Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Politické a právní myšlení

3A) Politické a právní myšlení antického Řecka a Říma

Zpracováno v okruhu starověk.

7A) Politické a právní myšlení středověku

  • Raný středověk – právní a politické myšlení splývá v celek, souvisí s teologií, autoři právněpolitických spisů jsou především klerici, křesťanství (říká že je dobré následovat a poslouchat vrchnost + Boha)
  • Sv. Augustin – O obci boží (De civitas Dei) – dělí společnost na obec boží (od Ábela, vzorem všech ctností, směřování k Bohu) a obec pozemskou (od Kaina, hříšnou), přirozené právo promítl Bůh do našich srdcí, právo pozitivní je promítnuto do státu, De Ecclesia (O církvi)
  • Nositelé vzdělanosti – řeholní řády (vznik Benediktýnů, Monte Casino), myšlenka papežského primátu – nadřazenost papežské moci nad světskou, šíření právních institutů spolu s křesťanskými misiemi
  • Germáni – zákonodárství / dominance personality práva / vznik lén, postupný vývoj měst a městského práva / začíná se vytvářet ius communae (obecné právo) – zdrojem ŘP, kanonické právo, proti němu se objevuje common law / prameny práva – viz 10A
  • Vrcholný a pozdní středověk – klíčovou otázkou je poměr církve a státu, viz 21A (teorie dvou mečů, církev > stát)
  • Tomáš Akvinský – dělí zákony na věčné (božské), z nich jsou odvozeny přirozené (lidé je poznávají mravním úsudkem) a pak je promítají do zákonů lidských (pozitivních), božské > lidské, korekce nedostatků lidských, dílo: Summa teologická
  • Dante Alighieri – univerzální světská monarchie, v čele císař nezávislý na papeži, cílem státu je napomáhat ctnostnému životu uplatňováním práva, které vyplívá z Boží vůle a spravedlnosti, dílo: De monarchia
  • Vilém z Occamu – popírá nadřazenost duchovní moci, císařství existovalo již před papežem
  • Marsilius z Padovy – jako jeden z prvních má teorii společenské smlouvy, stát vzniká z vůle lidu, proto suverenita patří lidu, ideálem je monarchie s dělbou moci a odpovědnosti panovníka lidu (ten je volen a kontrolován), ve sporu papež x císař stojí na straně císaře, církevní pravomoc patřila dříve moci světské, pak přešla na klérus, dílo: Defensor pacis

8A) Politické a právní myšlení raného novověku

  • Humanismus a renesance – racionalita, člověk jako aktivní tvůrce sebe sama i svého okolí, návrat k antice, jejím hodnotám, k člověku (antropocentrismus), k Platonovi a Aristotelovi
  • Niccolo Machiaveli – dílo: Vladař, tvůrce pojmu stát (Lo stato), kniha o ideálním státě, zastánce absolutní monarchie a centralizovaného státu, nejznámější je část rad panovníkovi jak vládnout (panovník má být lvem i liškou), dělí státy na republiky a monarchie, monarchie pak dále na zděděné a nové
  • Jean Bodin – dílo: Šest knih o státě, otázka suverenity (nezávislost státní moci na jiných mocenských institucích uvnitř i vně státu), občané se mají poddat suverénovi, který je představitelem nedělitelné moci a který je odpovědný jen Bohu a přirozeným zákonům, je ale ze zákona jako takového vyjmut, demokracie je proti přirozenosti, protože rovnost v přírodě neexistuje, ale občan má právo na svobodu a majetek
  • Reformace – církev nemá být mocenským konkurentem státu, vrchnost je od Boha a tudíž nutnost podrobit se jen jemu, viz 23A
  • 16.století – monarchomachisté (pokud je král tyran, má lid právo ho svrhnout, dokonce jej usmrtit – právo na odpor, stejné myšlenky v Magna Chartě, Saském zrcadle, České konfederaci), sociální utopie (Thomas More – Utopie, Thomasso Campanella – Sluneční stát, oba idea rovnosti, neexistence soukromého vlastnictví)
  • 17.století – Thomas Hobbes, John Locke, viz 11A
  • 18.století – osvícenský absolutismus – reformy společnosti, právo jako nástroj výstavby společnosti, působí jako „sociální inženýr“

31B) Dějiny politického myšlení v 19.st.

