Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Svatá říše římská + Německo

32A) Prameny práva SŘŘ

  • Příznačný partikularismus, 3 úrovně práva (říšské, zemské, městské), různé stavy – různá práva
  • Členění práva dle právní síly – říšská nebo zemská úroveň
  • V 11.st.vzniká zemské právo aplikované teritoriálně (již ne personálně), z něj se pak vyčleňuje právo městské a lenní
  • Obecné dělení pramenů – právní normy (zákony, nařízení) vydané státní mocí (často privilegia), právní obyčeje (právní knihy), učené právo římské a kanonické
  • Středověk – říšská úroveň – zákonodárné akty (Zlatá bula Karla IV.), říšské zemské míry (od 12.st., zabraňují feudálním válkám, 1495 – Maxmilián – Věčný zemský mír) a dále výroky královských soudů, privilegia panovníka
  • Zemská úroveň – hlavně právní knihy (Saské zrcadlo – 1220, Eicke von Repgow, straní moci světské / Švábské zrcadlo – 1275, autor neznámý, straní moci duchovní)
  • Města – zakládací listiny, privilegia, stanovená práva, ujednání mezi vrchností a obcí
  • Novověk – plná recepce ŘP, modifikace justiniánských pandekt (Digesta seu Pandectae), idea přirozeného práva, pramenem práva hlavně zákon
  • Říšská úroveň – slabý vliv, Constitutio Criminalis Carolina, 1532, trestní řád
  • Zemská úroveň – Bavorský trestní zákoník, 1751 / Všeobecné zemské právo, 1794, ALR, Prusko, přirozenoprávní, univerzální ráz, rozsáhlost

33A) Státoprávní vývoj SŘŘ – středověk

  • 843 – Verdunská smlouva, rozdělení francké říše na 3 části (VFŘ – oblast Německa, Ludvík Němec)
  • Název – postupně od VFŘ, přes jiné další k Svaté říší římské, v 15.st. připojeno „národa německého“
  • Vývoj – decentralizace, partikularismus, dualismus, oslabování moci panovníka ve prospěch zeměpánů
  • V čele král, po korunovaci papežem se stává císařem (ale nemění to nic na jeho pravomocích)
  • 1198 – Bula Venerabilem – potvrzení volby panovníka 4 kurfiřty
  • 1356 – Zlatá bula Karla IV. – upravuje volbu panovníka 7 kurfiřty, český král má výsadní postavení, zásada ius de non evocando et de non apellando (Zeměpán je nejvyšší soudní instancí, nelze se od něj odvolat k císaři a naopak, císař nezasahuje do zemského soudnictví)
  • 1495 – Maxmiliánovy reformy – snaha o reformu církve a říše - centralizaci, zavádí Říšský komorní soud, Věčný mír, Exekuční řád
  • Říšské orgány – císař/král – první mezi evropskými panovníky, v říši ale slabé postavení, světská hlava západního křesťanstva, nejvyšší článek lenního systému, spravuje regály a uděluje privilegia, lenní přímus – nutnost udělit uvolněné léno do roka a do dne po nabytí (=decentralizace a oslabení panovníka)
  • Kurfiřtský sbor – volitelé panovníka, Říšský sněm – usnáší se na zákonech (kurfiřti, říšská knížata, říšská města),
  • Kancléř, Říšská rada – poradní orgán císaře
  • Orgány zemí – zeměpán – stojí v čele země, v podstatě velice nezávislý na císaři, má plnou zemskou výsost (nesmí jen konat to, co by ohrožovalo nebo bylo proti říši), Zemské sněmy
  • Orgány měst – nejprve zakladatel města, později městská rada (konšelé), člověk se občanem města může stát po roce a dni obývání města
  • (dál se dá mluvit třeba o těch právních knihách – Saské a Švábské zrcadlo)

