání norimberských zákonů v 1935 – dále křišťálová noc z 9. 11. 1938 (poté následovala myšlenka na hromadný transport na Madagaskar) – a konečně v 1942 Konference ve Wannsee leden 1942 (zvolení „konečného řešení“,​ které způsobilo smrt milionům židů v koncent. táborech
 +
 +• Osudná se N stala jeho agresivní zahraniční politika, která ho v konečném důsledku přivádí k totální vojenské porážce ve 2. světové válce (Německo v roce 1933 vystupuje ze Společnosti národů, dále se v rozporu s Versailleskou smlouvou se intenzivně vyzbrojilo a v roce 1936 obsazuje demilitarizované Porýní)
 +
 +**Období po 2. světové válce** ​
 +
 +• Porážka Německa umožňuje vítězným mocnostem pokus o nové demokratické uspořádání Německa – toto je využito pouze v okupačních zónách USA, Anglie a Francie, v sovětské zóně vzniká nový totalitní stát – tentokrát založený na komunistické ideologii.
 +
 +• SSSR směrování k totalitě podporuje jak ekonomicky (zestátnění národního průmyslu, pozemková reforma), tak i politicky (spojení sociálně-demokratické strany s komunisty)
 +
 +• Rok 1949 – sepsána zdánlivě demokratická ústava Německé demokratické republiky (NDR)
 +
 +• Již je však patrné, že NDR je jen dalším satelitem SSSR – vyznačuje se komunistickou diktaturou a absencí svobodných voleb
 +
 +• V tomto období se komunistický teror projevuje brutálním potlačením povstání ze 17. 6. 1953 a také výstavbou berlínské zdi v 1961 
 +
 +• NDR – jedním z nejrigidnějších komunistických států, odmítání i reforem podle sovětského vzoru v 80. letech, vyznačujícím se silným porušováním lidských práv.  ​
 +
 +
 +• SRN - ekonomický rozmach způsobený přijetím Marshallova plánu a měnovou reformou z 1948
 +
 +• Tyto dvě skutečnosti jsou považovány za základ velkého znovuzrození Německého hospodářství (spojeno se jménem ekonoma Erharda)
 +
 +• SRN byla založena 1949 a až do roku 1962 je rozhodující osobností Konrad Adenauer ​ - éra kancléřské demokracie
 +
 +• Díky hrozbě „studené války“ se mu podařilo SRN do západních vojenských i politických struktur
 +
 +• V 70. letech na Adenauera navazují kancléř Brandt, Schmidt – zasloužili se o stabilizaci vztahů s NDR a otevření SRN směrem na východ
 +  ​
 +__**Právo - obecná charakteristika a pojmy**__
 +
 +**Výmarská republika**
 +
 +• Zákonodárná činnost – především problematika pracovního práva
 +
 +• V nemalé míře tvorba zákonů za strany jednotlivých zemí (decentralizace moci), k opaku dochází na nacistického státu – pouze celoříšská úroveň zákonodárství
 +
 +• V nacistickém období – „Neohraničený výklad“ – tyto myšlenky se objevují už na začátku 20. století, spojeno s hnutím volného práva nebo zájmové jurisprudence – ty usilovaly o sociologický výklad ze strany soudce, naproti tomu za nacismu - volný výklad ve jménu nacistické ideologie
 +
 +• Toto soudcovské právo si vypomáhá generálními klauzulemi (původně jako pomůcky k přizpůsobení strnulých zákonů doby, zejména BGB), dále ale i termíny „konkrétní myšlení v řádech“ nebo „konkrétně všeobecný pojem“
 +
 +
 +• Norimberské zákony z 1935 – konkrétně „zákon o říšském občanství“ – rozlišuje mezi říšskými občany a plnými politickými právy a mezi druhořadými. (zajímavostí je, že příslušnost k židovskému obyvatelstvu se neprokazovala pouze fyzickými znaky, ale především zápisy v církevních matrikách) a dále „zákon o ochraně německé krve a německé cti“ – hluboký zásah do rodinného práva – zákaz uzavírání manželství německého občana s občany neárijského původu.  ​
 +
 +• K norimberským zákonům byla vydána četná prováděcí nařízení,​ která znamenají definitivní vyloučení občanů neárijského původu ze společenského života, rozhodující pro jejich vyloučení z úřadů a univerzit byl „zákon o obnovení úřednictva z povolání“ z 1933 (týkal se i nacistických protivníků)
 +
 +• Důležité pro pochopení teroru státní policie a jednotek SS – páce Ernsta Fraenkela Dvojitý stát – pronásledování občané, když se dostali před soud a do vězení (stát norem) – vždy lepší postavení, než když se dostali do rukou „gestapa“ a SS. Tato degradace právního státu na dvojitý stát (kde si právní jistotou nemůže být jist nikdo) – souvisí s instumentalizací práva
 +
 +
