Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Starověk

18A) Právo – Mezopotámie, Egypt, Izrael

  • Evropu ovlivnily ve vývoji především helénistická kultura (řecko, egypt, byzanc…), křesťanství (vliv mezop a egypt kultur, původně odnož židovství) a židovství
  • Mezopotámie – vznik písma, od té doby datujeme starověk (nejprve záznamy o hospodářství), recitace právních norem, právní obyčeje a první kodifikace (kazuistické – přesně vyjmenovávají situace jaké mohou nastat, chybí jim obecnost)
  • Lagašské záznamy 2500 pnl. – zápisy o náboženských a právních aktech, Zákony Urnammua 2100 pnl. – nejstarší objevený zákoník, ochrana slabších, Zákony Lipit-Ištara 2000 pnl., Zákony z Ešnunny 19.st.pnl. – každý článek začíná slovem „když“
  • Chammurapiho zákoník 1800 pnl. – babylonský král, centralizoval a upevnil moc, zákoník: nejvýznamnější, nesystematický, kasuistický, poprvé ordál, zásada odplaty „oko za oko“
  • Středoasyrské zákony 12./11.st.pnl. – Právní zrcadlo asyrské ženy
  • Státní organizace – městské státy, postupné spojování v rúzné státní útvary (např. Akkadská říše, Asyrská, Babylonská), král (ZM, VM, SM, vrchní velitel a velekněz, neomezený absolutní, božský charakter), královna, ústřední správa (chrámové hospodářství, kněží, centrum tvorby práva), místní správa (královský místodržitel, vojenská fce)
  • Egypt – právo nepsané obyčejové, později psané
  • Organizovaný státní aparát, faraon (božský charakter, ZM, VM, SM, rozkaz = zákon), první ministr, hierarchická státní správa
  • Osm svitků hepu – Stará říše, psaný zákon
  • Královské dekrety, zákony a zákoníky – Zákoník krále Haremheba (14 st.pnl.)
  • 13.st.pnl. – první mezinárodní smlouva faraona Ramesse II. a chetity Chattušiliše III.
  • 12.st.pnl. – Zápisy z procesů o harémovém spiknutí proti Ramessovi II. + O procesech s vykradači hrobů
  • Izrael – ústřední úlohou v právu hraje židovství, monoteismus, mesiášské náboženství (izraelský lid je vyvolen, očekává příchod mesiáše), právní systém vznikl později než v M a E = ovlivněn, nikdy nevytvořili světovou říši
  • 13 st.pnl. – Počátky Mojžíšského učení, legendární zákonodárce - Desatero
  • Hebrejská Bible (SZ = Tóra – Pentateuch, 5 knih Mojžíšových: Genesis, Exodus, Leviticus, Deuteronomium, Numeri +obsahuje tzv. Velké (Kodex smlouvy, Zákon o svátosti) a Malé (Desatero, Dědické právo dcer) kodifikační celky, další části SZ – Proroci, Spisy)
  • Talmud – doplnění hebrejských institutů o rabínský výklad: Mišna (kodifikace židovské tradice, právní materie), Gemara (diskuze nad mišnou)
  • Halacha (soubor ústně tradovaných právních norem) X Hagada (soubor ústně tradovaných příběhů, pověstí a mravních ponaučení)
  • Monogamie, sociální zákonodárství, nepoužívá se ordál a mrzačící tresty, veřejnost soudního líčení
  • legendární vládci - Saul, David, Šalamoun, posvátné město Jeruzalém

