Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


1/B Německý státoprávní vývoj v 1. polovině 19. století

I. Obecný nástin historického vývoje

  • rychlý hospodářský rozvoj – zároveň i změny politické a právní
  • počátek 19. století – napoleonské války – zánik Svaté Říše Římské
  • 12. 7. 1806 vznik Rýnského spolku (v západní oblasti německého úemí)
    • zamýšlený jako mezinárodní spolek 16 států pod francouzským protektorátem
    • hlavním orgánem dvoukomorový sněm (složení z kolegia kráů a kolegia knížat) – nikdy se nesešli
    • ruší vrchnostenská práva a cechovní omezení (podobná opatření i v jiných zemích – Prusko = Stein–Hardenbergerovy reformy)
    • Rýnský spolek zaniká spolu s pádem Napoleona
  • Vídeňský kongres (1815) – nevede ke sjednocení německého území, ale vznik Německého spolku (založen na bázi mezinárodněprávní dohody suverénních knížat)
    • uskupení suverénních německých států - tvořen 37 státy a 4 svobodnými městy
    • slabá výstavba organizace spolku – jediný spolkový orgán = spolkový sněm (kongres velvyslanců) ve Frankfurtu – neměl žádnou pravomoc, pouze doporučující charakter + měl za účel udržet vnější a vnitřní bezpečnost Německa a nezávislost a neporušitelnost jednotlivých německých států
    • jeho ústava: Německá spolková akta (1815), doplněna Vídeňskými závěrečnými akty (1820)
    • členové měli právo na samostatnou zahraniční politiku – nesměli jen uzavírat smlouvy proti spolku, povinnost poskytnout v případě války vojenský kontingent do spolkové armády
  • v tomto období nástup konzervativních sil ve „Svaté alianci“ (Rakousko, Prusko, Rusko) → pronásledování demokratických a svobodomyslných sil v tzv. Předbřeznovém období (doba před březnem roku 1848)
  • karlovarská usnesení (1829) – cenzura tisku, dozor nad univerzitami

II. Státní správa

  • 1. 1. 1834 – vznik Německého celního spolku – prosazování pokročilejší integrace na bázi jednotného hospodářského prostoru
  • do 1848 – vydávání zemských ústav (zmínka již v Německých spolkových aktech → každá země má mít svoji stavovskou zemskou ústavu) → obnovení práv šlechty na spolurozhodování (spíše na severu Německa)
  • reakce jižních států: vznik oktrojovaných ústav („jihoněmecký raný konstitucionalismus) – ústava Bavorska 1818, Bádenska 1818, Württemberska 1819 a Hessenska-Darmstadtska 1820
    • oddělení moci státu od soukromého dvora vladaře, vytváření státních rad (vlád zemí, někdy i s odpovědnými ministry)
    • postavení panovníka – posvátný a neporušitelný, moc exekutivní i zákonodárná
    • komorám zemského sněmu předem oktrojováno o čem mohou jednat (především daně)
    • dvoukomorový zemský sněm – první tvořena princi, vysokou šlechtou a zástupci církve, univerzit a panovníkem jmenovanými členy (někdy i právo veta), druhá vznik na základě uplatnění dvoustupňového volebního práva podloženého volebním cenzem
    • katalogy „základních práv“ – například ochrana vlastnictví, svoboda svědomí, ochrana před libovolným zatčením
  • jihoněmecké konstituční monarchie – snaha chránit jednotlivce před státem (X severoněmecké země – zavádění starých stavovských ústav)
  • po 1830 další vlna vydávání ústav: Sasko 1831, Brunšvicko 1831, Hannoversko 1833
  • jako vzor těmto ústavám slouží Belgie (1831) – suverenita lidu, parlamentní systém, základní občanská práva; oproti tomu Prusko moderními tendencemi ústavního vývoje nedotčeno

III. Právo

  • prameny práva – i obyčejové právo, jeho význam ale klesá
  • narůstá význam německé odborné literatury – sjednocuje (nepřímo) roztříštěnou právní úpravu
  • 1814 – kodifikační spor – zda kodifikovat soukromé německé právo či nikoliv (pro byl civilista Thibaut, proti byl jeden z nejvýznamnějších právních vědců von Savignym)
  • von Savignym zakladatel „historické školy“ - kodifikace škodlivě narušuje organický růst práva
  • důležitá role právní vědy, i zákonodárství (pro jednotlivé státy, ale i pro celé německé území)
  • partikulární zákonodárství:
    • ústavy jednotlivých států
    • zákoníky trestního práva (př. 1813 Kriminální zákoník od Anselma von Feuerbacha, pruský Trestní zákoník z roku 1851)
    • občanské právo – kodifikace 1863 v Sasku – jeho struktura ovlivnila pak podobu německého občanského zákoníku; civilní proces pak upraven v Bádensku (1831) nebo v hannoverském zákoníku (1850)
  • celoněmecké kodifikace – vznikají již před sjednocením Německa v oblasti obchodního práva
    • první snahy již v roce 1847 – jako říšský zákon vyhlášen návrh Všeobecného německého směnečného řádu = ADWO (1848 – 1850) zaveden do právních řádů většiny německých zemí

IV. Organizace soudnictví

  • v období německého spolku neexistuje centrální soudnictví – rozhodující jsou soudy v jednotlivých zemích (ve většině zemí trojstupňová soudní organizace – nižší, vyšší a vrchní soudní dvůr)
  • panovník omezenou možnost zasahovat do chodu soudů
  • idea soudcovské nezávislosti
  • myšlenka samostatného správního soudnictví (věcná kompetence měla být vymezena zákonem, měli přezkoumávat jednotlivá správní rozhodnutí)
  • civilní procesní řízení v 1. polovině 19. století – tři skupiny:
    • země s písemným civilním řízením, převládá formální důkazní právo
    • země s postupným zaváděním nových prvků (částečná ústnost řízení, projednávací zásada)
    • země západní oblasti, kde 1806 zaveden francouzský procesní zákoník – principy ústnosti, veřejnosti a volného hodnocení důkazů
  • poslední zmíněné – postupně součástí zemských procesních řádů, později pevná součást říšského civilního procesního řádu z roku 1877
  • trestní řízení – v 19. století výrazné změny ovlivněné liberálními myšlenkami
    • kritika neúměrně velké role soudce, kterému náleželo rozhodování i samotné vyšetřování případu – to nyní přeneseno (včetně vznášení žaloby) na veřejného žalobce (státního zástupce)

Trestní právo:

  • v 19. století modernizace trestního práva (spíše až ve 2. polovině)
  • bavorský trestní zákoník 1813, pruský zákoník 1851 – hlavní podklad pro říšský trestní zákoník z roku 1871 – ve vyspělé formě zvyšuje právní jistotu (v oblasti trestního práva)

Prameny

  • učebnice str. 402 - 422
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code