 +• V poválečném řízení vedeného vítěznými mocnostmi proti představitelům nacistického státu a některým právníkům – důležitý statut vydaný v Londýně 8. 8. 1945 – upravoval složení tribunálu, (anglosaské) řízení před tímto tribunálem a formuloval zásady obžaloby (3 skutkové podstaty – zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti), ​
 +
 +• 1950 – příslušnost k stíhání nacistických zločinců převedena na soudy SRN
 +
 +• 60. léta – probíhá tzv. osvětimský proces (1963 – 65), probíhá také debata o promlčení nacistických zločinů
 +
 +• NDR – právo redukováno na nástroj komunistické zvůle (proslovování vlastních záměrů, a vypořádávání s třídními nepřáteli – 1950 Waldheimský proces – záminka vypořádání se s nacisty – byla odsouzena řada nevinných, komunistům nepohodlných,​ osob. Obecná charakteristika právního řádu NDR – rozdíl mezi 50. Léty – pouze jako nástroj diktatury, a koncem režimu – N se muselo alespoň snažit o nestrannější dojem v důsledku mezinárodních tlaků. ​
 +
 +• SRN – od svého vzniku – rychlé vydávání nových zákonů, v ústavním právu hrají nemalou roli i rozhodnutí ústavního soudu. Klíčovým problémem zůstává proces přizpůsobení domácího práva požadavků nově vznikající EU
 +
 +__**Státně – správní vývoj**__
 +
 +**Výmarská republika**
 +
 +• Únor 1919 – do Výmaru svoláno „Ústavodárné národní shromáždění“,​ to se usnáší na „zákoně o prozatímní říšské moci“, jejím nositelem se stává zvolený říšský prezident Ebert
 +
 +• Ústava je schválena 31. 7. a v účinnost vstupuje 14. 8. téhož roku (autor Hugo Preuss), ústava obsahuje rozsáhlou úpravu občanských práv, všeobecné volební právo (i pro ženy), „klasická práva“ společně s úpravou práv jednotlivce v sociální a vzdělávací oblasti
 +
 +• Nejvyšší úlohu podle ústavy má říšský prezident – volem všeobecným lidovým hlasováním na 7 let, má právo jmenovat a propouštět říšského kancléře a říšské ministry, svolávat a rozpouštět říšský sněm, zastupovat stát navenek, vyhlašovat zákony. V případě ohrožení veřejné bezpečnost a pořádku mu ústava dává v podstatě diktátorská oprávnění (může pozastavit platnost demokratických svobod a vyhlásit zásah ozbrojenou silou). Parlament mohl toto oprávnění zrušit, nebo ho donutit 2/3 nedůvěrou k odstoupení (tomu však může prezident předejít rozpuštěním říšského parlamentu – dost nedomyšlená konstrukce
 +
 +• Zákonodárná činnost – výlučné v rukou parlamentu – volen na 4 roky všeobecným lidovým hlasováním občany staršími 20 let, mandáty rozdělovány na základě poměrného zastoupení,​ zástupce není vázán rozhodnutím politické strany. Praxe byla ovšem jiná – vládly často nepevné stranické koalice a parlamentní princip oslabován silným postavením prezidenta
 +
 +• Německá říše – dělena na 17 zemí, zastoupeny v říšské radě – složena ze zástupců zemských vlád, říšská rada měla i právo veta (to mohl říšský sněm přehlasovat 2/3 většinou)
 +
 +• Země měly právo vydávat vlastní zákony, mít vlastní zemskou vládu a zemské sněmy a říšský soud
 +
 +• 1933 – pozastavena platnost základních občanských práv vydáním nařízení říšského prezidenta „na ochranu německého národa“ a „na ochranu národa a říše“ – vydány po požáru budovy říšského sněmu v 1933 – toto vede k destrukci ústavy výmarské republiky
 +
 +• Správní vývoj – příslušnost zemí ve správních záležitostech je dána tam, kde říšský zákon nestanová jinak, posíleno i postavení úředníků
 +
 +**Nacistické období**
 +
 +• Mezník mezi ústavním pořádkem VR a nastolením nacistické diktatury se stalo vydání „zmocňovacího zákona“ (zákon o odstranění nouze národa a říše) z 23. 3. 1933 – zákon vyřazuje parlament ze zákonodárné činnosti a přenáší jí na říšskou vládu, zákon měl platnost na 4 roky, ale byl prodlužován ​
 +
 +• Země byly také ovlivněny sílenou centralizací moci  - říšští místodržící – jmenují a propouštějí zemské vlády a mají vliv na zemskou legislativu. Už v 1934 – zemské zastupitelské orgány zrušeny – kompetence delegovány na říšskou vládu
 +
 +• Říšská rada je rozpuštěna v 1934, téhož roku přijat „zákon o hlavě německé říše“ – ruší funkci říšského prezidenta, účinný hned den po vydání (2.8.) po smrti Hindenburga. Hitler se tedy formálně stává nejvyšším představitelem státu a velitelem branných sil 