1A) Řecký městský stát a právo

  • Právo – sakrální charakter, svaté, stálo v centru společnosti, princip personality práva, princip, že staré právo ruší to nové – „staré dobré právo“, nové právo je v podstatě staré právo, na které se zapomenulo, o právu se dovídáme z literatury, nápisů, smluv, soudních řečí, právo je součástí filosofie (pansofistická věda), Platón, Aristoteles
  • Sparta – spartská ústava od Lykúrga, stabilní, nepodléhala změnám, orgány – apella (lidové shromáždění, stvrzuje navržené zákony), gerusia (rada starších, navrhuje zákony, soudí těžké zločiny), v čele 2 volení králové (vrchní velitelé vojska, nejvyšší SM, kultovní M), pět eforů (VM, dohlížitelé, postupně nejvlivnější, veto, na 1 rok), Soudnictví – gerusia + králové
  • Athény – sjednoceny 8. st. pnl. Theseovou reformou, o uspořádání se dovídáme hlavně z Aristotelovy Ústavy athénské
  • Zákony a reformy: Drakontovy zákony (7.st.pnl., kruté, víme o nich málo), Solonovy zákony (6.st.pnl., ruší dlužní otroctví, posiluje pravomoci LS, založení búlé, heliaiá, paragraphé), Zákoník Gortýny (pol.5.st.pnl., nejdelší starořecký zákoník), Kleisthénovy reformy (dělení Athén na démy, tritie a fýly), Themisteklovy reformy, Efialtovy reformy, Periklovy reformy
  • Orgány – lidové shromáždění (ekklésia tú dému, všichni zletilí občané, nejprve ZM, později jen důležitá opatření a volba některých úředníků), zákonodárná shromáždění (nomotheiai, přechází na ně ZM, též soudnictví), rada pěti set (búlé, 50 členů za fýlu, dozor nad úředníky a finanční správou), archonti (devět nejvyšších úředníků, voleni na rok), heliaiá (soudní sbor), stratégové (vojenští velitelé), PRINCIPY ÚŘADŮ: vybíráni z občanů, dočasně, bezplatně, na rok, odpovědnost, kolegiální charakter, volbou/losem, prověrky, přísaha, zákaz kumulace úřadů
  • Obyvatelstvo – nesvobodní, svobodní neobčané, svobodní občané (občanství se nabývalo po rodičích, nebo udělením LS, práva občanů: účast na LS, být lidovým soudcem, členem rady, ucházet se o veřejné úřady, podat žalobu, právo na pomoc, povinnosti: konat vojenskou službu, platit daně)
  • Vznášet žalobu mohl každý občan, hlasování o rozsudku, snaha o nezávislost
  • Ostrakismos – střepinový soud, každý občan mohl podat návrh k odsouzení pro „ohrožování demokracie“, trestem vyhnanství na 10 let, bez ztráty majetku (zavedly Kleisthenovy reformy)
  • graphé - žaloby trestní diké - soukromé žaloby graphé paranomon, paragraphé - popření žaloby, odvolání k LS

3A) Politické a právní myšlení antiky (Řecko, Řím)

  • Základem pro evropskou a následně angloamerickou kulturu, hlavní vědou je filosofie, která zahrnuje dnes již oddělené vědy (např. právo, psychologie, sociologie, politologie), vliv právních obyčejů, první politické a právní teorie
  • Řecko – nejstarší úvahy o státu a úloze práva (může se měnit dle potřeb společnosti, přirozené > pozitivní, svaté, ve středu společnosti, právo a spravedlnost jako osoby, které v sobě ztělesňují vlastnosti a reprezentují představu zákonného a spravedlivého)
  • Materialisté – světový pevný a neměnný řád, sofisté – právo vzniká dohodou, morálko a právo je jeden ze základu státního pořádku, zákony musí být v souladu s přirozeným právem, právo silnějšího
  • Sokrates – chce sofokracii, právo moudrého a vzdělaného, opět přirozené > pozitivní
  • Platon – proti demokracii, dle něj je nej forma aristokracie nebo monarchie, založil filo Školu Akademia, díla Zákony, Ústava (stát je zvláštní organismus s diferenciovanými funkcemi, které reprezentují 3 složky duše: rozum/šlechta, srdnatost/vojáci, žádostivost/lid)
  • Aristoteles – díla Politika, Ústava Athénská, základem učení je pojetí spravedlnosti (distributivní – vychází z rozdílů mezi lidmi, nestejné přidělování různým subjektům, veřejná správa/komutativní – nepřihlíží k rozdílům subjektů, snaha o rovnost, určitý podíl na vládě všem), dále ž forem vlády dle toho kolik lidí a v čí prospěch vládne (monarchie/tyranie, aristokracie/oligarchie, politea/demokracie), principy spravedlnosti nadřazeny právu, spravedlnost je specifický cíl práva, zákony jsou pozitivní vyjádření přirozeného řádu
  • Řím – navazují na antické Řecko, stoikové a epikurejci (nutná shoda s přirozeným právem, stát – smlouva mezi lidmi)
  • Polybios – řek žijící v Římě, napsal Římské dějiny (řím rep zřízení je dokonalé, jejich ústava je kombinace tří prvků – monarchistický/konzulové, aristokratický/senát, demokratický/lidová shromáždění
  • Cicero – soudní řečník, politik, filosof, pragmatik, eklektik, stát – souhrn lidí tmelený společným prospěchem a dohodou, dílo De legibus (O zákonech, pr.přirozené stanoveno bohy, dané pro vždy, rozumem poznatelné, vzor zákonodárcům, od něho odvozeno římské právo)
  • Seneca, Marcus Aurelius
  • Křesťanství – sv. Augustýn – De civitas dei (O obci boží)
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code