34A) Státoprávní vývoj SŘŘ – novověk

  • Právo – pořád partikularita, dualita
  • Slabý panovník – knížecí absolutismus, církev – reformace
  • 1495 Maxmiliánovy reformy
  • Říšský sněm (3 kolegia – kurfiřti, knížata, města), zřízení Říšského regimentu (svěření vlády za nepřítomnosti krále)
  • vystoupení Martina Luthera (1517) – konec jednoty evropského křesťanství a začátek období náboženských válek.
  • ačkoli je Luther uvrhnut císařem do klatby, nachází oporu v říšských knížatech (vidina zisku sekularizovaného církevního majetku)
  • 1555 – Augšpurský náboženský mír, řešení náboženských konfliktů, čí země, toho víra, ius reformandi (zeměpán ve své zemi může reformovat náboženství), ius emigrandi (právo emigrace, neplatí pro poddané)
  • 1648 – Vestfálský mír – poddaní už nemusí následovat zeměpány při volbě náboženství, rozšíření i na kalvinisty, říše dále oslabna ve prospěch zemí – ty získávají mezinárodní subjektivitu, právo zakládat mezinárodní smlouvy
  • Orgány říše – císař – volen stále podle Zlaté buly, formální práva, slibuje dodržovat svobody, Říšský sněm – ztratil vliv, knížata už nemají moc zájem, dělí se na dvě části (corpus catolicorum, corpus evangelicorum – nutná dohoda obou při náboženských řešení otázek)
  • 1806 – formální zánik SŘŘ (od Vestfálského míru spíše volný svazek států), František II. se vzdává titulu císař

1B) Německý státoprávní vývoj v 1.pol.19.st.

  • Rychlý rozvoj – politický, právní, hospodářský, vývoj ovlivnily – Napoleon Bonaparte, Vídeňský kongres, snahy o sjednocení
  • Napoleonské války – rozhodující činitel, zaniká SŘŘ a vzniká Rýnský spolek pod ochranou Napoleona, je to mezinárodní svazek 16 německých suverénních států, ruší se vrchnosti a cechy, rovnost křesťanských vyznání, platí tu Code Civil, hlavním orgánem dvoukomorový spolkový sněm (ten se ale nikdy nesešel), zánik spolu s Napoleonem
  • Německý spolek – vznik na vídeňském kongresu mezinárodněprávní dohodou, 1815 až 1866, účelem je udržet bezpečnost a nezávislost německých zemí, je to spíš svazek států než spolkový stát
  • „Ústavou, zakládací listinou“ – 1815 – Německá spolková akta, 1820 – Vídeňská závěrečná akta
  • Sjednocení země zabránily spory Pruska a Rakouska, neexistovala jednotná ZM, VM a SM, jediným orgánem byl Spolkový sněm ve Frankfurtu
  • Intervenční právo – spolek mohl zasáhnout v případě sporů v členské zemi
  • Prusko: 1807 Říjnový edikt – svoboda rolníkům, zachování nižší jurisdikce šlechty, nedořešena otázka výkupu sedláků z roboty, 1811 Stein-Hardenbergerovy reformy – samospráva měst, svoboda podnikání, konec stavů
  • 1814 - Kodifikační spor - o tom, zda sepsat občanský zákoník, jednotnou kodifikaci, Thibaut X Von Savigny (ten je proti - právo je dle něj organické a kodifikace by jeho vývoj narušila, občanský zákoník zamítnut)
  • 1819 – Karlovarská usnesení – potlačení liberálních projevů, cenzura, stagnace, snaha potlačit revoluční snahy „demagogů“
  • Vývoj na zemské úrovni – vydávány zemské ústavy, katalogy základních práv, 1818 – oktrojované ústavy Bavorska a Bádenska, 1831 ústava Saska)

7B) Německý státoprávní vývoj 1848-1871

  • Revoluční léta 1848/9 – neúspěšná, dvě koncepce sjednocení – velkoněmecká a maloněmecká, vítězí maloněmecká (tj. sjednocení bez Rakouska), pod Pruským vedením, pruský král měl být císařem (ten korunu z rukou „revoluce“ odmítá), sjednocení až po více jak 20ti letech
  • Revoluční snahy – sjednocení zdola, zakotvení občanských práv
  • Ústavodárné shromáždění – zvoleno volbami bez majetkového cenzu, konzervativci X liberálové, zárodky politických stran
  • Vypracován katalog občanských práv, nepřijat (svoboda vyznání, svědomí, shromažďování, etc.)
  • Ústava 1849 – Německo je spolkový stát a konstituční monarchie, v čele prus.král → císařem, Říšský sněm – PS, sněmovna států, nikdy nevstoupila v platnost, ovlivnila pruskou ústavu 1850
  • Roky 1849 – 1871, v žádné zemi není úplná dělba moci, panovník není omezen jen na VM, majetkový census u voleb
  • 1850 – Ústava Pruska, katalog základních práv, ZM – kancléř a obě komory zemského sněmu (panská, poslanecká), systém kontrasignace, kancléřem Bismarck (1862)
  • 1851 je obnoven Německý spolek, pod Rakouskou záštitou
  • 1866 – Prusko-Rakouská válka – zánik Německého spolku, o rok později Severoněmecký spolek
  • 1867 – Ústava, nejsou zakotvena občanská práva, prezidium má pruský král, orgány – Spolková rada, Spolkový kancléř, Spolkový sněm
  • 1871 – Sjednocení Německa po vítězství Pruska v Prusko-Fran válce, Ústava – první a základní říšský zákon, monarchie, bez kodexu občanských práv, silná pozice zemí, která ale pomalu klesá, další úpravy v jednotlivých zemích
  • sjednocení shora – Bismarck, krví a železem, politika cukru a biče (cukr – sociální reformy, bič – např zákaz socdemáků)
  • orgány – Císař, Spolková (říšská) rada – zástupci jednotlivých zemských vlád, zák iniciativa, říšský kancléř, říšský sněm
  • platnost Ústavy do 1.sv.v., Německo se stalo jednou ze světových velmocí