 +
 +• Správní vývoj – centralizace správy – vydání Německého obecního řádu v 1935 (propuštěni všichni Židé a politicky nespolehlivé osoby), policie funguje bez správního omezení, stejně tak Gestapo ​
 +
 +**Období po 2. světové válce** ​
 +
 +• Komplikace kvůli tomu, že nejvyšší moc náleží prozatím vojenským guvernérům každé ze čtyř okupovaných zón (jsou podřízeni pouze svým vládám), guvernéři představují tzv. Kontrolní radu – koordinují okupační politiku pro celé N., jsou zřizovány specializované odbory – pro jednotlivé oblasti státní správy, dále například odbor pro válečné zajatce nebo odbor pro reparace. Tato situace byla dlouhodobě neudržitelná – vznikla nutnost doplnění správy o německé správní orgány.
 +
 +• Objevují se i rozpory mezi sovětským svazem a západními mocnostmi, v zóně SSSR vzniká 5 zemí (zde sice vznikají liberálně koncipované ústavy, ale objevuje se koncentrace státní moci do rukou parlamentu – žádná dělba moci)
 +
 +
 +• 1949 – vzniká ze sovětské okupační zóny NDR – z tohoto roku je i její první ústava (podle výmarské předlohy, obsahovala i náznaky dělby moci, ovšem byla platná ve státě, kde existovaly koncentrační tábory pro nepřátele režimu), tato ústava byla navržena jako celoněmecká (pro případ, že by došlo k sjednocení N), ústava nepočítala s existencí ústavního soudu a obsahovala oslabení nezávislosti soudců
 +
 +• 50. léta – NDR jako centralistický stát bez dělby moci – chápáno jako buržoazní přežitek, prováděny závažné změny bez změny ústavy – např. sloučení zemí
 +
 +• 1960 – po smrti prezidenta Piecka – hlava státu nahrazena „státní radou“ (24 členů, zákonodárná kompetence)
 +
 +• 1968 – konečně změna ústavy – státní rada, parlament a ministerská rada – ústavní orgány, tato ústava dále hovoří o vedoucí úloze komunistické strany, tato ústava pozměněna v 1974 (vypuštěna myšlenka jednotného německého národa) – platila až do 17. 6. 1990
 +
 +
 +• V zónách okupovaných západními spojenci – vytvoření správního celku Bizonie (ang+am), v rámci franc. zóny mělo zvláštní postavení Sársko – připravováno pro včlenění do Francie, ve všech zónách – obnoveny jednotlivé země (hranice odpovídaly požadavkům okupační správy)
 +
 +• Březen 1948 – vyvrcholení rozporů mezi spojenci, Sovětský svaz opouští Kontrolní radu – impuls pro předání tzv. frankfurtských dokumentů (západní guvernéři je dali 11 ministerským předsedům jednotlivých zemí – z toho plynulo svolání ústavodárného shromáždění),​ z toho vznikly obavy o ohrožení Německé jednoty, proto nepřijatá ústava ale pouze „Základní zákon“ z 24. 5. 1949 – chápáno jako provizorium,​ byl usnesen pouze Parlamentní radou (reprezentanti zemských parlamentů),​ s odstupem času získal váhu skutečné ústavy a 3. 10. 1990 se stal ústavou celoněmeckou (beze změny názvu)
 +
 +• Základní zákon z 1949 – dvě části – pojednání o základních právech a nejdůležitějších státních orgánech, ​
 +
 +• Základní práva mají vycházet z podstaty sebe sama, změna těchto práv je deklarována jako nepřípustná (koncipováno jako katalog základních občanských práv, zvlášť důležité bylo ustanovení „muži a ženy jsou rovnoprávnými“
 +
 +
 +• Spolková republika Německo – připomíná nárok tohoto státu na zastupování všech Němců, v čele stojí spolkový prezident (nemá široké pravomoci, je volen spolkovým shromážděním),​ zákonodárným orgánem – spolkový sněm (volen ve všeobecných,​ rovných a přímých volbách v tajném hlasování,​ existence 5% klauzule), spolková rada – země spolupracují v oblast spolkového zákonodárství a správy (tvořena členy vlády zemí, mají 3-6 hlasů, rozlišují se zákony, kdy je potřeba její souhlas a zákony, kde může vznést námitky, ale může být přehlasována). Kancléř – předseda vlády (volen na návrh spolkového prezidenta většinou spolkového sněmu), ten navrhuje ministry (ty jmenuje prezident), spolkový sněm ho muže zbavit funkce pouze tak, že novou většinou svých členů zvolí jeho nástupce (konstruktivní hlasování o nedůvěře). Spolkový ústavní soud – členové vždy voleni napůl spolkovým sněmem a napůl spolkovou radou, rozhoduje o ústavních stížnostech občanů, kteří žalují porušení svých základních práv orgány veřejné moci.
