Rusko + Sovětský svaz

9.století – Kyjevská Rus, Rurikovci – Oleg, ve 13.st. zničena Tatary, vrchol za knížat Vladimíra a Jaroslava, přijetí křesťanství v 10.stol., prameny práva – obyčeje, smlouvy (obsahují právní normy)

Ruská pravda – 11. a 12.st. - Krátká pravda (Jaroslavičů a Jaroslavova – zápisy obyč práva, zákonodárné akty knížat a činnost soudců), Dlouhá pravda, Zkrácená pravda → význam – poznání ruského práva, výchozí bod pozdějších kodifikací, kazuistické, nesystematické, mírné tresty

Inspirace pro rané ruské právo – zákon Sudnyj ljudem, nomokanony, Ekloga, Procheiron

Před centralizací států – Pskovská soudní listina (obyč právo, úprava „pravdy“, občan, proces, trest) a Novgorodská soudní listina

13.-15.století – území závislé na Zlaté Hordě (Mongolové)

Moskevské knížectví – středem osvobozeneckého boje proti ZH, Ivan III. – 1480 – absolutní nezávislost

Právo – obyčeje, panovník vydává listiny stanovující úkoly svých kanceláří

1497 – Suděbnik – má sjednotit soudní praxi, přebírá mnoho z „pravd“, kasuistický, nekompletní, nedokonalý

Moskva – založena v pol. 12.stol, od 1326 sídlo hlavy pravoslavné církve

Sjednocování Ruska dovršeno v 16.stol, tzv. Velkorusko

Carské Rusko, Stavovská monarchie – Ivan IV. – 16.stol, titul car, základy samoděržaví – posílení moci, snaha o modernizaci Ruska (opričnina a zemština – zabral a přerozdělil půdu)

Právo – carové vydávali zákony spolu s bojarskou dumou, která měla v různých obdobích různý vliv, rostl počet „prikazu“

(normativní produkce byro aparátu) a samostatných zákonodárných aktů cara

1550 – Carský Suděbnik – Ivan IV., přepracování a doplnění Suděbniku

1648/9 – Sobornje uloženje zakonov – souhrnná kodifikace, čerpá z předchozích, OP i TP (tam inkviziční řízení, odstrašující)

Carský absolutismus – likvidace stavů, opírali se o ozbrojenou sílu, po smrti Rurikovců v 17.st. → Romanovci, u moci do 1917, vrchol za Petra I. (Petrohrad, imperátor, Ruské impérium, ofic hlava pravoslavné církve) a Kateřiny Veliké (osvícená, reformy, územní zisky, soudní reforma – oddělení soudnictví a administrativy, darovací listiny šlechtě a městům – chtěla si je získat)

Jedna slečna napsala, že když přišla ke zkoušce, padla na ní absolutní „tma“ – asi tak taková byla situace taky v Rusku v 19.století  neutěšená situace rolníků, neexistence stavovství, zaostalost

Počátek století – snaha Napoleona dobýt pro sebe území, to se mu nepodařilo (R - taktika spálené země, z půl milionu vojáků má Napoleon 20 tisíc)

Speranskij – největší právní postava dějin R, reformy – chtěl se inspirovat v Code Napoleon a vypracoval ústavu konstituční monarchie (neprošlo, odpor šlechty, vyhnanství – pak se navrátil a byl spolutvůrcem velevýznamného díla - SPZ

Pokus o povstání děkabristů – šlechtici, co chtěli demokratický stát, potlačeno

1835 – Svod platných zákonů – všechny zákony, odvětvový systém, hlavní pramen práva do roku 1917, Mikuláš I.

Reformy 60.let – snaha o překonání ruské zaostalosti, reformy samosprávy, venkova, měst – 1861 – Manifest o zrušení nevolnictví, 1864 – Zákony o soudní reformě

1905 až 07 – první ruská revoluce (nepokoje občanů), potlačená

1905 – Carský manifest – závazek zavedení ústavních svobod, zřízení parlamentu se ZM – Státní duma (car ale stále výsadní postavení, mohl jí kdykoliv rozpustit - 1907 došlo k rozpuštění dumy carem, což bylo považováno za potlačení revoluce), vznik politických stran, odborů, rada ministrů – vláda, kterou ale jmenoval car a nebyla vázána na volby do Státní dumy

1906 – Základní zákony ruského impéria – vydáváno za ústavu, uzákoňuje státní dumu, státní radu a radu ministrů, samoděržaví přeměněno na konstituční monarchii, car si i přesto zachoval většinu pravomocí

1906 až 10 – reformy, které měly řešit příčiny revoluce, spojeno s Petrem Stolypinem, zrušení občiny (mělo to odstranit překážky k podnikatelské činnosti rolnictva, ale to toho, že z občiny mohli vystoupit, moc nevyužilo)

1917 – únorová revoluce – car se vzdal trůnu, z dumy se stává Prozatimní vláda, která vyhlašuje Ruskou demokratickou republiku, paralelně vzniká sovět dělnických a vojenských delegátů, spolupráce vlády se sovětem, pak ale vliv na sovět bolševici, v říjnové revoluci pak už jen bolševici sovětu využili, aby se dostali k moci

1917 – říjnové dekrety - Dekrety II. všeruského sjezdu sovětů o míru a o půdě, dekret o zrušení dědění, o konfiskaci, nacionalizaci a municipalizaci – sověti svou ústavu vydávají 1918 – ale není to ústava SSSR!!!