  • Právnické století, systém práva nabývá současné podoby, politické změny v důsledku francouzské revoluce, přeměna feudální společnosti na kapitalistickou, konec šlechtických privilegií, období nacionalizace práva, klíčovou otázkou je otázka sociální, směry – reprezentace zájmů určitých skupin a vrstev, diferenciace a zároveň jejich konvergace, myšlenky směrů přebírají politické strany, směry podrobovány zkoušce v praktickém politickém životě, každý směr se dále dělí, dají se klasifikovat i dle přístupu k VFR
  • Liberalismus (měšťanstvo) – 19.st, proti feudalismu, spjat s osvícenstvím (rozvíjí jeho nauky), svobodný rozvoj individua, rozum, nezávislost, chráněného před zásahy státu, koncepce minimálního státu (útlého – málo pravomocí, ale ty, které má, musí vykonávat svědomitě), teorie právního státu se zakotvenými právy občana a dělbou moci v ústavě (tj. největší zásluha tohoto myšlení), důležitost práva pro právní jistoty, ALE volební právo stále s majetkovým cenzem (elitářská společnost), problém se sociálními právy, VFR – pozitivní postoj
  • Alexis de Tocqueville – dílo: Demokracie v Americe, rovnost může být nebezpečím pro svobodu, tyranie průměrné většiny ve vztahu k vynikajícímu jedinci
  • John Stuart Mill – utilitární společnost, Herbert Spencer – minimalistický stát s „laisezz faire“ (nechte nás konat, volnost)
  • Konzervatismus (šlechta a církev) – zdůrazňuje kontinuitu historického vývoje, odmítá revoluci (změny ano, ale ne dramatické, pomocí následných nedrastických reforem), tradice, řád, soudržná společnost, smysl pro hierarchii, integrujícími prvky jsou stát, náboženství a autorita, VFR – negativní postoj
  • Edmund Burke – dílo: Úvahy o revoluci ve Francii, odsuzuje ji, společnost, která se stará jen o to, co je užitečné, dospěje k degradaci, v právu rozhoduje nejen užitečnost, ale i spravedlnost, přispěl k formulaci základních pozic konzervativců
  • Socialismus (dělnictvo) – v centru otázka sociální spravedlnosti, idee rovnostářské, návaznost na utopistické myslitele, nejvíce diferenciovaný směr (od soukromého vlastnictví v sociálně spravedlivém systému až po extrémní rovnostářství a neexistující svobodné vlastnictví) , rovnost, solidarita, jistota, silný stát
  • Karl Marx – stádia společnosti – otrokářská → feudální → kapitalistická → socialistická → komunistická, teorie třídního boje, cílem Marxe je nastolení diktatury proletariátu a následně odumření státu
  • Anarchismus (2.pol.19.st.) – proti autoritě, řádu, cílem odstranění hierarchie, spontánnost, totální svoboda, stát a trh má být nahrazen komunou (sdružení svobodných individuí ve společenstvech), syndikáty (ekonomické účely – výroba, služby)
  • Nacionalismus (napříč společností) – v pozitivním smyslu budování národní identity, napříč ostatními směry, prostřednictvím národní literatury, dějin, např. Francie po VFR (myšlenka národní identity), národní hnutí v Německu a Itálii (překonávání roztříštěnosti), národní obrození v českých zemích, malé státy VEvropy, kdy se chtějí osamostatnit

32B) Dějiny politického myšlení ve 20.st.