9B) Německý státoprávní vývoj 1871-1918

  • Zopáknout sjednocení, ústavu, orgány
  • Kulturní boj – Bismarck, dvě roviny – Prusko a Květnové zákony 1873, státní dozor, celonárodní měřítko – dodatek k TZ, kazatelnicový paragraf, Zákon o obligatorním civilním sňatku 1875
  • Boj proti sociálnímu hnutí – nárůst dělnického hnutí, reprezentováno socdem, Bismarck ji omezuje zákonem v roce 1878, regulace tisku, politika cukru a biče (cukr – pojištění, omezení práce žen / bič – právě to omezování)
  • Vývoj práva
  • Trest – 1871 Trestní zákoník pro Německou říši, 1877 Trestní soudní řád pro Německou říši (říšský soud – Lipsko),
  • Občan – 1896 Občanský zákoník (BGB), liberální, vychází z ŘP, kritika – chybí mu sociální rozměr a je až příliš liberální, není pro laiky, plný generálních klauzulí – možnost reakce na změny ve společnosti, platí i za nacismu
  • Obchod – 1861 Všeobecný německý obchodní zákoník (ADHGB), 1897 Obchodní zákoník
  • Postupná změna německé politiky – snaha o postavení Německa v pozici světové velmoci, vstup do 1.sv.v., prohra, reparace, konec Německé říše → Výmarská republika

10B) Německý státoprávní vývoj 1918-1945

  • 1914 až 1918 – 1.sv.v., Německo na straně Rakouska, prohra, destabilizace země, pád monarchie, vyhlášena republika
  • 1919 – Versailleská smlouva přiřkla Německu odpovědnost za válku, placení reparací, určila poválečné hranice, zakázala brannou povinnost, ozbrojování
  • Výmarská republika – 1919 až 1923 je období chaosu, inflace a ekonomických problémů, 1923 až 1929 dobrá léta republiky, 1929 – světová hospodářská krize, krystalizace příčin nástupu nacismu, 1933 Hitler
  • Lidé se s republikou neidentifikovali, VR je republikánský spolkový útvar s demokratickou spolkovou Ústavou, první prezident Ebert, po něm Von Hindenburg
  • 1919 – Ústava Výmarské republiky, zakotvuje občanská práva, všeobecné volební právo (i ženy), 8 hod pracovní dobu, orgány jsou: ZM – Říšský sněm, VM – Říšský prezident (silné postavení) + Říšská vláda (sestavoval ji Říšský kancléř), Říšská rada (reprezentace jednotlivých zemí, právo veta k Říšskému sněmu), Říšský soud – Lipsko
  • Nacismus – NSDAP vznik 1919 v Mnichově (program – likvidace nezaměstnanosti, rozšíření armády, zvýšení cen zemědělských produktů apod.), etnický nacionalismus, směřuje k násilnému převzetí moci, 1923 se Hitler pokouší o Pivní puč, je zadržen – ve vězení asi 3 měsíce, stihne tu napsat Mein Kampf (program nacistů, agresivní, nenávistná)
  • 1929 – hospodářská krize, vzestup nacistů , Hitler neuspěl v prezidentských volbách, ale 1933 je jmenován kancléřem
  • 1933 – Zmocňovací zákon – zisk výjimečných pravomocí, možnost měnit i ústavní zákony, vyřazení parlamentu ze ZM, tyto pravomoci přeneseny na vládu, jmenována kancléřem, spolupracuje s ním, omezení pravomocí prezidenta, původně na 4 roky, „ryze formálně“ prodlužováno
  • 1934 – Zákon o hlavě německé říše – po smrti stávajícího prezidenta se ruší úřad, hlavou státu kancléř (Hindenburg o den později zemřel)
  • 1935 – Norimberské zákony – Zákon o říšském občanství, na ochranu německé krve a německé cti, o říšské vlajce a říšském státním znaku, vydání těchto zákonů umožnilo nacistům pronásledovat neárijské obyvatelstvo, zmocnit se jejich majetku, podklad pro zločinné vyhlazování (ghetta, koncentrační tábory – „Konečné řešení“)
  • Likvidace „nepohodlných“ – Noc dlouhých nožů, Křišťálová noc
  • Rozpuštění politických stran, odbory nahrazeny Pracovní frontou, čistky, teror
  • Právo – doba právního barbarství, analogie v právu (neplatí zásada nullum crimen sine lege), neohraničený výklad práva, vedlo to k právní nejistotě
  • 1.9.1939 až 8.5.1945 – 2.sv.v.