Sovětský svaz – vznik 1922 Deklarací a Smlouvou o vytvoření SSSR

Počátky ÚP – Říjnové dekrety, a prohlášení II. Všeruského sjezdu sovětů „Dělníkům, vojákům a rolníkům!“

1918 – leden – Deklarace práv pracujícího a vykořisťovaného lidu

1918 – Ústava Sovětů (NE SSSR!!!) – vojenská diktatura, proletariát, veškerá moc v rukou sovětů. Práva pracujícího lidu, některá demokr práva (volební právo ženám, možnost zisku občanství, náboženská svoboda), volební právo je nevšeobecné, nerovné, veřejné a nepřímé → tváří se demokraticky a ve skutečnosti omezují volební právo (hlavně bohatých), obsahovala lednovou Deklaraci, privilegovanost městského obyvatelstva (dělníci) před venkovem (rolníci)

1924 – Ústava SSSR, ústavní zákon o federaci, KSSS má monopolní moc, v čele státu Všesvazový ústřední výkonný výbor SSSR (=Sovět svazu), Sovět národností, Prezidium všesvazového ústředního výkonného výboru

1936 – Stalinská ústava – zakotvení totalitního režimu, vedoucí úloha komunistické strany, charakteristický rozpor mezi normami a realitou, výčet občanský práv a svobod (nenaplňováno), rovné, tajné, přímé volební právo, SSSR už není diktaturou proletariátu ale všelidový stát, vlastnictví – společné, státní, kolchozně družstevní, osobní – individuální (věci osobní potřeby vč. domů), kolektivní, v čele Nejvyšší sovět SSSR (2 komory), Rada lidových komisařů SSSR

1944 – uznána mezinárodní subjektivita svazových republik, 1957 – Novela ústavy (Chruščov, decentralizace republik, ale KSSS stále centralizovaná)

1977 – Ústava – propagace demokratizace, hlásá přechod od socialismu ke komunismu, reakce na světový tlak dodržování LP a požadavek demokratismu, výčet práv a svobod – individuální práva se uznávají ve 2 souvislostech (práva občana existují jen v jednotě s jeho povinnostmi vůči státu, osobní právo nesmí přesáhnout hranici souladu se zájmem společnosti)

Rozpad SSSR – postupné odtrhávání svazových republik, oficiální zánik SSSR k 31.12.1991

1993 – Ústava Ruské federace

Právo je to, co stát za právo prohlásí, nedodržování lidských a občanských práv (např. Stalinská ústava je sice obsahuje, ale nedodržuje), neexistence síly práva, ale právo síly, právo mělo kolektivní zásady

Pomalý a špatný vývoj po formální stránce, nedošlo k recepci ŘP

Právo i stát měly v komunismu brzo odumřít, množství psaných norem postupně vytlačovalo nepsané právo

Právo nereflektovalo reálné společenské vztahy

Odmítnutí zásady neporušitelnosti zákona – právo nestálo nad státem, a ani nad jeho vůdci (operativní politické rozhodování mělo platnost před zákonem)

Od Stalina dál – socialistický právní positivismus = požadavek přísného dodržování platných předpisů, po jeho smrti právní reformy a odstranění nejkřiklavějších forem teroru, popření duality práva – veřejné / soukromé – všechny vztahy považovány za veřejnoprávní, totalitní stát se vměšoval do všech oblastí života

Trestní právo – trestný čin je způsoben špatnou výchovou, kolektivní odpovědnost za TČ

1922 – Trestní zákoník, 1924 – Základní zákony trestního zákonodárství, 1932 – Zákon o ochraně majetku státních organizací, 1934 – Zákon o vlastizradě a tortuře, 1958 – Základy trestního práva, 1990 – Zákon o obnově práv obětí represí

Etapy sovětského ústavodárství - Říjnové dekrety 1917, Ústava Sovětu + Deklarace pracujícího a vykořisťovaného lidu 1918, Ústavy SSSR 1924, 1936, novela 1957, 1977, Ústava Ruské federace 1993

1917 – rušení soukromého vlastnictví, to předáno kolchozům (Dekretem o půdě), 1927 – masová kolektivizace