  • Návaznost na 19.století, novým fenoménem jsou lidská práva, což ovlivnilo formování politického myšlení
  • Otázky – lidská práva, dekolonizace, evropská integrace, globalizace, ekologie, problémy třetího světa
  • Významným předělem zejména světové války, po 2.sv.v. se začaly utvářet mechanismy, které mají zabránit dalším takovým konfliktům
  • Vymezení pravice a levice ztrácí na ostrosti, jde hlavně o demokracii
  • Ve 20.století je stoletím sváru mezi demokracií a totalitou
  • Demokracie – prosazení vůle většiny s ohledem na práva menšin, pluralita, důležitá úloha veřejného mínění, rozšiřování všeobecného volebního práva (ženám, méně majetným), zvyšuje závislost exekutivy na legislativě (dělba a vzájemná kontrola moci), ústava – dělba moci, právní stát, práva a svobody, v sociální otázce se promítá křesťanství, odmítání centrálního plánování, svobodné vlastnictví a smluvní svoboda, atd. atd.
  • Robert Dahl – USA, profesor politologie na Yale, zabývá se problémy demokracie, politické participace a opozice, stoupencem názoru, že moc v demokraciích je rozptýlená a nekoncentruje se v rukou jediné elity, ale mnoha elit, v demokracii vidí dilema mezi participací občanů na rozhodování a efektivností politického systému, tvůrcem pojmu polyarchie (což je pro něj výraz skutečné demokracie, politický řád, ve kterém je občanství rozšířeno na poměrně velkou část obyvatelstva a občanská práva zahrnují možnost být v opozici a hlasováním odvolat nejvyšší úředníky vlády, existence významného počtu společenských skupin a organizací, které jsou relativně autonomní vůči sobě i vůči samotné vládě, polyarchie nám dík pečlivému vymezení veškerých podmínek zastupitelské demokracie zaručuje demokracii)
  • Totalita – snaha o prosazení ideí i přes lidské utrpení, režim, v němž jsou všechny sféry života společnosti ovládány vládnoucí politickou stranou, církví, náboženskou sektou nebo jiným hegemonem
  • Komunismus – Lenin (pragmatik, diktatura proletariátu, potlačení vykořisťování, dílo: Stát a revoluce), Stalin (teror), viz 14B, 29B + Rusko
  • Fašismus – Mussolini, viz 14B, 29B a Itálie
  • Nacismus – Hitler (dílo: Mein Kampf), Rosenberg (jeden z prvních členů nacistické strany a ideolog, po válce dostal trest smrti za válečné zločiny, dílo: Mýtus 20.století), viz 14B, 29B a Německo

34B) Dějiny právního myšlení v 19. a 20.st

  • Přirozenoprávní myšlení X právní pozitivismus X sociologizující právní myšlení
  • 19.století – právnické století, století pozitivního práva, transformace přirozeného práva v pozitivní, překonání dualismu, zákony
  • Právní pozitivismus – co je mimo právo, je mimo zájem právního pozitivismu, výklad (exegeze) zákona, reakce na abstraktnost přirozeného práva, důraz na právní jistotu, původ práva – lidský výtvor, výtvor státu, odděluje právo od morálky (i nemorální zákon je zákon)
  • Stát – koncepce právního státu, vědomí základních občanských práv, ústavním mezníkem rok 1848, viz 16B, zákon výlučnou formou práva, kodifikace, viz a_prirozenopravni_kodifikace27A, 40B, zavádí se jednotné právní vzdělání
  • Immanuel Kant – kritika přirozeného práva, dílo: Kritika čistého rozumu, otevírá cestu právnímu positivismu, právní řád je systém, jenž má uskutečnit největší myslitelné svobody jednotlivce, nutnost koexistence se svobodou druhých
  • G.F. Hegel – nejvyšší hodnotou je stát, vůle státu je nejvyšší pramen práva
  • Karl Marx – návaznost na Hegela, dějiny = dějiny třídního boje, stát je vykořisťovatel, člověk vykořisťovaný
  • Rudolf von Jhering – účel práva je tvůrcem práva, právní exegeze (interpretace textu zákona bez ohledu na jiné vlivy, teleologická)
  • 20.století - idea lidských práv, právní stát, sociální stát, vznik hnutí – hnutí volného práva (právní řád je mezerovitý, záleží na výkladu soudce, ten se může od zákona odchýlit, ochranou – vícečetná kolegia, víceinstančnost) / škola zájmové jurisprudence (zdůraznění vazby soudce na zákon, mezery v zákoně nutno zvážit dle zájmů, soudce je poslem zákona) / hodnotová jurisprudence (analyzuje hodnoty, které stojí v základu právního řádu) / americký právní realismus (právo je to, co tvoří soudy, volní rozhodování soudce)
  • Po 2.sv.v. – soudní tribunály s válečnými zločinci, přirozenoprávní principy, požadavek morálního minima práva
  • Hans Kelsen – právo jsou normy a normy je nutno poznat, zdůraznění metodologické čistoty právní vědy, spravedlnost je iracionálním ideálem, hierarchie právního řádu – nutnost existence „základní normy“ → ústava, od které se všechny další odvozují a vznikají, dílo: Ryzí nauka právní
  • Hart, CLS, Fuller atd. - viz 26B

11A) Dějiny angloamerické právní filosofie do konce 18.st.