11B) Německý státoprávní vývoj 1945-dodnes

  • 1945 – konec 2.sv.v., konference v Teheránu, na Jaltě a v Postupimi – řešení poválečného uspořádání, Německo je rozděleno do 4 okupačních zón (pro VB, Fr, SSSR, USA), nejvyšší moc – guvernér dané země, Norimberské procesy (individuální vina, zločiny proti míru, lidskosti a válečné zločiny)
  • 1949 – Vznik NDR, zóna SSSR, Ústava – fasádní, centralistický stát, 1960 nahrazena fce prezidenta kolektivní hlavou státu (Státní rada),
  • 1961 – Berlínská zeď
  • 1968 – Ústava NDR, vedoucí úloha komunistické strany, na kterou jsou vázány státní orgány, Státní rada ústavním orgánem (spolu s parlamentem a ministerskou radou)
  • 1974 – Ústava NDR, platná do r. 1990, nepatrné změny
  • 1949 – SRN, Základní zákon, původně to měla být provizorní ústava, SRN čekalo, zdali se nepřipojí NDR, nestalo se tak, základní práva (a platí), rovnost mužů a žen, … 1955 zrušen okupační status, SRN plně suverénní, jeden ze zakládajících členů ES
  • 70. léta - RAF (Rote Armee Fraktion, Frakce Rudé armády) - levicově orientovaný terorismus v západním Německu (také proti nacistům ve vysokých funkcích, neschopnost se vypořádat s nacistickou minulostí) - demonstrace, útoky > omezení občanských práv
  • V čele SRN prezident, volen Spolkovým shromážděním, ZM – Spolkový sněm (všeobecné, tajné, přímé, rovné volby), Spolková rada (tvořena členy vlády zemí), kancléř – předseda vlády (zbaven funkce může být jen konstruktivním vyslovením nedůvěry), Spolkový ústavní soud (inspirací třeba i pro ÚS v ČR)
  • 1990 – Znovusjednocení Německa, platí Základní zákon SRN, prezident, Spolkový sněm, Spolková rada

39B) Soukromé právo v Německu v 19. A 20.st.

  • Zpočátku neexistuje jednotná kodifikace soukromého práva
  • 1814 - Kodifikační spor - o tom, zda sepsat občanský zákoník, jednotnou kodifikaci, Thibaut X Von Savigny (ten je proti - právo je dle něj organické a kodifikace by jeho vývoj narušila, občanský zákoník zamítnut)
  • Kodifikace začínají probíhat až od 60.let – 1861 je vydán Všeobecný německý obchodní zákoník (ADHGB)
  • Nejdůležitější kodifikací je kodifikace občanského práva z konce 19.st. – Německý občanský zákoník (BGB), platný od 1896, účinný od 1900, je mu vyčítán přílišný liberalismus, chybí mu kapka „sociálního oleje“, není určen laikům, dělí se na části: všeobecná část, obligace, věci, rodina, dědictví, zakotvení s.r.o., úprava autorského práva, řeší postavení právnických osob, platil i za nacistů
  • 20.stol. – ve Výmarské republice nedochází k výrazným změnám, pozornost je věnována pracovnímu právu (8 hod prac doba, ochrana před výpovědí), ve Třetí říši – analogie práva, jednotlivec je součástí národní pospolitosti – změny v právu osob, vyloučení Židů (ztráta způsobilosti k právním úkonům, omezeno nabývání vlastnictví, dědické právo)
  • NDR – platí BGB, ale moc se jim nehodil, snaha o nové vlastnické formy (státní, družstevní, společenské organizace), 1975 BGB nahrazen novým občanským zákoníkem
  • SRN – BGB v platnosti, v rodinném pr zlepšeno postavení žen a nemanželských dětí, v pracovním zlepšení postavení jednotlivých pracujících
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code