 +
 +• I tento zákon měněn – zavedení možnosti opětovného zbrojení (vstup SRN do NATO 1954, okupační stav zrušen 1955 – SRN získala suverenitu, dále úprava procesu evropské integrace související s podepsáním tzv. „římských smluv“ z 1957 a hlavně připojením NDR z 3. 10. 1990 – dochází k znovusjednocení Německa
 +
 +__**Správní právo**__
 +
 +• NDR – správní soudcovství odporuje principu jednoty státní moci, rozhodnutí státních orgánů nemohlo být tedy zkoumáno správním soudy, na konci 50. let – výpad proti hmotnému i procesním právu kvůli interpretaci,​ že existuje kvůli ochraně občana proti činnosti státních orgánů, od 1961 – paternalistický systém – občan může ke státním orgánům vznést námitky, samotné orgány o tom poté rozhodují (srovnání s pruskými prosebnými psaními z 18. století)  ​
 +
 +• SRN ​ - správní úkony plněny na zemské úrovni, spolkové správní orgány spravovaly pouze několik odvětví – zahraniční věci, obrana státu, obsah správních úkolů se postupně rozšiřoval – „zákon o správním řízení“ z 1976
 +
 +__**Organizace soudnictví,​ civilní a trestní proces**__
 +
 +
 +• V období Výmarské republiky nedochází v organizaci soudů k žádným výrazným změnám – pouze dílčí obměny existujícího upořádání (zřízení zvláštního soudu pro mladistvé v 1923)
 +
 +• Za nacistické vlády – jsou ustaveny některé zvláštní soudy – Lidový soudní dvůr (založen 1934, první i poslední instance pro „velezrádné procesy“, známý i mimořádnou tvrdostí – 16 tisíc obžalovaných – 5 tisíc rozsudků trestu smrti), v roce 1945 soudy stanného práva – speciální v tom, že mohou vynést právě jen rozsudek smrti 
 +
 +
 +• Poválečná NDR – soudci nejsou jmenování ale voleni územními zastupitelstvy na určitě časové období (6 let), soudní soustava završená Nejvyšším soudem, do soustavy patří i tzv. společenské soudy (např. konfliktní komise v podnicích) – jsou zřízení k řešení „bagatelních“ civilních trestních sporů
 +
 +
 +• V SRN – územně členěná soustava soudů završená Spolkovým soudním dvorem, vedle řádných soudů existují i soudy pracovní (Spolkový pracovní osud), správní (Spolkový správní soud), sociální (Spolkový sociální soud), finanční (Spolkový finanční soud). Spolkovému ústavnímu soudu odpovídají i ústavní sody jednotlivých zemí
 +
 +__**Civilní řízení**__
 +
 +• Za Výmarské republiky – posílení pozice soudce vůči stranám – stejně tak to funguje i za nacistického Německa
 +
 +• NDR – nejvýznamnější úprava civilního řízení – Civilní procesní řád z 1975, dále je v NDR příznačná přítomnost státního zástupce na všech jednáních – jemu náleží právní prostředek protestu ​
 +
 +• V poválečné SRN – rozšířené jednání samosoudce – zachyceno v zákoně z 1974, pracovní, sociální, finanční a správní záležitosti – upraveny ve zvláštních procesněprávních předpisech
 +
 +__**Trestní proces**__
 +
 +• Za VR – nedochází k výraznějším změnám
 +
 +• Za nacismu – dochází k porušování základních principů trestního řízení – vede ke ztrátě právních jistot, pro výše uvedené soudy platí přísnější procesní pravidla – bezpráví se děje nikoli v trestím řízení, ale v policejním řízení. Situace se zhoršuje za 2. sv. války
 +
 +• NDR – v TP – zvýšený dozor státního zástupce, konkrétně proces upravuje v Trestním procesním řádu z 1968
 +
 +• SRN – 60. letech omezení promlčení nacistických zločinů, probíhá celá řada reforem (zlepšení pozice obžalovaného),​ reforma 1987 – urychlení trestního řízení kvůli zefektivnění výkonu spravedlnosti
 +
 +__**Trestní právo**__
 +
 +