  • Ranulf de Glenville
  • Thomas More
  • William Blackstone
  • Jeremy Bentham
  • Odlišné od kontinentálního, oblast VB, USA, Commonwealthu, obrat v chápání práva až v 17.století (anglická buržoazní revoluce, náboženské střety, parlamentarismus), od 17. bouřlivý rozvoj přírodních věd – promítlo se do věd společenských, střety panovníka s parlamentem, prosazování parlamentu, USA snaha o nezávislost
  • Právní pojednání překračují události té doby – moderní úvahy o státu a právu, nejdůležitější následující dva filosofové
  • Thomas Hobbes – Leviathan neboli o podstatě, zřízení a moci státu církevního a občanského
  • Před vznikem státu v přirozeném stavu je život člověka bídný, člověk člověku je vlkem, egoismus a soupeření – pud sebezáchovy a rozum člověku radí podepsat společenskou smlouvu a vytvoření státu – člověk odevzdá svá veškerá práva a svoji plnou suverenitu do rukou absolutního suveréna, panovníka, ten je svrchovaným subjektem, dostatečně mocný a silný na to, aby předaná práva ochránil a zajistil mír, přenesení práv je neodvolatelné a člověk nemá právo na odpor, vůle panovníka je pak vůlí lidu = zákonem, suverén není nikým a ničím vázán a je odpovědný jedině Bohu, církev je ale též podřízena státu, neexistuje dělba moci (a už je jedno jestli je suverénem jeden panovník nebo skupina lidí – je podstatné, aby vládu vykonávali absolutně a měli nedělitelnou suverenitu), Hobbes dává přednost monarchii
  • John Locke – Dvě pojednání o vládě (Druhé pojednání o vládě), označován za prvního myslitele liberalismu, problematika státoprávního uspořádání, v protikladu k Hobbesovi
  • Před vznikem státu žije člověk v přirozeném stavu, kdy platí přirozené právo, které nakazuje respektovat svobodu druhého, ale člověk je neustále v ohrožení (život, osoba, vlatnictví), je veden k uzavření společenské smlouvy a vytvoření státu – společenská smlouva má pak dvě úrovně (smlouva o spojení – konsenzus jednotlivců o vytvoření společenství a soustavy orgánů, smlouva o podrobení – podřízení se těmto orgánům), člověk se nevzdává všech svých práv, pouze části a zbývá mu právo na odpor (možnost svrhnout špatného či krutého vládce), pokud jej využije, zruší se pouze druhá část smlouvy o podrobení, ale společenství zůstane, vláda se nahradí novou, stát má mít omezené pravomoci, přirozené právo > pozitivní právo
  • Dělení moci dle Locka – ZM (nejvýznamnější, vůle lidu se prosazuje vyhlášenými zákony, platícími pro každého stejně, vč. panovníka), VM (výkonná – v rámci pozitivního práva / federativní – dle přirozeného práva v mezinárodních vztazích), moc soudní je včleněna do moci výkonné, ukotvení prerogativy – VM může jednat bez zákona či proti němu, pokud to vyžaduje obecný zájem

26B) Dějiny angloamerické právní filosofie v 18.-20.st.

  • Prudký vzestup angloamerické kultury, boj mezi proudy hájící přirozenoprávní teorii X pozitivismus X sociologizující složky práva
  • Směry – liberalismus, sociologizující směr, americký právní realismus, moderní pozitivismus, přirozenoprávní renesance
  • 18. století – vzestup Británie (průmyslová revoluce, námořní velmoc, kolonie, 1707 spojení Británie a Skotska), Fielding a Blackstone, viz 9A, živnou půdou pro mnoho spisů, které hodnotily situaci pozitivně/negativně – David Hume, Adam Smith, Edmund Burke, v USA Deklarace nezávislosti, Listy federalistů (Hamilton, Madison, Jay), utopistické práce (Godwin, Owen), atp.
  • Liberalismus (Bentham, Austin, Mill, Spencer) – 19.st., nová idealizace společenské smlouvy, nezcizitelnosti práv jednotlivce
  • Jeremy Bentham – Anglie, všechna práva a svobody člověk ve státě získá, stát je slouhou jednotlivce, utilitaristický přístup (co největší prospěch co nejvíce lidem, blaho jednotlivcům), kritika konceptu přirozeného práva (preferuje kodifikaci, „kde není zákona, není ani práv a povinností„), podstatou práva – imperativní rozkaz suveréna se sankcí za nedodržení
  • John Stuart Mill – cílem práva je skloubit egoistické zájmy jednotlivce a zájmy společnosti
  • Herbert Spencer – vliv Darwina, minimalistický stát, význam pro tvorbu pr.řádu – princip právní jistoty, ústavnosti (=základ právního života)
  • Právní liberalismus – právo = formalizovaná pravidla hry, stojí v základech pr.pozitivismu, Bentham – zakladatel pozitivistického analytického směru = analytická jurisprudence (zkoumá zda je norma ve státě právem či není) / kritická jurisprudence – zprvu hodnotící postoj
  • John Austin – navazuje na Benthama, „O určení oblasti právní vědy“, právo stojí mimo dobro a zlo, je to empirický materiál, produkt státu, je definováno bez ohledu na svůj obsah, zřetel na dodržování formálních kritérií, ostrá hranice mezi etikou a právní vědou, právo je produktem státní moci, nese závazek a sankci, analýza právních pojmů (přínos – vypracování systému moderní právní vědy)
  • Sociologizující směr (Main, Pound, Cardovo, Holmes, Gray) – řeší vztah práva a společnosti, právo jako kulturněsociální fenomén, původ práva je ve společnosti, odlišuje právo v knihách - law in books / živé právo - law in action (Rescoe Pound), myšlenka vývoje společnosti od statického k progresivnímu stádiu, které se vyznačuje rigiditou a formalizovaností práva (Main)
  • Americký právní realismus (Llwellyn, Frank) – 20. a 30.léta 20.st., Amerika, kritika analytické jurisprudence a absolutizace role soudce v aplikačním procesu – zdůrazňují mimoprávní aspekty psychologické i sociální povahy, realistický pohled na to jak soudci rozhodují, důraz na fakta, právo je předvídáním toho co učiní soudci
  • Moderní pozitivismus (Hart) – napadá sociologizující směr
  • H.L.A. Hart – profesor na Oxfordu, stoupenec analytické teorie práva, navazoval na Austina a Benthama, inspirace Kelsenem, dílo: Pojem práva - neexistuje nutně spojení mezi právem a morálko, právo je produkt lidské vůle a uzavřený systém norem, nemorálnost nevede k neplatnosti, ale právo by mělo mít minimální morální obsah, právo pouze nepřikazuje, je to taky oprávnění jiné právo vytvořit
  • Hartova strukturální teorie – primární pravidla (předepisují povinnosti a sankce, primitivní společnosti mají pouze primitivní pravidla) a sekundární pravidla (přenesení veřejné či soukromé moci na jednotlivce, pravidla změny, rozhodování a uznání, moderní společnosti mají obě)
  • Přirozenoprávní renesance – po 2.sv.v., dualismus práva, přirozené > platné právo, problém: každý chápe pojem přirozené právo jinak, dynamická teorie pak říká že existují neměnné základní principy, které jsou pak proměnlivé v obsahu, čase a místě, v americkém právu je přirozené právo standartem, následuje jeho zpozitivnění, dva přístupy – tradiční a moderní
  • Moderní přístup – Ronald Dworkin, jeden z nejvýznamnějších právních filosofů 20.století, dílo: Když se práva berou vážně (právní řád nelze redukovat na soustavu právních norem, existují obecné principy – ty mají soudci pomoci při „hard cases“, kde by holá aplikace práva mohla znamenat nespravedlnost, platí i bez institucionální opory
  • Fuller – morálka povinnosti (obsahuje příkazy) a morálka aspirace (výzva k přirozenoprávnímu jednání, výzva k dokonalosti), právní řád by měl mbýt alespoň morálkou povinnosti, má svou vnitřní morálku, aby bylo právo právem, má mít 8 základních prvků legality (srozumitelnost, obecnost, …)
  • John Rawls – dílo: Teorie spravedlnosti, principem spravedlnosti je to že všichni mají stejné výhody i břemena, právo má být postaveno na co nejširším systému svobod, politické angažovanosti a sociální a ekonomické nerovnosti se musí jevit jako výhodné
  • Nové přístupy – 2.pol. 20.st. – CLS (právo je radikálně nespravedlivé, chtějí jeho rekonstrukci), postmodernismus (v právu není vyjádřen posun od moderní k postmoderní společnosti), feministická jurisprudence (řeší nespravedlivou patriarchální strukturu právního řádu), ekonomická analýza práva (kritizuje neefektivnost, dusí trh i svobodu)
  • Pro současnou právní filosofii je typická kritika různých směrů a práva samotného, jsou syntézou a prolnutím dříve oddělených přístupů
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code