 +• Za VR – nedochází k výraznějším změnám, pouze podmínky výkonu trestu jsou zmírněny (zákon z 1932 upravena trestní odpovědnost mladistvých z 12 na 14 let, dále možnost udělení podmíněného trestu – celý zákon – preventivní působení na mladistvé
 +
 +• Za nacismu – nástroj teroru proti nepohodlným občanům, konkrétně – „zákaz analogie“ (konec zásady není trestného činu bez zákona a je připuštěna zpětná účinnost zákona, vznikají nové skutkové podstaty TČ (v důsledku vydání Norimberských zákonů, např. zákaz uzavírání manželství se Židy atd.), 1938 – vydání „zákona o zvláštním válečném trestním právu, dále „nařízení o škůdcích lidu“ (učení o typech pachatelů – zásah do principu presumpce neviny), trest smrti nabývá na významu – je udělován i za velmi banální TČ
 +
 +• NDR – nejprve zůstává v platnosti trestní zákoník z 1871 – to ovšem nebrání komunistickému výkladu o trestu smrti jako mocenském nástroji, v 50. letech – konání politických procesů. Zmírnění až v 1968 – nové vydání zákoníku (i nadále obsahuje tzv. kaučukové předpisy – umožňovaly trestat za nejasně formulované skutkové podstaty např. protistátní podněcování). Sem patří i skutková podstata „nezákonného přechodu hranic“ z 1982 – ta umožňovala legitimní použití zbraně proti porušitelům státních hranic
 +
 +• SRN – poválečné období – liberalizace trestního práva, účel trestu chápán jako resocializace pachatele (aby ho výkon trestu zbavil společenské nebezpečnosti,​ v důsledku toho je ústavně zrušen trest smrti, vyloučena i analogie a zpětná působnost, „bagatelní kriminalita“ – přesunuta do přestupkového práva v 1969, v 1969 zavedena i beztrestnost některých,​ do té doby trestných, sexuálních deliktů. V 70. letech – nové skutkové podstaty kvůli nárůstu terorismu, některých hospodářských činů a potřebě ochrany životního prostředí
 +
 +__**Soukromé právo**__
 +
 +
 +• VR – nedochází k výraznějším změnám, pouze ve zvláště důležitých oblastech právního řádu např. ochrana nájemníka,​ pozornost je věnována i pracovnímu právu např. 8h prac. doba, ochrana před výpovědí,​ zřízení podnikových rad atd.
 +
 +• Za nacismu – velké změny v právu osob (viz výše), tato skutečnost vychází především z tvrzení, že jednotlivec je součástí národní pospolitosti,​ z níž jsou vyloučeni především Židé – ti ztrácejí rovnost před zákonem i způsobilost k právním úkonům a tudíž ochranu práva, rasismus se projevuje zvláště v zhoršeném postavení procesní strany. Vlastnictví a smlouva však nadále zůstávají základem hospodářského řízení, ústup od přísných formálních nároků – „zákon o zřizování závěti a dědických smluv“ z 1938, v pracovním právu – zásah státu do jeho kolektivní sféry (nahrazení podnikových rad důvěrnickými radami)
 +
 +• NDR – ze začátku stále platný BGB, ten byl ale k potřebám komunismu (kolektivizace,​ omezení smluvní svobody) velmi nevhodný, 1968 – vznikají nové formy vlastnictví – státní, družstevní a vlastnictví společenských organizací,​ nový občanský zákoník vydán až 1975, rodinné právo upraveno už ve zvláštním zákoně z 1965
 +
 +• SRN ​ - soukromé právo se rozvíjí na základech BGB, největší změny jsou v závazkovém právu (především právní úprava náhrady škody), v rodinném právu překonáno nerovné postavení žen a nemanželských dětí, v individuálním pracovním právu – zlepšeno postavení jednotlivých pracujících (problematika zdravotní a mateřské dovolené)  ​
 +
 +  ​
 + ​Zdroj:​ učebnice str. 435 – str. 456 
 +</​note>​
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code